Doupovské hory jsou zcela jedinečnou a dá se říci, že i unikátní oblastí v evropském rozsahu. Je to oblast natolik vyhraněná, že se její specifiky promítají do všech oblastí lidského snažení i přírodou řízených procesů. Výjimečné stanovištní poměry ovlivňují obrovskou rozmanitost rostlinných i živočišných druhů. Celá oblast se po řadu let vyvíjí bez zásadního zasahování člověka do krajinného rázu. Více než padesátiletá neřízená sukcese vytvořila v této oblasti ryze přírodní a optimální podmínky pro existenci jednotlivých druhů, ať už původních nebo introdukovaných. Jedním z původních druhů je zcela jistě i jelení zvěř, která se však po staletí postupné kolonizace území a pozdějšího poměrně hustého osídlení na území Doupovských hor nevyskytovala.
Konečně zlato z Doupovských hor!
Dne 19. 9. 2009 byl zahraničním lovcem Hubertem Gruberem uloven na Lesní správě Dolní Lomnice v honitbě Hradiště Vojenských lesů a statků ČR, s.p. divize Karlovy Vary první jelen s trofejí v bodové hodnotě zlaté medaile. Členem Ústřední hodnotitelské komise pro význačné trofeje Ing. Janem Jenišem byla trofeji naměřena hodnota 224,62 bodů CIC. Trofej je výsledkem dlouholetého snažení pracovníků Vojenských lesů a statků, divize Karlovy Vary.
Výsledek je o to cennější, že se jedná o trofej z volné honitby. Je třeba podotknout, že trofej nedosahuje délky 100 cm, průměrná délka lodyh činí pouze 94,35 cm. Vynikajících hodnot však dosahují spodní obvody – 23,0 a 23,80 cm, které jsou vyšší než u nejsilnějších jeleních trofejí v ČR. Z deseti nejsilnějších jelenů v ČR vykazuje větší dolní obvody pouze jelen V. Kopčila z roku 1988 z obory Slavice (25,4 cm). Paroží vyniká celkovou mohutností. Věk jelena byl odhadnut na 10 let. Jedná se historicky o nejsilnější trofej jelena z Doupovských hor, která se současně zařadí mezi pět nejsilnějších jeleních trofejí, ulovených v ČR ve volných honitbách za posledních deset let.
Původ jelení zvěře v Doupovských horách, aneb co tomu předcházelo
Jelení zvěř na území Doupovských hor patří k poddruhu jelena evropskéhozápadního (Cervus elaphus hippelaphus Erxleben,1779). O jejím původu se vedlo již mnoho polemik. Z historických podkladů lze zjistit, že se na tomto území ojedinělé kusy jelení zvěře občas objevily, ale šlo vždy o zatoulané jedince, kteří záhy oblast opustili, nebo byli zcela nemilosrdně zlikvidováni. V žádných dochovaných dokladech o mysliveckém hospodaření na tehdejších majetcích (Thun-Salm, Mattoni, Lobkowicz, Mitscherlich, Pfeifer, Strunze, Czernin, Zedtwitz, Sternberg, Thurn-Walsassina, Herberstein) není jelení zvěř zmiňována nebo uváděna ve stavech.
Tato situace přetrvávala prakticky až do konce 2. světové války. Po odsunu německého obyvatelstva se od civilizačního tlaku uvolnilo obrovské území. V následujících letech po částečném znovuosídlení pohraničí již tlak nedosáhl původní úrovně, naopak se ještě snížil v souvislosti s vytvořením vojenského výcvikového prostoru Hradiště. Vznikla tak plošně rozsáhlá zóna, skýtající jelení zvěři potřebný klid. Po válce se jelení zvěř rozšířila i do oblastí, kde se původně nevyskytovala, ať už z důvodu úniků z oborních chovů, nebo přesunem z jiných honiteb.
Pro Doupovské hory byly z tohoto hlediska významné dva směry migrace zvěře. Díky nim vznikl v této oblasti velmi zajímavý a lovecky atraktivní typ jelena. S největší pravděpodobností se tento typ vyselektoval z populací, které přimigrovaly z oblasti Slavkovského lesa a z oblasti Krušných hor.
Jelení zvěř, pocházející ze Slavkovského lesa, byla pravděpodobně poddruhově původnější než jelení zvěř z Krušných hor. V Krušných horách se podle Šimana vyskytoval původní (autochtonní) jelen, který byl menšího vzrůstu, kratší hlavy a rovněž paroží bylo krátké, ale velmi tmavé a perlené. Zbarvení jelenů bylo rovněž tmavé až šedavé. Hmotnost jelenů se pohybovala mezi 100 - 140 kg.
