Časopis Myslivost

Chvála českého střeliva

Předesílám, že nejsem placeným agen-tem společnosti Sellier & Bellot. Rád bych jen sdělil svou zkušenost a přispěl svým malým dílem do diskuse o kvalitě loveckého kulového střeliva na našem trhu.
Za bývalého režimu, téměř patnáct let, jsem používal výhradně tuzemské kulovnicové náboje. Byl jsem s nimi vcelku spokojen. Co mi zbývalo, když zahraniční střelivo nebylo na našem trhu buď vůbec, nebo bylo k dostání jen občas. Po revoluci začali všichni větší výrobci střeliva dovážet na náš trh své náboje. Ke kvalitnímu marketingu patří i kvalitní reklama a tak jsme se začali dovídat, že je nezodpovědné používat k lovu, zejména trofejové zvěře, jiné, než věhlasné zahraniční náboje, ovšem nejméně třikrát dražší než tuzemské. Dokonce někteří domácí odborníci odsoudili české kulové náboje pouze k cvičné terčové střel-bě.
Byl jsem proto velmi překvapen až zaskočen, když jsem udělal zkušenost přímo opačnou.
V souvislosti s koupí nové kulovnice jsem se rozhodl, že vyberu náboj, který bude pro mou zbraň optimální, se kterým bude dosahovat nejmenší rozptyl zásahů. Vůbec jsem nepochyboval, že to bude některý zahraniční náboj. Nejvhodnější střelivo jsem vybíral pro opakovačku Browning, kalibru .30-06 Sprg., délce hlavně 56 cm. Nakoupil jsem řadu nábojů od různých výrobců, např. Norma, Lapua, Winchester, RWS a také tři druhy domácích nábojů. Náboje byly osazeny střelami 11,7 g. Testoval jsem na vzdálenosti l00, 200 a 300 m. Střílel jsem z dobře podepřené zbraně, za vhodných světelných a klimatických podmínek, několik dnů po sobě.
Jednoznačně nejmenší rozptyl dosahovala zbraň s nábojem Sellier & Bellot s americkou střelou Sierra Game King 11,7 g. Ve l00 m byl rozptyl do 2 cm, průrazy papíru se většinou vzájemně dotýkaly. Ve 300 m byl rozptyl pouhých 6 cm. Proti ostatním nábojům to byl rozdíl velmi výrazný. Při nastřelení na 162 m (ONV) byl pokles ve 300 m proti bodu záměru 32 cm. Abych sám sebe přesvědčil o tomto skvělém výkonu českého střeliva, nakoupil jsem další náboje (už jenom Sierry) z jiné série a bez změny nastřelení vystří-lel v několika dalších dnech ještě 140 ran s naprosto stejným výsledkem. Výkon náboje byl zcela stabilní.
Ještě více jsem byl překvapen zjištěním, že tato střela v náboji S&B měla nejplošší dráhu letu, ač podle balistických tabulek měla být ze všech testovaných nábojů nejpomalejší. Z toho usuzuji, že tabulkové údaje o rychlostech a balistických křivkách různých střel je nutno brát s rezervou a raději je ověřit vlastním pokusem. Z mých zkušeností vyplývá, že balistické údaje o nábojích zahraničních výrobců jsou nadsazené, včetně ONV. Každému mohu doporučit, aby se přesvědčil vlastní zkouškou o vlastnostech různých nábojů a zejména o jejich výkonu v kombinaci s konkrétní zbraní.
Dr. Michal BAMBAS
Úroveň odborné diskuse v časopisu Myslivost, aneb omyly pana Černého

Jako nový spolupracovník časopisu bych rád poukázal na zdejší úroveň diskuse, její obsahovost, věcnost a přesnost v tomto časopise, a to se snahou o její zlepšení.
Vybral jsem několik článků ing. Ladislava Dekányho a k nim se vztahující reakce pana Josefa Černého. Zvolil jsem je z několika důvodů: Jsou poměrně obsáhlé a dobře ilustrují postoje obou autorů. Po odborné stránce jim rozumím, ale nesouhlasím s argumenty a fakty, které uvádí jeden z autorů. Protože nejdříve byl vždy uveden článek ing. Dekányho a pak následovala reakce p. Černého, začnu s krátkým rozborem článků p. Černého. Informace uvádím v pořadí, ve kterém se vyskytly v článcích.
