Tanzanie - země lovcům i milovníkům svobody zaslíbená! Zvěří I divočinou oplývající! Praotec Čech by zcela jistě vyřkl tato slova, kdyby se místo na Řípu zastavil na Kilimanjáru.
Vezmeme-li v úvahu druhové zastoupení zvěře (62 druhů savců a 23 druhů ptáků na lovecké licenci), její hojnost (jen pro představu – žije tu asi kolem 100 tisíc slonů!), velikost trofejí (běžně u buvola 43 inchů) a rozmanitost biotopů a vegetačních pásem od horského deštného pralesa, přes nížinný miombo les, savanu, buš i polopouštˇ, lužní les i bažiny, to vše dává dohromady fantastickou mozaiku. Ta je zásadní především pro kvalitu lovu! A to si ještě v mysli připočtěte jména jako Hemingway, Ngorongoro, John Wayne a třeba Serengeti. Tanzánie prostě nemá ve světě loveckých destinací sobě rovnou!
Na asi jednom milionu čtverečních kilometrů plochy, kterou Tanzánie disponuje, nenajdete jediný zvěř omezující plot či permanentní (rozuměj zděný) lovecký kemp! Opravdovost tamní divočiny jen potvrzuje fakt, že tuto zemi velikostí přesahující Francii protíná dodnes jen asi 1500 kilometrů asfaltových cest!
LOVECKÁ FAKTA a destinace
V Tanzánii je v současné době zaregistrováno asi 50 loveckých společností, které si mezi sebe dělí asi 152 loveckých revírů Z uvedených společností asi tak 35 skutečně operuje a pravidelně zajišťuje pobyt loveckých hostů. Některé společnosti vlastní revírů třeba i šest, jiné jen jeden. Lovecké revíry si pak navzájem propachtovávají podle potřeby a druhu lovené zvěře. Tyto lovecké revíry společně s územím národních parků zabírají asi jednu čtvrtinu rozlohy země.
Lovecká sezona momentálně v Tanzánii začíná 1. července a končí 31. prosince. Lovecká safari se pořádají na 7, 10, 16 nebo 21 (výjimečně 25) dnů. Ceny začínají někde na 7 tis Eur (za tzv. buvolí balíček) a končí na 70 tis Eur při 21denním safari s jednou z pěti nejlepších společností v plné parádě se lvem, leopardem i slonem.
Jsou zde jistá omezení ve smyslu možnosti lovit jednu kočku (lev nebo leopard) na 16dennim safari, či obě, nebo plus slona, na 21denním safari apod.
co a jak lovit?
Nejlegendárnější, nejběžnější a zároveň nejpopulárnější lovná zvěř je bezpochyby kaferský buvol. O doslova adrenalinových zážitcích při lovu na buvoly byly napsány romány, natočeny desítky loveckých videofilmů a u afrických táborových ohňů převyprávěno tisíce příběhů. Dívají se na Vás ”Jako když jim dlužíte peníze!”, napsal o buvolech populární lovec a spisovatel Robert Rouark.
I teď, když 5. května na keňském pobřeží píšu tento článek, počasí vůkol silně připomíná lov na buvoly (anebo atmosféru holywoodského filmu z Vietkongu) v lužním lese jižní, či západní Tanzánie s provazy deště valících se již dny bez vyhlídky na ustání této apokalypsy, slévající se do hnědých potoků a řek, to vše na pozadí se všemi odstíny a vůněmi bující vegetace a vzduchu neuvěřitelné vlhkosti!
Na lovecké licenci je v Tanzánii téměř vše, tedy od zajíce a dikobraza až po lva a slony. Pro nás lovce je zajímavé vědět, že se zde neloví žirafa, jakožto státní symbol, a gepard, protože jich zde vně národních parků žije jako šafránu, což dokazuje i fakt, že za 20 let svého působení zde v této perle Afriky jsem geparda v loveckém revíru viděl přesně jednou!
Pojdme se však bavit o zvěři lovné a všudypřítomné, jako jsou buvoli, leopardi, gazely, antilopy kudu, losí, vranné a mnoho dalších. Z výše uvedených je tedy zdejším nejlidovějším lovným zvířetem kafferský buvol, jehož lov zde je i v řadách českých lovců legendární a je asi prvním zvířetem, které se nám vybaví, řekne-li se lov v Africe.
Hojností, rozšířeností a častostí či běžností lovu se mi chce přirovnat ho k lovu srnců v Čechách. Buvol je ale společně s hrochem nejnebezpečnějším a nejzákeřnějším africkým zvířetem.
