V tomto příspěvku bych chtěl reagovat na výzvy pánů Smutného a Kamlera a přispět tak svým názorem na problematiku myslivosti a pohledu veřejnosti na ni. Souhlasím s tím, že myslivost nemá v očích veřejnosti na růžích ustláno a domnívám se, že tento stav ještě nějakou dobu zůstane uchován. Pokud se tak vskutku stane, tak si dovolím tvrdit, že by toto pro nás byla ještě ta lepší varianta.
Obzvláště kriticky nás vnímá především obyvatelstvo měst. Na venkově je situace mnohem lepší. Čím to je?
V souvislosti s tímto tématem vidím dva samostatné problémy. Ten první bych pojmenoval jako neschopnost prezentovat se na veřejnosti. Tento problém se ještě násobí tím, že naši oponenti jsou v tomto, na rozdíl od nás, velice zdatní. Pokud nepočítám naše odborná periodika, která ale laická veřejnost zcela jistě nečte, tak jediný pořad, kde můžeme veřejnosti prezentovat naši práci je Tisíc let české myslivosti. Pravda, není to málo. Spousta jiných činností nemá ani to.
Na druhou stranu, jen málokteré prohřešky jiných skupin obyvatel jsou médii tak vděčně kvitovány a rozebírány jako ty myslivců. Například pokud zemře člověk při výkonu práva myslivosti, tak reakce mnoha lidí vůči myslivcům jsou mnohdy doslova nechutné až primitivní. Nejvíce mě však zaráží postoj některých médií, v nichž se čas od času objeví zkreslené a účelově podané reportáže, které bychom s trochou nadsázky mohli považovat za podněcování nenávisti ke skupině obyvatel.
Naproti tomu je zajímavé, pokud někdo zemře v důsledku automobilové nehody, tak to nechává mnoho těch samých lidí chladných. Pokud na tento jev poukážu ve společnosti, tak je mi často oponováno vysokým počtem řidičů. Je prý normální, že občas k takovéto tragédii dojde.
Jak se má situace ve skutečnosti? Například v roce 2008 bylo evidováno 94 732 osob vykonávajících právo myslivosti. V tomto roce byla při výkonu práva myslivosti usmrcena (bohužel jsem nezískal oficiální statistiku a tak vycházím z neoficiálních údajů z internetu) 1 osoba. Ve stejném roce je evidováno asi 6 327 000 registrovaných řidičů, následkem automobilové dopravy bylo v tomto roce usmrceno 1 076 osob. Přepočtem na skupiny o stejné velikosti, dejme tomu třeba 50 000 osob zjistíme následující. Na 50 000 myslivců v roce 2008 připadá 0,5 události s následkem smrti, na stejný počet řidičů pak připadá 8,5 takovéto události. Za předpokladu stejného počtu myslivců i řidičů je zřejmé, že 17krát nebezpečnější by bylo jet autem po silnici než mít obavu z myslivce. Myslivců je však mnohem méně a tak jet autem bylo v roce 2008 dokonce 1076krát nebezpečnější.
Druhý problém bych pojmenoval jako nedostatek argumentů vyzdvihujících význam myslivosti. Naším zřejmě nejčastějším argumentem je péče o zvěř v době nouze. Což je pravda. Na druhou stranu, není vzácností, když v médiích vystoupí nějaký náš odpůrce, který proti argumentuje zhruba takto: „Myslivci se v zimě starají o zvěř, to vypadá na první pohled sympaticky, ale následkem tohoto přežije zimu víc zvěře než je přirozené a ta pak poškozuje les a tím brání jeho přirozené obnově“. Vím, toto téma by bylo na rozsáhlou diskuzi, která ale není předmětem tohoto příspěvku. Podstatné je však toto! Původně náš argument, na který jsme mnohdy tak hrdí, je ve výsledku umně otočen proti nám.
Dalším takovým častým argumentem je produkce kvalitní potraviny, zvěřiny. I toto je pravda. V souvislosti s tímto však vystává jeden problém. A to ten, že tato produkce je spojena s lovem. Lov, jak všichni víme, je ve své podstatě usmrcování zvířat, a to je v dnešní společnosti krajně nepopulární. Před několika lety mě zaujal výzkum, který proběhl v USA. Určitá část populace v něm uvedla, že maso se vyrábí průmyslově v továrnách. Takovýto lidé si vůbec neuvědomují, že maso, které nejčastěji kupují v podobě balíčků ze supermarketů, pochází ze živého zvířete, které pochopitelně muselo být usmrceno. U nás je zřejmě situace lepší, ale i tak se mezi námi najdou lidé, kteří jsou schopni nazvat řezníka vrahem, a to i přestože maso, tedy produkt onoho „vraha“, často běžně konzumují. Takovýto postoj považuji za pokrytecký. Na jaké úrovni v očích těchto lidí asi pak bude myslivec?
No a dostáváme se zase na začátek. Tedy proč je obyvatel venkova k myslivci tolerantnější? Zřejmě proto, že lidé na venkově nechovají zvířata jen jako svoje domácí mazlíčky a společníky, ale i jako potravu, a proto jim usmrcení zvířete nepřijde tak cizí a vzdálené.
Vraťme se však k našemu problému, tj. k nedostatku argumentů. V této souvislosti mě napadá téma, na jehož řešení bychom se měli v budoucnu zaměřit. Je jím mortalita zvěře na pozemních komunikacích. Zabývejme se více tímto tématem a mějme snahu o jeho řešení. Pokud toto řešení najdeme, tak zachráníme mnoho zvěře. Ochráníme tedy zvěř před lidmi, ale současně i lidi před zvěří. Pokud budou lidé vědět, že díky práci myslivců se snižuje riziko srážky jejich automobilu se zvěří a tedy i riziko vzniku často nemalé škody či dokonce jejich zranění, tak jsem přesvědčen, že taková snaha bude veřejností přijata kladně a osoba myslivce v očích lidí opět stoupne.
Ing. Jiří Mrtka
Autor působí na Ústavu Zoologie, Rybářství, Hydrobiologie a Včelařství, Agronomické fakulty, Mendelovy univerzity v Brně