Časopis Myslivost

V jedné honitbě stojí posed, kterému se říká „taneční síň“, ale v úředních dokladech je označen pod číslem 96. Postavil ho před padesáti lety myslivecký praktikant a jak se ukázalo, jeho záměr se vydařil. Posed se pro svoji vhodnou polohu časem zvětšil, takže na něm mohlo sedět vedle sebe, respektive dokola, až pět myslivců, kterým z vyvýšeného místa okolní svět připadal pohybující a otáčející se a proto dostal posed takové jméno. Někdy se stávalo, že byl poněkud „očarován“, protože docházelo ke groteskním situacím, když lovec s jistotou číhal na zvěř v levém rohu a ta se objevila na opačné straně a obráceně. Avšak stávalo se, že dočasný návštěvník posedu nevěděl, pro kterou ze čtyř stran se má rozhodnout, a to ať už kvůli dobrému větru, vhodnému výstřelu a případnému dostřelu či kvůli jiným přednostem tohoto zařízení.

Určitě se vám stalo, že jste v honitbě byli posláni k určitému posedu, který měl místo čísla podivné označení. U mnohých posedů se skrývá za jejich pojmenováním zajímavá nebo zábavná historie, jako například „doktorův žebřík“. Mladý lékař jako lovecký host na určeném místě ulovil koloucha jistou ranou na vzdálenost 200 metrů. Šťastný střelec se vyjádřil, že na místě lovu musí stát posed, neboť v tomto místě pravidelně procházejí tři tlupy jelení zvěře. Jak se ukázalo, nemýlil se, a tak myslivci na jeho počest vystavěli posed.

Často je posed nebo kazatelna pojmenován jménem konkrétního lovce, tak například jeden z posedů je pojmenovaný po lovci, mimochodem bývalém ministerském radovi proto, neboť během jednoho dne zde ulovil tři druhy spárkaté zvěře a hrdě je položil před posed.

Na druhé straně důvěrně známe případy, že osud někdy nepřipravuje ani myslivcům nic dobrého a tak při jejich předčasném úmrtí v důsledku nemoci nebo následkem neštěstí, ať již při lovu nebo mimo něj, byl posed pojmenován nebo přejmenován na jejich památku.

Přirozeně existují kazatelny a posedy, které byly pojmenovány podle místních událostí nebo tradičních označení, jako například „u modrých jedlí“, „u dubového rybníka“, „na staré ovocné louce“ atd. Do této kategorie patří také ty, jež dostaly jméno podle bývalých majitelů nemovitostí, na nichž byly vystavěny (Müllerova louka, Wenserovo pole, na Haidemanově dvoře atd.). Názvy jako „na vlčích horách“ nebo „švédské hradby“ zase určitě sahají do dávné minulosti.

Při pojmenování posedů hraje také svoji nezastupitelnou roli okolí a přírodní prostředí. Tak například posedy stojící v honitbě, pro níž je typická nádherná vodní krajina s bohatou florou a faunou a odumřelými stromy jsou označeny jako „malá nebo velká Kanada“. Se zvláštním smyslem pro humor se setkáme u našich německých sousedů se vzácným označením „idiotův posed“, připomínající těžkopádnost myšlení či praktickou loveckou nemohoucnost některého člena mysliveckého sdružení. Pokud posed nesplňoval základní konstrukční parametry a byl postaven příliš rychle, že vzbuzoval jisté pochybnosti, pak se ujala přezdívka „posed diletantský“. Ojediněle se vyskytují jednoduché, často pro příležitostné použití tzv. „opičí žebříky“, kterými se rozumí dřevěný žebřík s jednoduchou sedačkou, podle potřeby přenosný z místa na místo. Některá pojmenování prozaického rázu zevšeobecněla a zdomácněla.téměř v celém Německu, jako například „císařův posed“ či „císařův kout“, podle tradice se jedná o lovecké šťastné místo, kterému přeje bohyně lovu Diana. Dále lze najít třeba „komáří posed“, jehož jméno není třeba blíže objasňovat, neboť každý, kdo na něm v létě seděl, ví proč se mu tak říká, posed jménem „Spartakus“, postavený na volném poli, jehož návštěvníci musí odolávat špatnému počasí, posed „U Jacka“, kde je pochován myslivcův věrný čtyřnohý přítel nebo posed „U dobré Whisky“ nepotřebuje vysvětlení.

Poněkud záhadným zůstává u německých myslivců používané rčení „jít ke zpovědnici“, což si každý návštěvník může vyložit po svém, ale pravděpodobně bude jméno souviset se skutečností, že až při samotném lovu musí myslivec ukázat, co v něm je, musí tedy „s pravdou ven“..

Závěrem se vrátíme k poslední charakteristice posedu a v této souvislosti třeba dodat, že většina posedů navazuje na určitou historii místa, ať již připomínkou zábavnou či tragickou spojenou s myslivostí nebo na tradici, kterou právě toto myslivecké zařízení udržuje při životě. Nehledě na to, že posedy také skrývají tajemství spojená s každodenním životem myslivců a jejich láskou k přírodě. Proto němečtí myslivci chovají k posedům úctu a jejich historii předávají dalším generacím. Vzhledem k výše uvedenému lze si přát, aby i u nás byla nadále rozvíjena tato tradice a aby tento skromný příspěvek podnítil zájem některého myslivce sdělit čtenářům svoje zkušenosti s využitím posedu v honitbě či případně nahlédnout do jeho tajemství.