Časopis Myslivost

Přehlídka na mě působila velmi dobrým dojmem, zeptala jsem se tedy pana jednatele Petra Kopfa, co jí předcházelo, jak probíhaly přípravy a jaká byla spolupráce s ostatními zúčastněnými sdruženími, firmami a vystavovateli.
Jak již bylo řečeno, v Domažlicích je chovatelská přehlídka trofejí letos po dlouhé době. V minulých letech se konala v Poběžovicích. Myšlenka uspořádat ji v Domažlicích vznikla za podpory pana starosty a vedení Městského úřadu, které nám pro ní vytvořilo velmi dobré podmínky zde, v Městském kulturním středisku. Spoluúčastní se Městské lesy Domažlice, Lesy České republiky Domažlice a Horšovský Týn, Lesní akciová společnost Trhanov, domažličtí rybáři, ornitologové, malíři i fotografové, také Český svaz ochránců přírody. Atmosféru dokreslují vystoupení mysliveckých trubačů z Rokycan a Klatov. Navštívili nás i zástupci Řádu Sv. Huberta, čehož si velmi vážíme.
Snažili jsme se pojmout široké spektrum organizací, abychom veřejnosti ukázali, kdo všechno má přírodu jako hlavní téma své činnosti. Chtěli jsme, aby si lidé mohli vybrat, aby si každý našel něco pro sebe.
Kromě představení spolkové činnosti je tu ještě spousta zajímavostí k vidění, běží tu video s mysliveckými snímky, na počítači i na nástěnkách máme vystavené fotografie známých fotografů přírody z našeho regionu Jana Vebera a Ladislava Vogeltanze, vystavují tu své obrazy malíři - malířka z Pařezova Slávka Štrbová a člen Řádu Sv. Huberta František Hoffman. Zajímavé jsou i ukázky preparací a trofejí pana Hubaty, který je tělem i duší myslivec, je jeden z dlouholetých aktérů výstav a instalace trofejí na výstavní stojany je jeho práce. Také kolekce pana Ryšavého obohatila výstavu. Trofejí se nám sešlo kolem jedenácti set. Máme tu v čele sálu tak zvanou tabuli cti, na které jsou vyvěšeny ty nejzajímavější. Například tu máme shozy daňka v sedmi, osmi a potom v devíti letech, kdy byl uloven. Dosáhli jsme i medailového ohodnocení, získali jsme tři stříbrné a pět bronzových medailí u srnčí zvěře, dále dvě stříbrné a tři bronzové u mufloní zvěře, daňčí zvěř byla ohodnocena dvěma stříbrnými a třemi bronzovými medailemi a jako poslední jsme získali dvě bronzové za lišky.

Na výstavě byla spousta dalších organizací, máte s nimi i jinou spolupráci v průběhu roku nebo jste se sešli jen na té výstavě?
Letos jsme je oslovili poprvé, chtěli jsme nějak navázat spolupráci a začali jsme touto výstavou. Ale nějaká spolupráce se už vyvíjí, například sokolník, pan Zališ z Rabí přislíbil, že kdybychom pořádali nějakou akci a chtěli předvést lov se sokolem a našlo by se sdružení, které by zapůjčilo honitbu, přijede a předvede například lov zajíce nebo udělá přednášku o sokolnictví. Dali bychom reklamu do tisku a pozvali i veřejnost. Dále se rozvíjí spolupráce našich mladých myslivců s ornitology. Také Ochránci přírody (ČSOP) nás vyzvali, abychom se zúčastňovali jejich akcí.
Co se týče spolupráce s ostatními, většinou nebyly problémy. Třeba právě s ochránci přírody jsme se domluvili, že budeme v první řadě hledat to, co nás spojuje a ne rozdíly, samozřejmě pohledy na věc se mezi námi někdy různí, ale spojuje nás starost a péče o přírodu a shodneme se asi v 80 % věcí, takže na tom budeme stavět.

Zúčastnili se všichni, které jste oslovili, nebo se někdo zdráhal?
Ze začátku byli všichni trochu rozpačití, ale myslím, že když se nám společná výstava podaří, tak se spolupráce bude dále rozvíjet. Nic tomu nebrání, naopak organizace, které se zde prezentují dobře, mají otevřené dveře i do dalších let a my budeme rádi, když tu nebudeme sami. Samotné paroží osloví samozřejmě myslivce, ale ne tolik širokou veřejnost a tu se sem snažíme dostat, takže chceme, aby byl program pestrý.

