Okres Mělník se nachází ve Středočeském kraji a je známý celou řadou turisticky atraktivních zajímavostí. Hustota obyvatelstva je kolem 150 obyvatel na 1 km2. Nejznámější turistickou oblastí je zde Kokořínsko a chráněné území Úpor na soutoku největší české řeky Vltavy a nejdelší řeky pramenící na území České republiky (Labe).
Díky pracovníkům veterinární správy a zájmu a pochopení ze strany mysliveckých organizací se trvale provádí vyšetření lišek jak na vzteklinu tak i na přítomnost tasemnice liščí Echinococcus multilocularis.
Do začátku 80. let dvacátého století byl výskyt této tasemnice zjištěn pouze ve Švýcarsku, východní Francii, jižním Německu a západním Rakousku.
Podle dostupných odborných údajů proběhlo první plošné sledování výskytu tasemnice Echinococcus multilocularis v ČR v letech 1994 až 1998. Nejvyšší výskyt byl v Jihočeském kraji a předpokládá se zavlečení této choroby na území ČR ze zahraničí, kde se onemocnění dlouhodobě vyskytuje (Německo).
V letech 1995 - 1998 bylo vyšetřeno na okrese Mělník 80 lišek, výsledek vyšetření byl negativní. Na okrese Mělník bylo při této příležitosti vyšetřeno na alveolární echinokokózu v roce 2005 celkem 8 lišek a v roce 2006 celkem 12 lišek. Výsledky vyšetření byly negativní. Avšak od roku 2007, kdy byla potvrzena první nakažená liška, dochází k opakovanému výskytu a výskyt je stále častější.
Nejvyšší výskyt tasemnice liščí byl zjištěn v lokalitě Hořín (3000 tasemnic ve střevě lišky) a dále v lokalitě vodárna Mělnická Vrutice (1200 tasemnic ve střevě lišky). Zatím poslední pozitivní zjištěná liška je z lokality Vysoká - Kroužek a byla laboratorně potvrzena 20. 5. 2010. Avšak je třeba počítat s tím, že každý další den může být zjištěn nový případ.
Jednotlivé lokality s pozitivním zjištěním nakažené lišky jsou vyznačeny na mapce sledované oblasti. Podrobnosti: 1.výskyt - Obříství/Libiš (březen 2007), 2. výskyt - Obříství/Libiš (duben 2007), 3. výskyt - Kly/Obříství Kly (červen 2007), 4. výskyt - Hořín (leden 2008), 5. výskyt - Skramouš (březen 2009), 6. výskyt - Úpor (březen 2009), 7. výskyt - Mlékojedy (duben 2010), 8. výskyt - Vraňany (duben 2010), 9. výskyt - vodárna Mělnická Vrutice (duben 2010),10. výskyt - Jelenice (květen 2010), 11. výskyt - Vysoká/Kroužek (květen 2010).
Vyšetřované lišky jsou dospělá zvířata, protože monitoring echinokokózy se dělá v rámci depistáže vztekliny. Ročně je naplánováno na vyšetření na alveolárního echinokoka 15 lišek, takže vyšetření se nedělá u všech ulovených lišek.
Vývojový cyklus tasemnice a nákaza člověka
Dospělá tasemnice je velmi drobná, velikost je 1,2 - 4,5mm a parazituje v tenkém střevě psovitých a kočkovitých šelem (lišky, psík mývalovitý, vlk obecný, šakal obecný a rys ostrovid, z domácích zvířat to může být pes a kočka), které vylučují vajíčka tohoto parazita trusem do vnějšího prostředí. Kočkovité a psovité šelmy jsou definitivním (konečným) hostitelem. Mezihostitelé parazita jsou hlodavci - nejčastěji hlavně hraboš, hryzec a ondatra, kteří se nakazí potravou kontaminovanou trusem šelem.
