Časopis Myslivost

Kdybych byl posluchačem zcela neznalým dané problematiky, musel bych po vyjádření některých osob v tomto pořadu nutně nabýt dojmu, že práva vlastníků polních a lesních pozemků jsou neúměrně dotčena nároky nějaké politicky vlivné skupiny, která si je v rozporu s ústavou prosadila do zákona.
Kdo to jsou vlastně ti myslivci? Z tohoto pořadu bych nutně musel nabýt dojmu, že se jedná o lidi, kteří se přihlásí do Českomoravské myslivecké jednoty, koupí si flintu a ozbrojeně se pohybují po pozemcích chudáků vlastníků bez jejich souhlasu.
Tak tomu, ale vůbec není. Myslivost je totiž vědeckou disciplínou, předmětem jejího zkoumání je soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součástí ekosystému a s tímto spojená spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součástí českého národního kulturního bohatství.
Právem myslivosti je zákonem vymezený soubor práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stádia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků.
Právo myslivosti však není právem originálním na ničem nezávislým, ale je právem derivativním, tedy odvozeným z originálního práva vlastnického k honebním pozemkům. Právo myslivosti lze provádět toliko v honitbě, což je soubor nejméně 500 ha souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený ve správním rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti.
Honební pozemek zákon vymezuje negativně, tedy taxativně stanoví co je pozemkem nehonebním a dává navíc právo správnímu orgánu pozemek, který má znaky pozemku honebního na žádost vlastníka jej za nehonební prohlásit.
Vzhledem k historickým podmínkám na našem území, pomineme-li stát, lze počet takových vlastníků, kteří by disponovali souborem nejméně 500 ha souvislých honebních pozemků a mohli žádat o uznání vlastní honitby, vyjádřit na prstech jedné ruky. Proto je zákonem umožněno vznik takzvaných společenstvních honiteb. Což není vůbec novým pojmem. Takovéto honitby vznikaly na našem území již od roku 1848, kdy byla zrušena robota a držba rustikálních pozemků se změnila v selské vlastnictví. Byly to takzvané rustikální honitby, tvořené pozemky sedláků z jedné obce, na rozdíl od honiteb dominikálních, které představovali vlastnictví šlechty.
"Vítězný únor" a hospodářské poměry po něm způsobily velký nepořádek v pozemkovém katastru a zabránily v přirozené koncentraci vlastnictví honebních pozemků do rukou úspěšných zemědělských a lesnických podnikatelů. Byl zakonzervován stav, kdy zemědělská a lesní půda je ve vlastnictví potomků od tehdejších 20 ha "kulaků" až po 60 ha "kovozemědělce" a k tomu ani u jedněch ani u druhých se nejedná o pozemky souvislé. Ve velké většině tuto půdu obhospodařují za celkem malý nájem transformované kolchozy.
Chci-li tedy vytvořit honitbu a nejsem-li zároveň vlastníkem souboru nejméně 500 ha souvislých honebních pozemků, musím tedy vytvořit společenstvo takovýchto vlastníků, kde při součtu jejich výměr dosáhnu tento souvislý soubor. Takovémuto společenství se říká honební společenstvo, které po splnění formálních úkonů, požadovaných zákonem nabývá právní subjektivitu a stává se právnickou osobou. Jeho členem může být toliko vlastník honebního pozemku uvnitř navrhované honitby. Hlasovací právo v tomto společenstvu představuje za každý, byť započatý 1 ha honebního pozemku jeden hlas. Tato právnická osoba pak žádá ve správním řízení u příslušného orgánu státu o uznání honitby. Je-li jí honitba uznána, pak se jedná o ekonomický statek, se kterým lze tržně disponovat.
Myslivost, jak jsem již uvedl, je vědecká disciplína, proto ten, který ji chce provozovat, musí prokázat určité penzum znalostí, musí složit zkoušku z myslivost, která může být základní pro amatéry nebo zkouška pro profesionální myslivce složená v rámci studia střední nebo vysoké školy. Teprve na základě této zkoušky může fyzická osoba požádat příslušný orgán státu o vydání loveckého lístku a stát se tak myslivcem. Teprve myslivec po složení zkoušky o zbraních a střelivu u zkušebního komisaře může požádat příslušný orgán policie o vydání zbrojního průkazu na lovecké zbraně. Vyhoví-li mu policie, může si koupit loveckou zbraň. Kromě toho musí být ještě pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při této činnosti ublížením na zdraví nebo usmrcením jiných osob s limitem pojistného plnění nejméně ve výši 20 000 000 Kč a za škodu na věci s limitem pojistného plnění nejméně ve výši 500 000 Kč. Ani splnění těchto podmínek však myslivce neopravňuje, aby se ozbrojeně pohyboval po lukách nebo lesích nějakého vlastníka.