Zaměřovací dalekohledy a montáže - pohled z menšího břehu, Myslivost č. 11/2002. Chyby ve věcné argumentaci p. Černého; na citát z jeho článku následuje můj komen-tář.
Maximální zvětšení variabilních dalekohledů 9-12x umožňuje.
Maximální zvětšení variabilních optických zaměřovačů již dávno není jen devíti až dvanáctinásobné. K dostání jsou zvětšení daleko větší a s větším rozsahem (Zeiss: 4,5-14x, 5-15x, Swarovski: 4-16x, 6-24x, Schmidt & Bender: 4-16x, Leupold: 6-18x, 6,5-20x atd., atd.).
Žádný dalekohled se zvětšením 36x se u nás nevyskytuje, a ani v katalozích Frankonia, Kettner nenabí-zí.
Dalekohledy s velkým zvětšením se běžně vyrábějí, prodávají, jsou v našich obchodech k dostání a dokonce se používají. Například jeden z nejlepších optických zaměřovačů na světe - Night Force, se vyrábí ve zvětšeních 8-32x56 nebo 12-42x56 a běžně se s ním střílí. Dále mě napadají modely Leupold se zvětšením 35x, 40x nebo 45x, nebo modely ATN se zvětšením až šestatřicetkrát.
Čím větší zvětšení střelec používá, tím střílí odpovědněji!
Stačí se podívat na 120 metrů stojícího srnce zaměřovacím dalekohledem se čtyřnásobným zvětšením a pak například se zvětšením čtyřiadvacetiná-sobným. Zdánlivá přesnost zamíření při zvětšení 4x, zdánlivá jistota přesného zásahu je pryč, když je porovnáte se zvětšením šestinásobně vyšším. Ruka se vám chvěje a zaměřovací kříž cestuje téměř po celém těle srnce. Střelec pak věnuje daleko větší péči svému zklidnění, dechu, zamíření stisknutí spouš-tě, a s tím spojenému pečlivému umístnění zásahu.
V balistických tabulkách bývají údaje o převýšení dráhy střely v různých vzdálenostech při vzdále-nosti osy hlavně od osy optické osy dalekohledu 5 cm.
Lapua udává 4 cm, Norma 4 cm, z amerických firem uvádí Remington 1,5 palce (3,81 cm). Podívejme se do katalogu Frankonia - rok 2000/2001, str. 320 - náboj 30-06 RWS Brenneke TUG. Po porovnání s balistickým programem zjišťuji, že vzdálenost osy optiky od osy hlavně je 4 cm. Nejedná se o to, že to je nepatrné a nepodstatné, ale spíše o neznalost a především neporozumění této pro-blematice.
Naprosto odmítám spekulace o významném vlivu vysoké a nízké montáže na vhodnost střelby na kratší či delší vzdálenost.
Znovu kategorické tvrzení, které dokládá, že p. Černý neví mnoho o vnější balistice a pravděpodobně nechápe její základní principy. Věc vysvětlím na jednodu-chém příkladě. Za pomoci programu Ballistica, který je určen k výpočtům vnější balistiky střel a jehož autorem je Ing. Zdeněk Faikl, si lehce ověříme následující: Puškový náboj ráže 308 Winchester, Sellier & Bellot, typ Sierra SBT se střelou o hmotnosti 11,66 gramu. Výška montáže co nejnižší jakou uvádějí ještě tabulky, řekněme 3,81 cm (vzdálenost osy hlavně od osy optiky). Optimální nástřelná vzdálenost pro +4 cm bude 152 metrů.