Které další akce, kromě chovatelské přehlídky trofejí, během roku pořádáte?
Naprostá většina dalších našich akcí jsou akce kynologické. Pořádáme během roku dvanáct zkoušek psů. Dále se u nás koná během roku pět střeleckých akcí, vlastní střelnici nemáme, ale jsou tu v okolí dvě kvalitní střelnice, ta hlavní je v Blížejově, splňuje dost vysoké parametry, na té jsme se i podíleli značnou částkou - bezúročnou půjčkou, ale provozovatelem je tamní Myslivecké sdružení, dále jsou střelnice v Mnichově a v Tlumačově.
Jedna naše regionální kynologická zvláštnost je akce nazvaná Chodský čakan. Jsou to lesní a barvářské zkoušky pro malá plemena, může startovat maximálně 12 psů, dávali jsme většinou přednost psům z okolí, kdyby někdo chtěl závodit jen v jednom odvětví, dáváme přednost těm, kteří jdou na oboje. Vyhlašuje se vítěz LZ, pak vítěz BZ a nakonec celkový vítěz Čakanu - pes, který nasbírá celkem nejvíce bodů.
Chtěli bychom do budoucna pozměnit stanovy Čakanu, probírali jsme na komisi, že by se mohli účastnit jen psi, kteří mají už LZ i BZ hotové v I.c., pak už bychom šli na úroveň soutěže, se zadáním titulu CACT, chtěli bychom dát možnost i psům z jiného regionu, takže by bylo třeba sedm psů od nás z okresu Domažlice a pět z ostatních okresů. Kdyby u nás nebyl takový zájem, potom nabídneme více míst ostatním.
Rádi bychom oslovili více sponzorů, aby byl Chodský čakan atraktivnější, jako hlavní cenu jsme zamýšleli dát odstřel trofejové zvěře. Výbornou spolupráci máme s místními lesními společnostmi, např. Lesní společnost Trhanov, a.s., Lesy ČR, s.p. a Městské lesy Domažlice. Právě na spolupráci s těmito společnostmi chceme v budoucnu stavět. Vše je ve fázi příprav a jednání.

Máte dobré zázemí rozhodčích na kynologických akcích?
Rozhodčích máme celkem dostatečný počet, malý problém je u velkých plemen, kde bychom jich potřebovali víc, ale problém je, že velká plemena nemají už dnes takové uplatnění, protože ubývá drobné zvěře. Proto se i u nás kynologie začíná více zaměřovat na plemena menší, v současné době upotřebitelnější.
Hodně nám pomáhají Lesy České republiky, které nám v loňském roce poskytly honitbu možná na 80 % všech kynologických akcí. Je to Pec pod Čerchovem, kde se pořádalo téměř vše, hlavně pro ta malá plemena. V letošním roce se zde budou konat i lesní zkoušky pro ohaře.

Jaká je výměra honiteb a členská základna vašeho okresního mysliveckého spolku?
Na bývalém okrese Domažlice je asi šedesát tisíc obyvatel, máme tu šedesát osm honiteb mysliveckých sdružení. Pravomoce jsou rozděleny mezi dvě města s rozšířenou působností - Horšovský Týn a Domažlice, pod Horšovský Týn spadá dvacet jedna honiteb (25 900 ha) a pod Domažlice zbytek, tj. čtyřicet sedm honiteb (70 200 ha).
Členská základna se pohybuje v rozmezí 1000 až 1100, bývalo ale až 1200 členů, ale při přechodu na města s rozšířenou působností přišel Horšovský Týn o osm honiteb, které připadly jinému městu a Domažlice o jednu honitbu. Od roku 2005 se vše možná vrátí zpátky, protože nové uspořádání činí organizační problémy těm obcím, ke kterým byla sdružení přidělena bez historické návaznosti. Myslivci, kterých se to týká, mají sice honitby spadající pod jinou obec s rozšířenou působností, ale členy zůstávají u nás, takže se to organizačně asi vrátí zpátky. Byl to jen takový zmatek kolem porodu nové soustavy. Některá sdružení nás přímo oslovila, jestli by mohli zůstat u nás, že jsou zvyklí sem jezdit a mají tady kamarády.

