Časopis Myslivost

Kromě značné politické síly, kterou myslivci představují strukturou svých organizací, je to váha sociálně-ekonomického světa myslivců a jeho úloha jako platforma mezi městem a venkovem, které musí být brány jako trumf pro rozvoj zemědělských oblastí.

Evropský parlament si musí uvědomit tuto mysliveckou realitu v celé její rozmanitosti ekologické, ekonomické a sociální, a to zejména při zklidňování současných obav z "myslivecké Evropy".

Je na nově zvolených evropských poslancích a zejména na řadě z nich, kteří se stanou členy Interskupiny "Myslivost, venkov a biodiversita", aby hájili a propagovali tradiční a racionální využívání přírodních zdrojů, kam patří i myslivost, aby se tyto staly rozhodujícím trumfem pro zachování biodiversity a pro ochranu přírody.

Evropští myslivci a jejich federativní struktura FACE Vám předkládají v tomto Manifestu své cíle do budoucna s tím, že některé z jejich obav a očekávání by měl Evropský parlament vzít v úvahu.

Gilbert de TURCKHEIM
Prezident FACE


Evropský myslivec a politika
Volby ve prospěch zdravého rozumu!

V Evropské unii je přibližně 7 miliónů myslivců. Tito muži a ženy pocházejí ze širokého sociálního spektra, z nejrůznějšího prostředí. V rozporu s některými zažitými představami, většina myslivců v Evropě představuje střední vrstvu. Jedná se o zemědělce, vlastníky malých podniků, učitele, důchodce a další běžné občany. Žijí jak na venkově, tak v malých městech nebo ve větších aglomeracích. Ale všichni mají stejný zájem o přírodu a faunu a prokazují svou hlubokou angažovanost pro venkov, jeho obyvatelstvo, kulturu a tradice.
Mají ještě další společnou věc. Vědomí, že když využijí svého demokratického volebního práva, budou volit pro zdravý rozum. Politicky řečeno, tyto osoby patří - jako ostatní občané z jejich sousedství nebo z profesionálního okruhu - k velkému spektru: jejich sympatie směřují jak k levici, tak ke středu, ale i k politickým formacím pravice nebo ke konzervatistům. Ale při evropských volbách, které se daleko více než volby lokální, regionální nebo národní - točí kolem témat spojených s životním prostředím, s rozvojem venkova nebo zacházení se zvířaty, tito myslivci mají tendenci se inspirovat jinými kritérii. Volí zástupce z lidu, kteří budou připraveni vzít na sebe zásadní rozhodnutí, spočívající na konkrétních a objektivních údajích. Je ale pravdou, že je mnoho lidí, a to i v evropském Parlamentu, kteří se domnívají, že vědí, o co se jedná, ale ve skutečnosti jsou zásobeni informacemi z propagandy šířené organizacemi nebo hnutími, které se opírají v překvapující míře o informace šířené masmédii, zejména o incidenty a jsou rovněž ve svých názorech pomýlení.
Lovecký instinkt je základní a hluboce zakotvený v naší evropské společnosti. Zatímco "pouze" 7 miliónů občanů EU provozuje myslivost, antropologové a sociologové odhadují, že nejméně 50 % Evropanů vykazuje tento přírodní instinkt, i když většina z nich jej uplatňuje v jiných aktivitách. To znamená, že ne všichni jsou myslivci a ne všichni chovají sympatie k myslivosti. Myslivost je a zůstane záležitostí emotivní. Avšak i odpor k myslivosti je velmi osobní. Ale z hlediska demokracie a tolerance, by lidé měli mít právo mít rozdílné názory. Je pravdou, že v pluralitní společnosti, jestliže neexistuje vážný důvod pro zakázání nějaké činnosti, ti kteří ji netolerují, by neměli mít právo, z ryze osobních důvodů, vnucovat ostatním svou vůli.
Myslivci jsou velkým přínosem pro ochranu druhů žijících na venkově a pro zachování biodiversity. Vedle jiných obránců životního prostředí, zodpovědných zemědělců, majitelů půdy, lesníků, rybářů i myslivci bojují proti destrukci našeho přírodního životního prostředí, diktovanou požadavky společnosti, ve které městské hodnoty a vize - a velmi často - představy typicky městské, jakkoliv dobře míněné, nabývají vrchu nad znalostí přírody a divoké fauny. Avšak podle ankety "Eurobarometr", provedené v roce 2003, veřejné mínění v Evropě považuje myslivost za menší hrozbu pro životní prostředí než intenzivní zemědělství, masová turistika nebo průmyslový rozvoj.
Myslivci 25 členských států EU - i jejich rodiny, přátelé a další sympatizující s venkovem, což je více jak 20 miliónů voličů - se aktivně zúčastní evropských voleb v měsíci červnu a zvolí do Štrasburku a do Bruselu politické představitele od nichž očekávají, že prokáží své pochopení a sympatie pro problémy týkající se venkova a obhospodařování volně žijící fauny. Některé z těchto klíčových otázek jsou uvedeny v Manifestu.
My ve FACE se těšíme, že se s těmito politickými zástupci - opět zvolenými evropskými poslanci, kteří se vrátí do Štrasburku nebo do Bruselu nebo s nově zvolenými poslanci, kteří přijedou poprvé v červenci 2004, navážeme nebo obnovíme konstruktivní vztahy po dobu pěti let jejich poslaneckého mandátu.

