Sešel se rok s rokem a jsme opět v „bouři“ diskuzí o správnosti konání této nominační soutěže. Opět, tak jako před rokem, bych kynologickou veřejnost chtěl požádat o trpělivost s tímto laickým pohledem na „věc“. Vznesené otázky z minulého roku jsou již pro mě zodpovězeny, i když pro odpověď na některé z nich jsem musel hledat odpověď delší čas.
První a zásadní otázkou v loňském článku bylo kdo a proč vymyslel tuto nominační soutěž na Memoriál Richarda Knolla, zda je to dílo pana Matějky, či pana Novotného, nebo někoho pro nás neznámého, víme, že se nikdo nechtěl k tomuto „dítěti“ moc hlásit. Odpověď je na tuto otázku velice snadná a otázka byla opravdu hodna laika. Tím se však nechci nyní již stavět do role odborníka.
Tak kdo - pan Matějka nebo pan Novotný? Žádný z nich, ale zároveň všichni! Celá Kynologická komise ČMMJ musela reagovat na situaci vzniklou s pořádáním VZ a především na výsledky z těchto zkoušek. Během celého roku jsem se účastnil, jako vůdce nebo pouze jako pozorovatel, různých typů kynologických akcí a vyslechl spoustu názorů a připomínek co by se a jak by se. Mnohokrát jsem vedl někdy plodné, někdy méně plodné diskuze s MUDr. Novotným a dalšími členy Kynologické komise ČMMJ.
Nominační soutěž je pouze nutným vyústěním stavu naší lovecké kynologie. Všichni, kteří se těchto akcí účastní, vědí, že bez drobné zvěře, která je nezbytnou podmínkou pro pořádání těchto zkoušek, to prostě nejde. Stává se, že okresní myslivecké spolky z různých částí republiky pořádají vrcholné zkoušky ohařů většinou jako součást tradic z doby, kdy na těchto okresech byl dostatek drobné zvěře a pořádání těchto akcí byla radost. V současné době jsou ale mnohé okresy, které drobnou již nemají, ale pořádání těchto akcí se stále drží. Proč, to je otázka na jinou diskuzi. Vina není však jen na tomto pořádajícím okrese, ale i na Kynologické komisi ČMMJ, která s pořádáním těchto zkoušek se zadáváním titulů vysloví souhlas.
Vrcholem všeho jsou všestranní rozhodčí, kteří prodají svoji profesionální čest a na těchto zkouškách posuzují. Rozhodčí, kteří dokáží posuzovat memoriály, na těchto zkouškách běhají s bažantími kuřaty v ruce, a to doslova, strkají je pod suchou trávu a nutí vůdce prokázat vystavování, postupování a styl. Jinde posuzují tyto disciplíny jenom na jednom bažantovi. To je ostuda, která nemá v naší lovecké kynologii obdoby. Jistě cítíte, že pes, který je takto předváděn, neskýtá možnost špičkového ohodnocení a výkonu, a tak se jistě může stát, že naboduje pes, který má v tomto případě štěstí a pes, který je špičkový, nenaboduje, protože na takovouto taškařici není připraven.
Další otázkou je úroveň a prestiž všestranných zkoušek ohařů. Není tomu tak dávno, kdy v mysliveckém sdružení byl jeden, maximálně dva psi s těmito zkouškami a připravit psa na zkoušku nebylo jednoduchou záležitostí. Takový pes i vůdce měli své renomé. Dnes se situace obrátila a prestiž těchto zkoušek dostala řádnou trhlinu. Přístup všech rozhodčích neznamená jen se na zkoušku dostavit, ale především znát jako první předpoklad a umět. Umět posoudit, zdůvodnit, popsat a především neurazit. Je to soubor profesních dovedností a dispozic, kterými by měl být rozhodčí vybaven, aby mohl efektivně rozhodovat. Kombinací těchto kompetencí staví rozhodčího na vrchol posuzování, a takového je radost sledovat při jeho práci.
Mám dva pohledy na tuto situaci:
První je narovnání prestiže vrcholných zkoušek ohařů výběrem posuzovatelů na tyto zkoušky. Výběr rozhodčích na VZ by měla zajistit a provádět Kynologická komise ČMMJ - jednak by rozhodčí na VZ měli projít jiným vzdělávacím programem než rozhodčí nižších stupňů kynologických zkoušek (vím, že tuto variantu již Kynologická komise má jako vizi), a jednak by měla Kynologická komise zajistit počet VZ výběrem zazvěřených lokalit a nepřipustit konání těchto vrcholných zkoušek v okresech s absencí drobné zvěře.