Jako příležitostný hostitel může být také člověk, který se nakazí v přírodě potravinami potřísněnými trusem nakažených psovitých nebo kočkovitých šelem, ve kterém jsou vajíčka tasemnice. Uvolněná vajíčka jsou velmi odolná a jsou infekční v létě (3 měsíce a více) i za nepříznivých klimatických podmínek (podzim - zima - 8 měsíců životnost vajíček). Vývojové schéma je uvedeno na připojeném obrázku. Pro člověka může být nebezpečné sbírání lesních plodů (jahody, borůvky, houby), které mohly být předtím potřísněny trusem nemocných šelem (i když na první pohled toto potřísnění nemusí být viditelné).
Dále můžou být kontaminované také užitkové zahrady na okraji lidských obydlí, které jsou přístupné volně žijícím a nebo volně pobíhajícím psovitým a kočkovitým šelmám.
Z domácích šelem jsou podstatně náchylnější k nakažení psi než kočky. Zdrojem nákazy jsou hlodavci, kteří jsou mezihostitelé pro Echinococcus multilocularis. Psi a kočky se nakazí pozřením nakažených hlodavců.
Koncem 80. let a začátkem 90. let začala v západní Evropě vakcinace lišek proti vzteklině i v zemích tzv. východního bloku (tj. také v České republice), a to se projevilo zdvojnásobením až ztrojnásobením populace lišek, a tím také větší možností rozšíření choroby (parazita).
Při vyšším výskytu lišek dochází ke změnám stravovacích návyků u lišek a k jejich přibližovaní k lidským obydlím, tzv. urbanizaci lišek. To představuje zvýšené nebezpečí pro šíření chorob přenosných na lidi.
Jak se projevuje onemocnění u člověka
V nakaženém mezihostiteli (člověk nebo hlodavec) se vyvine specifická forma larvárního (vývojového) stadia choroby, které vypadá jako větší počet průhledných měchýřků (tzv. alveolů) a podle toho dostalo toto onemocnění svůj název - alveolární echinokokóza.
U alveolární echinokokózy u člověka je dlouhodobý vývoj (10 a více let). Parazit se postupně šíří v organizmu a jeho projevy (echinokoky) se šíří v organizmu na další orgány (játra, plíce, mozek) a vytvářejí změny podobné novotvarům (nádorům). Příznaky jsou různé, zpočátku jsou příznaky onemocnění pouze všeobecného charakteru (únava, úbytek váhy, vyšší krevní tlak, hromadění tekutiny v dutině břišní, žloutenka a další podle postupného postižení dalších vnitřních orgánů. U člověka trvá vývoj závažných zdravotních komplikací 5 -15 let, problém je v tom, že tato choroba je ve svých konečných důsledcích pro člověka smrtelná. Samozřejmě existuje celá řada laboratorních metod, jak toto onemocnění včas odhalit.
Jaká je prevence této choroby
Jedním z preventivních opatření proti šíření nákazy je monitorování epizootologické situace a stupně nakažení hostitelů na území regionu, eventuálně státu. (tj. u lišek, psů a koček).
Důležité je také dodržovat preventivní opatření (hygienické zásady) při manipulaci se všemi definitivními hostiteli parazita (tj. psovité a kočkovité šelmy).
Urbanizace lišek a jejich přibližování k lidským obydlím dává možnost nákazy psů - větší riziko pro člověka, venčení psů v příměstských lesích, kam se dostanou i lišky.
Nutné je objektivní informování veřejnosti, dále je nutnost pravidelného odčervování psů dvakrát ročně, myslivci snad odčervují své lovecké psy pravidelně a automaticky, horší je to s ostatními majiteli psů.
V rizikových oblastech se může provádět vyšetření na přítomnost specifických protilátek u rizikových skupin obyvatelstva (lesníci, myslivci, veterináři apod.).
MVDr. Jan Šmolík a MVDr. Šárka Straková
www.wildlifecentrum.cz