Časopis Myslivost

Na základě vazby (podle Zunkera, 1930) je možné rozlišit tyto formy vody:
* voda hygroskopická
* voda kapilární neboli vlásečnicová
* voda podzemní
* vodní páry v půdní atmosféře
* voda obalová čili filmová
* voda gravitační čili prosakující
* voda chemicky vázaná a krysta-lizační
* led
Všechny výše uvedené vody mají svůj původ ve srážkové vodě, která má přirozený koloběh, čímž plní nezastupitelnou biologickou složku v krajině.
Půda, ve své podstatě je výsledkem půdotvorných činitelů (klimatu, matečné horniny, půdní flóry a fauny), kterou se snaží ovlivnit člověk ve svůj prospěch. Právě neuvážené zásahy v této oblasti vyvolávají nečekané přírodní výkyvy v přirozeném koloběhu vody v narušených oblastech. Lidé likvidovali přilehlé ekosystémy (mokřadní, stepní, bažinné,rašelinné a pod).), jak v polních, tak i lesním částem, kde sloužily jako recipient pro zadr-žení vody, kterou postupně odváděly v době sucha. V zemědělské krajině, odvodňování značných výměr přispělo k zavedení závlah, aby byla udržena zisková hladina výnosů plodin. Pokles recipience vody lesních porostů je přímo úměrné sníženému zakmenění, což má také vliv na vysoušení přilehlých zemědělských pozemků ze kterých byla odstraněna doplňková zeleň. Hospodaření v krajině má podstatný vliv i na snížení hladiny spodní vody proti dří-vějšku, kdy bylo v krajině značné množství přirozených pramenišť (studánky). Všechny násilně prováděné úpravy v krajině značně působí na zrychlení odtoku srážkové vody z našeho území a v suchých létech se projeví zvýšeným nedostatkem vody v prostředí. Zvěř je těmito zásahy postižena nedostat-kem přístupu k životně důležité tekutině - "vodě" a následným nedostatkem náhradní vody z rostlin, které jsou brzy zaschlé.
Spárkatá zvěř, vzhledem ke svému teritoriu má vždy možnost se za vodou přemístit, ale stanovištní druhy drobné zvěře jsou v časovém nedostatku vody, kterou nemají ve svém dosahu. Voda je nepostradatelnou a stálou složkou všech orgánů a tkání. Její hmotnost tvoří kolem 70 % celého těla. S nedostatkem vody se organis-mus vyrovnává mnohem hůře než s hladověním. Již ztráta 20 % tělesné vody je pro zvěř smrtelná. Na dehydrataci dochází k mortalitě během 7 dnů, zpravidla selháním ledvin. Také nadbytek příjmu vody způsobuje zdravotní toxické příznaky. Příjem vody je řízen pocitem žízně již při ztrátě vody v množství 2 % tělesné hmotnosti. Příjem vody je regulován nervovou soustavou a nachází se v hypotalamu. Příznakem nedostatku vody u zvěře je malát-nost, snížená ostražitost, zakalené oči (světla), ledviny vylučují málo moči a dochází k horečkám.
Voda v přírodě doznala v posledních 100 letech i jakostní změny tím, že obsahuje vysoké množství toxických látek, které se neodstraní samočisticím procesem v prostředí. Do organismu se voda přivádí jednak s krmivy a pitnou vodou, tj. exogenní voda a jen malá část vzniká při oxidaci organických látek, tj. endogenní voda. Zvěř pokud nemá vodu v krmivech s obsahem sušiny alespoň 40 %, hledá ji i v lýku zelených stromů a tím způsobuje škody na lesních porostech. Pro potřeby praxe je průměrná spotřeba vody pro zvěř uvedena v tabulce č. 1.
Malé množství vody získává zvěř endogenní cestou a to jen v době dehydratace, např. oxidací 100 g tuků vzniká 107 ml vody nebo z téhož množství cukrů a bílkovin asi 41 ml vody. Jakost vody pro napájení zvěře je možné ovlivnit zcela výjimečně a to jen při využívání umělých napajedel. Zvěř značné množství vody přijímá v krmivech, kde její jakost je závislá na transferu látek mezi půdou a rostlinou. Obsah vody v některých druzích rostlin je pro orientaci uveden v tabulce č.2.
K nedostatku vody pro drobnou zvěř přispěla (po roce 1975) likvidace zeleného potravního pásu pro skot. V zemědělských provozech je dosud úzká specializace při omezené struktuře počtu pěstování plodin bez okopanin a pícnin. Období s omezenými srážkami v posledních létech se projevilo na dalším snížení početního množství drobné zvěře v mnoha honitbách. Nedostatek vody u spárkaté zvěře je příčinou její větší migrace.Hledání a konzumace zemědělských plodin s vysokým obsahem rostlinné vody má za následek zvýšených škod na porostech. Také ostatní volně žijící živočichové jsou vázáni na přístup k pitné vodě, proto jejich druhové zastoupení je možné spatřit jen v blízkosti vodních zdrojů.
K zajištění vody pro zvěř je možné přispět obnovením pramenišť, dále budová-ním umělých napajedel a také pěstováním plodin s vysokým obsah vody, které jsou zakládány tak, aby byla načasována jejich konzumace v suchém období.

