Nerovnoměrné zastoupení jednotlivých druhů zvěře v honitbách je zapříčiněno mnoha negativními faktory. Jedním z hlavních vlivů na drobnou zvěř (zajíc, bažant, koroptev, aj.) jsou plošné a druhové změny v agrárních a přilehlých lesních ekosystémech. Po roce 1950 byla z honiteb odstraněna největší část, myslivci vybudovaných remízů a pastevních ploch, dále aleje stromů v polích, lesíky, keře, měkké cesty, byly zavezeny mokřady, to vše s vidinou vytvoření rozsáhlých lánů s jednou plodinou bez ohledu na zvěř a volně žijící druhy. Toto značně přispělo k vytváření nových ploch tzv. kulturních stepí. Celá exploatace byla prováděna na základě směrnice Hospodářsko technické úpravy (HTÚP).
V současnosti se, naštěstí, již likvidace zeleně v takové míře a rozsahu neprovádí z důvodu řízené ochrany, která však byla zavedena pozdě. Vracet zeleň do krajiny je velmi obtížné, a to třeba i z důvodů majetkového uspořádání držby pozemků na straně jedné a na straně druhé z důvodu toho, že se v podstatě nezměnili uživatelé pozemků, zemědělské podniky, kterým vytvořené rozlohy lánů spojených v bloky vyhovují pro současné využití mechanizace.
Pro zlepšení prostředí drobné zvěři, jak po stránce potravní, tak i klidu a krytu, se myslivci snaží využít (nájem, koupě) tzv. remízky a políčka, kde zvěř nachází větší množství nedostatkové druhové potravy, klid a kryt. Naproti tomu zvěř žijící v tlupách (jelení, daňčí, mufloní, srnčí i černá zvěř), má velmi rozsáhlý životní areál, lehce se přizpůsobuje změnám a také často využívá životní prostředí drobné zvěře. K největším změnám v agrárních ekosystémech jak plošné tak druhové skladbě polností došlo za kapitalismu a po roce 1990 záborem nejkvalitnějších nížinných lokalit kde byly nejvyšší stavy drobné zvěře. Jak uvádí ministr životního prostředí Ladislav Miko (deník Rovnost číslo 266 ze dne 15.11.2009): „Za posledních 20 roků ubylo 536 čtverečních kilometrů jen orné půdy s vysokou přirozenou produkcí - černozemí a spraší v rovinách denně ubývá 10 ha.“ Kde jsou další stovky a tisíce hektarů ploch kromě orné půdy, které dříve sloužily zvěři jako potravní, úkrytové a klidové plochy?
Myslivci se proto již dlouhodobě snaží zajistit zvěři potřebnou pestrost potravní nabídky vytvářením pastevních ploch v honitbách, rozčleňováním velkých lánů na menší části a vytvářením biopásů. Jelikož se blíží jaro, tedy doba zakládání nových políček, přinášíme v tomto článku jak stručný přehled potřeb některých druhů zvěře, tak i přehled druhů vhodných rostlin a plodin použitelných na zvěřní políčka, a to včetně výsevků, doby setí a dalších podmínek.
Nutno vzít v úvahu, že současná situace v narušených biocenózách bude trvat i nadále v důsledku ekonomického výrobního tlaku. Prvním úkolem je zastavení devastačních postupů využívání krajiny, s cílem navázat na revitalizační programy a úpravy v krajině, směřující k ekologickým vyrovnaným celkům, které jsou prospěšné nejen pro všechny uživatele, ale i volně žijící druhy. Zachování zdravého prostředí nejen pro lidi, ale i ostatní živé složky v krajině, se neobejde bez pomocí všech státních institucí a organizací, které se zabývají problematikou ekologie.
Zajíc polní (Lepus europaeus Pal.) je zvěří stepních, nebo lesostepních oblastí. Proto se zajícům daří v polích s členitým terénem s nepříliš těžkou půdou. U nás je ve větších počtech rozšířen v nížinách a pahorkatinách. V některých lokalitách zajíci jednotlivě vystupují až do horského pásma. Zajíc žije samotářsky na vymezeném prostoru, kterému je věrný, ale po období reprodukce je udržován určitý společenský styk. Sníží-li se početní množství zajíců v dané lokalitě pod reprodukovatelnou hranici, potom trvá více let k naplnění požadovaných stavů. Nemá-li zaječka možnost výběru partnera ke kopulaci v blízkosti svého životního teritoria, zůstane jalová (známé z farmových chovů).
