Při loňské národní přehlídce trofejí v Lysé nad Labem jsme fotograficky zdokumentovali všechny hodnocené trofeje. Kromě toho se ale před objektiv mého fotoaparátu dostaly i jiné trofeje, které se nakonec do katalogu nedostaly. Asi jednu z největších pozorností upoutaly daňčí shozy, které kdyby byly trofejí na lebce, měli bychom nový světový daňčí rekord. A nemáme dodnes, i přes toužebné očekávání. Skutečnost, jak je to tedy s nadějí na rekordního daňka, jsem vyrazil zjišťovat do Jižních Čech. Jeden z březnových dnů končící zimy nasměřoval moje kroky do Kardašovy Řečice, kde jsme nad horkou polévkou v příjemném prostředí penzionu Hubert na náměstí podiskutovali s Petrem Kratochvílem, uživatelem obory Nítovice. Do samotné obory se bohužel ani terénním autem dojet nedalo, přívaly sněhu sužovaly i jinak teplou krajinu Jindřichohradecka.
Samozřejmě mne zajímá historie obory. Nepatří určitě k těm známým a historickým.
Na konci minulého století se začal naplňovat můj dávný sen, mít vlastní oboru s dančí zvěří. Začal jsem skupovat pozemky na vhodném místě nedaleko Kardašovy Řečice. Tehdy nebylo možné zřídit oboru přímo, tak jsem zvolil cestu oklikou přes vybudování farmového chvu a potom převedení farmy na oborní chov . Důležitým krokem tehdy bylo vyjmutí území z honebních pozemků a to bylo vázáno na uznání farmového chovu. Vlastně na celém území budoucí obory byla vytvořena farma, která fungovala s tímto statutem až do roku 2005. Na konci roku 2005 byl farmový chov zrušen a vznikla obora. Obora jako taková funguje od prosince roku 2005.
Takže v této lokalitě historicky nikdy předtím obora nebyla?
Pokud se mi podařilo zjistit, tak území dnešní obory bylo od nepaměti intenzivně myslivecky využíváno, ale obora zde nikdy nebyla. Oborní objekt se nachází poblíž Kardašovy Řečice mezi obcemi Nítovice a Pleše v okrese Jindřichův Hradec. Zvlněný terén vybíhající z Třeboňské pánve tvoří přechod do Českomoravské vrchoviny. Jádrem obory je zalesněný vrch Remíz s nejvyšším bodem 489 m n. m. Převážná část obory je situována na jeho jihozápadním svahu. Lesní porosty jsou tvořeny ze 70 % dubem, dále je zastoupen smrk, modřín, buk, javor klen, lípa, a vtroušené okusové dřeviny. Kolem zalesněného jádra obory se rozprostírají pastevní plochy protkané pásy křovin a náletových dřevin kolem cest a vodních ploch.
A jaká jsou konkrétní data z hlediska rozloh a zastoupení ploch?
Obora se rozkládá na 80 ha, z toho je 73 ha honební plochy a 7 ha nehonebních pozemků. Honební pozemky jsou členěny následovně - zemědělská půda, hlavně louky, tvoří 48 ha, lesa je v oboře 22 ha, vodních ploch 2 ha a ostatní plochy tvoří zbývající 1 ha. Obora sice vznikla na základě rozhodnutí o uznání honitby ze dne 3.12.2005, ale už v roce 2001 bylo vybudováno oborní oplocení a základní krmné zařízení. Takže od roku 2001 v podstatě trvá stejný stav, který je v oboře dodnes. Rád bych zdůraznil, že to platí i pro zde chovaný kmen zvěře.
Tím chcete říci, že zvěř, kterou v oboře chováte, jste do obory, respektive tehdy farmového chovu, vypouštěl jen na začátku a od té doby nedošlo k žádným přesunům a oživení krve?
