Časopis Myslivost

Jednou z oblastí nejvyššího výskytu tetřívka v České republice, který zde doposud žije a rozmnožuje se, je oblast "imisních holin" náhorních plošin Krušných hor. Pro sledování tohoto kura v současnosti (rok 2000 až 2005) bylo vybráno modelové území označované souhrnně jako oblast Východních Krušných hor a na něj navazující oblast Tiských stěn a Děčínského Sněžníku.

Charakteristika oblasti
První část sledovaného území se nachází převážně v přírodním parku Východní Krušné hory (VKH). Území se rozkládá při státní hranici ČR - SRN a je reprezentováno antropogenní luční krajinou, rozdělenou kamennými snosy, s posledními zbytky krušnohorských horských luk. Ve větším rozsahu se zde nacházejí významné biotopy jako jsou mokřady, rašeliniště a pomalu obnovovaný les nízkého stáří. Celá oblast je protkána sítí drobných vodních toků, které jsou částečně meliorovány. Kromě tetřívka je oblast hnízdištěm i jiných vzácných druhů zvěře vázaných na mokřadní biotopy - např.: bekasiny otavní, sluky lesní, a dalších druhů vzácného ptactva jako např. slučky malé, čápa černého, chřástala polního atd.
Další částí oblasti jsou Tiské stěny, což je pískovcové skalní město nad obcí Tisá. Tiské stěny leží severně od obce Tisá a skalní bloky dále pokračují až ke státní hranici kolem obcí Rájec a Ostrov.
Posledním úsekem území je masiv Děčínského Sněžníku a jeho přilehlé okolí. Území je z 90 % pokryto lesy různého stupně kvality. Na rozdíl od VKH jsou zde lesy v lepší hospodářské kvalitě.
Zájmové území bylo v minulosti zasaženo imisními spady z podkrušnohorské pánve, Polska a Německa. Vznikly rozsáhlé imisní holiny, které jsou již zalesněné, les pomalu odrůstá, čímž se mění vhodnost biotopu pro tetřívka.

Historický vývoj sledované oblasti
Populace tetřívka obecného ve východních Krušných horách bývala vždy jen okrajovou částí krušnohorské populace. Z historických map vojenského mapování vyplývá, že krajina v oblasti byla tehdy mnohem více a intenzivněji obhospodařována. To se projevilo především v odlesnění a využívání volné krajiny k pěstování plodin a pastvě. Přirozené lesy a lesní porosty zůstaly v nepřístupných oblastech skal a na jiných málo dostupných lokalitách. První doložený údaj z této oblasti o výskytu lesních kurů pochází od účastníků vlastivědné exkurze z roku 1850. Výsledkem exkurze byla mapa, na které byly zaznamenány tokaniště tetřeva hlušce. Jeho hojnost se zvyšovala směrem na východ od Tiských stěn (opačným směrem než kde se dnes nalézá centrum výskytu tetřívka na Krušných horách).
Lze nepřímo usuzovat, že tetřívek v té době byl nepříliš hojným druhem. Jeho četnost výskytu nebyla vysoká, ale postačila k tomu, aby se v příznivých letech po II. světové válce několikanásobně rozrostla.
Další zmínka o tetřívku je až z roku 1929, kdy je konstatováno, že jeho stavy klesají (Porsch, Schmatz). Nejspíše se jednalo o pokles způsobený arktickou zimou v tomto roce, kde i v níže položených oblastech došlo vlivem zimy až k 90% ztrátám na koroptví zvěři (Komárek 1938). V době mezi I. a II. světovou válkou pokračuje všeobecný rozvoj osídlení na Krušných horách a s ním spojené zintenzivnění hospodářského využívání krajiny. Jakékoliv doklady o stavech tetřívka z této doby prakticky chybí, a to v souvislosti s přerušením kontinuity ústního i literárního podání spojeného s odsunem německého obyvatelstva po válce.