Dr. Yves LECOCQ Anders GRAHN
Generální tajemník FACE Tiskový mluvčí FACE


Co je třeba udělat?




I
Pro ochranu přírody
prostřednictví dlouhodobého využívání,
II
pro zachování biodiversity druhů
cestou integrace politiky jednotlivých sektorů,
III
pro rozumné obhospodařování volně žijícího ptactva,
IV
pro soužití mezi velkými predátory a člověkem,
V
pro snížení polarizace mezi myslivci
a jinými obránci přírody,
VI
pro objektivní hodnocení
zacházení se zvířaty,
VII
pro chytání do pastí
bez zbytečného utrpení,
VIII
pro vysoce kvalitní zvěřinu,
IX
pro umožnění myslivcům
volně cestovat v rámci EU,
X
pro zachování živého venkova.


I

Pro zachování přírody
cestou dlouhodobého využívání

Zajistit ochranu volně žijící flóry a fauny je jednou z důležitých zodpovědností vůči budoucím generacím všech politiků a jiných rozhodujících činitelů jak na evropské, tak na národní úrovni. Tohoto cíle je možno dosáhnout cestou integrovaného obhospodařování přírody.
Podle způsobů, které si volí různí uživatelé obnovitelných přírodních zdrojů - zemědělci, lesníci, myslivci, atd. - mohou být ničitelé nebo obnovitelé přírody. Co činit s touto evidentní dualitou? Aplikovat princip "znečišťovatel-plátce" nebo odměnit hospodáře za služby jím prokazované celku? Ve skutečnosti tyto dvě pozice nejsou zdaleka tak protikladné, neboť je možné je uvést v soulad vzájemným překrytím: vytvořením právního rámce definujícího hranice mezi dobrým a špatným jednáním. a pomoci těm, kteří se rozhodnou činit více než minimum pro životní prostředí.
Je třeba se opírat především o přírodní procesy, které umožňují vytvořit pozitivní scénář, kdy sociální a ekologické funkce stávanišť zvěře jsou zajišťovány spolu s funkcemi ekonomickými. Úsilí vynakládané obhospodařovateli přírodních zdrojů, formou trvale udržitelného využívání, musí být plně uznány, např. cestou finanční pomoci a/nebo daňovými úlevami. Naproti tomu ti, kteří tyto cíle do své činnosti ještě nezahrnuli, by měli být povzbuzeni přímo nebo nepřímo různými prostředky (informacemi, vzděláváním, výzkumem.).
Pro ilustraci výše prostředků nezbytných pro financování takových opatření můžeme uvést částku plánovanou pro udržování sítě NATURA 2000 (jedná se o 15 % plochy EU), která se pohybuje od 3,4 do 5,7 miliard euro ročně. Vzhledem k tomu, že "příroda" zabírá prakticky tři čtvrtiny plochy EU, zůstává ještě značná plocha mimo síť NATURA 2000, která by měla být také předmětem trvale udržitelného využívání.
To vše ukazuje, že dlouhodobá ochrana přírody není myslitelná, není-li chápána jako "podprodukt využívání přírodních zdrojů". Zkrátka, trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů, v souladu s cíli ochrany globálního životního prostředí, se v podstatě musí stát základem politiky životního prostředí EU.