Početní stavy zajíců se snižují nedostatkem potravy a také v důsledku vysokého počtu, v současnosti chráněných druhů predátorů. Tím dochází ke ztrátám nejen na mladé zvěři.
Zajíc ke svému životu potřebuje dostatek krytu, který mu zajišťují meze, keřové a stromové remízky a v době vegetace zemědělské plodiny. V současné době zajíci nemají v polních lokalitách dostatek klidu, neboť systémy a technologie jim toto nedovolují. Návštěvnost obyvatel bez omezení místa a času je v některých oblastech značná po celý rok. Jedná se o jarní vycházky s dětmi a psy, postupně následuje sběr lesních plodin (maliny, houby). Pěší návštěvnost je rozšířena o cyklotutistiku a mototuristiku, jízdy na koních se smečkami psů. Zimní využívání krajiny (polí, remízků a lesů) je zase spojené s lyžováním a vyháněním zvěře i z těch nejhustších krytin. K tomuto nešetrnému využívání krajiny často přispívá i právní legislativa.
Potravní možnosti zajíců jsou v současné době značně omezeny velmi nízkou biosekuritou prostředí, tj. množstvím a zastoupením rostlinných druhů v krajině, které se stále snižuje působením průmyslového zemědělského pěstování plodin za podpory všech způsobů mechanizace a chemizace pod ekonomickým tlakem, bez ohledu na ostatní živé složky v krajině. Při dlouhodobém sledování bylo zjištěno, že z našich oblastí s vysokou intenzitou produkce se ze zemědělských oblastí snížila četnost rostlinných druhů o více než 75 %. Pro dobrou zdravotně prospěšnou výživu zajíc potřebuje časové střídání rostlin alespoň 25 druhů, které v současných životních podmínkách již nejsou. Průměrně zajíc polní ve své potravě potřebuje asi: 70 % zelené potravy (trávy, listy, ozimy), 23 % semenné potravy (hlízy, zrna, semena, plody) a 7 % doplňkové potravy (pupeny, výhonky, kořeny, kůra). Abychom vylepšili potravní druhové vyrovnání potravy zvěři v časovém sledu, je nutné hospodařit na mysliveckých polích s plodinami, které se v blízkém okolí nevyskytují, nebo je jich nedostatek.
Bažant obecný (Phasianus colchicus, colchicus) byl do našich oblastí introdukován ze stepních oblastí východní Evropy a Asie. Velmi dobře se přizpůsobil nejen klimatickým, ale i půdním a hospodářským poměrům v nížinách a pahorkatinách. Z 30 geografických ras k nám byl nejdříve dovezen bažant kolchický (P.colchicus, colchicus), bažant obojkový (P.col. torquatus), bažant sedmiříčský (P.c.mongolicus), bažant pestrý (P.c.versicolor). Tato skupina se časem prokřížila natolik, že nejdou od sebe rozeznat. K těmto bažantům lovným patří také bažant královský (Syrmaticus reevesii), který má své specifické požadavky na životní prostředí.
Bažantům vyhovují nejlépe teplé říční úvaly v oblastech s pestrou mozaikou polí, kde se střídají různé druhy plodin s drobnými lesíky, loukami, křovinami, mezními porosty a rákosinami kolem vodních ploch. Uvedená prostředí mu vyhovují v honitbách, kde má dostatek klidu a krytu s pestrou nabídkou potravních možnosti. Je-li zabezpečen ještě přístup k vodě, potom jsou bažanti věrní svému stanovišti.
Rozsáhlé lány polí s monokulturami jsou nevhodné a nutí bažanty hledat nová, vhodná životní teritoria. V letní otevřené krajině se spokojí s minimálním krytem (obilí, kuřice, apod.), ale v zimě potřebuje dostatek krytu, který slouží k ochraně proti větru, sněhu a nepřátelům. Rozšířením chovu bažantů i do vyšších poloh přispělo hlavně zimní přikrmování a ochrana před predátory, kteří v minulém období nebyli chráněni a rozšířeni tak jako v současnosti. V našich podmínkách jsou známé jen minimální migrace bažantů, zejména na podzim za krytem, případně potravou. Některé geografické rasy bažantů ve střední Asii a také bažanti chováni v USA se na zimu se stahují do nížin, na vzdálenost i více než 20 km.
