Zdravím všechny myslivce, zvláště ty, kteří tak jako já, mají zájem na tom, aby koroptev polní byla i nadále součástí naší kulturní krajiny. Předem mého článku bych chtěl říci, že tento článek by neměl někoho z myslivců poučovat, ale chtěl bych jeho prostřednictvím předat své zkušenosti a rady s odchovem koroptví. Rád bych, kdyby tento článek rozpoutal diskuzi na téma koroptev, její odchov, vypouštění, zlepšování životního prostředí a další péče o tuto naší nádhernou zvěř. Věřím, že na můj článek zareagují další myslivci, kladně nebo záporně a že se všichni navzájem budeme informovat o tom, co se komu osvědčilo a co ne.
Pakliže budu hovořit za sebe, tak já považuji koroptev za jeden z barometrů naší přírody. Tam, kde se ještě koroptev drží a dokáže se množit, tam to s naší přírodou není ještě tak špatné. Veškeré informace ohledně koroptví, ale třeba i bažantů, jsem čerpal, ze staré myslivecké literatury, seminářů a ze svých zkušeností.
Mnou vyzkoušené způsoby odchovu koroptví
Prvnízpůsob, který jsem si vyzkoušel, je způsob odchovu koroptvi s kohoutkem celibátníkem. Podle staré literatury jsem si udělal bednu, kterou jsem přepažil napůl rámečkem z pletiva, aby kohoutek na kuřátka viděl. Nejdříve jsem do bedny dal jednodenní kuřátka a potom kohoutka. Když jsem viděl, že kohoutek reaguje dobře na kuřátka, tak jsem přepážku přizvedl, aby se kuřátka dostala ke kohoutkovi.Tento způsob je ze začátku dost náročný, ale když se Vám to povede, tak si ušetříte spoustu práce s tu malou drobotinu. Dáváte pouze čistou vodu a směs. Kohoutek sám kuřátka vše naučí.
Druhýzpůsob, takzvaný Liteňský, používají myslivci v Litni. Přesně podle jejich návodu jsem si udělal několik voliérek a do každé z nich dal po páru koroptví. Slepička ve voliérce nanese vajíčka a o vylíhlou drobotinu se s kohoutkem oba starají. Tento způsob je náročný na stavbu voliérek a jejich pravidelnou kontrolu. Tento způsob chovu koroptví vyžaduje pro věc zapálený kolektiv. Pro jednotlivce je to velmi náročné
Třetízpůsob je odchov pomocí domácích kvočen. Pro koroptve používám zakrslá plemena. Pro bažanty klasická plemena. Koroptví vajíčka dám do umělé líhně a den před vylíhnutím je dám pod rozsezenou kvočnu. Kuřátka se potom sama pod kvočnou vylíhnou. To samé jde dělat i s jednodenními kuřátky, která kvočně podstrkáváte. Při tomto způsobu nechám kuřátka déle mimo teplo, až se k sobě začnou choulit, pak je teprve dávám pod kvočnu. Oni jak jsou prokřehlejší, ucítí teplo a lépe se pak drží pod kvočnou a nerozutíkávají se. Dělám to vždy navečer a v malém prostoru. Nasazuji do 20 kusů pod jednu kvočnu. Kvočna, která kuřátka přijme, tímto způsobem kuřátka krásně odvodí.
Čtvrtýzpůsob mám odzkoušený pod umělou kvočnou. Osvědčilo se mi dávat kuřátka do plastového kruhu, aby se neušlapala. Tento kruh, jak kuřátka rostou, postupně zvětšuji, až ho odstraním úplně a kuřátka využívají celý prostor. Ze začátku je velmi důležitá teplota, kterou postupně stahuji, aby kuřátka moc nezchoulostivěla. Důležitý je výběr podestýlky - sláma, seno, piliny. Nejvíce se mi osvědčila nasekaná a usušená tráva zahradní rotačkou. Kuřátka se v této trávě přehrabují a mají o zábavu postaráno. Dávám také do snopu svázanou kopřivu a vojtěšku. Další velký problém je napájení. Napáječka musí být malá, aby se kuřátka nemohla utopit. Napáječka musí být denně čištěna, protože se v ní dělá šlem, který způsobuje velké zdravotní potíže. Jednou týdně napáječku čistím hypermanganem. Jako krmení používám směsi z Biopharmu pro koroptve, ale mám vyzkoušené taky Bž1 směs pro brojlery a krůty. Osvědčil se mi také nastrouhaný tvrdý tvaroh, ale jenom tolik, aby byl zkonzumován během jednoho dne. Základem tohoto odchovu je dostatečná hygiena. Snažím se, aby podestýlka byla suchá a bez plísní. Mám také udělané dva rámy 70 x 70 cm. Jeden pouze na dřevěný popel a druhý na říční písek, aby koroptve lépe trávily.
Snažím se vždy vypouštět dospělou, zdravou a dobře opeřenou zvěř a to vždy na jaře. Vypouštění na podzim a nedej bože na zimu považuji za velice luxusní krmení predátorů. Snažím se také koroptve vypouštět tam, kde už je divoká populace. Dalším mým zjištěním je to, že můžeme takto odchovávat nejenom koroptve, ale i další druhy zvěře, kterým naše krajina vyhovuje.
Téma vypouštění a úprava krajiny je na další dalekosáhlou diskusi. Myslím si, že koroptev, a nejenom ona, si zaslouží naší mysliveckou pozornost.
Pavel DIFKO,
MS Dublovice