Časopis Myslivost

Jaké jsou tedy základní platné zákonné povinnosti myslivců, uživatelů honiteb při zacházení s ulovenou zvěří a zvěřinou?

Základní prohlídku a ošetření zvěře po ulovení musí provést lovec (někdy, zejména na společných lovech, odborný správce honitby - myslivecký hospodář). Okamžitě po ulovení nebo dohledání či dosledu zvěře je nutno posoudit zdravotní stav zvěře, tj. obecně posoudit celkový stav těla. Srst a peří zdravé zvěře musí být lesklé a přiléhající. Jakákoliv olysalá místa, abscesy či abnormality signalizují špatný zdravotní stav a možnou přítomnost onemocnění. Zejména je nutno si všímat vyhublosti, u srstnaté zvěře vyhublosti v oblasti hřbetu a zadních běhů, u pernaté zvěře v oblasti hrudníku. Je nutno posoudit stav sliznic, stav povrchu těla (zrakem a pohmatem)..
Zevní prohlídka spárkaté zvěře začíná od hlavy. Prohlíží se světla, nozdry, sliznice, u samců ráže, u veškeré zvěře spárky. Jakékoliv změny od "normálu", zejména přítomnost puchýřů, nádorů, abscesů atd., signalizují možné onemocnění zvěře. S takovou zvěří bychom neměli manipulovat a před vyvrhováním ji nechat prohlédnout veterinárním lékařem. Nemám v úmyslu strašit, ale uvědomme si, že některá závažná onemocnění jsou přenosná i na člověka a mohou mít trvalé následky na zdraví. A nemusí to být jen vzteklina.
U zajíců a králíků se vyšetřují světla, tělní otvory a pohlavní orgány. U zajíců je nutno si všímat především varlat. Při tularemii nebo brucelóze mají zajíci hnisavá ložiska v podkoží a zvětšená varlata. Myxamotóza králíků se projevuje především zarudlými spojivkami, zduřelými víčky a hnisavým výtokem ze světel.
U pernaté zvěře, mimo vyhublosti v oblasti hrudníku a stavu opeření, si všímáme zejména stavu světel, sliznic, tělních otvorů a stojáků.
Pokud ulovená zvěř vykazuje jakékoliv patologické změny tělních orgánů, nedáváme ji ani na výřad, uložíme ji odděleně a informujeme veterinárního lékaře. Plnění této povinnosti je důležité zejména v těch honitbách, kde se v minulosti vyskytla závažná onemocnění zvěře.

Teprve po základní vnější prohlídce úlovku je možno se zvěří dále manipulovat.

Spárkatou zvěř co nejdříve po ulovení vyvrhneme. Tzv. malý vývrh je historií, nepoužíváme jej, zákon jej dokonce zakazuje. Dost mne překvapuje, že se ještě dnes setkávám s tím, že v kurzech někteří lektoři takové ošetření zvěře přednášejí a doporučují pro praxi.
Pokud zvěř dodáváme zpracovatelským podnikům nebo chceme zvěř použít na veřejné stravování (veřejné stravování je i poslední leč nebo myslivecký ples), je uživatel honitby nebo lovec povinen připravit zvěř při vyvrhování k veterinární prohlídce. Při vyvrhování se musí zvlášť uložit orgány dutiny hrudní, játra, slezina. Spolu se zvěří se musí jmenované vnitřní orgány předložit k prohlídce úřednímu veterinárnímu lékaři nejpozději do 18 hodin po ulovení. Teprve po provedené veterinární prohlídce si může lovec odnést své myslivecké právo domů (pokud o něj má vůbec zájem).
Ulovení divočáci se před jakoukoliv další manipulací (bourání, výroba klobás atd.) musí vyšetřit na přítomnost trichinelózy. Pro klid duše (a možná i soudní projednávání) by si měl každý uživatel honitby potvrzení o hygienické nezávadnosti černé zvěře i při vlastní spotřebě lovce zakládat v myslivecké evidenci.
Zajíce a králíky po provedené základní prohlídce vyždímáme, pernatou zvěř v teplém počasí (zejména kachny a bažanty ulovené do 31.10.) vyháčkujeme.
Vyvrhnutou a řádně ošetřenou zvěř uložíme tak, aby vychladla. Zvěřina ulovené těžší spárkaté zvěře se může zapařit i na sněhu. Teplem chladnoucí zvěře se vytvoří mokrá neprodyšná vrstva roztaveného sněhu, která neodvádí teplo. Zvěřina získá nepříjemný nakyslý pach, zejména v místech největšího osvalení a hodí se jen do kafilerie. Bohužel, někdy se tak stane i po pozdě provedeném dosledu. Tedy i v zimě, za mrazivého počasí, nejen v létě, by mělo platit, zvěř co nejdříve dosledovat a ošetřit.
Při vyvrhování, zejména větší spárkatou zvěř, odplecíme, podložíme chvojím nebo kuláči. Menší spárkatou zvěř (např. srnčí) pověsíme za přední běhy, necháme odkapat barvu a postupně vychladnout. Tělní dutinu po vývrhu nikdy nevytíráme travou, chvojím či jinými přírodními materiály. Je jasné, že takto spolehlivě do těla zvěře zaneseme prach a s ním příslušné bakterie. Lepší je nosit v loveckém ruksaku kousek čistého hadříku. A když se již stane, že musíme z tělní dutiny vytřít např. zeleň, je čistý hadřík hygieničtější než to co je zrovna v lese či na poli k dispozici.
Zajíce a bažanty věšíme v chladných místnostech. Zajíce za zadní běhy, bažanty za hlavičku. Drobnou zvěř na tyče nebo háčky věšíme tak, aby se jednotlivé kusy nedotýkaly, mohl mezi nimi proudit vzduch a zvěř postupně vychládala.