Většina z Vás si však očividně neuvědomuje fakt, že buvol zavalitě jen vypadá, avšak i přes svých 750 kg průměrné hmotnosti dokáže v rozeběhu překonat i v husté vegetaci 100 metrů za asi 7 vteřin a příkré, padesátimetrové svahy vybíhá se svižností zmiňovaných srnců! Přičemž pro Vaši informaci, zapomeňte na demagogizující statistiky (nevím kde ti lidé, co je v teple svých kanceláří v Ženevě nebo New Yorku píší, ta čísla berou?) že buvoli a hroši ročně v Africe zahubí 30 000 lidí. Z osobních zkušeností vím, že v samotné Tanzánii, která má druhou největší hroší i buvolí polulaci v Africe, se každoročně odehraje asi tak 50 nehod s hrochy a buvoly, z nichž naštěstí některé končí i šťastně!
Již mnohokrát jsem byl svědkem již na boku ležícího a zdánlivě dohasínajícího buvola, který po „dostřelné“ ráně vyskočil jako čerstvě narozený a překonal během jedné vteřiny oněch rozhodujících metrů, které ho od střelce dělily!
Toto je právě důvod, proč profesionální lovci nosí „kanony“ jako .460 Weatherby, .505 Gibbs, nebo .500 Jeffrey, neboli zastavující ráže, kterými mohou slona či buvola řítivšího se na vás z několika metrů bez míření zasáhnout do kterékoli části těla a způsobit mu nárazovou energií střely alespoň na několik život zachraňujících vteřin tělo obrňující a znehybňující šok.
Uslyšíte názory, že to není o ráži, ale jak s tím umíš střílet, atd. Vím asi o dvou případech z poslední doby, a desítkách podobných situací z minulosti, kdy jinak velmi zkušený a pohotový lovecký průvodce při přímém útoku buvola z krátké vzdálenosti, mířil mezi světla zvířete, zamířil ale o 5 cm příliš nízko či vysoko, minul mozek, a buvol i po zásahu ráží .375HH z bezprostřední blízkosti mezi rohy či nozdry pokračoval v útoku a lovce srazil. Zmínění něšťastníci naštěstí strávil jen několik týdnů s polámanými žebry v nemocnici.
Z hlediska ráží, přístupu k lovu, atd. neexistuje očividně žádný zaručený recept a každoroční úrazy i v řadách těch nejzkušenějších lovců vypovídají o nevyzpytatelnosti zdejší přírody a zvěře. Tím ale nechci falešně odrazovat či lákat a líčit, že se tu na každém druhém safari pereme s útočícím buvolem. Asi 90 procent lovů proběhnou bez významnějších komplikací.
“Našlápnout si”, jak říkával blahé paměti Zdeněk Vágner, za prvního ranního světla u napajedla hned celé stádo buvolů či ještě lépe skupinku z noční pastvy navracejících se “brigadýrů” (tří až čtyřčlenná skupinku starých býků) a jít po jejich stopě až za úspěšným dopoledním skolením největšího z nich musí být určitě ten nejúžasnější běžně dostupný lovecký zážitek.
Lovecké kempy a vybavení
Lovecké kempy jsou transportovány do lovecké oblasti a stavěny vždy až před začátkem sezony. Některé jsou tam ponechány i od sezony minulé, prostě se jen opraví a jsou pak během sezony zásobovány solí (které se za sezonu spotřebují metráky) jídlem, sudy s palivem, pitnou vodou a dalšími zásobami. Jedná se většinou o skupinu stanů o velikosti alespoň 2x2x4 metry, tedy ve kterých se dospělý člověk pohodlně postaví, ze silného tmavě zeleného kanavasu, který je mimochodem jedna z mála věcí, které se v Tanzánii vyrábí.
Za stany u jejich zadního východu jsou přidělány betonové podlážky obehnané paravanem z rákosí nebo z kanavasu, nad kterými je zavěšen přepůlený plechový sud se sprchovou hlavicí, do kterého po celodenním lovu posádka kempu na povel lije ohřátou vodu. Druhá polovina sudu zabetonovaná nad latrínou slouží jako toaleta.
Uprostřed kempu či na hezkém místě nad řekou, výhledem do kraje je ze dřeva a trávy postaven takzvaný „mess tent“, neboli jakási jídelna, obývák a klubovna dohromady, poblíž se většinou nachází i táborový oheň. Kemp samozřejmě disponuje kuchyní s plynovou či solární ledničkou, prádelnou, místem pro první ošetření a bezpečné uskladnění trofejí, atd. Spojení s civilizací zajištují vysílačky.
Z personálu máte k dispozici stopaře, nosiče zbraní, kuchaře, skinnera neboli člověka, který stahuje a vyvařuje vaše trofeje a samozřejmě loveckého průvodce s terénním loveckým autem i s řidičem a mechanikem v jedné osobě.