Co by měla EU udělat:

Informovat širokou veřejnost o trvale udržitelném využívání přírodních zdrojů, jako základním principu politiky ochrany životního prostředí a ochrany přírody zejména.
Začlenit hlavní uživatele do tohoto úsilí o komunikaci: nechat zemědělce, myslivce, rybáře a další vysvětlit jejich motivaci k ochraně druhů a stávanišť cestou trvale udržitelného využívání.
Podporovat spolupráci mezi všemi zainteresovanými uživateli, včetně hnutí ochránců přírody, sektoru pro cestovní ruch atd.
Předpokládat příslušné nástroje nebo programy na (spolu)financování politiky integrovaného obhospodařování přírody.



II

Pro zachování biodiversity druhů
cestou integrace politiky jednotlivých sektorů

Na summitu v Gothenburgu v roce 2002 se Rada Evropy zavázala přijmout veškerá nezbytná opatření na ukončení degradace biodiversity do roku 2010. Tento cíl vyžaduje urychleně uvést v činnost určitý počet sladěných akcí. Vzhledem k tomu, že mnohé hospodářské i rekreační aktivity mohou mít negativní dopad na biodiversitu druhů, je mimořádně důležité, zahrnout ochranu přírody do politik různých sektorů EU.
Politická zladění se musí vztahovat na všechny druhy uživatelů honiteb, ale, a to je velmi důležité, i na ostatní hospodářské sektory, jako je průmysl nebo doprava. Globální sblížení by mělo v budoucnosti nahradit příliš omezující směrnice (Směrnice "Ptactvo" a Směrnice "Stávaniště") a současná nařízení, která do celkového rámce zahrnují jen některé prvky. Zachování biodiversity druhů musí být předmětem péče napříč všemi sektory, aby mohlo být dosaženo cílů vytyčených v Gothenburgu.

Co by měla EU udělat:

Integrovat cíle spojené s biodiversitou druhů do mezioborové strategie s cílem zastavit degradaci biodiversity druhů do roku 2010: společná zemědělská politika, integrovaná politika produktů, evropská dopravní síť, zodpovědnost za životní prostředí, vyhodnocení dopadu na životní prostředí.
Vyvíjet globálních právních nástrojů, které nahradí příliš sektorem vymezené směrnice.
Sestavit síť expertů, jako poradců pro rozhodující orgány (tedy evropské instituce)
Začleňovat systematicky místní činitele do všech procesů.


III

Pro rozumné obhospodařování volně žijícího ptactva


Směrnice 79/409/CEE o ochraně volně žijícího ptactva je jedním z prvních právních nástrojů týkajících se životního prostředí v EU. Směrnice, která byla na počátku byla vytvořena pouze devíti a pro devět členských států, nejen že se v průběhu čtvrt století nesmírně rozšířila své biogeografické pole působnosti, ale došlo k výrazným změnám ve statutu řady ptačích druhů. A když vedla k řadě kvalitních opatření i iniciativ v zájmu ochrany ptactva i jejich stávanišť, je třeba konstatovat, že ne vše bylo dobré. Velmi často byla Směrnice vykládána příliš restriktivním způsobem ve vztahu k cílům ochrany přírodních zdrojů (včetně trvale udržitelného využívání), místo toho, aby se její aplikace opírala o věrohodné vědecké a odborné údaje. Bylo by žádoucí, aby došlo k souladu mezi populačními druhy z hlediska mezinárodního (zejména u stěhovavého ptactva), jejich stávaništi a trvale udržitelným využíváním prostřednictvím myslivosti.

Co by měla EU udělat:

Zrevidovat současný systém definice dob lovu, která by se měla opírat o věrohodné biologické údaje a o rozumný právní a biologický výklad klíčových nařízení Směrnice.
Pokračovat v redakci a v uvádění v platnost plánů činnosti pro druhy (nebo skupinu druhů) v uspokojivém stavu ochrany.
Soustavně rozvíjet a aplikovat mezinárodní systém ptactva a stávanišť (lovných i nelovných).
Přizpůsobovat v pravidelných intervalech obsah příloh Směrnice vývoji vědeckých a odborných poznatků, vztahujících se na statut ochrany druhů.
Systematicky zahrnovat princip trvale udržitelného využívání do všech plánů obhospodařování chráněných zón (Síť NATURA 2000), národních i mezinárodních.


