První červnový víkend patřil po roce opět tradičnímu setkání členů Klubu autorů při Českomoravské myslivecké jednotě. Tentokráte se na pozvání Františka Koldy a jeho manželky Mileny sešli spisovatelé, výtvarníci a další tvůrci společně se svými partnery a partnerkami v půvabném areálu penzionu Orlíček na Pastvinské přehradě. Po předchozích podobných akcích v Klokočce, Želetavě, Halenkovicích, Jaroměřicích u Jevíčka, Karlově Studánce, Dubé u České Lípy a Opočně se vlastně jednalo o páté, tedy jubilejní setkání od doby, kdy byl Klub oficiálně ustanoven.
V nitru přehrady
První kroky všech častníků setkání vedly k přehradní hrázi Pastvinské údolní nádrže, postavené již před více než sedmdesáti lety. Sympatický hrázný (myslivec a předseda okresní kulturně propagační komise!) poutavě hovořil o tom, jak to vlastně bylo s projekčním záměrem, když původně zamýšlené místo muselo být vzhledem k špatnému a nestabilnímu podloží nahrazeno jiným. To se našlo v lokalitě stylově nazvané Hastrmanice. Přesto nebylo spoutání Divoké Orlice jednoduché a při stavbě muselo být použito mnoha unikátních technologických postupů. Stavba přehrady, jedné z mála u nás, které jsou vyzděny z kamene, trvala od července 1933 do konce roku 1938. Členové Klubu autorů měli možnost seznámit se nejen s bohatou historií i aktuálním provozem vodního díla, jeho rolí v produkci elektrické energie, protipovodňovým a turisticko rekreačním významem, ale samozřejmě zamířili i do nitra přehradní hráze, kde si prohlédli zajímavé technologické prvky, včetně turbíny. Po náročném sestupu i výstupu od kořene hráze zpět k Orlíčku jim vyhládlo, a tak vynikající srnčí svíčková i sklenice piva v nedalekém penzionu Orlíček přišly všem vhod.
Zemská brána i unikátní kostel
Po obědě odjeli členové Klubu na Zemskou bránu, známou turistickou atrakci na česko-polské hranici, kde se Divoká Orlice skalní průrvou dostává do českého vnitrozemí. V romantickém skalním terénu a s peřejemi řeky v sousedství absolvovali všichni autoři krátkou túru k tzv. Pytlácké lávce. Další cesta pak vedla prosluněnými Orlickými horami do Neratova, který je věhlasným poutním místem. V doprovodu pana faráře si prohlédli unikátní barokní kostel Panny Marie Nanebevzaté, který byl vystavěn v letech 1723-33. Krátce po druhé světové válce však byl vážně poničen a požár zničil střechu, dřevěná schodiště, roztavil zvon, věžní hodiny a postupně se propadly i klenby. V roce 1973 byl proto vydán demoliční výměr, který však naštěstí nebyl realizován. Jak se autoři dozvěděli, byl kostel v roce 1990 zapsán do státního seznamu památek a vzniklo Sdružení Neratov, které usiluje o záchranu a postupnou obnovu poutního místa. Vytváří se nové neratovské tradice, při farnosti funguje chráněná dílna pro postižené a kostel je aktuálně unikátním architektonickým celkem, kde se snoubí minulé s přítomným a budoucím.
Obora Vidlice
Od historických a přírodních památek se účastníci setkání přesunuli k tomu, co je zajímá nejvíce - k myslivosti. Navštívili Zaječiny, komplex lesů rozkládající se v podhůří Orlických hor severně od východočeského Žamberka, konkrétně pak oboru Vidlice. V paměti mnoha našich myslivců je tato lokalita zapsána jako vyhlášená oblast chovu mufloní zvěře, ostatně pojem zaječinský muflon byl před dvaceti lety synonymem kvality a vynikajících chovatelských výsledků. K jejich udržení byla právě obora v druhé polovině osmdesátých let zřízena. Jak mohli členové Klubu autorů na vlastní oči vidět, dnes je žel všechno poněkud jinak. Stavy mufloní zvěře zdecimovala nakažlivá hniloba spárků rozšířená sem z nově zavedeného chovu ovcí v blízkém sousedství a tak chov vysoce kvalitních muflonů prakticky zanikl. Obora přivítala nové obyvatele, především pak jelena Dybowského, daňka evropského, jelena lesního a dokonce „wapiťáky“. Vlastník obory - rod Parishů - se může pochlubit velice kvalitními trofejemi především prvně jmenovaného druhu. S oborníkem pak absolvovali členové Klubu také prohlídku shozů s obory, viděli i trofej daňka uhynulého v provazech z oplocení a nebo paroží dvou zaklesnutých a posléze v řečišti utopených jelenů. Zajímavé i byly historické snímky a vzpomínky pamětníků na osobu Josefa Egrta.
