Po mnohaletém působení několika negativních činitelů a chybějící koordinace se dostal chov bouzovské populace sik do velkého úpadku. Jeleni III. věkové třídy téměř vymizeli. Nejstaršími jeleny se tak stali jeleni ve II. věkové třídě, navíc v nedostatečném počtu a s klesající kvalitou trofejí. Poměr pohlaví se posunul na pravděpodobnou úroveň 1:4 ve prospěch zvěře samičí. Přesto, že se každoročně zvyšovaly odstřely, stavy sik neustále narůstaly. Tento trend pohoršoval některé držitele honiteb natolik, že zvažovali svou nespokojenost řešit radikálním způsobem.
Příčin tohoto úpadku bylo více. Ty nejpodstatnější by se daly rozdělit do třech rovin: legislativní, ekonomické a roviny mysliveckého hospodaření.
První rovinu tvoří nedostatky vyplývající přímo ze zákona o myslivosti a jeho prováděcích předpisů. Ty vznikly při schvalování zákona hledáním kompromisů mezi zájmy chovu zvěře na straně jedné, a jinými zájmy při obhospodařování krajiny na straně druhé.
Vzhledem ke skutečnosti, že migrační areál sičí zvěře je řádově v tisících hektarech, nelze nejmenší zákonnou výměru honiteb 500 ha považovat pro cílevědomý chov této zvěře ani za vyhovující. Tato problematika je až příliš známa a netřeba ji zde rozebírat.
Velký problém však nastává při kombinaci malých honiteb s další zákonnou podmínkou týkající se stanovení minimálních stavů pro chov sik, která předpokládá nejméně 500 ha lesa v honitbě. Tato kombinace totiž dokáže negativně ovlivnit poměr pohlaví v sičí populaci. Jedná se o to, že podmínka nejméně 500 ha pro stanovení minimálního stavu je v případě malých honiteb až příliš vysoká. Toto tvrzení ihned vysvětlím. Za příklad uvedu les o výměře 1200 ha, který splňuje podmínku pro minimální stavy, avšak rozdělením do tří honiteb, třeba honebních společenstev, bude každá mít 400 ha lesa, čímž nebude ani jedna splňovat podmínku stanovenou zákonem. Tímto ve skladbě na sebe navazujících malých honiteb se budou různě střídat honitby s minimálními stavy a bez minimálních stavů, jež mají odlišně nastavené parametry k chovu sik, ačkoliv jsou součástí jednoho velkého komplexu lesa.
V honitbách bez minimálních stavů je lov zvěře povolen podle § 36 odst. 5, který umožňuje lov zvěře samičí a samčí do 2 let věku bez jakýchkoliv limitů. Toto ustanovení má za následek, že zvěř může být lovena bez dodržování poměru pohlaví a bez jakýchkoliv zásad chovnosti.
V krajině, kde je velký počet honiteb bez minimálních stavů, u kterých nelze vyžadovat lov v odpovídající skladbě, nemůžeme ani očekávat výsledný poměr pohlaví 1:1. Navíc příliš nadměrný lov jelenů do 2 let věku narušuje do budoucna u jelenů optimální zastoupení jednotlivých věkových tříd. Následkem tohoto dění nelze v malých honitbách se stanovenými minimálními a normovanými stavy, obklopených honitbami bez minimálních stavů, dosáhnout požadovaného výsledku chovu. Jejich snahu můžeme spíše označit za velkou marnost.
Spolupříčinou nepříznivého stavu je také skutečnost, že nová zákonná norma nesprávně porovnala siku japonského s jelenem evropským, přestože jeho hmotnost a potravní nároky jsou výrazně větší. Do té doby byl sika japonský v normovaných stavech na úrovni daňka skvrnitého, jemuž ke stanovení minimálního stavu v honitbě postačuje lesní celek o výměře 333 ha. To by umožnilo zvýšit počet honiteb se závaznými stavy a mysliveckým plánováním hospodaření se sikou japonským.
Ve druhé rovině se projevuje vliv samotné ekonomiky některých nájemců či držitelů honiteb. Jedná se o uživatele, kteří mají snahu vysoké nájmy hradit především z poplatkových lovů jelenů všech věkových tříd. Při zdánlivém snižování vysokých stavů sik ale prakticky upřednostňují lov samčí zvěře před samičí a jimi předložené výkazy lovu jsou tvořeny nepřesnými nebo přímo lživými údaji. Musím opakovaně zdůraznit, že se jedná jen o některé nájemce, neboť je určitě většina těch, kteří se myslivosti věnují odpovědně, nikoliv jako k možnému zdroji finančních prostředků.