Zatím se zdá že není důvod ke změnám. Zvěř je v oboře stejná od doby, kdy v roce 2001 začalo zazvěřování. Bylo přivezeno pět daňků špičáků a pět danělek. V následujícím roce byl stav doplněn ještě o pět danělek. Zvěř byla zakoupena z farmy Mnich u Kardašovy Řečice. Podle dostupných informací je zvěř původem ze světoznámé oblasti Gyuilaj v Maďarsku. Od roku 2002 je již hospodařeno pouze s vlastní zvěří. Tento kmen zůstal čistý, bez příměsi jiných genů. Za celou dobu neproběhlo žádné oživení krve a jak je vidět, tak to zatím funguje. V současné době je jarní kmenový stav 44 kusů. Daňci jsou jediným normovaným druhem zvěře v oboře.
Dají se podle paroží najít nějaká specifika vašeho chovu?
Jak jste mohl vidět, tak se zde objevují všechny typy paroží. Domnívám se, že daněk má geneticky zakódovanou tvorbu paroží ve všech formách, ať už je to daněk z Maďarska nebo z kteréhokoliv koutu světa. To, že se tady právě teď objevují daňci určitého typu paroží, je jenom výsledkem selekce. Když bych nechal chovu volný průběh, začnou se objevovat všechny typy paroží, například široké krátké lopaty, nebo lopaty výrazně rozeklané. Snažím se ponechat pouze jedince, kteří jsou z mého pohledu nejvhodnější pro chov a jsou selektováni hlavně na druhém paroží.
Takže hlavní důraz kladete na druhé paroží?
Jistě. Základní selekce probíhá až na druhém paroží, protože u špičáka ještě může dojít k výraznému posunu v kvalitě a hlavně nikdo neví jaký typ paroží může špičák za rok nasadit. U danělek základní selekce proběhne již v kategorii dančat a následně u danělek v druhém roce života. U holé je základním kriteriem tělesná konstituce.
Můžete aspoň stručně říct hlavní kritéria, podle kterých paroží hodnotíte?
U daňka na druhé hlavě je základním kriteriem celková mohutnost paroží. Významný je i tvar a délka lopatek. Vyřazení daňka z chovu, což znamená jeho ulovení, je nevratný krok. Protože pracuji z údaji které mohu pouze odhadovat a různě porovnávat, vyžaduje to spoustu času při pozorování zvěře a pořizování fotografií jednotlivých kusů, které k hodnocení též využívám. Nakonec je však rozhodnutí stejně spojeno se spoustou pochybností. Doufám, že se ve svém rozhodování příliš často nespletu a dočkáme se výsledků v podobě vysoce kvalitních trofejí.
Kolik odhadem procent na druhém paroží jde pryč z chovu?
Je to přibližně 75 %. Tato základní selekce proběhne na druhém paroží. V případě, že se některý jedinec v budoucnu nevyvíjí podle mých představ, je z chovu vyřazen později. Ale řekněme, že to jsou spíš výjimky. Vyselektovaní daňci už většinou jdou až do zralého trofejového věku.
A to lovíte sám?
Ne, loví je hosté, ale za mého doprovodu. U trofejí, kde jsem uveden jako lovec, se jedná o sanitární odstřely daňků vážně poraněných většinou v říji. To je bohužel daň za velkou koncentraci dominantních jedinců na omezeném prostoru.
Kolik daňčí zvěře je momentální stav?
V oboře mám kolem padesáti kusů. Dodnes se mi ale nepodařilo přesně spočítat loňský přírůstek, takže ještě přesně nevím. Normovaný stav podle rozhodnutí o uznání honitby je sedmdesát kusů a minimální stav čtyřicet kusů zvěře. Snažím se stav udržet na čtyřicetičtyřech kusech, což považuji za optimální.
Je v oboře i jiná zvěř?
Žije zde ještě několik kusů srnčí zvěře.
Máte nějaké problémy s vnikáním zvěře do obory a nebo naopak unikáním zvěře?
