Dne 1. 1. 2010 nabyl účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon. Tuto rekodifikaci trestního práva můžeme hodnotit z řady hledisek. Radost jistě udělala těm, kteří prosazují, aby ubylo skutkových podstat trestných činů a spíše byla některá, z jejich pohledu méně závažná protispolečenská jednání, posuzována jen jako přestupek. Těm, kteří mají především na zřeteli ochranu rybářského a mysliveckého hospodaření jako součásti ochrany životního prostředí, však naopak žádnou radost udělat nemohla.
Rekodifikace trestního práva se významně dotkla i rybářů a myslivců, resp. zejména hospodářů jejich organizací. Nově totiž formuluje skutkovou podstatu trestného činu pytláctví. Původně bylo pytláctví upraveno v ust. § 178a zák. č. 140/1961 Sb., tedy v hlavě třetí trestního zákona upravující trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných.
Nyní je pytláctví upraveno v § 304 tr. zákona, tedy mezi trestnými činy spáchanými proti životnímu prostředí.
Tato změna v systematice zařazení trestného činu pytláctví sama o sobě nemá žádný podstatný praktický význam. Naznačuje sice, že zřejmě chce poskytnout zvěři a rybám zvýšenou ochranu (staví-li tedy životní prostředí nad pořádek ve věcech veřejných), ovšem jak uvidíme dále, ve skutečnosti tomu je spíše naopak.
I. Trestný čin pytláctví – změna skutkové podstaty
Podle předcházející trestněprávní úpravy se pytláctví dopustil ten, kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby…..“ Z toho je zřejmé, že k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu postačovalo samotné jednání, tedy lov, a vůbec nebylo nutné, aby pytlák něco ulovil. Součástí skutkové podstaty tohoto trestného činu nebyl vznik škody, natož pak dokonce nějaká výše škody.
Jedinou další podmínkou bylo, že protispolečenské jednání pytláka dosahovalo stupně nebezpečnosti pro společnost většího než nepatrného (u mladistvých pachatelů většího než malého). Zda tato podmínka byla splněna, hodnotil státní zástupce, když se rozhodoval, zda podá obžalobu k soudu nebo věc postoupí správnímu orgánu k projednání přestupku. Byla-li podána obžaloba, posuzoval pak už splnění této podmínky soud.
Současná úprava trestného činu pytláctví však přináší podstatnou změnu. Pytláctví se dopustí ten, kdo neoprávněně uloví zvěř nebo ryby…..“ Znamená to, že pokud někdo neoprávněně loví, avšak dosud nic neulovil, dopouští se pouze přestupku. Takového pachatele nelze stíhat ani za přípravu k trestnému činu pytláctví, protože to by muselo být v zákoně výslovně uvedeno, že příprava je rovněž trestná, a tak tomu u tohoto trestného činu není.
Velmi problematické je ovšem i stíhání pro pokus trestného činu pytláctví. Proč? Trestného činu pytláctví se lze dopustit pouze úmyslně, nikoliv z nedbalosti. Ale i pokusu pytláctví se lze dopustit jen úmyslným jednáním. A úmysl pachatele musí zahrnovat i to, že chtěl nebo alespoň byl srozuměn s tím, že způsobí škodu na rybách či zvěři vyšší než nepatrnou, tedy vyšší než 5000 Kč.
Praktické zkušenosti ukazují, že takový úmysl se pachateli prokazuje nadmíru obtížně. Jestliže se pytlák pokouší ulovit dva statné jeleny (teprve tehdy jejich hodnota, rovná-li se ceně zvěřiny, přesahuje 5000 Kč) nebo trofejního muflona (a zde už se hodnota určitě nemůže vypočítávat jen z ceny zvěřiny), pak by se zřejmě podařilo prokázat mu, že jeho úmysl zahrnoval i způsobení škody nikoliv nepatrné (u ryb mě ani vhodný příklad nenapadá).
Pokud ale loví ryby nebo drobnou zvěř (a dosud nic neulovil), pak prokázat mu, že jeho úmysl ulovit několik pstruhů či bažantů zahrnoval i to, že způsobí (tedy chce ji způsobit nebo je s tím alespoň srozuměn) škodu větší než 5000 Kč, bude úkol nadmíru obtížný.
Tudíž závěr je zřejmý – zúžení trestněprávního jednání pytláka až na dokonaný čin (s jen chabou možností postihu pokusu tohoto trestného činu) nelze hodnotit jinak než výrazně negativní opatření při ochraně životního prostředí.