U nás byl chov bažantí zvěře založen na „divokém chovu“, který do určité doby odpovídal dřívějším podmínkám. Postupným poškozováním prostředí docházelo také ke snižování divokého chovu, který byl nahrazován voliérovým chovem.
Doplňování volných honiteb zvěří z voliérových chovů ale nepřináší očekávaný výsledek. Prostředí pro život bažantí zvěře je velmi podobné jako pro zaječí zvěř. Narušené prostředí nese stejné znaky, jak uvedeno pro zajíce polního. Klid a kryt v krajině je v současné době narušen, potravní možnosti jsou omezené, což se projevuje na reprodukčních schopnostech. Z těchto důvodů, bažanty z divokého chovu již v mnoha lokalitách vůbec nemáme. V prostředí má bažant, v důsledku pěstování monokulturních plodin, časový potravní nedostatek, proto je vhodné založit pastevní políčka s atraktivními druhy plodin. Průměrně bažant obecný ve své potravě potřebuje asi: 35 % zelené potravy (trávy, listy, ozimy), 30 % semenné potravy (zrniny, semena, plody) a 35 % živočišné potravy (hmyz, měkkýši, červi).
Koroptev polní (Perdix perdix) byla v minulosti rozšířena po celé Evropě v důsledku rozsáhlých stepních a kulturních agrárních ekosystémů. V současnosti je drobná zvěř vázána na polní hospodaření, kde dochází k centralizaci produkce zemědělských plodin jednoho druhu na značných výměrách. Tím drobná zvěř tj. zajíci, bažanti a koroptve nemají v těchto oblastech dostatek druhové potravní skladby, dále jsou narušena životní (reprodukční) prostředí technikou a využíváním chemických látek k podpoře růstu a ochraně hlavní plodiny proti škůdcům. Tento hospodářský způsob u nás trvá již od padesátých let minulého století po postupném celostátním řízení zemědělství přes tzv. Jednotná zemědělská družstva a Státní statky tak, že byly provedeny úpravy v prostředí scelováním pro navazující mechanizační prostředky bez ohledu na důležité funkce – např. půdoochranné, povětrnostní, vodní a často bez ohledu na bioklimatické a jiné potřeby.
Náročnost koroptví na potravu je poměrně malá, kolem 39 gramů za den, ale její význam pro polní hospodářství je značný. Koroptve se živí z velkého podílu semeny nežádoucích plevelů a také značným množstvím škodlivého hmyzu. Zelená potrava během roku dosahuje až 50 %. Jen mladé koroptve se dají pokládat za hmyzožravce do 4. týdne života, potom se živí složením potravy jako jejich rodiče. Průměrně koroptev polní ve své potravě potřebuje asi: 49,4 % zelené potravy (trávy, listy, ozimy), 47,6 % semenné potravy (zrniny, semena, plody) a 2,5 % živočišné potravy (hmyz, měkkýši, červi).
Pastevní políčka
Jak již bylo konstatováno výše, myslivci se snaží zajistit zvěři potřebnou pestrost potravní nabídky vytvářením pastevních ploch v honitbách, rozčleňováním velkých lánů na menší části a vytvářením biopásů. V následující tabulce jsou uvedeny jednotlivé druhy plodin s jejich základními daty pro využití na mysliveckých pastevních a krytových políčkách ke zlepšení potravní druhové skladby zvěře. Nutné vzít v úvahu nejen místní bioklimatické a půdní podmínky, ale také to, jaké druhy rostlin a plodin se vyskytují běžně v nejbližším okolí, tedy zpestřit nabídku a nevyužívat k osevu druhy, které se v blízkosti životních teritorií zvěře již nacházejí v dostatečné výměře.
Časové osetí musí být v předstihu tak, aby zvěř tyto doplňkové potravní plodiny mohla využít již brzy na jaře. Další pozdější osetí plodin by bylo zvěří přijatelné v době počátku žní. Po sklizni zasít ty druhy, které vydrží až do větších mrazů a přináší zvěři jak potravu, tak i kryt. Vhodné je před mrazy zasít druhy, které brzy na jaře mohou sloužit zvěři za potravu. Nevhodné je osívat celé plochy jedním druhem, proto se doporučují směsky místně známé v jednotlivých částech honitby.
Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc,
Středoevropský institut ekologie zvěře Wien – Brno - Nitra