Po II. světové válce zaniklo mnoho vesnic, zejména v pohraničí. Nejinak tomu bylo i zde. Výměry zbylých vsí se razantně snížily a ubylo obyvatelstva. Tím se během několika let změnil charakter krajiny. Možno se domnívat, že právě v tomto období se pomalu měnila situace, která později vyvrcholila v 70. letech, kdy byla zaznamenána kulminace početnosti tetřívka.
Státní politikou se území dostalo do poměrné izolace díky státní hranici. Vznikly tu dva nepříliš rozsáhlé vojenské prostory, a to u Tisé a Nakléřova. Obdobně jako ve vojenském prostoru Dopouvské hory, kde tetřívek obecný těžil z periodicky narušovaných ploch, kde plochy střelnic, plochy po požárech a plochy devastované těžkou vojenskou technikou zarůstají porosty břízy a jinými pionýrskými dřevinami. Touto činností byly udržovány volné prostory a porosty dřevin ve stavu stálého zmlazení, tedy v optimálním stáří a výšce vhodné pro tetřívka obecného. Nutno dodat, že se jednalo především o dřeviny jako břízy, jívy, jeřáby a modříny.
V 50. a 60. letech dochází k pomalému obratu ke zintenzivnění pěstování lesa (monokultur) a především v 70. letech k zintenzivnění zemědělské výroby. Nastupuje snižování druhové diverzity, jak polních, tak lesních kultur. Ve vesnicích na náhorních plošinách Krušných hor vznikají státní zemědělské statky (Krásný Les, Petrovice aj.). Díky intenzifikaci zemědělství bylo v krajině provedeno množství melioračních opatření včetně odvodnění, která ve svém důsledku způsobila vymizení příhodných mokřadů, které dotvářely atraktivnost biotopu pro tetřívka.
Negativní vliv změny prostředí v podobě odvodnění pozemků na populace tetřívka je patrný z plánků č. 1 a 2, kde pro digitalizaci přírodních podmínek byly použity mapy ze 70. let (období, kdy probíhaly odvodňovací zásahy) a mapy z let současných (období, kdy je zaznamenán zřejmý úbytek zamokřených ploch). Vzhledem k vysoké početnosti tetřívka na neodvodněném území ze 70. let je jeho výskyt zaznamenán rovnoměrně po celé ploše. V současnosti je jeho výskyt zakreslen na těch lokalitách, kde byl pozorován jeho ojedinělý tok. Rozloha zamokřeného území se zmenšila ze 105 ha na současných 22 ha!
V podhůří Krušných hor tetřívek vymizel již několik let po skončení II. světové války. Poslední údaj o výskytu v oblasti Českého středohoří je z roku 1945, kdy byl 27.4. uloven kohoutek u osady Němčí (coll.Besl, vidi Loffelman).
V letech 1950 - 1960 přežívala zbytková populace v oblasti východních Krušných hor - (Černý, Vondráček 1982) udávají, že od počátku 60. let patří v okolí Tisé, Krásného Lesa a Adolfova tetřívek k pravidelně hnízdícím druhům. Podle údajů OMS v roce 1961 bylo při jarním sčítání v této oblasti pozorováno 15 jedinců.
Vlivem negativních faktorů jako byly emise z průmyslu a později především z uhelných elektráren v Podkrušnohoří, docházelo na náhorních plošinách Krušných hor již od 40. let 19. století ke chřadnutí lesních porostů, které se v té době skládaly především ze smrku ztepilého. V průběhu změn, které nastaly v lesním prostředí dochází k vymizení tetřeva hlušce, který býval do té doby hojný především v oblasti Děčínského Sněžníku, kde převládaly porosty mýtního nebo i vyššího stáří.
V souvislosti s lesní kalamitou vzniklo dočasně mnoho dalších vhodných biotopů pro tetřívka, tzv. "imisní holiny". Rozvrat smrkového hospodářství v Krušných horách přinesl i nové směry do melioračních prací.