Tento jelen byl záhy prakticky vyhuben, neboť díky krátkému paroží byl zcela systematicky z chovů odstraňován. Z důvodu zlepšování kvality paroží byli do Krušných hor dováženi jeleni z jiných oblastí, např. karpatští jeleni. Ke křížení docházelo ve volnosti i v oborách (např. Dvojhradí), odkud se část zvěře dostala do volnosti. Současný krušnohorský jelen je proto výsledkem mnohonásobného křížení.
Ve Slavkovském lese se jelení zvěř vyskytovala v dosti početných stavech i ve volnosti, především v lesích v majetku hraběte Schönburg – Waldenburga. Po konfiskaci jeho majetku včetně dalších konfiskací drobných majetků státem zde byl vytvořen vojenský výcvikový prostor Prameny, za jehož existence do roku 1959 došlo k značnému nárůstu početních stavů jelení zvěře. Díky tehdejší železné oponě se tak výrazně zesílil její migrační tlak především na východ.
Přirozenou migraci jelení zvěře z Krušných hor omezoval částečně tok řeky Ohře, ve východní části i překážka rozšiřujících se větších městských aglomerací Klášterce nad Ohří a Chomutova. Rovněž zde byly tehdy ve vztahu k úživnosti stavy více než dvojnásobné. Proto se i zde projevil vyšší migrační tlak. K němu výraznou měrou přispěla i rozsáhlá odlesnění vlivem exhalačních těžeb a zanedbání péče o zvyšování úživnosti i samotné péče o zvěř.
Postupné snižování úživnosti podhorských a horských honiteb s sebou přineslo přesun populací směrem k řece Ohři. Stále více se dočasně i trvale zvyšoval turistický ruch, mechanizace v lesnické činnosti a jiné vlivy.
Nevhodné způsoby lovu formou naháněk a natláček, včetně lovu jelení zvěře do konce ledna, rovněž přispěly z jejímu vytlačování do sousedních oblastí, kde se původně nevyskytovala. Zvěř proto hledala klid jinde. Migraci zcela jistě napomohly i poměrně kruté zimy let 1969/70 a 1971/72.
Na území dnešní divize VLS Karlovy Vary byly první kusy jelení zvěře zaznamenány v oblasti současné Lesní správy Dolní Lomnice, a to v roce 1958 v počtu 4 ks. To podporuje tvrzení, že první migrační vlna přišla z oblasti Slavkovského lesa.
V roce 1968 bylo Směrnicí Ministerstva zemědělství a výživy ze dne 17.4., č.j. VII/5-362/68, Věstníkem MZVž 14 stanoveno 29 jeleních oblastí. Tím byl upraven a poněkud pozměněn výnos o oblastech chovu jelení zvěře vydaný Ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství v roce 1962. Z hlediska migrace jelení zvěře do oblasti Doupovských hor byly nejvýznamnější jelení oblast č.15 – Krušné hory západ (bývalé LZ Horní Blatná, Nejdek, Kraslice a Kynšperk n.O), jelení oblast č.16 – Slavkovský les (LZ Teplá a Státní statky oborový podnik Sokolov - později Agrokombinát Sokolov) a jelení oblast č. 14 Krušné hory – východ (LZ Klášterec n.O.). V době vyhlašování jelenářských oblastí se v Doupovských horách jelení zvěř nevyskytovala, takže jejich území nebylo zahrnuto do žádné z nich.
Areál rozšíření a populační hustota jelení zvěře v posledních 50. letech
Rozšíření jelení zvěře bylo zpočátku 50. let velmi sporadické. První trvalý výskyt byl zaznamenán na tehdejší Správě vojenských lesů Dubina. Dubina se poté stala součástí Lesní správy (LS) Velichov, která byla v roce 1959 přejmenována na LS Dolní Lomnice a přesídlena do Dolní Lomnice. V roce 1958 byly zaevidované stavy jelení zvěře na této správě ve výši 4 ks. Zvěř tehdy nebyla předmětem lovu. Její přítomnost byla vázána především na souvislé lesní komplexy, neboť na volných plochách v celém vojenském prostoru probíhala velmi intenzivní výcviková činnost vojsk. Na nelesních plochách v té době docházelo i ke zvyšování početního stavu dobytka při výpasu, a to jak vlastního, tak cizího. Stavy zvěře se proto v té době nezvyšovaly nikterak dramaticky, neboť k 1.3. 1965 je u VLS Velichov uváděno 39 ks, tj. 2,6 ks/1000 ha. Za deset let, tj. v roce 1969, však již stavy dosáhly na celém území VLS Velichov počtu 84 ks.