Pokud nezměníme žádný jiný parametr a použijeme vysokou montáž, typickou např. pro trojáky (osa optiky od osy hlavně bude vzdálená 6,5 cm), dostaneme optimální nástřelnou vzdálenost pro +4 cm 165 metrů. Platí zde: čím je výše osa optiky od osy hlavně, tím je optimální nástřelná vzdálenost delší. Z estetického hlediska to není ideální, ale se nic nemění na faktu, čím výše dám optiku, tím můžu střílet na delší vzdálenost, pokud ostatní podmínky zůsta-nou stejné. Prodlužuje se optimální nástřelná vzdálenost.
Existuje i důvod pro méně světelnější optiku. Uvedu příklad: Dřívější dalekohledy Zeiss Jena s průměrem objektivu 30 mm se dodávaly se zvětšením 4x nebo 6x. Menší světelnost těch druhých je zcela dostačující pro starší myslivce, jejichž oko již maxi-mální světelnost nevyužije. V praxi to znamená, že starší myslivec bude vidět s tímto dalekohledem přibližně stejně jako s mohutnějším typem 6x42. Všechny dalekohledy na trhu mají v poměru k svému zvětšení dostatečnou světelnost a není třeba se tím zabývat.
Není žádný důvod používat optické zaměřovače (ale ani pozorovací dalekohledy) s nižší světelností (například 30 mm). Samotná světelnost totiž není jediný parametrem, na který je třeba brát zřetel. Pan Černý opomněl jeden důležitý parametr, a to je výkon za šera. Dalekohled 4x30 má velikost výstupní pupily 7,5; dalekohled 8x56 má velikost vý-stupní pupily 7. Oba mají v podstatě skoro stejnou světelnost. Za šera však s dalekohledem 8x56 srnce uvidíte, zatímco v dalekohledu 4x30 budete mít tmu. Především proto nejsou pro starší myslivce vhodné dalekohledy s malém průměru objektivu.
S problémem paralaxy se není třeba u kvalitních dalekohledů z pohledu uživatele pro běžné myslivecké vzdálenosti vůbec zabývat.
Opět si myslím, že pan Černý nemá ověřeno co říká,. Každá optika má paralaxu. Když vezmu například optický zaměřovač ARTEMIS 2000 3-12x50 a namířím na terč vzdálený 15 metrů (zvětšení 3x), můj pohyb hlavy zleva doprava způsobí posun záměrného bodu o asi 3 cm; to je paralaxa. Má ji každý optický zaměřovač, není to však jeho chyba, ale jeho vlastnost. Známá vlastnost! Jen mě překvapuje, že pan Černý doporučuje se tímto problémem nezabývat.
Sami moc nevymýšlejte a poraďte se s odborníky. Svěřte jim i nákup, namontování a nastřelení zbraně. Respektujte jejich pokyny. Nic sami nezkoušejte! Dalekohled sami nemontujte ani nenastřelujte a svěřte vše odborníkovi. Nic nevymýšlejte, v ničem se nešťourejte.
Skutečně nevím, co si mám myslet o závěru tohoto článku p. Černého. Nevím proč má čtenáře časopisu Myslivost za diletanty a amatéry, kteří neumí ani otočit knoflíkem. Jedná se o dost troufalé pohrdání jejich inteligencí.
Několik poznámek mám také k druhému článku z čísla 6/2003 s názvem Volba a používání kulovnice, v němž pan Černý reaguje článek ing. Dekányho z července 2002: "Nejsem jistě zdaleka sám, kdo se se zaváděním plastových pažeb u loveckých zbraní těžko smiřoval. Tento trend, ale nelze nikterak zastavit, avšak nabízí se zde slušný kompromis. Např. firma Blaser nabízí kulovnice model R 93 Offroad Timber, které mají sice pažbu z plastu, ale v barvě luxusního ořecho-vého dřeva a to včetně rybiny. Tudy zřejmě vede cesta.
Tak tudy cesta zřejmě nevede. Pan Černý pravděpodobně nehovoří z vlastní zkušenosti. Proč? Technologie nátěrů plastových pažeb imitací dřeva zdaleka nejsou dokonalé a právě u firmy Blaser a jeho modelu Offroad Timber se to moc nepovedlo. Po asi půl roku nošení se na pažbě objevují neodstranitelné rýhy a škrábance, které výrazně znehodnocují povrchovou úpravu i vzhled, a to i s přihlédnutím k faktu, že časté nošení používání zanechá stopy na každé zbrani.