Odumřelé smrkové porosty byly nahrazovány více imisím odolnými melioračními druhy dřevin jako byla především bříza, jeřáb, ale i modřín. Ty měly zajistit přípravu půdy pro vysazování více ušlechtilejších druhů dřevin. Zkoušely se zde vysazovat i pro nás neobvyklé druhy dřevin, jako je smrk pichlavý, borovice blatka, smrk omorika aj..
Stejně tak, jak se zhoršovala hospodářská kvalita lesa, zvyšovala se úměrně tomu atraktivita biotopu pro tetřívka. Především mladé porosty melioračních dřevin a větší otevřenost krajiny, způsobily rozšíření tetřívka obecného i do míst, kde dříve nebýval spatřen. Z té doby máme záznamy o vyhnízdění tetřívka v oblasti podhůří Krušných hor (Libouchec, Varvažov). Podobný případ je znám z literatury. Jedná se o invazní rozšíření tetřívků na holiny ve středních Čechách vzniklé rozsáhlým odlesněním po mniškové kalamitě před II. světovou válkou (Komárek 1932).
Například v honitbě Český Roh (asi 2000 ha) v letech 1971 -1976 byly vůbec nejvyšší stavy tetřívků a to: 1972 - 65 kusů; 1973 - 47 kusů; 1976 - 48 kusů. V současnosti je tato sublokalita trvale obsazena asi třemi kusy včetně slepiček! Výskyt je vázán na čtyři příhodná stanoviště oproti období 1970 - 1980, kdy se tetřívek vyskytoval prakticky po celé této lokalitě hojně. V místech dříve hromadného toku dnes v jarních měsících nalezneme jen několik ojediněle tokajících kohoutků. Častěji jsme zaznamenali pobyt několika hejnek jen v zimě 2004/05.
Od poloviny 80. let na místech, kde meliorační dřeviny splnily účel, dochází k výsadbě dřevařsky kvalitnějších dřevin - smrku ztepilého. Vlivem periodického výsevu břízy v několikaletém sledu došlo k udržení lesního porostu pro tetřívka v ideálním stavu. Převládaly mladé porosty především s hlavním zastoupením břízy s příměsí dřevin jako jsou jeřáby a vrby. Ale toto složení porostu není konečné a dnes tak již řada dočasných stanovišť tetřívka byla opuštěna.

Vlastní sledování
Vlastní intenzivní sledování tetřívka bylo prováděno v období od roku 2000 do roku 2005 v oblasti východní Krušné hory, Tiské stěny a Děčínský Sněžník. V místech současného i historicky známého výskytu tohoto kura. Jednalo se o sledování početnosti především v době toku a dále v průběhu roku. Sledována byla pobytová znamení - stopy, trus, záhraby v zimním období, poměr pohlaví aj.. Vše bylo pečlivě zaznamenáváno do mapy. Hlavní náplní bylo sledování početnosti tetřívka v době toku, z níž lze nejlépe určit počet jedinců v oblasti, který by se nejvíce blížil skutečnosti. Obtížnost sledování tetřívka je dána především jeho vysokou plachostí a velmi nenápadným způsobem života v členitém terénu.

Průběh toku a charakter tokaniště zájmové oblasti
Na tokaništích se odehrává především skupinový tok. Počet tokajících kohoutků na tokaništích se pohyboval od 4 do 8. Jako tokaniště zde tetřívek využívá rozlehlé rovinaté planiny, kde si při toku na zemi může udržet přehled a bezpečnost před predátory.
