MVDr. Vodňanský ve třetí části svého rozboru „Myslivecké statistiky“ došel k závěru, že načítané JKS jelení zvěře nejsou reálné. Samozřejmě, že nejsou.
Myslivecké veřejnosti jsou předkládány kromě jiných předkládány tyto údaje: V roce 2008 činil vykazovaný lov, včetně úhynů, kolouchů jelena lesního celkem 8552 kusů. Načítaný a vykázaný stav laní k 31. 3. 2008 činil 11 799 ks. Na každou laň bylo tedy uloveno včetně ostatních ztrát 0,72 koloucha. Podle dané plánovací metodiky se uvažuje přírůstek na jednu laň v rozmezí 0,7 až 0,8 mláděte. Myslivcům se tedy podařilo celý roční přírůstek odlovit.
Jenomže načítané a vykázané stavy jeleních kolouchů k 31. 3. následujícího roku 2009 činí dalších 7058 ks. Znamená to, že v roce 2008 spatřilo světlo světa 15 670 jeleních mláďat, narozených od načítaných 11 799 laní k 31. 3. 2008, neboli 1,33 koloucha na jednu laň. To je, jak všichni víme, velmi nepravděpodobný přírůstek.
Druhé, reálnější vysvětlení je, že při reálném koeficientu přírůstku 0,75, bylo laní na počátku roku 2008 o něco více. Nikoli 11 799, ale asi tak 21 000. Tomuto číslu odpovídá i výše ročního výřadu jelení zvěře v ČR.
Uvedený příklad z roku 2008 se opakuje i v předcházejících letech s menšími obměnami.
Jaké jsou vlastně příčiny tohoto stavu? Uvažme následující možnosti.
Někteří uživatelé honiteb neznají nebo ignorují reálné stavy zvěře v honitbě. Co je k tomu vede? Jaký podíl na zkreslování statistických údajů mají honitby bez NKS, se stálými stavy jelení zvěře? Odpověď nám možná dá modelový plán lovu vypracovaný na základě známých statistických údajů:
Normovaný stav jelení zvěře 15 873 ks
Načítaný JKS 31. 3. 2009 - 29 266 ks, „reálný stav“ = 38 432 ks
Přírůstek 11 834 laní x 0,75 (statistika) 8875 ks, „reálný stav“ 21 000 laní x 0,75 = 15 750 ks
Stav před lovem 38 141 ks / 54 182 ks
Plán lovu na úroveň normovaných stavů 22 268 ks / 38 309 ks
Skutečný lov zvěře včetně úhynů 2008 22 435 ks / 22 435 ks
Uvedená čísla napovídají, že uživatelé honitby po akceptování tzv. „reálných“ stavů jelení zvěře zjištěné zpětným propočtem, by měli zvýšit plán lovu na 170 % neboli o asi 16 000 ks, aby byl dosažen stanovený jarní normovaný stav, během jednoho roku. To asi z více důvodů nelze realizovat, už proto, že v honitbách bez NKS by musela být jelení zvěř zcela vystřílena. „Zabezpečení nulových stavů “ jelení zvěře v honitbách bez NKS, jak to požadovalo Ministerstvo zemědělství, sousedících třeba s 25 000ha jelení oblasti, je samozřejmě nesplnitelný úkol. Honitby s výjimkou obor nejsou hermeticky uzavřené prostory, spíše jakési „spojité nádoby“.
Lov včetně úhynů za posledních pět let překročil možný přírůstek propočtený z vykázaného stavu laní dvojnásobně. Statistické údaje za roky 2004 až 2008 uvádějí celkový lov jelení zvěře ve výši 93 785 ks, možný přírůstek z vykázaného průměrného stavu 11 442 laní za uvedených 5 let může být max. při použití koef. 0,8 x 5 = 45 768 narozených kolouchů. Vykázaný počáteční stav jelení zvěře k 31. 3. 2004 byl asi 25 000 ks. Podle statistických údajů za roky 2004 až 31. 3. 2009 se dostáváme do minusových hodnot v stavech jelení zvěře – minus 23 000 ks.
Je evidentní, že pracujeme se zcela chybnými podklady s vykazovanými JKS, a to především laní. Situace v jednotlivých honitbách bude ovšem velice rozdílná. Z celkového počtu normovaných stavů 15 873 ks jelení zvěře připadá na obory 4653 ks, tj. téměř 25 % NKS, na volné honitby s NKS zbývá 11 220 ks jelení zvěře. Je možné že významný počet statisticky nepodchycené jelení zvěře se nachází v ostatních honitbách bez NKS, jako stálá, nebo migrující populace a nemusí být uživateli těchto honiteb vykazována v JKS vůbec, nebo v neodpovídajícím počtu.
Sčítání jelení zvěře
Ve starší literatuře považují autoři stanovení počtu jelení zvěře v honitbách za poměrně bezproblémové. Na sněhu není přece obtížné určit stavy jelení zvěře soustředěné většinou u krmelců. Velikost honiteb a migrace za atraktivní potravou se příliš neuvažovala (Lochman –Jelení zvěř 1985).
