Časopis Myslivost

Za českou stranu se zúčastnili poslanci Parlamentu ČR - podvýboru pro myslivost, rybářství a včelařství Josef Mandík, Zuzka Rujbrová, .Grůza a Pavel Honig, Ministerstvo zemědělství zastupoval Ing. Jiří Pondělíček - vedoucí odboru myslivosti, ČMMJ byla zasoupena prostřednictvím předsedy Prof. Josefa Hromase, Dr. Feureisela a Ing. Králíčka. Ze Slovenska přijeli poslanci slovenského Parlamentu, slovenského Ministerstva zemědělství a Slovenského polovníckého zvazu v čele s prezidentem Ing. Mariánem Lipkou. Se zkušenostmi z Rakouska se pak přišel podělit Dr. Peter Lebersorger - tajemník ústředí rakouských mysliveckých svazů a velice agilní činovník a zkušený právník hájící myslivost v rozličných evropských strukturách. Právě referát Dr. Lebersorgera byl zásadním podnětem k následné diskusi, nastínil nejen pohledy ze strany rakouské, ale i německé myslivosti. Z myšlenek, které v Brně zazněly, vybíráme pro čtenáře Myslivosti ty, které jsou pro českou myslivost stěžejní a které by měly být pro nás poučením do budoucna.

Ač byla rakouská myslivost, která je svým pojetím po slovenské myslivosti asi té naší nejbližší, na stránkách Myslivosti již několikrát popisována, přesto si zaslouží stručný přehled na úvod.

Jak v Rakousku?
Řízení myslivosti v Rakousku je regionální, spadá do kompetence jednotlivých zemí. V Rakousku není jeden spolkový zákon o myslivosti, ale devět zemských zákonů. Veškeré pozemky jsou honební a existuje nedělitelná vazba na vlastnictví půdy. Nelze proto myslivost a zvěř oddělit od půdy. Honitby jsou buď vlastní a nebo společenstevní. Honitby společenstevní odpovídají katastru obce. Majitelé pozemků jsou tedy v podstatě nuceni ke sloučení do honitby. Nájemci jsou vždy fyzické osoby. Půda sice může patřit firmě, ale nájemcem vždy může být jen fyzická osoba. Péče o zvěř je závazkem ze zákona, nájemce tedy musí pečovat o zvěř.
Stát ze zákona předal některé kompetence mysliveckým organizacím, ty pak vykonávají řadu věcí, které třeba v ČR a na Slovensku vyřizuje státní správa. Členský poplatek v Rakousku je asi 95 Euro (Dolnorakouský myslivecký svaz má přitom asi 35 tisíc členů, celkem je v Rakousku asi 115 tisíc myslivců), státu se odvádí asi 20 % jako jakási forma daně. Myslivecké organizace pak ze svých prostředků platí chovatelské přehlídky, vzdělávání myslivců, údržbu střelnic, povinné pojištění, podporují loveckou kynologiie, ozeleňování krajiny, myslivecký výzkum, ze svých prostředků financují propagaci a obhajování myslivosti a myslivců ve společnosti. Filozofie pohledu je jednoznačná - proč by měl stát platit myslivcům za to, se mohou vyžívat v myslivosti. Stát pouze financuje nebo spolufinancuje některé speciální projekty, které se netýkají jen myslivců (např. monitoring a eradikace brucelózy). Zároveň stát ale vlastně povinným členstvím zajišťuje, aby se myslivci byli nuceni a schopni financovat sami. A to je především závazek vedoucích činitelů myslivosti, kteří se musí zodpovídat svým členům z toho, co pro ně dělají a přinášejí.

A v Německu?
Pro porovnání - v Německu je jeden spolkový myslivecký zákon a každá země má ještě svůj vlastní myslivecký zákon, kde jsou upravovány detaily. Německé myslivecké organizace jsou tvořené jen na základě dobrovolnosti. Asi 10 % myslivců je v jiných organizacích než v celoněmeckém Deutsche Jagd Verband (DJV). Pak ale musejí organizace vynakládat energii a prostředky na svojí propagaci a získávání členů. Mnoho energie, která by mohla být vynaložena ve prospěch zvěře je tak vydávána zbytečně. Naskýtá se také otázka, kdo je vlastně partnerem ministerstev pro jednání. Stejně tak tok finančních prostředků není jednoznačný.

Právní postavení zvěře
Poněkud odlišné oproti České republice je v Rakousku právní postavení zvěře. Ta zde není ani res nulius ani res populi. Zvěř je součástí půdy jako třeba strom či rostlina, není ale vlastnictvím majitele pozemku, až v momentu ulovení se zvěř stává pohyblivou věcí. Z tohoto důvodu je uživatel honitby povinnen nést třeba následky škod, které zvěř způsobí.

Povinné členství i lovecký lístek
V Rakousku není možný lov bez loveckého lístku, který zájemce získává po zkouškách. Pořádají je ve své režii zemské myslivecké svazy. Velice důležitý moment je to, že každý myslivec musí být členem zemské myslivecké organizace. Je to sice v očích některých občanů zdánlivě nedemokratické, ale má to hluboký smysl, protože stát přistupuje k myslivcům jako k homogenní skupině a stejně tak myslivci mohou oslovovat stát. Například v Německu, kde povinné členství není, sice asi jen 5 % myslivců není členem žádné myslivecké organizace, ale přitom působí nepoměrně větší problémy.

Pořádek a řád si hlídají myslivci sami
V každé rakouské honitbě je stanovena myslivecká stráž, pořádek musí ale dodržovat každý nájemce a povinně chránit zvěřž např. proti pytlačení. Je to přenesení pravomoci státu. Náklady na mysliveckou stráž nesou myslivci samotní. Myslivecká stráž pravidelně a povinně dává zprávu státním orgánům.
Důležité jsou zásady myslivecké etiky. Jednu úroveň stanovuje zákon, druhou myslivecká etika. A právě v myslivecké etice se stýkají tři důležité roviny - životní prostředí, člověk a volně žijící živočichové.

