Časopis Myslivost

Komu snad název operety nic neříká, dovolím si malou nápovědu - šlágry Venoušku, Venoušku, to se dělá .nebo Já bych chtěl mít tvé foto . se staly písničkami v podstatě lidovými. A přitom pocházejí z operety, která již byla několikrát uváděna různými divadly a asi největší slávy se dočkala ve filmovém zpracování Karal Lamače z roku 1936 ve hvězdném obsazení s Járou Kohoutem, Věrou Ferbasovou, Theodorem Pištěkem, Oldřichem Novým a Růženou Šlemrovou.
Kdo sleduje současnou nabídku divadel, možná zeregistroval, že se opereta Na tý louce zelený dostala nově do repertoáru Hálkova divadla v Nymburce. Premiéra operety proběhla v dubnu a já sedím před začátkem v pořadí třetí reprízy v kanceláři producenta, režiséra a vedoucího divadelního souboru Mgr. Adolfa Tomana. "Hálkovo divadlo je městské divadlo a má dlouhou tradici. Je to už více než 150 let a asi z nejslavnějších tady působil divadelní spolek Hálek. Nymburáci měli vždy rádi divadlo, jsou tu například uloženy i listiny, kdy přispívali na Národní divadlo. V místním divadle hráli vždy známí a slavní herci jako Štěpánek, Kreuzmann a Filipovský. Všichni tady vždy nějakým způsobem hostovali." Samozřejmě mi okamžitě vytane na mysli otázka, jak je asi v dnešní komerční době těžké provozovat divadlo na menším městě. Jako by mně A.Toman četl myšlenky, když pokračuje: "Před pěti lety jsem dostal divadlo do užívání já, chtěl jsem, aby se zvětšila produkce her, a to nejen našich vlastních, a rozšířila se nabídka. Snad se nám to daří, podařilo se nám nabídku zšestinásobit a dnes se odehraje za rok asi 120 představení." Což je až trochu neuvěřitelné, neboť jsem si spočítal kolik je to diváků při velikosti divadla 400 míst a se zázemím města, které oficiálně udává 16 000 obyvatel! Můj hostitel se ale jen pousměje pod knírkem a s jistou hrdostí v hlase vypočítává: "Podařilo se nám naštěstí zaktivizovat okolní města, městečka a vesnice a třeba i díky dobré nabídce máme na každé představení svoz autobusy. Jezdí sem na hostování známá pražská divadla a my sami připravujeme čtyři nové produkce ročně. Soubor tvoří 20 nadšených ochotníků a když začínáme nastudovávat nějakou větší hru, mám snahu získat některého z profesionálních herců, což nejen zvýší kvalitu, přitáhne diváky, ale je to vlastně i výuka a ponaučení pro naše členy souboru."
Přesto ale musí být docela obtížné v dnešní době udržet šíři repertoáru a získat dostatek diváků, potažmo financí. "Máme kontakt na společenské organizace, spolky, místní zastupitelstva i třeba myslivecká sdružení v okolí a zveme je k návštěvě hromadně a funguje to. Myslivci přijede třeba celý autobus. A dělali jsme dokonce divadelnmí ples, kdy jsem nechal na jevišti dekorace právě z operety Na tý louce zelený a bylo to celé pojato jako myslivecká záležitost, jakýsi ples v zeleném.
Nesmím samozřejmě opomenout zdůraznit, že nás finančně podporuje také místní radnice a část prostředků získáme i z kraje. Ale to stačí tak na pokrytí jen té základní režie. Takže se musíme snažit a snad nám to zatím jde a ohlas diváků je dobrý.
Nemohu se nezeptat na to, zda je pan režisér také myslivec. "Myslivec přímo nejsem, ale s místními myslivci chodím na hony na kachny nebo na zajíce, máme opravdu dobré vztahy. Kdykoli přijdu do našeho "Klubu G" (hospody u Gregorů) a je tam můj kamarád Ing.
Pavel Votruba, který má na okrese myslivost na starost, nebo jiní místní myslivci, tak se mluví jen o myslivosti, zážitcích a příhodách. A tak při dobrém Gambrinusu vznikl před časem nápad uvést u nás v divadle tuto operetu. Sedět na posedu nebo jít lesem při honu je podle mě krásná relaxace a já proto myslivcům a přírodě jako takové moc a moc fandím. A uvedení operety je tak trochu vzdání holdu práce myslivců, byť opereta sama o sobě oslavou myslivosti není, ale myslivost z představení doslova dýchá. Však to poznáte sám na vlastní kůži!"
Opereta je to opravdu letitá a populární, hraná už ve více divadlech. V jedné z hlavních rolí hajného Štětivce se v minulosti objevili kromě již zmiňovaného Járy Kohouta i další znamenití herci jako byli například Jaroslav Štercl nebo Lubomír Lipský. "Hra je to lidová, lehká a zábavná a mě těší, že hlavní roli hajného Štětivce vzal velký tragický a dramatický herec Martin Štěpánek. A na podzim by se k souboru měla připojit i Jaroslava Obermaierová. V květnu budeme hrát ještě maximálně dvakrát, od září ale budeme hrát pravidelně až do Vánoc. A čtenářům Myslivosti snad můžeme předem prozradit, že možná přijdeme se zajímavou nabídkou pro ty, kteří na představení přijedou v zeleném."
A pan ředitel opravdu nepřeháněl. Zaplněné divadlo nadšeně aplaudovalo celému souboru, svojí atraktivnosti se samozřejmě nezpronevěřil Martin Štěpánek v roli hajného Štětivce, v roli prof. Bulfínka exceloval člen plzeňské opery Miloš Guth, stejně tak i jeho divadelní partnerka Stela Lekešová, v roli majitelky lesního panství se pak skvěle předvedla známá operní pěvkyně Barbara Slezáková. A jelikož i z ostatních vystupujících doslova čišela radost z hraní a nadšení z dobře napsaného kusu, bylo představení několikrát odměněno potleskem i během operety. A známé šlágry si pak společně s herci zpívalo téměř celé divadlo.
Návštěva nového nastudování komické operety Na tý louce zelený je tedy nejen diváckým zážitkem, ale i příjemným odreagováním od všedních starostí, příležitostí se pobavit výkony nadšených ochotníků i alespoň v duchu si zazpívat písničky, které pro mnoho z nás již zcela zlidověly. Díky tedy souboru Hálkova divadla za předvedený výkon a přejme si jen, aby divácký zájem neutuchal a opereta vydržela na repertoáru co nejdéle.