Na lov se vyráží vždy před ranním rozbřeskem, loví se podle potřeby do 10. až 11. hod. Po obědě a siestě pak znovu od 16 hod do soumraku. Samozřejmně jdete-li po stopě velké trofeje, lovíte v případě potřeby celý den. Většinou se praktikuje „autopirsch“ do chvíle, než je navázán vizuální kontakt se zvěří a poté se šoulá pěšmo. Kočky i menší dravci se loví mimo jiné i na újedi, a to i v noci.
Co se týče zdravotní prevence, do Tanzánie již není žádné očkování povinné, jak tomu bylo dříve a museli jste se při vstupu do země prokazovat zároveň s pasem i očkovacím průkazem. Půjdete-li na očkovací stanici v Čechách, vyjmenují vám asi deset druhů očkování, která byste si měli nechat udělat. Osobně svým zákazníkům doporučuji nechat se očkovat na týfus, choleru a žlutou zimnici. Pravda je taková, že v buši je pravděpodobnost výskytu výše jmenovaných infekcí téměř nulová, a pokud by Vám někde hrozily, pak spíše v chudinských příměstských čtvrtích afrických měst.
Jiná kapitola je malárie, proti které preventivní očkování neexistuje a která se ve východoafrické buši vyskytuje. V 99 procentech ji eliminujeme fyzickou ochranou. Tedy všechny stany mají nad lůžky pro komáry neproniknutelné moskytiéry, stany jsou každý den sprejovány, po setmění jsou nutné dlouhé kalhoty i rukávy a samozřejmě velmi pomohou repelenty, přičemž mnohé opalovací krémy je dnes mají zakomponované v sobě! Takže mazat, mazat, mazat! Situace s množství komárů je pochopitelně jiná lovíme-li v bažině či lužním lese v červenci, či otevřené savaně v listopadu. Prevence je potřeba, neboť štěstí přeje připraveným, nicméně není vůbec důvod se tímto až příliš vážně zabývat! Antimalarika nedoporučuji, protože efekt se zdaleka nerovná úsilí a léky jsou v dnešní době již tak účinné, že malárii v případě příznaků do 48 hod bez následku likvidují.
CO, JAK A ZA KOLIK?
Začnu poeticky! Stejně jako na návštěvu ke královně na hrad nejdete s pugetem růží ze včerejška, které měli v Tescu u kasy ve slevě, nýbrž jí ponesete to nejdražší z vaší pokladnice, podobně je tomu i u „královny loveckých destinací“ Tanzánie.
Tanzánie je velká země, s velkými trofejemi pro velké kluky s velkými kreditkami. Cena se odvíjí od takzvaného denního tarifu, který se podle standardu a reputace společnosti pohybuje okolo 2000 USD na loveckého zákazníka a den a zaručuje Vám pobyt v předem dohodnutém loveckém revíru a ubytování ve vybaveném loveckém kempu.
Tedy řekněme, že jdete do toho lepšího a cena jsou rovné 2000 USD a chcete si koupit 21denní, tedy nejdelší možné safari. Pak vaše „safarikalkulace“ začíná na 21 x 2000 = tedy 42 000 USD. Povezete-li si s sebou partnerku, jakožto takzvaný nelovecký doprovod, přičtete k této částce 300 USD za den i pro ni (21x300=6300 USD). Vaše rodinné safarištěstí tedy začíná někde na 48 300 USD!
Přičtěme k tomu ale ještě všechny další vládní a trofejové poplatky za mnohé z předlouhého seznamu místních trofejí završené kapitálním sloním samcem a jste v tom i s letenkami, preparátorem, zbraněmi a vybavením, přeloženo na koruny a do srozumitelné češtiny, bratru za dva miliony bez spropitného!
Slušné buvolí balíčky (7 – 10 dní) však začínají již na 10 tis. EUR s jedním předplaceným buvolem, přičemž v tomto časovém rozmezí můžete lovit až 3 buvoly (po 2250 USD) a zvěř jako pakoně bělovousého, zebru burchelovu, antilopu skákavou, prase bradavičnaté, atd. Přijedete-li na tento lov ve dvou až třech lovcích, každý asi jeden tisíc Euro ušetříte!
Výše zmíněné luxusní 21denní safari v plné parádě a velmi slušné formě dostanete bez trofejových poplatků také již za 45 tis EUR.
Pokud budete chtít kontaktovat přímo mne, prosím kontaktujte kancelář Safarexu, kde vám poskytnou veškeré podrobné informace. A snad pro ty, kteří by podezřívali z neznalosti, jsem držitelem tanzanijské profesionální lovecké licence od roku 1991.