Oplocení je provedeno z drátěného oborního pletiva, takže, když se nějaký divočák rozhodne, že se tam půjde podívat, tak tam prostě přijde, ale jednou stranou obory přijde a druhou stranou zase odejde. Nikdy se nestalo, že by tam divočáci zůstali. Pouze tím dochází k poškození oplocení.
Z hlediska úživnosti obory, jak jste na tom s přikrmováním? Co se vám osvědčuje?
Paradoxně teď popřu obecně zažité návody na výživu zvěře v oborách, ale předesílám, že je to dáno tím, že úživnost mé obory je mimořádná. Deset měsíců v roce je zvěř přikrmována jadrným krmivem, výhradně ovsem a kukuřicí. Dávka pro jeden kus na jeden den se pohybuje kolem 60 dkg. Nic víc a nic míň. Pouze, když napadne taková vrstva sněhu, že se zvěř neprohrabe k přirozené potravě, tak krmím čistou jetelovou senáží, a to tak, že některý rok nezkrmím ani celou jednu kouli senáže a některý rok, jako třeba letos, při mimořádné sněhové pokrývce to vypadá, že jich bude deset. Ta koule má asi čtyři metráky. A tím krmení v oboře začíná a končí. Žádná dužnatá krmiva, siláž, brambory, kaštany, a podobně. Pouze v době od začátku shazování a v průběhu parožení dostávají daňci běžně dostupný minerální doplněk s vápníkem a fosforem. Denní dávka je tak 60 dkg pro všechny kusy. Žádné speciální krmné směsi nepodávám.
Nemáte pak problémy se zdravotním stavem daňků?
Zatím je chov bez problémů. Udělali jsme pár rozborů trusu a nezjistili jsme žádné alarmující výsledky, žádní parazité, nic. Vzhledem k tomu, že v oboře je velké množství pastevních ploch – asi 50 hektarů, je zatížení zvěří tak malé, že dochází k přirozené desinfekci prostředí. V oboře je navíc taková specialita a tou je oplocená semenná plantáž třeboňské borovice, zvěř tam má přístup pouze ve vegetačním období.
A to máte jako vaše účelové zařízení?
Ne, je to pozemek jiného vlastníka a je vyňat z honební plochy.
Pojďme ale k trofejím. Na loňské výstavě v Lysé vzbudily zaslouženou pozornost rekordní shozy, jistě se ale najdou v historii obory i další špičkové trofeje.
V roce 2006 byl uloven první trofejový daněk s trofejí ohodnocenou na 199,6 bodů CIC. V roce 2007 daňci se 180,14 a 219,56 body CIC. Z roku 2008 pocházejí dvě trofeje v hodnotě 198,42 a 211,05 bodů CIC. V témže roce uhynul velmi nadějný daněk, jehož poslední shozy mají hodnotu 238,57 bodů CIC, což jsou doposud nejsilnější známé daňčí lopaty na světě, to jsou ty, které byly v Lysé.
Takže zatím světový rekord nebude?
Asi míříte tam, na co se mne po Lysé ptalo více lidí. Ano, od onoho daňka jsem očekával světový rekord, ale až o rok později, v jeho osmi letech. Skutečnost ale byla bohužel jiná a smutná. Bylo to v srpnu v roce 2008. Odjížděl jsem právě z obory a v bráně jsem se ještě ohlédnul. Po cestě za mnou šel daněk s obrovským, ještě nedokončeným parožím v lýčí s velkou otevřenou ránou přes pravé světlo. Chvilku stál, jako by se loučil, a pak pomalu, vrávoravě odešel. Okamžitě jsem jel pro veterináře. Daňka jsme však našli až druhý den, bohužel byl už zhaslý. Abych měl alespoň nějakou vzpomínku, nechal jsem jeho lebku vypreparovat a nasadit na ní jeho poslední shozy. A tak mám na zdi rekordní trofej, ale oficiální světový rekord to být nemůže, protože se lebka a paroží míjí v čase o čtyři měsíce.