Druhý pohled, a ten pokládám za neméně důležitý, je kontrola výkonu na VZ ze strany Kynologické komise ČMMJ, což je „alfou a omegou“ řízení a manažerské práce, které jsou, tak jak jsem členy této komise poznal, schopni.
Cílem těchto pohledů je zvýšení prestiže posuzovatelů a především těchto vrcholných zkoušek. Nejsem kompetentní hodnotit, jakým způsobem se naplňuje počet psů z VZ na nominační soutěž, ale vím, že než se podaří dostat prestiž vrcholných zkoušek ohařů, jejíž hodnota je posuzována veřejností, na požadovanou úroveň, nezbývá než pořádat nominační soutěže.
Toto je první bod, proč jsem přehodnotil své stanovisko a souhlasím s pořádáním nominační soutěže a proč cítím její nutnost. Hlasy volající po zrušení nominační soutěže musím ale také podpořit vzhledem k tomu, že nominace není jenom pozitivní ve výběru, ale má i nedostatky především v čase konání, kdy není možnost řádné přípravy a v diskriminaci fen. Zrušení a návrat k časům konání Memoriálu Richarda Knolla bez nominace je jen otázkou času, kdy se podaří narovnat vrcholné kynologické akce.
Nominační soutěž MRK v roce 2010
Pořadatelstvím této nominace v roce 2010 jsem hledal odpověď na další otázku z loňského článku Jak jsem šel nominaci, a to na otázku „Kdo vlastně kynologickou komisí řídí?“ Odpověď jsem mohl nalézt pouze při aktivní účasti na dění a s tímto vědomím jsem ve spolupráci OMS Praha - západ požádal o možnost konání této nominace, což okresu bylo umožněno.
Úkol, který jsme na sebe převzali, nebyl pro nás jednoduchý, ale radostný. Stal se součástí našeho života, zvláště poslední měsíc před konáním letošní nominace. Nechci popisovat, co se muselo udělat, zařídit apod. Chci jenom poděkovat všem, kteří se na této akci aktivně podíleli a mají na dobrém průběhu podíl. Z mého pohledu mohu jenom říci, že jsem nově poznal dobrou partu lidí, i když jsem je znal dlouhé roky, ale bez bližšího kontaktu. Jsou to lidé, kteří jsou schopni pro dobrou věc hodně obětovat.
Výsledky a průběh, zvláště popis práce jednotlivých účastníků, byl ve velice krátké době vytištěn a kynologická veřejnost se s ním mohla ve velice krátké době seznámit. Kynologická komise postavila pořadí jednotlivých soutěžících podle výsledků po jednotlivých dnech od nejvýše dosaženého bodového ohodnocení na VZ až po posledního 36 účastníka. Jednotlivé soutěžící dny ukázaly, že dosažené výsledky nebyly náhodné a úroveň měla klesající tendenci. Páteční práce soutěžících byla výrazně lepší než závěrečná nedělní. Je však na Kynologické komisi, aby zjistila kvalitnějším rozborem, proč je úroveň soutěžících tak rozdílná a co je toho příčina.
A poznání? Kdo tedy Kynologickou komisi ČMMJ řídí? Ano, je to její předseda pan Procházka. Jeho úloha vedoucího lídra naší lovecké kynologie není na první pohled zřetelná, člověk s ním musí chvilku spolupracovat, aby zjistil, že jeho způsob řízení je naprosto demokratický, umí delegovat zodpovědnost se strategií, která vede k vytváření spolupráce všech členů komise. Kdo jej zná, ví, že je to osobnost, která umí naslouchat, ale i řídit. Je dostatečně citlivý s dostatečným repertoárem ovlivňování a organizování.
Další osobností této komise je MUDr. Novotný. Člověk, kterému ne každý musí přijít hned „na jméno“, ale postupem času poznáte výraznou osobnost, která má kynologii v srdci, obětavá, s manažerským přístupem k práci a především s vizí, která by měla nadchnout. Je organizátor a zároveň má trpělivost snášet názory i narážky kynologické veřejnosti. Je blízký spolupracovník předsedy. Je reprezentant české kynologie s působností za hranice naší republiky.
Nechci snižovat práci ostatních členů Kynologické komise, se kterými jsem nebyl tak úzce v kontaktu, jako s výše jmenovanými pány, ale účastí na zasedání této komise, na kterou jsem byl přizván, jsem nabyl přesvědčení, že i tito mají veliký podíl na práci a snaze pozvednout úroveň lovecké kynologie.
Nechci lobbovat k blížícím se volbám, ale stav kynologie současné doby není věcí této komise, je to stav, který se dlouhá léta neřešil a je jenom vyústěním dřívějších nedostatků a „neúcty“ ke kynologii.