Pocta Josefu Selementovi a reprezentační myslivecký ples
Ing. Karel BARTOŠEK
Ani nemusíme být pamětníky. Stačí si jen vzpomenout na jakýkoliv reprezentační myslivecký ples v Praze či na nějakou jinou mysliveckou akci, kde se hrálo na lovecké rohy a zpívaly myslivecké písničky. Většinou se nám tam vybaví úhledná, upravená, rozšafná a rozložitá postava staršího pána s ostrým nosem, zbytky kučeravých vlasů a brejličkami na očích, který ať stojí, chodí či sedí, má vždy po ruce lovecký roh s korpusem umně obkrouženým dlouhým pruhem zelené kůže, skoro s každým se zná a hlavně hraje – hraje krásně, až srdce usedá lovecké znělky, signály, pochody, koncertní skladby (spousty z nich je sám autorem) zpívá sice už trochu stařeckým, ale pořád silným a čistým, znělým hlasem myslivecké, národní, nebo umělé písně velkých skladatelů (ke spoustě z nich sám složil texty) a v přestávkách mezi hraním a zpěvem zapáleně vypráví o dějinách lovecké hudby, o svých oblíbených českých loveckých hudebních skladatelích, o hře na lovecký roh a někdy i jen tak o svém přebohatém, dramatickém a tvrdém životě.
Josef Selement, o kterém je řeč, bohužel na letošním XXXIII. reprezentačním mysliveckém plese v Národním domě na Vinohradech nebyl. A k všeobecné lítosti těch, kteří se s jeho hudbou někdy setkali, ani nemohl být. Je to už skoro půl druhého roku, co není mezi námi a obšťastňuje svou muzikou, svými písničkami, svými texty, hubertskými mšemi, jejichž tradici u nás obnovil a laskavým velkým charismatem své osobnosti ostatní lovce a myslivce na věčnosti. Zřejmě je taky učí hře na nebeské rohy a organizuje soutěže mezi nimi, tak jak to s převelikým nasazením dělal mezi námi. Ale ti, co jej znali (a na tomhle plese jich nebylo málo) na něj alespoň jednou, ale spíš mnohem častěji při vší té plesové zábavě vzpomenuli. A pokud se Josef Selement odněkud na letošní plesový rej díval, určitě byl spokojený. Lovecké trio ČMMJ, které založil a které po celou dobu jeho působení bylo hybnou silou české lovecké muziky, nejen že po jeho odchodu nezaniklo, ale hezky se rozšířilo (teď už by snad mohlo s nasazením rezerv vystupovat jako Lovecké okteto, možná i ještě víc) a hlavně omladilo. V nových krásných uniformách opět rozezvučeli lovecké hudební nástroje Dr. Petr Vacek, Mgr. Petr Duda, ale i mladý Filip Špingl a syn Dr. Vacka Matěj. V tomto složení Lovecké trio (vlastně kvarteto virtuosů) zdatně probouzelo a zhmotňovalo ducha a vzpomínky na krásné doby hudby Josefa Selementa. Procházeli opět všemi sály Národního domu, hráli, zpívali, bavili společnost, uváděli a doprovázeli nádhernou hudbou slavnostní části programu.
A potom se při setkání se společnými přáteli vzpomínalo na zemřelého přítele, na jeho neuvěřitelnou výdrž hrát a zpívat celou noc - kdy už podstatně mladší kolegové postupně odpadávali, na schopnost druhý den ráno svěží vstát a znovu bavit společnost, zabrat se do své hudby a hry, na kouzlo lovecké hudby, tisíce let staré, které je skryto nepovolaným a které on dobře znal - a také na to, že když se konaly myslivecké plesy, tak Josef Selement hrál a zpíval až do konce a potom ještě při loučení na parketu a na odchodnou na schodech, takže i ten poslední plesající odcházel se stříbřitým zvukem jeho rohu v duši.
A letos, když už hudby přestaly hrát, muzikanti sklidili své nástroje a v hlavním sále zbylo jen několik myslivců, sešli se následovníci Josefa Selementa s několika jeho přáteli a obdivovateli uprostřed parketu, zahráli a zpívali:
"Zelení hájové bejvali jste vy moje,
bejvali jste mýho srdce potěšení.
Ale teď už dlouhej čas,
neslyšel jsem ptáčka hlas,
na obloze se ukázal smutnej čas"
A pokud se Josef Selement do té doby bavil někde vysoko troubením na zlatý nebeský lovecký roh a zkoušel na něm své lahodné improvizace, teď, alespoň teď určitě zpozorněl a podíval se mezi nás. A tak jsme zase byli s ním a bylo nám dobře, protože jeho hudba, umění a osobnost tady bude, dokud se mezi myslivci bude hrát na lovecké rohy. A pak už jsme šli všichni domů a ještě po noční, či spíše časně ranní cestě Prahou si pobrukovali tu jeho oblíbenou, kterou vždycky hrál a zpíval tak ke konci každého milého setkání:
"Neublížil jsem,
neublížil jsem,
žádnému z Vás"
Ne, neublížil, ale každého alespoň na chvíli potěšil.
Ing. Karel BARTOŠEK