II. Výše škody jako znak skutkové podstaty
Zainteresovanou veřejností je důvodně za nedostatek považováno, že mezi formální znaky skutkové podstaty trestného činu pytláctví byla zařazena výše škody, resp. hodnoty ulovených ryb nebo zvěře nad 5000 Kč. Úvaha, že tomu tak muselo být proto, aby náhodou nedocházelo k výkladům, že za pytláctví lze považovat až jednání způsobující škodu třeba až nad 25 000 Kč, je zcela mimo realitu.
Naopak, současnou úpravou vymezené pytláctví nastolilo situaci, kdy pytlák uloví na chovném pstruhovém potoce 15 kg matečních ryb, čímž zlikviduje základ chovného hejna ohrožené šumavské formy pstruha obecného, dopustí se tedy jednání vysoce společensky nebezpečného, za což by byl do konce roku 2009 stíhán pro trestný čin, ale nyní si vyšetřující policista i dozorující státní zástupce spočítají, že stojí-li 1 kg pstruha např. 200 Kč, pak 15 x 200 = 3000 Kč a je to rázem přestupek a nikoliv trestný čin.
A řešení této krajně nepříznivé situace?
Jedna z možností je změna trestního zákona a v podstatě návrat k původní úpravě. Jedná se o možnost pouze teoretickou, prakticky bez šance na úspěch. Chtějí-li se o to rybáři či myslivci přesto pokusit, musí s takovým návrhem atakovat svého poslance nebo senátora. Druhá možnost je naznačena dále. Spočívá v tom, že hodnota ulovených ryb či zvěře se nebude odvíjet od jediného kriteria, jímž je cena masa či zvěřiny, ale v úvahu budou brány i takové skutečnosti, zda se jedná o vzácný druh, chovný kus, zda je tím ohrožen i do budoucna chov apod.
A jak k takovému hodnocení dospět?
Zásadní otázkou pro rybáře a myslivce je, jak bude soud hodnotit způsobenou škodu, z čeho bude vycházet při zjišťování výše škody. Značně rozšířený laický názor (vycházející z právní úpravy před účinností zákona č. 265/2001 Sb.), že v řízení proti obžalovanému z trestného činu pytláctví je nutný posudek soudního znalce, že v každém jednotlivém projednávaném případě je takový posudek zcela nezbytný a nelze oceňování škod přenechat jiným osobám, je nesprávný. Je tomu totiž právě naopak!
Podle ust. § 105 odst. 1 trestního řádu je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není dostačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu znalce. Podle odst. 5 téhož zákonného ustanovení o odborné vyjádření lze požádat i osobu, která je zapsána v seznamu znalců (tedy i soudní znalec může podat jen odborné vyjádření), a fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření vždy bez úplaty.
Jak vyplývá z komentáře trestního řádu (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář, I. díl. 6. vydání, Praha: C.H.Beck 2008, str.946 n.) tento procesní předpis ve zřejmé snaze odstranit nadbytečné přibírání znalců v těch případech, kdy je přibírán znalec, ač by postačilo odborné vyjádření, upravil řešení odborných otázek v trestním řízení tak, že znalecký posudek se vyžádá teprve tehdy, jestliže pro složitost posuzované otázky nepostačuje odborné vyjádření. Znalce tedy není třeba přibírat, jestliže k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení postačí odborné vyjádření. Přibírání znalce bez zákonného důvodu vede zpravidla k neúčelnému a nežádoucímu prodlužování trestního řízení, které má za následek oslabování ochrany společnosti a nehospodárnost trestního řízení. Trestní řád v některých případech obligatorně vyžaduje přibrání znalce, ovšem v případě zjišťování výše škody na zvěři či rybách tomu tak není. Výslovně komentář zmiňuje, že právě odborné vyjádření se vyžaduje při zjišťování „ceny zboží či služeb“, což je typicky náš případ.
Ke stanovení výše škody na upytlačených rybách nebo zvěři tedy určitě stačí odborné vyjádření. Kdo by je měl podávat? Je logické, že v úvahu nejdříve připadá Ministerstvo zemědělství (MZe). Je také nepochybné, že právě na tento úřad se budou orgány činné v trestním řízení obracet. MZe k řešení tohoto problému má dvě možnosti (neuvažuji-li o té třetí, kterou je úplné odmítnutí odborné vyjádření podat).
První je ta, že podá odborné vyjádření ad hoc, tedy bude každý jednotlivý případ hodnotit a posuzovat samostatně.