Měli jste kromě těchto organizačních záležitostí nějaké jiné problémy s vstupem nového zákona o myslivosti v platnost?
Problém vidím v současné době v bažantnicích, podle nové vyhlášky sice bažantnice, které už fungovaly a byly vzniklé v době, kdy vyhláška vešla v platnost, nemusí striktně dodržovat nové předpisy, například minimální počet kusů zvěře, ale trápí nás ustanovení, že je třeba třicet dní před honem vypouštět bažanty do volnosti, to si myslím, že je likvidace menších bažantnic, protože pokud není honitba oplocená a vypustím tam bažanty třicet dní před honem, tak (alespoň to tak tady vnímají všechna sdružení) o většinu vypuštěných bažantů přijdu, vypustím 300 ks a zbude jich 30, bažant z voliérového odchovu těžko přežije ve volnosti. To je možné u obrovských obor, kde mají zcela jinak postavenou přírodní enklávu a mají zásypy pro bažanty rozmístěné po prostoru, tam to snad možné je, ale v těch malých bažantnicích si myslím, že je to velmi problematické. Nejhorší je, že teď se objednávají kuřátka a bažantnice nevědí na čem jsou, takže si je buď neobjednám a nebudu nic mít, nebo si je objednám a když se zachovám podle zákona, třeba z nich také nebudu nic mít.
Trochu jsme měli strach ze zvýšení členských příspěvků o víc než jen o pojistné, ale zatím jsme nezaznamenali úbytek členstva, že by opouštěli ČMMJ a pojišťovali se samostatně, takže zatím vše zůstává v zaběhlých kolejích a my svým způsobem refundujeme každému členovi 50 Kč ročně na členský příspěvek s pojištěním, takže neplatí 500, ale 450 Kč. Zatím si to můžeme vzhledem k naší finanční situaci dovolit, každý rok bilancujeme, jestli u tohoto způsobu zůstaneme, ale zatím ano. I to je trošku motivace pro to, aby nás členové neopouštěli.
Také k nám z příhraničí jezdí hodně cizinců, poplatkových lovců a tady si myslím, že jestli pojišťovna Halali rychle nezareaguje na to, že třeba Česká pojišťovna začala nabízet lovcům pojištění, které je na stejné úrovni, jako pojištění od Halali, ale pojistná částka je nižší, bude mít časem ztráty. Zatím ta solidárnost mezi myslivci k pojišťovně Halali je taková, že oni sem přijedou a ti závodčí je pořád posílají k nám, protože Halali vychází od nás, od myslivců. Ale časem, až se rozkřikne, že jiná pojistka je levnější, tak se bojím, že k té ztrátě dojde. Je to ztráta pro Halali, ale jejím stoprocentním vlastníkem je ČMMJ, takže je to ztráta pro nás pro všechny. To samé se objevilo třeba u pojištění našich členů, například Lesy ČR, a.s., dělají hromadné pojistky pro své zaměstnance u jiné pojišťovny, protože se s pojišťovnou Halali nějakým způsobem nedomluvili. Až letos jsme poprvé měli oddělené pojištění od členství, někteří členové přinesli potvrzení, že jsou pojištění svým zaměstnavatelem, hlavně to tedy byly Lesy ČR, s.p., a zaplatili si jenom členství. Pokud bychom tyto dvě věci neoddělili, spousta by jich nechtěla platit znovu, takže by asi radši přestali být členy ČMMJ. Dneska není členství povinné, takže by mohli fungovat stále stejně i bez něj. Ale po tom, co se tyto dvě platby oddělily, přišla řada těch, kteří předtím členy nebyli a zaplatili si právě jen to členství.

Váš region se nachází v blízkosti hranic, takže lze předpokládat, že sem zavítají i zahraniční lovci. Jaké jsou jejich počty v průběhu roku?
Přesné počty nevím, ale pojistky pro ně byly uzavřeny asi za 150 000 Kč, tu je možno uzavírat na 1 den, 5 dní, 30 dní, 6 měsíců a 12 měsíců. Je dost jednorázových lovců, mají tu třeba kamarády a ti je pozvou na hon, jezdí sem z Německa, Itálie, ale i z Ameriky. Pak jsou stabilnější, kteří berou už roční pojistku, ti sem jezdí na srnce, na jelena, na hony, takže se jim vyplatí roční pojistka.