Ve třetí rovině sehrává svou roli lidský faktor. Ten je v našem případě nejvíce tvořen neznalostí, sobeckostí a snad i lhostejností. Rovněž uvedu několik příkladů. V případě neúměrně vysokých stavů zvěře se objevují snahy sčítané stavy podhodnotit. Spousta lidí zapomíná na skutečnost, že každý biotop má omezené možnosti a narušení rovnováhy přináší negativní důsledky nejen pro prostředí, ale i pro samotnou zvěř. Při snižování počtu nositelek přírůstku - laní, se někteří omezují pouze na měsíc listopad z toho důvodu, že v září a říjnu musí laň ještě kojit koloucha a v prosinci už zase v sobě nosí vyvíjející plod. Jen stěží lze souhlasit například s názorem, který s notnou dávkou vypočítavosti upřednostňuje lov jelenů na úkor laní, aby zašetřené laně přitáhly v době říje jeleny od sousedů, a tak zajistily v příští lovecké sezóně dostatečné množství loveckých příležitostí.
Dalším příkladem může být tvrzenítypu “Když toho jelena neulovíme my, tak ho uloví naší sousedi“. S těmito a podobnými názory se můžeme nejčastěji setkat na akademické půdě čtvrté cenové skupiny.
Začnou-li výše uvedené vlivy souběžně působit nebo se vzájemně doplňovat, a nedojde-li k žádné výrazné změně, můžeme se časem dostat téměř do bezvýchodné situace. Myslím si, že vždy může existovat několik způsobů řešení, ale to nejhorší, co bychom mohli udělat, je neudělat vůbec nic.
Jak řešit nastalou situací?
Okresní spolek Českomoravské myslivecké jednoty v Šumperku, vědom si uvedeného zhoršování chovu sik na Bouzovsku, vyzval v roce 2006 držitele a uživatele honiteb s výskytem jelena siky japonského prostřednictvím Krajského úřadu Olomouckého kraje k předběžnému jednáni za účelem vytvoření oblasti chovu, která by celý chov koordinovala. Zde je nutno podotknout, že ne všichni se k vytvoření oblasti chovu stavěli kladně a nebylo úplně jasné, zda celý projekt bude realizován. Zástupci státního podniku Lesy České republiky přílišným nadšením neoplývali a jejich postoj byl z jistých důvodů zdrženlivý. Především měli obavy z jednostranné orientace na produkci medailových jelenů, spojené s vyššími početními stavy a následnými škodami zvěří zejména na lesních porostech. Na straně druhé se zase někteří uživatelé honiteb obávali totálního zdecimování stavu sik, čímž by se okradli o možnost loveckého vyžití.
Celkem proběhla tři přípravná jednání a všem zúčastněným zástupcům byla předložena vize činnosti oblasti chovu. Hlavním úkolem bylo zastavit nárůst stavu sik, snížit celkové počty na úroveň nezatěžující životní prostředí, vyrovnat poměr pohlaví, optimalizovat zastoupení jelenů v jednotlivých věkových třídách, sjednotit chovatelská kritéria a zajistit komunikaci se všemi uživateli a držiteli honiteb. Krajský úřad Olomouckého kraje po přípravných jednáních na základě návrhu Honebního společenstva v Pavlově vymezil rozhodnutím ze dne 17. 3. 2008 oblast chovu zvěře sika japonský s názvem Bouzovsko.
Oblast chovu zvěře sika Bouzovsko se nyní rozprostírá na ploše 55 172 ha, z toho je 26 062 ha lesa. Jedná se o poměrně velkou rozlohu, která zasahuje na území krajů Olomouckého, Pardubického a Jihomoravského, potažmo sedmi obecních úřadů obcí s rozšířenou působností Konice, Litovel, Mohelnice, Prostějov, Zábřeh, Moravská Třebová a Boskovice. Je tvořena 54 honitbami, z kterých asi 25 splňuje podmínku 500 ha lesa potřebných k stanovení minimálních stavů. Ve skutečnosti má normované stavy siky japonského pouze 13 honiteb. Je namístě také uvést, že několik honiteb bez minimálních stavů je čistě okrajových, kde sika nemá ani trvalé stávaniště a její výskyt je spíše podmíněn loveckým tlakem ve středu oblasti chovu nebo s ohledem na roční období a klimatické podmínky.