Jak přistupovat ke zvěři určené k veřejné konzumaci nebo k dalšímu zpracování ve "výkupu"

Zvěř určená k veřejné konzumaci nebo k dalšímu zpracování ve "výkupu" musí být prohlédnuta úředním veterinárním lékařem. Vnitřní předpisy Státní veterinární správy přesně určují, co musí veterinární lékař "post mortem" prohlédnout. Po prohlídce vystaví veterinární lékař veterinární osvědčení, které musí při dalším nakládáni se zvěřinou určenou k veřejné konzumaci "následovat" zvěř. Pokud je ulovená zvěř použita jen pro osobní spotřebu lovce, není veterinární osvědčení nutné.
Snad je na tomto místě dobré připomenout, že i když další řádky pro domácí spotřebu lovce nejsou ze zákona povinné, přece jen je nutno i při domácím zpracování a ošetření zvěřiny respektovat základní hygienické zásady. Koneckonců jedná se o zdraví nás a našich nejbližších.

Po provedené veterinární prohlídce musí být spárkatá zvěř, pokud se okamžitě nebourá, zchlazena na teplotu nejvýše 7 st. Celsia, ostatní zvěř na teplotu nejvýše 4 st. Celsia. Takto může být zvěř skladována nejvýše po dobu 9 dnů.

Zpracování zvěřiny pro veřejnou konzumaci je možno provádět jen v prostorách, které splňují podmínky, které jsou definovány v příslušných zákonech, vyhláškách a směrnicích rady ES. Tedy ne někde na dvoře či pod kůlnou a osobami bez zdravotního průkazu.

Na závěr je nutno připomenout ještě jednu důležitou a zásadní věc. Ke konzumaci, ať již domácí či veřejné, je možno použít jen zvěř ulovenou zákonným způsobem. Zvěř sražená autem, psem či jinak padlá, je jen konfiskátem a je nutno ji asanovat ve shodě s veterinárními předpisy. Někde takovou zvěř dávají "na psy". I když to není zcela ve shodě s veterinárními předpisy, snad to lze tolerovat, pokud tuto zvěřinu některý příliš závistivý chovatel nedopřeje svým miláčkům a raději si z ní neudělá klobásy nebo svíčkovou (podle zásady "vždyť zvěřině koneckonců nic není a vypadá docela dobře"). I tuto okolnost by měl zvážit uživatel honitby, když zvažuje co s takovou zvěří. Zcela určitě jsou ale pro lovecké psy lepší granule než případné zdravotní problémy.
Snad se již nebude stávat, že zvěř sraženou autem a bez náležitého veterinárního osvědčení a prohlídky, zkonzumují myslivci na společenském posezení i se starostou města (což se doopravdy stalo někde na Moravě). Doslechl jsem se, že naštěstí nikdo z konzumentů guláše, svíčkové a dalších dobrot neměl další dny žádné zažívací potíže a nikdo ze Státní veterinární správy se nic nedozvěděl. Ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho. Následky mohou být kruté, a to nejen v těle, ale i v peněžence.

Použitá literatura: zákon č. 166/1999 Sb. v platném znění, Směrnice rady EU 92/45/EHS, Jordová M. MVDr. Veterinární hygienické podmínky pro manipulaci s ulovenou zvěří volně žijící, z chovů pro myslivecké účely a z farmových chovů, Myslivecké listy čís. 3, roč. 2002

Dr. Ing. Rudolf NOVÁK
Lesnická škola Hranice