Při příležitosti třetí reprízy operety jsem položil několik otázek i představiteli hlavní role Štětivce Martinu Štěpánkovi.

Jak moc Vás musel ředitel, dramaturg a režisér v jedné osobě přemlouvat?
Ředitel mě nemusel vůbec přemlouvat, protože patří k dobrému tónu, že si profesionál občas zahraje s ochotníky. Áda Toman je navíc můj spolužák a dobrý kamarád. A sama hra je dneska už legrační a historická, je to vlastně jakási crazyopereta. O oblíbenosti svědčí i to, že se šlágry staly slavnými a zlidověly. No a navíc tam hrají myslivci, já mám myslivost rád, sám jsem nimrod, myslivost je naše rodinná tradice, takže jsem odmítnout snad ani nemohl.

A dá se považovat tato opereta za propagaci myslivosti?
K myslivosti mám velice hluboký a vážný vztah, a proto roli Štětivce beru jako legraci, protože on přece nemůže být vzorem myslivce a lesníka. Je to jen hezká a tradiční operetka plná záměn a nedorozumění. Propagaci myslivosti bych si představoval trošku jinak, vždyť myslivost je plná rituálů a vážných tradic.

Stačíte vůbec vnímat, že se mezi diváky objeví i myslivci?
Hned na premiéře myslivci byli a moc se jim to podle reakcí líbilo, na diváky ze hry ta myslivost silně dýchá, herci vystupují v mysliveckých uniformách. A i když to není opereta přímo o myslivosti, vřele bych všem myslivcům návštěvu doporučil.

Potvrzujete, že jste myslivec. Jak byste proto charakterizoval Váš přístup k myslivosti, jak aktivně přistupujete k té pravidelné myslivecké činnosti?
Jsem řádným členem mysliveckého sdružení, občas jsem někam pozván, pravidelně se myslivosti a lovu věnuji. Nejsem ale ten maniakální myslivec, který musí mít stěny ověšené trofejemi. Já jsem spokojený v lese i když nic nestřelím. Beru to jako relaxaci a úctu k mysliveckému cechu, nechám se rád pozvat od kamarádů, ale v žádném případě nejezdím od jelena k jelenu a od jednoho medailového srnce k druhému, to ne, to není můj styl.

Vnímáte tedy současné postavení myslivosti a náhled nemyslivců na nás myslivce?
Samozřejmě že vnímám, my myslivci ale děláme hrozně málo pro osvětlení jiným to, co vlastně myslivost znamená. To, že třeba od dob Josefa II., kdy se začalo vědecky pečovat o les, patří k té starosti i péče o zvěř a její regulace. Zvěř prostě do lesa patří. Veřejnost bere myslivce jako vrahy, kteří vraždí nevinná zvířátka. Poznal jsem při svých cestách a návštěvách Rakousko, Německo a Švýcarsko a myslivost tam má úplně jinou společenskou vážnost. To je to, co nám nejvíc schází. Musíme se proto snažit všichni společně tu potřebnou společenskou prestiž posílit.

Dobrá, jak to funguje ve Vašem "domovském" sdružení?
U nás ve sdružení nedaleko Roudnice nad Labem pořádáme třeba společné výroční střílení na trap, je to vždy báječná společenská událost. Nemám sice ke svému pracovnímu vytížení možnost chodit na pravidelné brigády, nemám ani žádný přidělený krmelec na starost. Brigády tedy řeším spíš finančně, jsem schopen pomoci sdružení ale i jinými způsoby, takže ostatní členové to tak berou a akceptují. Musím říct, že ve sdružení panuje velká kolegialita a vstřícnost.

Připravil Ing. Jiří KASINA

Pan ředitel Mgr. Adolf Toman si v operetě s chutí zahraje poručíka Horowitze, má tedy své podřízené pod dozorem doslova i na jevišti