Časté je, že kohoutci během toku přelétají a mění tokaniště. Ty od sebe mohou být vzdálená až 2 km. Obecně platí, že ještě za tmy těsně před rozedníváním na jednotlivá tokaniště přilétá většinou stejný počet tetřívků. Ke střídání tokanišť dochází až po rozednění, po příletu slepiček. Příčiny mohou být pravděpodobně dvě. První z nich je občasné vyplašení predátory nebo člověkem. Druhým důvodem je situace, kdy přebyteční kohoutci nejspíše hledají další slepičky, které v oblasti jsou oproti kohoutkům v menšině. Kohoutci zalétají ošlápávat slepičky mimo dosah ostatních. Výjimkou ale není ošlapávání přímo na tokaništi mezi ostatními. Tetřívci mnohdy tokají v přítomnosti jiné zvěře jako je zvěř srnčí a jelení. V oblasti tokanišť dochází mnohdy ke koncentraci zvěře dravé a častým jevem je přítomnost lišek.
Jak už bylo řečeno tokaniště jsou na rovinách a přehledných místech. Často se jedná o podmáčenou louku nebo prameniště porostlé vlhkomilnou vegetací, která je však po zimě slehlá a ne zřídka i pokrytá vrstvou sněhu. Díky podmáčenému charakteru jsou nesečeny a tetřívci pak tato místa navštěvují hojně i v průběhu celého roku, kdy zde hledají potravu. Samotný tok probíhá při okrajích mokřin, kde je již pravidelně udržovaný luční porost. Tam kohoutci upoutávají svou pozornost charakteristickými tanci a hlasovými projevy známými snad z každé učebnice myslivosti. Tak přitahují pozornost slepiček. Zboulení mokřin způsobené trsy ostřic slouží většinou i k samotnému vykonání pohlavního aktu. Na tokaništích, kde nějaký takový porost chybí, zalétají někdy kohoutci se slepičkami do blízkého lesa.
Na místech pomalu zarůstajících buření v sukcesním stádiu, která v průběhu roku nebyla udržována, skupinový tok nebyl zaznamenán. V ojedinělých případech na takovýchto místech probíhá samostatný tok, nejspíše některého nechtěného kohoutka. Nikdy se nám nepodařilo prokázat, že by se tok na těchto místech opakoval. Jedná se tedy zřejmě o náhodná místa, kde kohoutek zkouší štěstí při přeletu na hromadné tokaniště. V oblasti Děčínského Sněžníku se jedná o důsledek rychlého celistvého zalesnění ploch imisních holin. Jednotlivý tok zde bývá většinou pravidlem, který v této oblasti může být způsoben i nízkým počtem jedinců.
V literatuře někteří autoři uvádějí, že tokaniště jsou stálá a neměnná. To platí především v případech tokanišť v severských zemích a nebo v horách, kde přirozené přírodní podmínky pro tetřívka nejsou podmíněny zásahem člověka. Námi sledované oblasti ovšem do této kategorie nepatří. Jak bylo naznačeno výše, současný vývoj prostředí vystavuje populaci tetřívka negativnímu tlaku. Pokud tedy mizí atraktivita prostředí, tetřívci z tokaniště v průběhu několika let zcela zmizí a nebo dochází k jejich postupnému soustředění na dosud příhodných tokaništích. Tak se tomu stalo i v našem území, kde pokud porovnáme údaje za období 1995 - 2005 tak zatímco počet tokanišť klesal, počet tetřívků na jednotlivých tokaništích stoupal. Výjimkou je pouze rok 2002. Dochází tedy k soustředění tetřívků do zhruba 10 míst, kde probíhá skupinový tok.
Ačkoli velkou roli může hrát vliv počasí v období vyvádění kuřat, nebyly v těchto letech zaznamenány velké odchylky oproti letům předchozím (výjimkou byl rok 2002). Také u predátorů nedošlo ke znatelným změnám v početnosti. Proto se zvětšení populace, které by mohlo být důsledkem kvalitativnější možnosti výběru kohoutka při toku se slepičkami, jeví jako pravděpodobné.