Hodnoty rozptylu pod 1,5 cm na 100 nebo do 3 cm při střelbě dob-rým střelcem-myslivcem ze standardní kulovnice s jednoduchou oporou (střelba vsedě s podepřenou zbraní a oběma lokty) patří do oblasti šťastné náhody nebo sci-fi.
Další mystifikace. Nahlédněte do německých nebo anglických časopisů a zjistíte, že hodnoty rozptylu do 3 cm na 100 metrů patří k současné-mu standardu. Splňuje je většina nových zbraní již přímo z krabice. Ve většině zahraničních časopisů tuto skutečnost výrobci hrdě inzerují. Stačí pouze číst. Ze zbraní ze kterých jsme měli možnost střílet - CZ 550 ráže 308 Winchester s těžkou hlavní a nábojem Lapua, byl na vzdálenost 300 metrů (v dob-rých podmínkách) rozptyl 3 cm; Blaser 93 Off road ráže 9,3x62 (opět náboji Lapua) dosahoval rozptylu 1,5 cm na 100 metrů.
Pokud zasáhne na 100 m terč o průměru kolem 8 cm, není co řešit.
Tohoto rozptylu v současnosti dosahují moderní předovky na černý prach. Současné vojenské odstře-lovací pušky dosahují rozptylu asi 12 cm na vzdálenost asi 1350 metrů. A to opakovaně.
Zásadní přece je, zda musíme zbraň pro opakování výstřelu odlícit či nikoliv. Je zřejmé, že u samonabíjecí zbraně a "pumpy" odlícit nemusíme. Kdyby to bylo jedno, nebyly by vyvinuty kulomety a samopaly.
Pane Černý, kulomet nebyl vyvinut proto, aby se nemuselo odlícit. První kulomet byl patentován v roce 1883 panem Hiramem Maximem a většina z těchto prvních, sériově vyráběných kulometů, pažbu neměla. Některé kulomety nemají pažbu dodnes.
Ale jistě přehání, když radí, jakou malorážku si má myslivec právě koupit a kolik nábojů ročně z ní vystřílet. To opravdu neodpovídá realitě, ale budiž.
Doporučení Ing. Dekányho, aby si myslivec koupil malorážku, která je konstrukčně co nejbližší jeho "velké" kulovnici je dobré a nelze mu nic vytknout (pomineme-li omezený dostřel a nižší zpětný ráz malorážky, který nelze porovnávat se zpětným rázem výkonné kulovnice). Výcvik touto zbraní je nejefektivnější z hlediska zamíření, techniky spouštění a podobně. Zmíněný rozdíl zpětného rázu je situacích, kdy na lovu dojde výjimečně více než k jednomu výstřelu, zanedbatelný.
Já bych chtěl k tomu dodat, že pro výcvik ve střelbě může posloužit i vhodná vzduchovka. Má tu výhodu, že je střelba ještě levnější a že z ní lze střílet bez většího omezení, třeba i v místnosti.
Orientační cena asi 500 Kč za 500 nábojů ráže 22 LR je asi skutečně příliš velká suma pro p. Černého. Střelba vzduchovkou v místnosti však těžko zabezpečí lepší rozptyl než již zmiňovaných 8 cm na 100 metrů.
Myslivec půjde sotva s kulovnicí na střelnici, protože stometrové střelnice, schválené pro střelbu plášťovými střelami, jsou u nás vzácností.
A kam by měl asi myslivec jít trénovat nebo nastřelovat svoji zbraň, když mu to zákon zakazuje dělat ve volné přírodě? V duchu tvrzení p. Černého by měl myslivec nechat nástřel své zbraně, včetně nastavení optiky odborníkovi. Měl by nechat i střelecký trénink odborníkovi? A pak i trofej odborníkovi? Kdo je odborník a jak ho poznáme?