Rekord tedy přece jen bude?
Z krátké historie obory sice nelze dělat žádné kategorické závěry, ale kvalita trofejí doposud ulovených daňků je pro mne důvodem k jistému optimizmu pro další chovatelskou práci, jsem přesvědčen, že se v dohledné době do katalogů trofejí dostanou další špičkoví daňci.
Takže daňčí kmen, který v oboře máte, s ním jste stále spokojen tak, že nemáte potřebu chov oživit?
Nedávno jsem na tuto otázku odpověděl lapidárně - nevím odkud bych lepší daňky přivezl!
Jaký je váš názor na „vykrmené“ trofeje?
Nechá se samozřejmě vykrmit ledacos a znám způsoby, kterými to v jiných zařízeních, oborách a rádoby oborách dělají. No a já jsem vám tady řekl, jak to dělám já, nemám co skrývat a zatajovat, svou cestu považuji za správnou. A to jak v rovině praktické, tak v rovině etické. Praktickou myslivostí se zabývám od svých osmnácti let a za těch čtyřicet let mám mnoho krásných a nezapomenutelných zážitků. Neskrývám však svůj názor na chov a následný odstřel bažantích a kachních brojlerů, lov zvěře na hromadách, na výkrm trofejí za pomoci steroidů a genových manipulací a další podobné neférové praktiky. Doufám, že mi to tak vydrží až do konce. Svou myslivost budu dělat tak, jak myslím že je to správné a ostatní nechť si chov a myslivost dělají jak chtějí.
Říkal jste, že většina daňků se loví poplatkovými hosty. Asi budou hlavně ze zahraničí a předpokládám, že máte v oboře pro ně nějaké ubytování?
Ne, v oboře ubytovací zařízení není. Hosté bývají ubytováni zde v našem rodinném penzionu. Zatím jsem žádného cizince na poplatkovém lovu neměl, lovili pouze naši lovci. Někteří se každoročně vracejí a stává se z nich stálá klientela. Samozřejmostí je, že pro lovce je zajištěn odpovídající servis včetně příslušných mysliveckých tradic. Například pasování na lovce daňků, které někdy mívá i bouřlivé dozvuky.
Představte se prosím na závěr čtenářům Myslivosti také jinak než uživatel obory. Máte třeba nějaké další myslivecké aktivity kromě obory?
Se třemi kolegy máme od LĆR pronajatou honitbu s daňčí, srnčí a černou zvěří. Zde zastávám funkci mysliveckého hospodáře. Pak jsem ještě členem mysliveckého sdružení v sousedním Klenově,kde jsem též řadu let zastával funkci mysliveckého hospodáře. Takže obecná myslivost mě neobchází. Rád si též vystřelím sportovně na asfaltové holuby. A protože myslivec bez psa je jen polovičním myslivcem, ani na pejsky nezapomínám. Mám bavorského barváře. Lovecké psy jsem choval vždycky, ale k barvářům jsem dospěl až nakonec a tak to už zůstane. Můj barvář přišel do rodiny vlastně kvůli oboře, ale stal se rodinným příslušníkem a kamarádem na celý svůj život. Takže „horidó !“ což je pozdrav po barvářsku.
Bylo to vskutku zajímavé povídání. Mám totiž rád lidi, kteří si stojí za svým názorem a mají své myšlenky podložené argumenty. Opravdu obora Nítovice patří i přes svoji poměrně mladou a krátkou historii k našim špičkovým daňčím oborám, a proto snad mohu na závěr vyjádřit jednoznačné přesvědčení, že o nítovických daňcích ještě hodně uslyšíme, že opravdu Česká republika nebude v rekordních tabulkách zapsána jen díky židlochovickým muflonům, ale asi brzo i díky daňčím trofejím.
Připravil Ing. Jiří KASINA