Jde to i bez plánování
I v Rakousku samozřejmě existují doby lovu a hájení a EU se snaží celoevropsky prosadit, aby každý druh zvěře měl v průběhu roku alespoň minimální dobu hájení a neexistoval druh, který by byl loven celoročně. A to třeba i u takové zvěře jako je liška nebo vrána. Jsou některé druhy zvěře, které podléhají plánu - v zásadě jsou to všechny velké druhy zvěře. Ale drobná zvěř jako například zajíc, bažant nebo koroptev nepodléhají plánu lovu a je na samotných uživatelích honitby, jestli budou lovit. V každé honitbě je povinně vedena kniha úlovků, kam se zapisují všechny úlovky, tedy i neplánovaných druhů zvěře.
Stejně tak jako v České republice se pořádají chovatelské přehlídky, které ale již nejsou jen výstavou trofejí, ale především přehledem vývoje stavů zvěře a možností ukázat veřejnosti práci a úspěchy myslivců.

Liberální přístup ke zbraním
V Rakousku je zcela liberální zákon o zbraních, každý si může volně koupit a volně vlastnit brokovou zbraň, kdo přijíždí lovit, potřebuje pouze evropský zbrojní pas. Zákon o zbraních v Německu je podstatně restriktivnější, ale přitom kriminalita se zbraněmi není proto nižší. Je třeba říci, že myslivci a sportovní střelci nejsou z hlediska kriminality nebezpečná skupina. V Německu ale není vůle zákony a předpisy měnit, neboť se bojí, že se změnami dojede i k omezení práv a postavení myslivců. Existuje ale také obava, že při převedení kompetencí na jednotlivé spolkové země by někde převládly tendence zelených a ekologických a protimysliveckých aktivistů, kteří v řadě zemí se dostali do některých zemských vlád.

Kompetence Evropské unie
Evropská unie nemá žádné přímé kompetence na myslivost. Myslivost je ale ovlivňována nepřímo některými směrnicemi. Je to například problematika hygieny potravin, resp. zvěřiny, problematika zbraní a s tím dnes souvisejícího boje proti terorizmu, problematika managementu a lovu tažných ptáků, problematika ochrany mokřadů a jiných přírodních území, problematika převozu psů a ochrana proti vzteklině a jiným chorobám.

Vystřízlivění z Natury 2000
Zásadní problematikou z hlediska vlivu na myslivost je i v Rakousku program Natura 2000. Tento systém vytváří síť chráněných oblastí v celé Evropě. Myšlenka je to samozřejmě chvályhodná, bohužel však nedostatečně propracovaná do všech důsledků a vazeb. rakousko se bohužel zařadilo mezi země, které zavedení systému NATURA 2000 příliš nediskutovaly, některé oblasti byly do systému nahlášeny příliš lehkomyslně a někdy i bez vědomí vlastníků a uživatelů pozemků a teď se ale najednou neví, jak se budou tyto oblasti financovat. Jestliže totiž omezíme hospodářské využívání určité oblasti, musíme to přece nějak zaplatit. Dneska vlastně ani nikdo neví, zda je systém Natura 2000 vůbec financovatelný!
Velkým nebezpečím pro myslivost je to, že některé radikální ochranářské skupiny chtějí tohoto systému v podstatě zneužít k zákazu lovu a myslivosti. Přitom by ale naopak myslivost měla v některých chráněných oblastech přebrat důležitou regulační funkci a každý stát by měl pozici myslivosti v těchto oblastech jasně stanovit.
Realitou v Rakousku bylo v podstatě to, že rakouské úřady nahlásily pozemky do Bruselu bez projednání s vlastníky a uživateli pozemků. Výsledkem je to, že už celá řada vlastníků dala podnět k soudním přím, neboť se rozhodnutím bez jejich souhlasu radikálně snížila cena jejich pozemků a omezila se citelně také možnost svobodného nakládání s nimi. Jedná se přitom o docela slušné sumy financí, vlastníci například nemohou již tak výhodně pozemky prodávat, nemohou těžit dřevo z lesa, vysoušet bažiny nebo provádět jiné pozemkové úpravy. Zjednodušeně se dá říci, že se rozhodnutím státu vlastně znehodnotil jejich majetek. Momentálně se čeká na první precedentní rozhodnutí soudů, v případě kladných výsledků pro vlastníky půdy se očekává celá vlna dalších soudních sporů. Dr. Lebersorger proto obdivuje, jak se čeští občané nezajímali a nebránili zavedení systému Natura 2000, i když je dobře informován, že při projednávání v Parlamentu prošel zákon jen těsnou většinou hlasů.

Myslivci musí prosazovat své zájmy společně
Dr. Lebersorger uvítal inciativu Středoevropského institutu na uspořádání mezinárodního setkání poslanců, pracovníků státní správy a záastupců mysliveckých organizací. Po vstupu nových členských zemí do EU se totiž nabízí historická možnost dát zaznít hlasům mnoha myslivců, kteří vyznávají středoevropský způsob myslivosti. Ve sjednocené Evropě by se měli spojit a prosazovat své zájmy. Chybou by ale bylo vyčleňování severských zemí, jižních států nebo frankofonních zemí z této diskuse jen proto, že mají odlišné systémy myslivosti. Náhled na zvěř a myslivost je totiž důležitý z pohledu celé Evropy a celkem 7 milionů evropských myslivců přece najde mnoho společných témat, byť se jejich myslivecké systémy v některých ohledech liší.