Časopis Myslivost

Právně řeší náhradu škody jak obecná právní úprava t.j. zákon č. 40/1964 Sb. ve znění předpisů pozděj-ších (Občanský zákoník), tak především speciální právní úprava. Odpovědnost a náhrady za škody zvěří a výkonem myslivosti řeší zákon č. 449/2001 Sb. ve znění předpisů pozdějších (zákon o myslivosti).
Podle zákona o myslivosti je uživatel honitby povinen hradit škody, které způsobila zvěř na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech. Dále škodu, která byla v honitbě způsobena při provozování myslivosti na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo na lesních porostech. Škody zvěří, která průkazně unikla z obory je povinen hradit uživatel obory pokud neprokáže, že k úniku zvěře nedošlo neodvratitelnou událostí nebo osobou, za níž není odpovědný.
Odpovědnost za škody zvěří na lesních a polních kulturách je odpovědnost tzv. objektivní - za výsledek. Odpovědnost uživatele honitby za škody zvěří tedy není klasickou tzv. "kauzální" (příčinnou) odpovědností. Nelze se např. zprostit povinnosti hradit škody zvěří např. tvrzením, že "škody vznikly zvěří, kterou nemáme normovanou a která tedy přišla z jiné honitby".
Zákon na jedné straně stanoví povinnost uživateli honitby hradit škody zvěří, na druhé straně stanoví majitelům nebo uživatelům honebních pozemků učinit přiměře-ná opatření k zabránění škod. Tedy v případě řešení náhrady škod zvěří by se neměla zkoumat a dokazovat příčina vzniku škody, tím je jednoznačně přede-vším přítomnost zvěře v honitbě, ale jen plnění zákony daných povinností jednou či druhou stranou sporu. Příčinou odpovědnost za škody lze většinou definovat jen u škod způsobených provozováním myslivosti (např. pošlapání obilí, zničení stromu při stavbě posedu apod.). U této škody bývá znám i škůdce a lze tedy přímo na něm požadovat náhradu vzniklých škod. Pokud konkrétní škůdce není znám, odpovědnost musí nést ze zákona uživatel honitby.
Zákon o myslivosti stanoví jednoznačně v § 54 které škody zvěří se nehradí. Mimo jiné se nehradí škody na nehonebních pozemcích, které nejsou ze zákona součástí honiteb. Nehradí se také např. i škody způsobené "tzv. chráněnou zvěří", tj. zvěří, která je uvedena v seznamu, který je přílohou vyhl. MŽP č. 395/1992 Sb. Škody způsobené touto zvěří hradí stát podle ust. zák. č.115/2000 Sb. Uživatel honitby také není povinen hradit škody zvěří na nehonebních pozem-cích.
Při jednáních o náhradě škod způsobených zvěří je přímý vztah mezi uživatelem honitby a vlastníkem honebního pozemku. Držitel honitby (např. honební společenstvo), pokud honitbu pronajme, není účastníkem jakýchkoliv jednání o náhradě škod a eventuálních sporů. Nemá také žádnou odpovědnost za škody zvěří.
V případě, že honební společenstvo vykonává myslivost na vlastní účet, členové honebního společenstva ručí za škody zvěří rukou společnou a nerozdílnou. Jsem toho názoru, že přenést odpovědnost za škody zvěří např. ustanovením provozního řádu jen na držitele povolenek nelze. Na druhé straně je možno např. usnesením valné hromady zřídit "škodní fond", do něj odvádět část výnosu z honitby a následně z něj hradit případné škody způsobené zvěří.
Pokud je uživatelem honitby myslivecké sdružení, všichni jeho členové "ručí za škody zvěří a výkonem myslivosti rukou společnou a nerozdílnou". Jde o tzv. solidární odpovědnost podle § 438 Občanského zákoníku. Tedy pokud by se některý člen mysliveckého sdružení odmítl z jakýchkoliv důvodů podílet na náhradě škody, mohou se ostatní členové, pokud uhradili celou škodu, domáhat i soudně uhrazení alikvotní části náhrady škod připadající na člena mysliveckého sdružení (jedná se o tzv. obecný rozvrhový postih).

Podle ust. § 53 zákona o myslivosti je vlastník honebního pozemku povinen učinit přiměřená opatření, aby škodám zabránil. Přiměřenost OPATŘENÍ PROTI ŠKODÁM ZVĚŘÍ NA ZEMĚDĚLSKÝCH PLODINÁCH není žádným obecně závazným předpisem definována. Musí se tedy posuzovat subjektivně. Přiměřenost, pokud ji subjektivně posuzujeme, je vždy nutno vztáhnout k nějaké skutečnosti. Např. k rozsahu škod způsobených v minulých letech, k účinnosti ochranných opatření, k vynaloženým nákladům, pracovním možnostem uživatele honebních pozemků, dodržení agrotechnických lhůt, zásad hospodaření aj. (např. při nedostatečném dosběru brambor či pozdním sběru kukuřice a následném zaorání zbytků mohou vzniknout škody černou zvěří i na následné plodině, která není běžně černou zvěří poškozována).