Podívám-li se na další doporučení p. Černého, polije mě studený pot. Pan Černý doporučuje: Používejte pouze takové náboje, na jejichž krabičkách je kontrolní značka C.I.P. Tato značka je zárukou jejich bezpečného používání.
Namátkou jsem se podíval na krabičku od nábojů LAPUA. S hrůzou jsem zjistil, že na nich není žádná kont-rolní značka C.I.P. Podíval jsem se na náboje Remington, opět na krabičce žádná značka C.I.P. nebyla. Znamená to, že nepoužívám tyto náboje bezpečně nebo, že používám "nebezpečné" náboje? Ale kdepak. Pan Černý asi neví, že C.I.P. není kontrolní značka, kterou někdo (například firma Sellier & Bellot) razí na obaly, ale že jiné než schválené náboje se v ČR neprodávají, ani je není možné dovézt do republiky. Nedostanete na ně dovozní licenci, celníci je nepustí do volného oběhu a nedostanou se vůbec do obchodů. Náboje, které nebyly schváleny jsou pouze náboje z dob, před přistoupením Čes-koslovenska k mezinárodní Úmluvě o vzájemném uznávaní úředních zkušebních značek ručních palných zbraní a střeliva. Tato úmluva vstoupila v platnost v roce 1972. Náboje předcházející tuto dobu můžou tvořit "železnou zásobu" některých myslivců a skutečně si myslím, že dosáhnout s tímto střelivem rozptyl menší než 8 cm na 100 metrů patří do oblasti sci-fi.
Domnívám se, že názory pana Černého nejlépe charakterizuje část předpo-sledního odstavce: Ještě k samotné přesnosti střelby. Německá zkušební stanice ve Wannsee hodnotila v poválečných letech rozptyl z kulovnice, uložené ve střelecké stolici takto: do 5 cm výborný, do 7 cm jako velmi dobrý a do 10 cm dostačující.
Ano, 50 léta minulého století a tvrzení stará více než 50 let. Když se podíváme na názory a tvrzení pana Černého z tohoto úhlu pohledu, musíme mu dát zapravdu. Doba však pokročila a technika se vyví-jí.
V tomto ohlasu jsem se vyjádřil pouze k takovým tvrzením, o kterých vím, že nejsou přesná. Nevyjadřoval jsem se ke všemu a nechci pana Čer-ného přesvědčovat ani urážet. Každý, kdo má střelecké příručky, dostatek informací, zkušeností a vědomostí si může má tvrzení ověřit.
Jedna věc jsou fakta, která by měla být přesná a správná, bez ohledu na to, kdo je píše. Druhá věc je soukromý názor autora článku. Přimlouvám se za redakční radu, která by dohlížela na věcnou správnost článků. Sám sebe nepovažuji a věřím, že nikdy nebudu považovat za neomylného ani vševědoucího. Kromě podávání informací, vidím poslání Myslivosti také v nenásilné výchově a vzdělávání čtenářů, jinak stávající odborná úroveň a pověst časopisu utrpí těžkou ránu a nepřiláká nové kvalitní autory ani čtenáře. V současnosti je kvalitních, technických a přitom čtivě podaných odborných střeleckých článků v časopise poskrovnu.
Skutečně, vezměte si do ruky tužku a papír (pardon, myš, klávesnici a počítač) a ověřte si tvrzení takovéhoto zkušeného autora dříve, než mu začnete důvěřovat. Budete překvapeni.
Pavel KLOZÍK

Varovné případy

V čísle 12/03 na straně 32 jsem si s velikým zájmem přečetl článek pana Procházky, který měl velice výstižný název "Varovné případy"
Bohužel musím na tento jinak pěkný článek reagovat. Nemohu se s panem Procházkou rovnat v době provozování myslivosti, což je "jen" 10 let, ale zato mě udivuje, že ani já jako velice mladý mysli-vec jsem nezvládl natropit takovéto hrubé porušení předpisů o kterých, a to ještě veřejně, pan Procházka píše! Ale vezmu případy uvedené v tomto článku popořa-dě.