První zástřel jelena je datován do roku 1962, kdy byl uloven vůbec první jelen v oblasti lesního komplexu Bučiny (LS Dolní Lomnice). V roce 1963 je zaznamenán úhyn dvou jelenů v souvislosti s výcvikem vojsk a ulovení 2 ks holé zvěře. První zástřel jelena na LS Klášterec je z roku 1964 na Litoltově.
Jelení zvěř obsadila nejprve severní polovinu Lesního hospodářského celku (LHC) Dolní Lomnice a dále pronikala na Lesní hospodářský celek Klášterec nad Ohří, kde později našla nejoptimálnější životní podmínky. V roce 1965 byly na LHC Klášterec k 1. březnu kmenové stavy 9 ks! Směrem jižním a jihovýchodním, tj. na LHC Valeč, se začala jelení zvěř šířit až později. V roce 1964 ještě není zahrnuta v jarních kmenových stavech. Poukazuje se pouze na skutečnost, že se na polesí Radošov objevil poprvé zimní ohryz. V roce 1965 byl uloven první kus jelení zvěře holé (laň) F. Jánem. První jeleni byli uloveni na LHC Valeč v roce 1966. Stálou zvěří se zde stala až počátkem 70. let. Nejvyšší stavy jelení zvěře v té době byly na LHC Dolní Lomnice. V roce 1965 se uvádí 30 ks, z toho 12 jelenů.
Centrem výskytu s nejvyšší populační hustotou se později stala oblast na styků všech tří lesních správ. Na větší části LHC Valeč a v okrajových částech LHC Dolní Lomnice a Klášterec nad Ohří se jelení zvěř vyskytovala až v zimním období.
V současnosti je s větší či menší hustotou zastoupena po celém území honitby, a to během celého roku. Tato skutečnost je podporována především změnou struktury porostů a nelesní zeleně v honitbě, změnou způsobu a intenzity výcviku vojsk, potravními možnostmi a zvýšením kmenových stavů. Populační hustota se během roku mění v souvislosti s potravními možnostmi a v závislosti na probíhající říji.
Kvalita trofejí
Kvalitní a bodově hodnotná trofej je cílem správně vedeného chovu jelení zvěře. Vyjdeme-li z předpokladu, že genetickým zdrojem zdejší populace byla převážně jelení zvěř ze Slavkovského lesa a z Krušných hor - západ, můžeme konstatovat následující skutečnosti.
V období, kdy se uskutečňovaly migrační tahy jelení zvěře na území Doupovských hor, byla v těchto jeleních oblastech velmi kvalitní populace, o čemž svědčí i trofeje z let 1961 – 69 v bodových hodnotách 208,50 b. CIC, 196,23 b. CIC a 193,15 b. CIC. Zvláště trofej z roku 1961 s hodnotou přes 200 bodů CIC je výjimečná. Je třeba si uvědomit, že až do roku 1959 byla českým rekordem jelení trofej B. Siegla z Křivoklátu s hodnotou 217,14. CIC, což je o pouhých 9 bodů více.
Je velmi pravděpodobné, že genetické předpoklady pro tvorbu kvalitního paroží byly přeneseny i do oblasti Doupovských hor. Během prvních dvaceti let bohužel nelze vysledovat vývoj kvality trofejí, neboť archivní údaje z tohoto údobí nejsou k dispozici. První zdokumentovaná medailová trofej je tedy až z roku 1977 a má hodnotu 171 bodů CIC. V této době již s největší pravděpodobností byl v jelení populaci vyšší počet medailových jelenů.
Od tohoto období amplituda počtu ulovených jelenů roste, současně roste i průměrná medailová hodnota trofeje. V posledních 10 letech se průměrná bodová hodnota medailových jelenů pohybuje okolo 180 bodů CIC, v absolutním rozpětí hodnot 171 - 225 bodů CIC.
Za období let 1969 - 2009 jsou zaznamenány jako nejsilnější následující shozy a trofeje:
* 1993 – Ing. F. Beneš – 199 bodů CIC (Klášterec n.O.),
* 1993 - shoz – 202 bodů CIC (Dolní Lomnice) – jelen nebyl nikdy uloven,
* 1994 - shozy - 204 bodů CIC (Klášterec n.O.) – jelen nebyl nikdy uloven,
* 1994 - J. Macola – 201 bod CIC (Klášterec n.O.) ,
* 2002 - Ing. F. Soukup – 198 bodů CIC (Klášterec n.O.),
* 2007 - uloveno na hranicích honitby - 197 bodů CIC (soukromá honitba),
* 2008 - J. Novák - 196 bodů CIC (Klášterec n.O),
* 2008 - shozy – 202 bodů CIC (Dolní Lomnice),
* 2009 - shozy – 203 bodů CIC (Dolní Lomnice),
* 2009 - Hubert Gruber - 224,62 CIC (Dolní Lomnice).