Country večer
Večerní část programu, se uskutečnila v penzionu Orlíček. Předseda Klubu autorů nejprve představil přítomným hostům, konkrétně myslivcům a rybářům z Nekoře a okolí, radnímu Pardubického kraje Petru Šilarovi, starostovi obce Josefu Dohnálkovi a dalším přítomné autory, jmenovitě pak Ludvíka Uhlíře, Oldřicha Tripese, Františka Koldu, Jiřího Kasinu, Arnošta Tabáška, Hanku Křenkovou, Jiřího Šmotka, Jana Lacinu, Vlastimila Slavíčka, Ladislava Bohačíka, Petra Slabu, Zdeňka Hrušku, Jaroslava Šprongla, Pavla Scherera, Jiřího Kutifela a Vladimíra Velického. Poté se rozproudila neformální zábava, při níž se diskutovalo nejen o umělecké tvorbě zaměřené na myslivost, ale také o aktuálních problémech české myslivosti, propagaci myslivosti mezi širokou laickou veřejností a dalších tématech. Lidsky i odborně sympatické setkání bylo podbarveno živou country hudbou, tancem, ale také vůní grilovaných pstruhů, klobásek a dalších specialit. Na kutě se mnozí dostali až hodně po půlnoci...
Pevnost Hanička
Druhý den jubilejního setkání byl opět věnován především historii. Členové Klubu autorů navštívili známou dělostřeleckou tvrz Hanička, jednu z pěti stavebně dokončených tvrzí československého předválečného opevnění. Spisovatelé strávili v studeném a vlhkém podzemí téměř jeden a půl hodiny a z podrobného výkladu se dozvěděli, že pohnuté osudy objektů neskončily válkou, kdy zde například probíhaly zkoušky německého dělostřelectva, ale v době normalizace zde ministerstvo vnitra realizovalo svoji tajnou operaci Kahan, při níž byla Hanička přebudovávána na protiatomový kryt pro tehdejší mocipány. Teprve až v roce 1995 byla tvrz zpřístupěna veřejnosti a postupně zde vzniká rozsáhlá muzejní expozice, která může nadchnout, ovšem pouze za předpokladu, že má návštěvník o projektu československých hraničních opevnění určité povědomí. Ale i na myslivost přišla řeč, neboť správce tvrze a náš průvodce je také zapáleným myslivcem a kromě pancéřových zvonů na povrchu jsme viděli, kde pravidelně říjí jeleni a nebo kudy vodí bachyně svůj početný vrh selat.
Rozloučení s nádhernými výhledy
Pro rozloučení s letošním jubilejním setkáním Klubu autorů při Českomoravské myslivecké jednotě bylo vybráno úžasné místo - Kašparova chata na Adamu. Historický turistický objekt z třicátých let minulého století, s překrásným a nezapomenutelným výhledem ke Kralickému Sněžníku, Orlickým horám a Jeseníkům. Skvělý zvěřinový oběd, poslední fotografování, domluvy vzájemných schůzek a setkání, přátelských i pracovních. Mnozí autoři spolu totiž vzájemně spolupracují na společných projektech, ostatně i to byl jeden z důvodů, proč Klub před lety vznikl. Máme proto zájem o rozšíření spolupráce i s dalšími autory, nejen spisovateli, ale i s malíři, kreslíři, výtvarníky, řezbáři a rytci. Pravidelná setkání jsou totiž zdrojem nejen nových přátelství, ale i autorské spolupráce.
Za rok v Beskydech
A kam se jeho členové vypraví za rok? Nejspíše do Beskyd, kde by měl být jejich hostitelem skvělý vypravěč a spisovatel Vladislav Krop. Už nyní se všichni těšíme!
Text a snímky Oldřich Koudelka