IV

Pro soužití mezi velkými predátory a člověkem

Vstup nových členských států a zejména států ze Střední a Východní Evropy je novou výzvou, ale i novou příležitostí představit se v EU s politikou ochrany přírody. Náhle bude území EU pokrývat teritorium s přirozeným výskytem velkých predátorů - vlk, medvěd hnědý, rys - jejichž populace jsou stabilní, dokonce vykazující nárůst. Až dosud politika společenství na ochranu druhů spočívala spíše na restrikci, vykazující přísnou ochranářskou politiku u všech populací, označených nejčastěji jako "v ohrožení". Od nynějška bude ale možné využívat dlouholetých zkušeností nových států v oblasti ochrany, obhospodařování, ale i dlouhodobého využívání těchto populací a začlenit tyto principy do skutečných plánů chovu a lovu na mezinárodní úrovni. Tyto plány by měly brát v úvahu sociálně ekonomický dopad výskytu těchto velkých predátorů v hustě zalidněných oblastech a navrhovat realistické řešení na snížení případného konfliktu mezi živočišnými druhy a zájmy dané venkovské oblasti.

Co by měla EU udělat:

Definovat politiku zachování biodiversity druhů, s ohledem na dlouhodobé soužití mezi člověkem a velkými predátory.
Zahrnout do politiky EU členské státy, kde tyto druhy jsou ve stavu příznivé ochrany, a vzít plně v úvahu jejich zkušenosti v oblasti dlouhodobého obhospodařování velkých predátorů.
Začlenit tyto prvky do Plánů lovu pro každý z těchto druhů, s ohledem na míru jejich výskytu.
Vytvořit platformu pro konsultace a dialog na úrovni EU mezi experty, mezinárodními nevládními organizacemi, venkovskými institucemi a jinými sektory , kterých se týká ochrana a chov velkých predátorů.

v.

Snížení polarizace mezi myslivci
a jinými ochránci přírody

Přírodní prostředí se stalo národním bohatstvím užívaným stále více a více činiteli. Z toho může vyplývat určité napětí, zejména mezi myslivci a ochránci přírody. Toto napětí vzniká převážně v důsledku nedostatku informací: konečné cíle jedněch i druhých jsou často velmi blízké a zladitelné. Aby se ukončily tyto neplodné a drahé spory, Evropská komise nedávno iniciovala myšlenku trvale udržitelné myslivosti. FACE a BirdLife International, aktivní účastníci této iniciativy se zároveň podíleli i na redakci Charty, na zmírnění konfliktu a polarizace mezi myslivci a ochránci přírody.

EU by měla udělat:

Povzbudit a podporovat iniciativu za trvale udržitelnou myslivost.
Podporovat dialog mezi myslivci a ochránci životního prostředí, zejména prostřednictvím vytvoření Poradního výboru, ve kterém by byli zastoupení reprezentanti obou sektorů, kteří by pomáhali institucím při vypracovávání a uvádění v platnost politiky EU v oblasti ochrany přírody.
V zájmu zajištění maximální jednotnosti rozhodnutí, opatření a iniciativ zajistit, aby se opíraly o nesporné vědecké a odborné znalosti.
Systematicky dokazovat, že i uvnitř Sítě NATURA 2000 myslivost plní svou úlohu.
Podporovat úsilí vyvíjené mysliveckými organizacemi v oblasti výchovy a vzdělávání, zejména úsilí za zákaz používání olověných broků v mokřadlech a vypracovávání statistiky lovu.




VI.
Pro objektivní hodnocení
zacházení se zvířaty

Dnes většina obyvatelstva v Evropě je městská a nemá prakticky žádný kontakt s volně žijícími zvířaty ve volné přírodě. Zatímco naši předkové věděli a přijímali, že zvíře je nutno zabít, aby měl člověk co jíst, co oblékat, současná společnost se snaží zapomenout, že existence člověka se ve velké míře stále opírá o produkci a sklizeň živých obnovitelných zdrojů, ať prostřednictvím zemědělství, lesnictví, rybářství nebo myslivosti.

Všechny volně žijící druhy jsou přirozeně vybaveny pro "nadprodukci". V každém období reprodukce zvířecí populace zvyšuje své stavy až k bodu, kdy riskuje, že překročí kapacitu svého stávaniště. Příroda však odsuzuje určitou část populace k úhynu před příštím reprodukčním obdobím. Jde o oběti přírodních úkazů, jako je klima, hladovění, nemoci, paraziti, predátoři, kanibalismus, atd. Můžeme si tedy vybrat ze dvou možností: Buď veškerou zvířecí populaci zredukují přírodní mechanismy, nebo jsou regulovány lovem. V celé EU je myslivost řízena přísnými pravidly a etickými zásadami, které vylučují nadměrný odstřel a zbytečné utrpení.