Ze sledování je zřejmé, že v oblasti je vždy nižší počet slepiček oproti kohoutkům. Snad je to tím, že slepičky jsou opatrnější, tudíž hůře sledovatelné a náchylnější k predaci. A to především v období, kdy sedí na vejcích a při vyvádění kuřat. V podmínkách sledovaného území začíná jarní tok zhruba v polovině dubna, někdy však probíhá už od konce března, záleží ale na počasí, přesněji řečeno na teplotě. Pokud již jarní tok začne, nebývá přerušen, a to ani náhlými zvraty počasí jako je déšť, mráz, sníh aj. Tok dospívá ke svému vrcholu v prvních květnových dnech. V první třetině května již nejsou na tokaništích slepičky spatřovány. Kohoutkové pak tokají sami bez slepiček a to do doby dokud tokaniště nezarostou travními porosty. Poměr pohlaví v oblasti lze, podle optického pozorování, odhadnout na 1:3 ve prospěch kohoutků v době toku.

Chování tetřívků mimo dobu toku
Během roku bylo pozorování omezeno na období vegetačního klidu, a to od měsíce září do konce doby toku (druhá polovina května). Vzhledem k nárůstu vegetace v pozdně jarním a v letním období nebylo možné tetřívky systematicky sledovat.
V nejvyšším počtu, vzhledem k roční době, byli tetřívci spatřováni v rodinných hejnkách na podzim, kde pro nevybarvenost mladé zvěře nebylo možné rozeznávat pohlaví. Ojediněle bylo možné identifikovat v hejnkách dospělé jedince, především kohoutky, a to díky pestřejšímu zbarvení.
I po celkovém vybarvení jedinců v pozdním podzimu a s nastupující zimou byli v hejnkách více sledováni kohoutci než slepičky, a to v poměru 1:2 až 3 ve prospěch kohoutků. V zimních měsících slepičky téměř mizí a sledovány jsou pouze ojediněle. Kohoutci se oproti tomu shlukují do hejnek o počtu 5 - 15 jedinců (vlastní sledování v oblasti), ve kterých zůstávají až do jara, kdy se opět rozptylují.
Vůbec nejvyšší počet tetřívků byl spatřen zimě 2003 v hejnku o 15 kusů při sběru potravy v podobě březových pupenů. Bylo to poblíž státní hranice, místo značně vzdálené od jakéhokoliv tokaniště. Podobně byli v dalších případech v zimním období tetřívci spatřováni na území, kde se během roku nevyskytovali. Obecně lze tedy říci, že v zimním období se tetřívci v oblasti shlukují do hejnek a při hledání potravy zalétají i do větších vzdáleností od míst, kde se zdržují po celý rok.

Současný stav a rozšíření tetřívků ve sledované oblasti
Sledované území lze rozdělit z hledisky populační dynamiky a rozdílného životního prostředí na dvě odlišné oblasti - na oblast východní: a na oblast západní (viz. tabulka).
Východní oblast lze charakterizována takto: Porosty břízy a ostatních melioračních dřevin jsou ve věku, kdy jsou lesníky káceny a nahrazovány hospodářskými dřevinami (viz.: foto č. 2), nebo dochází k jejich rozpadu. V oblasti chybí volné plochy - mokřady, vřesoviště, mýtiny, trvalé travní porosty aj., které tvoří hlavní složku biotopu tetřívka. Lesní cesty a průseky, kde byly nalezeny pobytové znaky je nemohou nahradit.
Pokud vezmeme v úvahu rozlehlost a nepřehlednost terénu, je zde více než kde jinde těžké tetřívky pozorovat. Během let 2000 - 2003 jsou v tabulce uvedeny údaje z jarního sčítání AOPK ČR. V následujících dvou letech se nám kromě několika pobytových znaků existenci tetřívka nepodařilo prokázat. Přesto je možné, že se zde ještě několik jedinců vyskytuje. Z důvodů změn prostředí a zajisté i dalších neznámých negativních faktorů stavy tetřívka klesly natolik, že zde nelze doufat ve zlepšení současné situace.