První případ: Jako mladý a nerozvážný myslivec, který je "lačný" po ráně střelil na nízko letícího bažanta a honci prostřelil klobouk třemi broky. Tak to bylo opravdu veliké štěstí, že jste toho kamaráda nepřipravil třeba o zrak (teda v lepším případě). Ovšem jsem se nedočetl, že jste byl napomenut vedoucím honu! Ani já jsem nikdy nestřelil na nízko letícího bažanta kohouta a to mi bylo na prvním honu 18 let. Ale je to jen rozvážností lovce a řádným poučením vedoucího honu před jeho začátkem.
Druhý případ: Píšete, že jste střelil na bažanta kohouta (a to hned následující rok!) a brok se odrazil od namrzlého kmene stromu. Tak to je jediný případ, který se může velice dobře stát každému lovci a kterému nelze dost dobře zabránit.
Třetí případ: Tento lov srnce, který jste zde popsal, tak to mi přejel mráz po zádech. Jak můžete napsat, že jste (citace článku): "Nečekám, ihned mířím a v okamžiku, kdy už mačkám spoušť, zjišťuji. že srnec stojí přímo proti obci a já vlastně střílím mezi poslední domy naší vesničky vzdálené jen asi 500 m". To jsem nepochopil vůbec! Jako lovec jste povinen se pře-svědčit na co střílíte a nelovit v podmínkách, které neodpovídají bezpečnému lovu. Zde musím podotknout, že i já lovím srnčí zvěř, ale nejdříve se podívám dale-kohledem a posléze se ještě ujistím v puškohledu, zda mám ránu krytou a nebo co je vlastně v dráze letu střely,což je u některých střel až 250 m. Nikdy jsem nestřelil, pokud jsem si nebyl jistý "ránou". Je lepší nechat zvěř odejít, než zmařit lidský život!!
Třetí a čtvrtý případ: Vaše lovy na divoká prasata neboli na černou zvěř - to jsem nechápal už vůbec. Oba dva příběhy, které popisujete ve vašem článku, jsou lovy v noci. Jeden je kolem půlnoci a druhý je v naprosté tmě nad ránem na vzdálenost 70 m a podle toho, že jeden člověk sklízel vojtěšku a v druhém případě tam píšete o pšenici usuzuji, že se příběhy odehrávají v letním období. Jak jste si kolem půlnoci, a to v období kdy nebyl sníh, mohl být jistý na 70 m, že je to černá?! A vezmu-li i druhý příběh, kde píšete (citace článku): "Zatím je ještě velké šero, nedá se dobře zamířit," jak jste si mohl být jistý tou černou zvěří?! Já ulovím asi tak 10 kusů černé zvěře ročně a to jen zřídka za úplné-ho světla. Musím tedy napsat, že pokud nerozeznám ryj, běhy a i "zvuk", nestřílím!! A to pomíjím u vašeho článku zákon: "Lovec nesmí vystřelit na zvěř, kterou bezpečně nerozezná!!"
No, abych to nějak ukončil. Jsem členem MS, které hospodaří na asi 2800 hektarech. Členů je zde 16 a nikdy za historii MS, což je asi 20 let, nedošlo k újmě na zdraví příčinou neuváženého lovu!!!
Vážený pane Procházko, je mi líto, že za dobu třiatřiceti let vašeho mysliveckého života jste dokázal udělat pět takto hrubých přestupků a omylů. Ano, každému myslivci se může jeden z těchto vámi popsaných příběhů ve vašem článku stát, ale pouze tehdy, když se bude na lovu chovat tak jak popisujete. Myslím si, a je mi líto, že vám to takto podám, že vám a všem, kterým se podobné případy stali, by měla být odebrána zbraň, protože do takových rukou lovecká zbraň nepatří! Chci i takvyjádřit poděkování, protože jste asi jediný, kdo je ochoten přiznat to co udělal a podělit se s jinými čtenáři, myslivci a přáteli myslivosti o to, co by se nemělo a nesmí na lovu stát. Přeji Vám a všem čtenářům časopisu Myslivost hodně štěstí a loveckých zážitků v roce 2004. A až budete na lovu tak Vás - myslivce - prosím - přemýšlejte!!
Lukáš BERNKLAU