Za kterou zvěří hlavně přijíždějí tito návštěvníci?
Hlavně jezdí na jelení zvěř, na daňky a na muflony. Hodně jezdí do obor, kde mají vysokou úspěšnost lovu. Pokud jedou na návštěvu k některému mysliveckému sdružení, tak většinou na srnce nebo na naháňky na černou, případně na hony na drobnou zvěř.
Dříve jsme měli větší kontakty s německou stranou, hlavně se jednalo o dosledy a dohledávky zvěře, která přešla hranice, měli jsme na sebe navzájem kontaktní telefony, aby ulovený kus nepřišel nazmar.
Jinak další spolupráci s nimi nerozvíjíme, u nich jsou trochu jiná pravidla a systém než u nás.

Co byste mi mohl říci o zdejších přírodních podmínkách, jaké zvěři se u Vás daří?
Největší problémy máme jako všude s drobnou zvěří. Zajíc se prakticky neloví a bažant jen tam, kde je uznaná bažantnice. Některá sdružení vysazují kachny, ale to bude z té drobné všechno. Jinak srnčího máme dostatek, což je zřejmé i z trofejí na výstavě. Samozřejmě nám dělá problémy zvěř černá. Její množství stoupá a odlov také. V domažlickém regionu vychází lov černé zvěře asi na 2500 ks. Dále tu máme jeleny, daňky a muflony. Daňčí zvěř tu byla vysazena před několika desítkami let. Rok od roku se více rozšiřuje do všech honiteb a její počty se zvyšují, což už na výstavě bylo vidět, protože téměř u každého sdružení byl nějaký odstřel daňčí zvěře. Mufloní zvěř se postupně také dostává všude, máme problémy se škodami, takže ji musíme likvidovat. Malá sdružení by nebyla schopna si škody uhradit. Vysoká zvěř se vyskytuje hlavně na horšovskotýnsku v několika sdruženích směrem k Tachovu a Bělsku. Je tu u nás spíše okrajově. Dříve fungovaly chovatelské oblasti zvěře - např. jelení, daňčí, mufloní atd., ze současné legislativy tento pojem zmizel a nemyslím si, že by to bylo úplně dobře.

Máte tu i nějaké vzácné druhy?
Ze vzácných druhů tu máme rysa, který se na Šumavě přemnožil a přechází přes naše území, našimi honitbami a vždy je to za ním znát. Nacházíme stržené kusy srnčí a daňčí zvěře. Dalším vzácným druhem je tetřev hlušec, kterého se již několikátým rokem snaží vysazovat v lesích pod Čerchovem Městské lesy Domažlice. Do dnešní doby bylo vypuštěno 80 kusů v poměru pohlaví 1:1 a už byl zaznamenán první úspěch - byla spatřena slepice s jedním kuřetem, není to mnoho, ale znamená to, že se snaží o reprodukci, a to je rozhodně pozitivní výsledek. Je to však záležitost dlouhodobá, ale pokud by se udržel v nějakém minimálním množství, samozřejmě se zatím naprosto nemluví o nějakém odlovu, aby se stabilizoval, byl by to obrovský úspěch. Zatím to spíš stojí finanční prostředky a úsilí lesáků, kteří se kolem toho pohybují. Jsou důkazy, že zde dokáže přežít, ale zatím jen minimum důkazů, že se tu dokáže rozmnožovat. Je to otázka klidu v té oblasti, ne, že bych volal po znovu nasazení drátů, ale jsou tam různé turistické stezky, lyžařské stezky, to také může hrát roli. Takže tam takový klid nemá a bude těžké ho zajistit. Nejde jen o to ho vypustit, to je to nejmenší.