Přiměřenost OPATŘENÍ PROTI ŠKODÁM ZVĚŘÍ NA LESNÍCH POROSTECH definuje vyhl. Mze č. 101/1996 Sb. ve znění vyhl. Mze č. 236/2000 Sb., tedy obecně závazný předpis. Nelze ji tedy posuzovat subjektivně. Mimo obecných povinností (sledovat a evidovat škody na lesních porostech, stavy zvěře, využívat pomocných dřevin ke zvýšení úživnosti honitby) citovaná vyhláška ukládá povinnost vlastníkovi lesa ochraňovat lesní porosty proti škodám zvěří v rozsahu nejméně 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě. Způsob a umístění ochranných opatření určuje vlastník lesa, pokud není ve smlouvě o nájmu honitby dohodnuto jinak. Takto provedená opatření jsou považována za přiměřená. Mělo by být ovšem logické, aby ochrana lesních porostů byla prováděna přede-vším na místech zimního soustředění zvěře, u ochozů apod. Na druhé straně by uživatelé honiteb neměli zřizovat krmná zařízení a zejména vnadiště tam, kde jsou ohrože-né porosty (kultury a mladé lesní porosty). Tedy i mezi majitelem lesa a uživatelem honitby by měla být vzájemná a rozumná spolupráce, i když ji žádný předpis nevyža-duje.

VÝŠI NÁHRADY ŠKOD NA ZEMĚDĚLSKÝCH KULTURÁCH je možno kvantifikovat buďto nákladovou metodou (např. náklady na předosevní přípravu půdy, hnojiva, osivo atd.) nebo výnosovou metodou (rozdíl mezi průměrným výnosem poškozené a nepoškozené kultury).
Nákladovou metodu lze použít zejména při zničení kultury zvěří v takovém rozsahu, kdy je nutno původní plodinu zaorat a zasít plodinu náhradní. Zemědělec či zemědělský podnik by měl při výpočtech dokladovat své jednotkové náklady na jednotlivé činnosti. Nákladovou metodu lze také použít např. také při škodě vzniklé "přerytím" louky černou zvěří (louku je nutno vyvláčet, upravit a případně dosít travním semenem).
Výnosová metoda se zpravidla použije tehdy, kdy nedojde k úplnému zničení porostu, ale jen k jeho poškození.
PŘÍKLAD:
Oves, na pozemku o výměře 1 ha.
Poškozen zvěří z 50 % (nutno subjektivně při venkovní pochůzce odhadnout, nejlépe majitel, spolu s uživatelem honitby).
Průměrný výnos 3,0 t/h, realizační cena 3000 Kč/1t. (z evidence zemědělce)
50 % ztráta na produkci: 1,50 t x 3000 Kč = 4500 Kč
Znehodnocená sláma: odhad 1000 Kč
Škody celkem: 5500 Kč

VÝŠI NÁHRADY ŠKOD NA LESNÍCH POROSTECH je nutno kvantifikovat podle obecně závazného předpisu vyhl. MZe č. 55/1999 Sb. s omezeními podle ust. § 54 zákona o myslivosti, tj. nehradí se škody zvěří v oplocenkách, boční okus a poškození sazenic méně než 1 % jedinců na ploše. Z logiky ustanovení podzákonných předpisů, zejména ust. vyhl. Mze č. 82 1996 Sb., vyplývá, že by se měl u porostů založených umělou sadbou brát jako východisko skutečný počet stromků na ploše zjištěný počítáním a u porostů vzniklých přirozeně (náletem) maximálně 1,3 minimálních počtů stromků na ploše podle dřeviny a hospodářských souborů stanovených výše citovanou prováděcí vyhláškou k lesnímu zákonu..
PŘÍKLAD:
Lesní porost, výměra 1 ha.
Kultura (porost založený uměle) ve věku 3 let, smrk.
Na ploše bylo počítáním pomocí skusných ploch zjištěno celkem 3800 živých rostoucích sazenic. Z nich bylo okusem poškozeno celkem 1000 ks (ukousnutý terminální výhon).
Výpočet proveden podle vzorce (§9) vyhlášky č. 55/1999 Sb.
Hodnota ročního přírůstu podle tabulky, příl. č.6, smrk 0,6146 Kč/m2
Škoda: 0,6146 Kč x 1000/3800 ks x 10 000 m2 = 1617 Kč
Výpočet škody ze snížení kvality lesního porostu ohryzem a loupáním je poměrně složitý. Vzhledem k tomu, že k výpočtu se musí použít řada tzv. taxač-ních údajů z lesního hospodářského plánu nebo z lesní hospodářské osnovy nebo je nutno si tyto údaje stanovit z příslušných vyhlášek a tabulek, výpočet neodborník těžko zvládne. Vlastnímu výpočtu musí předcházet terénní šetření. Opět nejlépe za účasti majitele lesa a uživatele honitby.