Obnova pramenišť - je v současné době, při poklesu spodní vody, velmi problematická. Podaří se jen v málo případech. Zvláště v zemědělské krajině, po provedených celoplošných melioracích, je to velmi obtížné.

Budování umělých napajedel
Budování umělých napajedel pro spárkatou zvěř je možné tam, kde je trvalý přítok vody Napajedla se budují ve větším rozměru, aby měly mírný sklon k vodní hladině, nejlépe zapevněný štěrkem a pískem tak, aby zvěř nezapadala do bahna. Vodu je nutné nechat vyšetřit a v případě její závadnosti nádrž vypustit a provést asanační opatření. Vhodné je do přítoku vody vložit pískový filtr. Nejméně jedenkrát ročně provést očistu napajedla vče
tně okolí.
Dočasná napajedla pro spárkatou zvěř se budují jen v aklimatizačních, karantenních a přezimovacích obůrkách. Jejich vyčistění se provádí vždy po vypuštění zvěře.
Trvalá napajedla pro drobnou zvěř lze budovat v místech s trvalým přítokem vody a to jen malé velikosti, ale ve větším počtu. Přístup k vodě s malým sklonem je vhodné vyčistit od buřeně a trávy, aby zvěř i u vodního zdroje mohla jis-tit.
Jako přenosná napajedla pro drobnou zvěř se v současné době dají využit rozřezané pneumatiky, které mráz nepoškodí, ale špatně se čistí. Často se využívají přenosné drůbežářské napáječky a plastové mísy aj. Vodu je nutno stále doplňovat a zvěř si na tento zdroj vody brzy zvy-ká.

Náhradní zdroje vody pro zvěř
Pokud není zvěř zajištěna dostatkem pitné vody, je potřebné vytvářet plochy zelené píce s vysokém obsahem rostlinné vody, která je schopna v omezeném čase nahradit volně přístupnou pitnou vodu. Včas před sklizní obilovin a technic-kých plodin založit políčka tak, aby porost měl alespoň 10 - 15 cm výšku, kde by zvěř měla potravu s dostatkem rostlinné vody, případně rosy, kterou porost udrží. Ihned po sklizni obilovin, předkládat drobné zvěři krmnou řepu, případně jiné dužinaté bulvy. Po žních lze doporučit založení zelených ploch pro zvěř (posklizňové směsky), které vydrží až do zimních mrazů - nejvhodnější je hořčice, krmná kapusta aj., které vydrží i mírné mra-zy.

Nutno upozornit, že u vodních zdrojů se soustřeďuje nejen užitková, ale škodná zvěř, proti které je potřebné učinit vhodná opatření. Jelikož jsou ale myslivci nejen ti, kteří se starají ozvěř, ale mají zájem i o krajinu jako takovou, měly by si vždy při obnově, zakládání a budování napajedel a umís-ťování dočasných napajedel uvědomit, že by takové místo mělo být v souladu s krajinou a svým provedením a estetikou by v krajině nemělo rušit. Jistá nenápadnost napajedla snad i zabrání návštěvě některých nenechavců, esteticky a citlivě zabudované zařízení v krajině naopak určitě potěší vnímavého turistu či náhodného návštěvníka.