Už na výstavě jste se zmínil o účasti v soutěži o Zlatou srnčí trofej, zajímalo by mě, jak probíhá ve vašem regionu práce s mládeží. Máte nějaké kroužky mladých myslivců?
Na Zlatou srnčí trofej jsme se začali připravovat po delší době, nějakou dobu jsme se vůbec neúčastnili. Máme tu dva nově vzniklé kroužky mladých myslivců, z toho jeden máme v Horšovském Týně, kde jsme dostali od Základní školy k dispozici učebnu, protože je nadchlo, že někdo chce něco zadarmo dělat s dětmi.
Na první schůzku přišlo asi třicet šest dětí, postupně počet klesal a v současnosti nám chodí kolem osmnácti dětí, ty jsem tedy přihlásil k ČMMJ na pojištění a druhý kroužek máme ve vesnici Rybníky, kde jedna mladá inženýrka, která vystudovala lesnickou školu má kroužek se sedmi dětmi.
Poprvé letos chceme uspořádat dvě místní kola Zlaté srnčí trofeje, pak okresní v Domažlicích a chtěli bychom vyslat zástupce na celostátní kolo.
Také chceme navázat spolupráci s ornitologickým klubem a pomáhat jim při výrobě a umísťování budek. Abychom udělali něco pro přírodu a aby se děti naučily poznávat naše ptáky.

Účastníte se i výtvarné soutěže "Mé toulky za zvěří"?
Soutěže Mé toulky za zvěří se účastníme, zatím se nám sešlo celkem slušné množství výkresů, obeslal jsem asi sedmdesát základních škol i mateřských škol na okrese Domažlice. Výkresy roztřídíme, ještě počkáme nějaký čas, jestli nepřijdou další, a potom je hromadně pošleme na ČMMJ.

Když už jsme u mládeže, zajímalo by mě, jak Vám přibývají adepti?
V letošním roce skládalo zkoušky asi třicet adeptů, další kurs začal s dvaceti pěti adepty. Měli jsme třicet šest přihlášených a na první schůzku jich přišlo jen dvacet pět. Jinak průměrně se pohybují počty kolem třiceti ročně. Očekávali jsme, že v dnešní době budou počty spíše klesat, ale pořád se drží na vcelku uspokojujícím počtu.

Bývají adepti dobře připravení nebo se stává, že někdo neuspěje?
Letos neuspěli dva adepti, jeden může zkoušky opakovat, protože neuspěl z jednoho předmětu, druhý neuspěl z více předmětů, takže musí opakovat celý kurs. Někteří adepti jsou velmi dobře připraveni a někteří to jdou jen tak zkusit a myslí si, že uspějí bez přípravy.

Kdo se hlásí na kurzy, jaké je složení adeptů?
Letos mě překvapilo, že byli i starší uchazeči, několika bylo přes padesát let. Vždycky jsem si myslel, že myslivost musí chytit člověka už od mlada, ale zřejmě zaujme lidi i v pozdějším věku, také je to možná vrácením vlastnických vztahů k půdě, které byly přetrženy. Také se nám v kursech objevují adeptky, jejich počet je mezi dvěma až pěti na kurs. Na posledních zkouškách byli vyhodnoceni adept a adeptka, kteří nejlépe prospěli, a ti byli ihned po zkouškách pasováni na nejlepšího adepta a nejlepší adeptku. Celkově nejlepší účastník posledního kursu byla adeptka. Měla samé výborné, prospěla s vyznamenáním. Dříve se pořádaly zkoušky v Poběžovicích, ale letos se termín zkoušek kryl s jinou akcí, takže se nakonec uskutečnily v Městském kulturním středisku v Horšovském Týně.

A Vaše zkušenosti se zavedením zavedení roční adeptské praxe?
Já myslím, že je to jedině dobře, zaprvé to odradí spoustu lidí, kteří to s myslivostí nemysleli tak vážně a nemají zájem se jí věnovat pravidelně, zadruhé si sdružení, které má zájem přijmout adepta na praxi a poté si ho ponechat, jako nového člena, může toho svého adepta za rok lépe vyzkoušet a vychovat.

Myslíte, že z kroužků mladých myslivců postupně vzejdou další adepti?
To si myslím, a také si myslím, že v tomto věku je to v našich rukách, jací myslivci z těch mladých vyrostou. Jak jim tu myslivost my ukážeme. Je na nás, abychom dbali na tradice a chovali se tak, aby si z nás mohli vzít příklad do života. Když například budu chodit na hon v maskáčích, chovat se tam neurvale, střílet ze všech pozic a podobně, tak to ti mladí budou dělat jednou také. Když se naopak budeme chovat podle tradic, používat správně mysliveckou mluvu a zachovávat úctu k přírodě a zvěři, budou se mladí chovat také podle nás a to bude jedině dobře.