Při zjišťování výše škod v terénu by se měly, pro objektivnost následujících výpočtů, dodržet tyto zásady:
* je nutno zjistit skutečný počet stromů na ploše porostu přímým počítáním nebo pomocí skusných ploch. Počet stromů na ploše porostu, např. odvozený z údajů hospodářského plánu je často nepřesný vzhledem ke změnám, které nastávají při hospodaření (probírka, nahodilá těžba kůrovcového dříví apod.).
* počet poškozených stromů na ploše porostu se zjišťuje přímým počítáním. Dobrou pomůckou je označovat "započítané" stromy např. bílou křídou. Jde to rychleji a bez vracení. Je možná i následná kontrola po ukončení práce, zda jsme dobře započetli všechny poškozené stromy.
* mezi poškozené stromy se započítávají jen stromy "čerstvě" poškozené. Stromy s loňským a dřívějším poškozením, i když jsou znovu poškozené, se nezapočítávají.
* jako poškozený strom se počítá strom, u kterého je souvislá plocha poškození (kůry a lýka) větší než 25 cm2 nebo je poškozeno více než 10 % obvodu kmene.

Zákon o myslivosti jednoznačně stanoví, že o náhradě škody se mají obě strany dohodnout. Dohodu představuje především písemné ujednání obou stran. V případě posuzování rozsahu a výše škod je vždy vhodné provést společné místní šetření se zápisem. Případná dohoda je vždy snadnější. Neškodí pořídit při místním šetření fotodokumentaci stop zvěře a poškození.
Pouze poštou či jiným způsobem doručená faktura na poža-dovanou částku náhrady za škody zvěří uživateli honitby není zcela jednoznačně ani návrhem dohody, ani dohodou.
NÁROK NA NÁHRADU ŠKODY musí poškozený uplatnit při škodách na zemědělských pozemcích do 20 dnů ode dne kdy škody vznikla, u škod na lesních porostech, které se zjišťují k 1.7. za předchozí rok (tedy od 30.6. roku předchozího do 1.7. roku následujícího) opět do 20 dnů, tedy do 20. července běžného roku.
Po uplynutí této lhůty zákon stanoví 60denní lhůtu na dohodu a případnou realizaci dohodnuté náhrady. Po uplynutí 60denní lhůty má poškozený 1 měsíc na to, pokud nedojde k dohodě, aby se domáhal náhrady škody u místně příslušného soudu.
Všechny tyto lhůty jsou prekluzivní (pro-padné) a jejich promeškáním nárok na náhradu škody zaniká. Každý soud by měl z úřední povinnosti k dodržení nebo nedodržení těchto lhůt přihlédnout.
Je vhodné ze všech jednání pořizovat datované zápisy, dopisy a písemnosti posílat doporučeně nebo na doručenku, aby dodržení či nedodržení lhůt bylo průkaz-né.
V případě nedohody mezi poškozeným a uživatelem honitby při stanovení výše škod je vhodné objektivní posouzení výše škod soudním znalcem v oboru. Seznam znalců je veden u místně příslušného Krajského soudu a je k dispozici i u Okresních soudů. Posouzení znalcem si může objednat kterákoliv strana sporu.
Každý znalec má zákonnou odpovědnost za správnost a objektivnost znaleckého posudku. Odměna za vypracování znaleckého posudku se stanovuje dohodou nebo podle vyhl. MF č. 37/1967 Sb. ve znění vyhl. č. 432/2002 Sb. (100 -350 Kč/hod).
Žádný právní předpis nestanovuje, aby škody zvěří byly nahrazeny jen finančně. Je možno se dohodnout i na naturálním plnění (bezplatná brigádnická práce, zvěřina atd.) Záleží vždy na dohodě.
Praxe potvrdila, že nejschůdnější (a také nejlevnější ) cesta je cesta vzájemné dohody mezi poškozeným a uživatelem honitby. Pokud je "problém" řešen soudně, je nutná cela řada právních úkonů, celá věc se protáhne a mimo finančních nákladů vždy zanechává mezi účastníky sporu následky v podobě nedobrých vztahů.