Druhou možností je, že bude vycházet z předem stanoveného „ceníku“. Jeho sestavení by jistě nebylo vůbec jednoduché, mělo by se na něm podílet více zainteresovaných, především Českomoravská myslivecká jednota, Český rybářský svaz, Rybářské sdružení a další zainteresované subjekty a organizace. Ale MZe by rozhodně nemělo rezignovat na zpracování takového ceníku, který by byl nejen základem pro jeho odborná vyjádření v jednotlivých případech, ale napomohl by sjednocení názorů na oceňování upytlačených ryb nebo zvěře a tím by také výrazně přispěl k tomu, že už od počátku hodnocení pytlákova jednání a jeho následků bude výrazně zřetelnější, zda se jedná o trestný čin či pouze přestupek. Velmi potřebný pak by byl při stanovení výše škody při uplatňování její náhrady žalobou v občanskoprávním řízení.
Samotné organizace jako je Českomoravská myslivecká jednota a Český rybářský svaz nebudou těmi, které budou orgány činné v trestním řízení (nebo soudy v občanskoprávním řízení) oslovovat se žádostí o odborné vyjádření, protože zpravidla budou v trestním řízení vystupovat jako poškození (a v občanskoprávním řízení jako žalobci), čili budou mít subjektivní zájem na výsledku řízení.
III. Pytláctví – trestný čin versus přestupek
Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2009 byl u pytláctví rozdíl mezi trestným činem a přestupkem v podstatě jen v míře společenské nebezpečnosti jednání pachatele. Aby takové jednání bylo trestným činem, musel být stupeň jeho společenské nebezpečnosti vyšší než nepatrný (u mladistvého pachatele vyšší než malý). Tudíž ulovil-li pytlák např. 120 ks bílé plevelné ryby, mohlo být jeho jednání posouzeno jako nepatrně společensky nebezpečné a byl proto stíhán pro přestupek. Ulovil-li však 8 generačních pstruhů, bylo jeho jednání značně převyšující nepatrnou míru společenské nebezpečnosti a byl stíhán pro trestný čin. Ale co je významné, totiž že mohl být za trestný čin stíhán i pytlák, který jen lovil, byť zatím nic neulovil. Takový lov v chovném pstruhovém potoce nebo v oboře, kde je i rybářům či myslivcům lov zakázán, by pro svoji společenskou nebezpečnost mohl být jako trestný čin posouzen.
Vlivem změny skutkové podstaty trestného činu pytláctví a vzhledem k tomu, že ke změně skutkové podstaty přestupku pytláctví podle § 35 odst. 1 písm. f/ zák. č. 200/1990 Sb, o přestupcích nedošlo, nastala situace, kdy pouhý neoprávněný lov (zatím bez úlovku) je pouze přestupkem (s malou výhradou zmíněnou výše – viz pokus trestného činu). Neoprávněný lov, a nyní už i s úlovkem do hodnoty 5000 Kč je stále jen přestupkem. A teprve až neoprávněný lov s úlovkem v hodnotě nad 5000 Kč je trestným činem. Jestli tyto změny v zákonné úpravě jsou ve prospěch ochrany ryb a zvěře jako součásti životního prostředí, nechť laskavý čtenář posoudí sám.
A proč je lepší být postihován pro přestupek než pro trestný čin je jasné. Za přestupek jsou menší sankce, jejich vymahatelnost (uložených pokut) je často velmi problematická, trestnost přestupku se promlčuje podstatně dříve než u trestného činu, přestupek se nezaznamenává do trestního rejstříku… A to pytláci samozřejmě dobře vědí!
IV. Co dál?
I za současné právní úpravy je třeba, aby:
- rybářská a myslivecká stráž hlásila všechny zjištěné případy neoprávněného lovu Policii ČR, případně příslušnému státnímu zástupci (na nich je, aby provedli právní kvalifikaci jednání pytláka),
- poškozený (u rybářů je to uživatel revíru nebo subjekt hospodařící na rybochovném zařízení, u myslivců příslušný uživatel honitby) vždy uplatňoval náhradu škody způsobené pytlákem, a to v trestním řízení či přestupkovém řízení proti němu vedeném nebo žalobou v občanskoprávním řízení,
- MZe spolu se zainteresovanými subjekty vypracovalo metodické pokyny k posuzování hodnoty zvěře a ryb pro potřeby náhrady škod způsobených pytláctvím (tedy jakýsi „ceník“), v němž by byly zohledněny všechny relevantní skutečnosti ovlivňující „hodnotu“ ryb či zvěře,
- rybáři i myslivci odpovědně zhodnotili, zda je nutné a také reálné iniciovat novelu ust. § 304 trestního zákona.