Zajímalo by mě, jak působíte na veřejnost. Jestli pořádáte nějaké kulturní akce, plesy, výstavy, koncerty, jak se navenek prezentujete?
Kulturní akce mají spíše jednotlivá sdružení - například myslivecký bál. My se prezentujeme na veřejnosti kynologickými akcemi, vždy dáme do tisku termín, kdy se bude akce konat a po skončení uveřejňujeme v tisku výsledky a fotografie.
V letošním roce chceme uspořádat Svatohubertskou mši ve spolupráci s rytíři řádu Sv. Huberta.
Chodí to u nás tak, že jednotlivá sdružení se zapojují do života ve svých obcích a my, jako OMS pořádáme akce na regionální úrovni, tzn. kynologické akce, střelecké akce, chovatelskou přehlídku trofejí a do těchto akcí se veřejnost zapojuje. Chodí i nemyslivci, protože je tyto akce zajímají, i když se přímo neúčastní, jsme rádi, že chodí, protože to je také propagace naší činnosti. Třeba v jedné obci tradičně chodí na naše akce starosta, bývá i garantem, chodí na naše hony jako honec. Nemá v úmyslu se stát členem ČMMJ, ale naší činnosti se rád účastní a myslivci ho berou jako partnera. Spolupracujeme s regionálním tiskem, čas od času nám vyjde nějaký článek.
Na začátku výstavy jsem mluvil o tom, jak některá média mluví o myslivosti zkresleně. Máme v republice sto tisíc myslivců a v tomto množství určitě nejsou všichni andělé, selhání lidského faktoru se může vyskytnout ve všech oborech. Ale nikdo třeba nediskriminuje řidiče, kteří zabijí víc lidí, než myslivci. Jakmile něco udělají myslivci, hned se to skandalizuje a vyžívají se na tom bulvární plátky. V tom bych chtěl myslivce chránit. Samozřejmě nechci omlouvat chyby, ale nemyslím, že by to bylo masové. Kdyby se různé prohřešky přepočítaly procentuálně na počet myslivců, nevyšli bychom z toho až tak zle, to bychom museli vybít několik desítek lidí ročně, abychom se srovnali se silnicemi a s řidiči. To nás i vás určitě mrzí.

Když už jsme mluvili o silnicích, máte velké ztráty na zvěři způsobené střety s automobily?
Mnoho kusů je sraženo na silnici z Domažlic do Kdyně, tomu se říká chodská dálnice, tam, kdyby se spočítalo všechno, co řidiči srazí, nemusel by se už dělat žádný další odlov.

Když už jsme u těch méně příjemných stránek - slyšela jsem, že Vám v březnu vykradli sídlo?
Ano, pátého března nás vykradli, vysadili skleněnou výplň dveří a odnesli si počítač a tiskárnu. Paní, co je v domě s námi a má tu obchod, bylo divné, že se nahoře něco děje, když máme všichni dovolenou, a že jsou rozebrané dveře, ale že to jsou zloději jí napadlo až druhý den. Je to k vzteku, že jsme přišli o počítač, ale ještě horší je, že jsme přišli o data v něm uložená, o vzory dopisů, smluv, atd., které jsme tam předtím nainstalovali.

Je mi to samozřejmě líto, ale co v myslivosti, setkáváte se ještě s dalšími škodami na zvěři nebo na krmelcích či krmení?
Poslední dobou si některá myslivecká sdružení stěžovala na pytláctví, ale všechno končí v rámci oznámení policii a pachatel je neznámý. Zatím se nepodařilo nikoho zadržet. Setkáváme se také s ničením posedů nebo krmelců, ale viníka také nenajdeme. Třeba nám někdo ukradl plech z krmelce a prodal ho do sběrných surovin. Mě vloni dvakrát vybrali krmelec, odvezli si pytel ovsa, sebrali sůl ze soliska a další...


Děkuji za rozhovor a přeji, aby se vám Vaše práce i spolupráce s ostatními i nadále dařila.

Připravila Ing. Kamila KOŘÍNKOVÁ
Snímky Jan Veber a Ing. Kamila Kořínková