Nepovažujme však zvířata za lidské bytosti - a to jednoduše proto, že zvíře nemyslí a nereaguje jako lidská bytost. Jeho potřeby a priority nejsou takové, jaké jsou nesmrtelně zpracovány v knihách našeho dětství nebo ve filmech Walta Desneye. To jsou pohádky, které mají vzbuzovat lidské city, ale neposkytují reálný obraz zvířat.

Co by měla EU udělat:

Opřít své iniciativy v oblasti zacházení se zvířaty o důvěryhodné a vyčíslitelné údaje.

VII.

Pro chytání do pastí
bez zbytečného utrpení

V roce 1997 byla podepsána mezi EU, Kanadou a Ruskem Dohoda o mezinárodních normách chytání do pastí bez krutosti. Týká se metod , ověřování a označování pastí pro 16 druhů zvířat, včetně kuny, jezevce, hranostaje a ondatry. Stanoví zejména , aby lovci chytající do pastí byli předem instruováni o používání bezpečných a účinných pastí a předpokládá rovněž ověřování, zda jsou pasti v souladu s předpisy a zda metody odchytu odpovídají normám. Smlouva počítá se zavedením předpisů v rámci EU na příslušné úrovni, která podle FACE odpovídá úrovni národní nebo regionální.

FACE vítá tuto Smlouvu, která by měla umožnit zdokonalit chytání do pastí bez zbytečného trýznění. Zůstává ovšem problémem, že neexistuje v EU instituce nebo zařízení, které by se zabývalo testováním podle této Smlouvy. Dalším problémem je financování testů. Chytání do pastí v Evropě je jednou ze základních činností uplatňovaných při regulaci druhů způsobujících značné škody (např. ondatra) neprofesionálními lovci. Je nereálné, že by tyto osoby vzaly na sebe tento úkol.

Co by měla EU udělat

V případě zavedení příslušné legislativy EU o chytání do pastí, předpokládat, že testování pastí bude prováděno přímo EU podle určitého reálného harmonogramu a náklady na testování budou hrazeny, nebo alespoň z části financovány příslušnými orgány.



VIII.
Pro vysoce kvalitní zvěřinu

V posledních letech bylo vyvinuto značné úsilí za zkvalitnění a bezpečnost potravin v EU. Velké množství předpisů týkajících se potravin živočišného původu, je ve stádiu přepracování, zkvalitňování, zjednodušování. Zůstává základní princip "ze stáje na stůl" a v tomto případě "z lesa na vidličku", ale s větší pružností, větší zodpovědností pro výrobce protravin a s identifikací původu potravinářského výrobku. Tyto nové právní předpisy zahrnují rovněž i zvěřinu, produkt kvalitní a zdravý, bez antibiotik, produkt vzešlý z přirozené selekce. Zvěřina je "produkt" myslivců, kteří musí respektovat hygienické předpisy a jsou povinni upozornit příslušné úřady na případné anomálie. Zvěřina je většinou určena k osobní konzumaci, pro přátele nebo v drobném prodávána na místním trhu. Jedná-li se o prodej ve velkém nebo dovoz z jiných zemí EU nebo ze zemí třetího světa, je zvěřina prodávána obchodníky se zvěřinou, kteří se musí řídit přísnými hygienickými předpisy a podléhají přísné sanitární kontrole.

Určitá pružnost tolerovaná myslivcům je plně oprávněná a byla uznána i Evropským parlamentem, který předpokládá, že přímá distribuce a místní prodej v drobném bude řízen platnou národní legislativou.

Co by měla EU udělat:

1)Předpokládat dostatečně pružné předpisy i praxí při zacházení se zvěřinou a umožnit tak obchod v drobném na místní úrovni.
2)Dbát na to, aby náklady na předpokládanou kontrolu, braly v úvahu, že se jedná o místní prodej zvěřiny v drobném.
3)Podporovat vzdělávání myslivců v oblasti hygieny a kontroly zvěřiny.


IX.