Jelen J. Macoly však s největší pravděpodobností není původem „doupovský“ jelen. Odlišuje se od místní populace typem paroží, hmotností a hlavně stupněm opotřebení chrupu vzhledem k věku. Podle stavu chrupu žil jelen převážnou část svého života v odlišných podmínkách, zřejmě v oblasti Krušných hor.
Jelen Ing. Beneše by zcela určitě překonal hranici 200 bodů CIC, neboť byl uloven předčasně ve věku 7 let. Jednalo se i hmotnostně o druhého největšího jelena (dodávková hmotnost 189 kg po srážce 12 kg na znehodnocenou zvěřinu).
Trofejově zralý byl jelen Ing. Soukupa – 12 let. Jelen ulovený v roce 2007 v soukromé honitbě sousedící s LHC Valeč, byl opět uloven předčasně ve věku 9 let a zcela jistě by překonal hranici 200 bodů CIC.
Existuje i několik shozů nalezených v letech 1993 - 94 na LHC Klášterec n. Ohří a na LHC Dolní Lomnice, které těsně překonávají hranici 200 bodů a pocházejí od téhož jelena. Silné shozy – 202 bodů pocházejí i roku 2008 a 2009 z Dolní Lomnice. Faktem však zatím zůstává, že mezi trofejemi většinou tito význační jeleni chybí. Buď se nedožijí „sklizňového“ věku a nebo jsou uloveni v zimním období mimo honitbu Hradiště.
Od roku 1977 bylo uloveno 130 medailových jelenů, z nichž hodnoty zlaté medaile dosáhl jeden jelen, stříbrné medaile dosáhlo 16 jeleních trofejí, 122 bylo bronzových. Na uvedený počet muselo být uloveno 1577 jelenů, tj stříbrné medaile dosáhl každý 99. jelen, bronzové medaile každý 13. jelen. Z celkového počtu medailových jelenů jen 15 ve věku 12 let. Starší nebyl žádný jelen s medailovou trofejí. Průměrný věk medailového jelena v období let 1969 – 2009 činil 9,7 roku.
Paroží doupovských jelenů se vyznačuje líbivým tvarem, tmavou barvou, výrazným perlením a velkou hmotnatostí. Členitost, horní i dolní obvod jsou z hlediska požadavků dostačující. Z měřených položek je dosud nedostatečná pouze délka lodyhy.
Závěr
Žijeme v době rozsáhlých ekologických změn a zásahů člověka do přírody. Jelení zvěř, která byla původní součástí této přírody, se postupem času dostala do role negativního činitele ve vztahu k lesu, do něhož bezesporu patří. Škody v porostech, kvůli kterým byly a jsou stavy zvěře dlouhodobě redukovány, vyplývají z velké míry i z chyb, kterých jsme se v chovu zvěře i v pěstování lesa v minulosti dopustili. Léta jejího víceméně živelného chovu a lovu by měla být vystřídána snahou o zkvalitnění její populace a snahou o vytvoření alespoň částečné rovnováhy mezi chovem zvěře a lesem. Tento kompromis se hledá velmi těžko a vyžaduje velké úsilí lesníků a myslivců. Cílem by měla být vyspělá a zdravá jelení zvěř, vyznačující se dobrými trofejemi a žijící v přiměřených stavech v rovnováze s lesem a jeho potřebami.
Bohužel situace v naší republice není jelení zvěři nikterak nakloněna. Vysoké stavy zvěře způsobily, že byla mnohde v republice zcela systematicky likvidována, často bez ohledu na chovnou hodnotu. Nesystémovost jejího chovu naopak způsobila nebývalý nárůst početních stavů. Chovatelské cíle se tak částečně minuly účinkem.
Honitba Hradiště, jako jedna z mála volných honiteb v naší republice, vytváří jedny z nejlepších podmínek pro jelení zvěř. Rovněž je zde díky mimořádné úživnosti vysoký předpoklad dalšího zkvalitnění chovu a jeho pozvednutí na vyšší úroveň. Nastoupená cesta v dodržování základních chovatelských opatření je zárukou, že v nejbližších letech může honitba produkovat další jelení trofeje s hodnotou vyšší než 200 bodů CIC.