Západní oblast je typická rovinatým terénem, lesní prostředí se mísí s otevřenou krajinou s pravidelně udržovanými lučními porosty. Současné stavy tetřívků (rok 2000 - 2005) v této oblasti mírně stoupají, ale jejich stavy v porovnání se stavy z počátku 70. let trojnásobně poklesly. Podle dotazníkové akce pořádané v roce 1974 prostřednictvím KSSOP (Vlček a Vondráček) byly jarní stavy v honitbě Telnice 20 kusů, v honitbě Libouchec - Horní Les 60 kusů a v honitbě Český Roh 70 kusů. V roce 1980 v průběhu inventarizace tetřívků organizované VÚLHM (Fišer et all, 1980) byly z naší oblasti udávány následující počty: Krásný Les 20 kusů, Panenská 25 kusů, Libouchec - Horní Les 25 kusů, Větrov 25 kusů, Petrovice 25 kusů, Adolfov - Fojtovice 75 kusů.
I dnes po 25 letech přežívá populace (viz. tabulka), která má dostatečný reprodukční potenciál, aby se zde za stávajících podmínek udržela. Tehdejší ideální podmínky umožnily v okolních lesích vznik mnoha dočasných stanovišť, kde se tetřívek dobře množil. Velkoplošné síje břízy zajistily dostatek potravy. Ale i zde jako ve východní oblasti dochází ke stárnutí lesního porostu a ke změnám druhové skladby. Zatímco tam, ale tetřívek vymírá, zde se populace, během námi sledované doby, ustálila na počtu kolem 40 - 60 jedinců (údaj pro celou sledovanou oblast). Krajina je z 60 % pokryta loukami, remízy a lesem na mnoha místech tundrovitého charakteru. Louky jsou pravidelně sečeny, takže je zabráněno sukcesi a tokaniště tak neztrácí oblíbenost.
A na závěr pohled do budoucna
V zájmu zachování výše uvedeného počtu tetřívků v lokalitě, je nutné udržování a rozšiřování mokřadů (zde již proběhly některé revitalizační akce např. Revitalizace mokřadu na Černé louce viz.: foto č. 3), udržování pestré druhové skladby lesa alespoň, jako je doposud viz. foto č. 1 (z hlediska lesního hospodářství se v takové míře ukazuje, jako zcela nemožné) a pravidelná údržba travních porostů.
Největší hrozbou do budoucna se jeví antropogenní tlak na krajinu. Dálnice D8 Praha - Drážďany, která nepochybně ovlivní, a svou stavbou již ovlivňuje, životní prostředí ve svém okolí. Přestože byla D8 přes Krušné hory navržena poměrně citlivě - bylo předem jasné, že naruší krajinný ráz a protne území, kde se tetřívek vyskytoval a vyskytuje. Otazník tedy zůstává, zda-li dálnice s provozem a dalšími infrastrukturami, které v jejím okolí vyrostou, bude snadno překonatelná a nezvýší izolaci jedinců obývajících východ sledovaného území.
Podobným antropogenním jevem se stává výstavba větrných elektráren ve sledovaném území. Opět působí jako rušivý element v krajině a navíc vytvářejí značný hluk, který je stresujícím faktorem nejen pro tetřívka. Navíc stavba první z nich vybudované během roku 2005, je velmi nešťastně umístěna v bezprostřední blízkosti tokaniště.
Další sledování bude orientováno do míst antropogenních zasáhů, kde bude sledován vliv na početnost a výskyt tetřívku doposud žijících v bezprostřední blízkosti těchto staveb. Do zjišťování bude zahrnut vliv predace na populace tetřívka v oblasti.
Tetřívek obecný se už asi těžko stane v oblasti východních Krušných hor běžně loveným kurem. Podmínky, které kdysi způsobily jeho rozsáhlé rozmnožení dnes pomalu odeznívají a spolu s tím, jak se do krajiny vstupuje antropogenní tlak i jemu pomalu zvoní hrana.
Kontakt na autory:
strobachj@seznam.cz
strobach@vurv.cz
hamernik@ph.cizp.cz