Pro umožnění myslivcům
volně cestovat v rámci EU

Směrnice týkající se kontroly, získání a držení zbraní (91/477/CEE), přijatá v roce 1991, má přispět k vytvoření jednotného vnitřního trhu, předpokládajícího zrušení policejních a celních formalit na hranicích mezi členskými státy EU pro myslivce nebo sportovní střelce cestující se svými střelnými zbraněmi. Tohoto cíle by mělo být dosaženo cestou striktních předpisů mezi členskými státy o kontrole, získání a držení střelných zbraní a částečnou harmonizací národní legislativy, zejména v kategorii zbraní, které jsou zakázány nebo podléhají povolení.

Jakákoliv přeprava střelné zbraně z jednoho státu do druhého podléhá postupu, který umožňuje každému členskému státu, aby byl předem upozorněn, že nějaká zbraň bude převezena na jeho území. Ale u myslivců a sportovních střelců, kteří pravidelně cestují z domova do jiných členských států, za účelem lovu nebo střelecké soutěže, Směrnice zavedla Evropský průkaz pro střelné zbraně (CEAF), který by měl umožnit volný pohyb v rámci EU, bez předchozího povolení. Bohužel, některé členské státy neuznávají tento dokument EU a vyžadují, aby CEAF jim byl zasílán předem, aby po zdlouhavém a drahém schvalování vydali licenci nebo národní zbrojní průkaz. To je naprosto neslučitelné s principem volného pohybu osob i zboží a vzniká riziko nepoctivé konkurence, porušení rovnováhy trhu, zbrzdění rozvoje venkova a agroturistiky.

Co by měla EU udělat:

1)Požádat všechny členské státy o uznání CEAF jako jediného požadovaného dokumentu, aby myslivec mohl cestovat se svou střelnou zbraní v rámci zemí EU, aniž by musel mít předběžné povolení.
2)Zavést systém přestupků vůči členským státům, které nerespektují ustanovení týkající se CEAF.

X.

Pro zachování živého venkova

Odliv obyvatel z venkova je jev, který i nadále postihuje četné, tzv. "znevýhodněné" oblasti v EU a tento jev bude pravděpodobně ještě intenzivnější po vstupu nových členských států. Značný úbytek pracovních míst v zemědělství, nemohl být často kompenzován vytvořením nových míst na venkově. Ale příčiny této migrace do centra zaměstnanosti a do měst mají často povahu sociálně kulturní. Mnoho lidí by bylo ochotno žít na venkově, protože dovedou ocenit hodnoty a přednosti přirozenějšího a zdravějšího životního prostředí - a pracovat tam za nižší mzdu než v městských aglomeracích. Ale potřebují k tomu minimální infrastrukturu, komunikační prostředky, určité vybavení a rekreační aktivity - především myslivost. V řadě těchto obcí myslivost může hrát důležitou úlohu pro sociální soudržnost a poskytnout určitou náhradní činnost, více či méně doplňkovou v různých sektorech: řízení a obhospodařování honiteb, myslivecká stráž, agroturistika, ubytování na farmách, propagace místních produktů, atd. Cestou koordinované a jednotné zemědělské politiky by EU aktivně podnítila a podpořila projekty, ukazující, jak tradiční činnosti - včetně myslivosti a rybářství - mohou přispět k ekonomii a sociální infrastruktuře zemědělských oblastí. To by přispělo rovněž k vytvoření lepší rovnováhy mezi obyvatelstvem měst a venkova.

Co by měla EU udělat:

1)Uvést v činnost skutečnou evropskou politiku rozvoje venkova, která by učinila venkov opět z hlediska sociálního a ekonomického přitažlivější a zastavila by tak jeho vylidňování.
2)Zajistit a podporovat rovnost šancí a práv mezi městem a zemědělskými oblastmi.
3)Zajistit podíl místních činitelů - zemědělců, vlastníků půdy, rybářů, lesníků, myslivců, atd.- na rozvoji venkova a na definování prioritních politických cílů.



Slovo na závěr:

Evropští myslivci nemají zájem zvolit tým myslivců ke kormidlu Evropy. Jejich hlas bude náležet:
1)Mužům a ženám schopným rozhodovat v oblastech ochrany přírody a myslivosti, kteří se budou opírat o argumenty a objektivní posuzování spíše než o faktory emotivní.
2)Mužům a ženám, které připustí, že evropští myslivci mohou rozhodujícím způsobem přispívat jako myslivecká stráž, jako obhospodařovatelé zdravého venkovského prostředí ve spolupráci se zemědělci, lesníky, ekology a příslušnými úřady.
3)Mužům a ženám, které mají pozitivní přístup a pochopení pro problémy a potřeby venkova.