Moje starší osobní poznatky jsou trochu jiné. V rozsáhlém lesním prostředí, kde probíhala v září jelení říje s velkou koncentrací zvěře, bylo v prosinci, po napadnutí sněhu, prázdno, zcela bez pobytových známek vysoké. Zato několik kilometrů odtud, v dolních partiích honitby u vzešlých ozimů, stály početné tlupy jelení zvěře. Dobrá, byla to „režijní“ honitba bývalých státních lesů o výměře přes 5000 ha, tak se zvěř sčítala tam, kde v zimním období měla stávaniště. Podívejme se ale na současný stav. Průměrná velikost pronajatých vlastních honiteb, bez obor a samostatných bažantnic, je 1080 ha, ve vlastní režii 1700 ha.
Jsou to převážně honitby LČR, mnohé se stálou jelení zvěří. Jelení zvěř je normovaná na necelých 855 000 ha (bez obor), což je překvapivě malá výměra. Jakou mají hodnotu, pro stanovení plánu lovu „maximálně přesné údaje o početních stavech zvěře“ (citace materiálu Ministerstva zemědělství), zjištěné k nějakému dni měsíce března nebo února, v honitbě o výměře 1200 ha, což může být třeba obdélník 3 x 4 km, kdy od středu honitby k sousedům jsou jen necelé 2 km? Co znamená vzdálenost 2 km pro jelení zvěř, rušenou návštěvníky lesa, třeba lyžaři? Jaká je jistota, nebo jen pravděpodobnost, že načítaná zvěř v únoru na tomto kousku lesa tam zůstane v obdobném počtu do doby lovu, po dobu houbařské sezony, když třeba několik kilometrů odtud někoho napadne zasít kukuřici na ploše 50 nebo více hektarů v honitbě, která sice nemá normované stavy, ale jejíž uživatel využívá možnosti dané zákonem o myslivosti § 36 odst. 5, a to „neomezeně“?
Na druhé straně jen pošetilec by uvedl „maximálně přesné údaje“ vysokého počtu spárkaté zvěře, stažené z mnohakilometrové vzdálenosti na plochu ozimé řepky koncem zimy ve své honitbě. Velkou roli ve „zkreslování“ počtu zvěře v určitém teritoriu v danou dobu, hraje zkušenost myslivecký hospodářů, kteří vědí, že honitba je něco jiného, než zamčený chlívek, ve kterém nepřipadá v úvahu něco, jako migrace zvěře, třeba za potravou nebo za klidem do rozsáhlých polních monokultur.
Dá se argumentovat skutečností, že normované stavy jelení zvěře jsou opakovaně překračovány téměř o 100 %. Kde je chyba ? Jedná se o zvěř vykazovanou v honitbách, kde je sice trvalou zvěří, ale není normovaná? Jakou má motivaci uživatel honitby, kde není zvěř normovaná, aby se příliš staral o to, zda jím vykázané stavy jsou reálné? Asi nepatrnou, protože nevypracovává plán lovu.
Proč je jelení zvěř normovaná jen na 33 % lesní honební plochy? Pochybuji, že všechny honitby s normovanou jelení zvěří, většinou pod správou LČR, VLS nebo Národních parků, by překračovaly NKS o 100 %. Spíše to ukazuje, že zvěř žije mimo vykázaného teritoria ve větším počtu.
Dostupné statistické údaje nasvědčují tomu, že u jelení zvěře, obdobně jako u zvěře černé, jsou sumární údaje zkreslovány skutečností, že oba zmíněné druhy spárkaté zvěře jsou normovány jen na části celkové honební plochy, na které se skutečně vyskytují. Bylo by zajímavé zjistit, jaký je podíl ulovené jelení zvěře z honiteb, kde není zvěř normovaná. Domnívám se, že celé problematice by velice prospělo, kdyby v honitbách, kde se jelení i ostatní spárkatá zvěř trvale vyskytuje, umožnila příslušná vyhláška stanovit i plán lovu na základě reálných normovaných stavů. Tím míním s přihlédnutím ke skutečným stavům zvěře, skutečné úživnosti honitby a stavu polních kultur, které zejména v pohraničních oblastech jsou zarostlé na nezanedbatelných plochách už desítky let náletovými dřevinami, aniž byly tyto plochy zahrnuty do základu pro stanovení NKS spárkaté zvěře. To by umožnilo lepší myslivecké hospodaření s těmito druhy zvěře a uživatele těchto honiteb, místo možnosti „neomezeného“ odstřelu samičí a mladé samčí zvěře bez ohledu na jejich chovnou hodnotu (a někde i trofejových jelenů na základě jakýchsi výjimek, jež některé pověřené obce vystavují, zcela v rozporu s danou legislativou), by motivovalo kromě jiného plnit plán lovu a státní správě myslivosti umožnilo použít i sankce podle § 64 (pokuty) při neplnění plánu lovu a překračování NKS.
Tomu všemu by ale musela zřejmě předcházet novelizace příslušné vyhlášky stanovující NKS v honitbách a také zvýšení výměry zejména lesních honiteb, kde při jejich tvorbě jsme byli svědky účelového dělení velkých lesních celků téhož vlastníka na jednotlivé honitby, s nedostatečnou výměrou pro stanovení NKS spárkaté, zejména jelení, ale i černé zvěře.