Koordinace mysliveckého hospodaření se sičí zvěří v rámci oblasti chovu byla dohodnuta s ohledem na její velikost a počet účastníků tak, že bude probíhat dvoustupňovým způsobem. Na prvním stupni se schází zástupci uživatelů honiteb a státní správy z jednotlivých obecních úřadů s rozšířenou pravomocí a na druhém stupni zástupci státní správy, okresních mysliveckých spolků a některých držitelů a uživatelů honiteb. Každé takové setkání zástupců je tradičně nazýváno poradním sborem, přestože takový orgán zákon o myslivosti nezná.
Díky společnému zpracovávání veškerých údajů, které s chovem sik souvisí, bude možné pružněji a operativněji reagovat na skutečný stav ve vztahu k vytýčeným cílům.
Poradní sbor od samého začátku doporučil v honitbách bez normovaných stavů lovit zvěř siky japonského podle § 36 odst.5 s tím, že při lovu špičáků budou respektována společná kriteria průběrného odstřelu a odstřel se zaměří více na zvěř holou. Při takovém přístupu pak bude v těchto honitbách povolován státní správou v odpovídající výši lov starších jelenů podle § 39, aby i oni mohli sklízet plody společné práce.
První výsledky
V únoru letošního roku se po mnoha letech v Pavlově uskutečnila první chovatelská přehlídka trofejí sik v rámci celé oblasti Bouzovsko, ulovených v lovecké sezóně 2009. Pořadatelem se stalo Myslivecké sdružení Pavlov, které se velmi zasloužilo o obnovení oblasti chovu. Teprve tato přehlídka připravila ucelený přehled o současné kvalitě chovu a věková skladba ulovených jelenů potvrdila obavy z porušené věkové struktury zastoupení jelenů v chovu.
Z celkových 108 prezentovaných trofejí bylo 78 trofejí jelenů I. věkové třídy, z toho 30 špičáků, 9 trofejí jelenů II. věkové třídy a žádný jelen nebyl ve III. věkové třídě. Ze zbývajících 21 jelenů bylo 10 preparátů v srsti a 11 fotografií, u kterých se hodnocení chovnosti neprovádí, neboť komise nemá k dispozici spodní čelist a nemůže tak určit věk. Z hodnocených jelenů bylo 66 jelenů průběrných a 21 jelenů chovných. Z celkového množství byli pouze tři jelení medailoví, jeden stříbrný v pátém roce a dva bronzoví ve věku 5 a 6 let.
Podle hlášení o lovu a úhynu k 15. 1. 2010 bylo v rámci oblasti chovu uloveno celkem 131 jelenů, 288 laní a 259 kolouchů, celkem 678 ks zvěře sika. Jak můžeme vidět, lovecký tlak byl zaměřen na zvěř holou, což je v souladu s vytýčenými cíli oblasti chovu.
Docela překvapivým zjištěním byla také skutečnost, že někteří lovci si nechávali preparovat i jeleny na druhé hlavě s poměrně málo výraznou trofejí. I tento poznatek může ledacos vypovídat.
Tato přehlídka měla pro nás všechny mimořádně velký význam, neboť současné hodnoty chovu sik se staly výchozí úrovní, se kterou budeme pracovat v následujících letech při dalším vyhodnocování dosažených výsledků.
Nyní se nacházíme na samém počátku nápravy chovu siky japonského na Bouzovsku. S potěšením lze konstatovat, že drtivá většina myslivců má zájem současnou úroveň chovu pozvednout a není jim lhostejný osud bouzovské populace, která je druhou největší v České republice a lze ji geneticky považovat za nejčistší na našem území.
I když nás čeká ještě spousta práce, ten nejdůležitější krok jsme už učinili – založili jsme oblast chovu, kde chceme problémy řešit. Myslím si, že v současné době není vůbec vhodná doba na změnu zákona o myslivosti, ale mohli bychom se pokusit vytvořit vhodnější podmínky pro chov sičí zvěře v rámci oblasti chovu. Praxe nám opět ukázala slabiny malých honiteb, praktickou a administrativní náročnost eliminace těchto slabin a potvrdila, že je naprosto nevhodné ustoupit rostoucímu tlaku na další snižování minimální výměry honitby.
Josef FIGURA
OMS Šumperk