Zcela lapidárně lze říci, že vlastníci něco mají a myslivci něco chtějí, a to něco je honitba. Vzhledem k výše uvedenému lze říci, že problém způsobuje to, že honitby jsou tvořeny pozemky mnoha vlastníků, kteří nevyužívají svých práv při tvorbě a provozu honebních společenstev, nezúčastňují se jejich valných hromad, kde se přijímají rozhodnutí a nevyužívají všech instrumentů daných jim zákonem o myslivosti. Nic nebrání vlastníkům, aby myslivost ve svých honitbách provozovali na svůj účet. Nebo je pronajímali na základě výsledků soutěže, jak to činí Lesy ČR v honitbách na pozemcích státu.
Paní Hůlková, která moderovala uvedený pořad, provedla na závěr to, co by provedl katolický teolog, kdyby měl řešit věroučný spor dvou protichůdných koncepcí - obrátila se na papeže, aby prohlášením ex catedra uvedl věc na pravou míru. Totiž na Papeže s velkým "P", člena zemědělského výboru Poslanecké sněmovny, poslance za ODS Jiřího Papeže..
Ten ve svém vyjádření, ač je členem zemědělského výboru, prokázal velkou neznalost myslivecké legislativy, kterou sám jako zákonodárce projednával, nejen, že neuvedl věc na pravou míru, ale svými příklady zmátl neinformovanou veřejnost. Cituji pana Papeže: "Ten základní spor spočívá v tom, že myslivci někdy vstupují na pozemky vlastníků bez toho, že vlastníci by s tím vyslovili souhlas. A to si myslím, že by se jen tak někomu nelíbilo, kdyby mu přes zahradu běhal někdo s flintou po zádech pod záminkou, že dohledává postřelenou zvěř."
To by se mi pane Papeži opravdu nelíbilo, pokud tak myslivci někdy činí, konají tak protiprávně, toto opravdu zákon nepovoluje. (§ 43 ods. 2 zák.č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů)
A dále: "Myslím si také, že vlastník by skutečně měl právo říci, zda souhlasí s tím, aby toto honební společenstvo, které se ustavilo v sousední vesnici, mohlo pečovat o zvěř, tak říkajíc, to je práce těch myslivců a případně tam pořádat hony. Pohybovat se ozbrojeně na jeho lukách nebo jeho lesích."
Tu opravdu nevím, co tím chtěl básník říci. Pan Papež si myslí, což, jak vyjádřil jeden vesnický strejda, znamená, že neví. (Onen strejda to ovšem vyjádřil poněkud expresivněji). Nevím zda má na mysli institut přičlenění (§ 30 ods.1) nebo dohledávku zvěře (§ 43). Spíše usuzuji, že se jedná o přičlenění. Tímto institutem přičleňuje správní orgán v řízení o uznání honitby myslivecky nevyužívané honební pozemky do sousední honitby, pokud s ní souvisejí. Tady má vlastník pozemku možnost využít práva daného mu zákonem, požádat správní orgán, aby, pokud se cítí tak dotčen, prohlásil jeho pozemek za nehonební (§ 17 ods. 2), nebo se stát řádným členem honebního společenstva (§ 26 ods. 6) a rozhodovat na valných hromadách o využití tohoto ekonomického statku, nebo se dohodnout s honebním společenstvem na výši náhrady a pokud není dohoda možná, přijmout náhradu stanovenou správním orgánem (§ 30 ods. 2).
Na závěr budiž řečeno, že tu nejsou vůbec důvody domnívat se, že by mysliveckou legislativou byla dotčena vlastnická práva zaručená ústavou, vlastníci pozemků mají dost právních instrumentů, aby svá práva hájili, chce to však jen, aby je dostatečně využívali, neboť práva náležejí bdělým, jak říká římské právo a strana, jejímž je pan poslanec Papež členem.