Časopis Myslivost

Na druhé straně však není snadné toto tvrzení přesvědčivě doložit konkrétními údaji. Jednou z osvědčených a vědecky uznávaných metod na posuzování tlaku predátorů na drobnou zvěř jsou sledování prováděná pomocí umělých hnízd s násadou. Vyhodno-cením rozsahu jejich ztrát během určité doby je možné získat poměrně dobrý přehled o aktivitě predátorů v konkrétním životním prostředí. Určitou nevýhodou této metody je, že zpravidla nelze přesně určit původce ztrát. Při jasně definovaném průběhu sledování, kdy je dodržována stejná metodika zakládání umělých hnízd a jejich kontrola je prováděna ve stejných pozorovacích obdobích, je však možné velmi dobře porovnat celkový tlak predátorů v různých oblastech.

Uvedenou metodu používáme již několik let v našich modelových honitbách na území Rakouska a České republiky. V popředí pozornosti přitom stojí dvě základní témata. Jedním z nich je zjiště-ní závislosti mezi typem a kvalitou životního prostředí na straně jedné a aktivitou predátorů na straně druhé. Dalším základním tématem je otázka účinnosti cílených opatření zaměřených na snížení koncentrovaného tlaku predátorů na drobnou zvěř v daném prostředí. Proto jsou naše sledování prováděna jednak v oblastech s rozdílnou krajinnou strukturou, a jednak v honitbách, které mají sice porovnatelné životní prostředí, ale přitom se od sebe liší intenzitou myslivecké péče. V těchto sledovaných oblastech jsou zakládána umělá hnízda vždy s 10 bažantími vejci podle přesně definované metodiky pokusu na různých stanovištích, jako např. na úhorech, mezích, okra-jích remízů a polích. Tato hnízda kontrolujeme po dobu 3 týdnů v pravidelných časových intervalech. Ačkoli tento výzkumný projekt není ještě ukončen a popisovaná sledování budou přinejmenším ještě v tomto a v příštím roce pokračovat, máme již nyní k dispozici některé výsledky, které je možné prezentovat myslivecké pra-xi.

V úvodní pilotní studii probíhající v době hnízdění mezi měsíci dubnem a červencem bylo založeno ve čtyřech modelových honitbách dohromady 260 umělých hnízd s celkovým počtem 2600 bažantích vajec. Z těchto modelových oblastí se dvě honitby vyznačují velmi nízkou krajinnou strukturou s extrémně velkými plochami polí přerušovanými jen několika pásy trvalé zeleně (větrolamy). Plošný podíl dřevin činí v jedné honitbě asi 5 % a ve druhé asi 7 %. Prostředí obou honiteb je určováno silně intenzivní rostlinnou výrobou. Vzhledem k tomu, že úhory jsou zastoupeny jen v nepatrné míře, je téměř veškerá plocha s výjimkou zmíněných pásů trvalé zeleně zemědělsky využívána. Stavy drobné zvěře jsou v těchto honitbách po prudkém poklesu v období mezi 70. - 90. lety v současné době velmi nízké. V první honitbě byly v posledních pěti letech uloveni průměrně pouze 3 zajíci na 100 ha honební plochy a ve druhé honitbě činil průměrný úlovek zaječí zvěře 5 kusů na 100 ha honební plochy. Přitom v obou těchto honitbách nebyl již po řadu let prováděn žádný cílený lov predátorů. Například lišky bývají zpravidla uloveny jen při náhodných setkáních (zejména na společných lovech). V rámci naší pilotní studie jsme v těchto pokusných oblastech na různých stanovištích založili ve dvou pokusných etapách (květen a červenec) vždy po 50 umělých hnízdech s násadou, které byly v pravidelných odstupech kontrolovány. Již během první pokusné etapy došlo u násad k velmi vysokým ztrátám. Průměrné ztráty během obou sledovaných období činily v jedné sledované oblasti 90 % a v druhé honitbě dokonce 96 % (graf č.1).

Další naše mode-lová oblast vykazuje v porovnání s oběma předchozími mnohem příznivější krajinnou strukturu. Plošný podíl polních dřevin v ní činí asi 15 % a podíl ploch ležících ladem 8 %. Přes vyšší strukturní různorodost krajiny zůstávají stavy drobné zvěře v této honitbě rovněž poměrně nízké. V průběhu posledních pěti let se v ní průměrně lovilo 9 zajíců na 100 ha honební plochy. Charakteristickým prvkem je, že ani v této honitbě nebyl v poslední době prováděn intenzivní odlov predátorů. V rámci pilotní studie bylo v této modelové oblasti založeno a sledováno celkem 80 umělých hnízd. Jejich celkové ztráty během třítýdenního pozorovacího období činily 87 % (graf č.1).

Pro porovnání k těmto výše popsaným modelovým oblastem byla do našich sledování zahrnuta honitba "Wildendürnbach" v Dolním Rakousku, která se vyznačuje nejen poměrně vhodným životním prostředím, ale především velmi vysokou úrovní myslivecké péče o drobnou zvěř včetně intenzivní regulace predátorů. V této honitbě o výměře 2140 ha obhospodařované místním mysliveckým sdružením poklesly úlovky zajíců do začátku devadesátých let na zhruba 400 kusů ročně. V důsledku radikální změny ve způsobu mysliveckého hospodaření došlo zde v průběhu devadesátách let k podstatnému zvýšení početních stavů drobné zvěře. V roce 2000 bylo v této honitbě uloveno dokonce 2692 zajíců, což odpovídá asi 126 kusům na 100 ha honitby. Také v následujících letech (v době našich sledování) se roční výřady zaječí zvěře v honitbě Wildendürnbach pohybovaly kolem 2000 kusů. Samozřejmě hrály přitom velkou roli různé agrární programy Evropské unie. Tak například bylo v této oblasti v minulých letech asi 10 % produkčních ploch uváděno do klidu. Navíc docházelo v rámci programu ÖPUL (Rakouský program ekologizace zemědělství) každoročně k výsevu meziplodin bezprostředně po žních na zhruba 25 % z celkově obdělávaných ploch zemědělské půdy. Plošný podíl polních dřevin (remízy a větrolamy) zde činí 5,6 %. V tomto ohledu se se však prostředí v honitbě Wildendürnbach příliš neliší od mnoha jiných honiteb, které mají i přes nesporně pozitivní vliv uvedených ekologic-kých programů nadále podstatně nižší hustotu zaječí zvěře. Zcela podstatným faktorem je však cílevědomá myslivecká péče, která byla ve zmíněné modelové honitbě v minulých letech podstatně zintenzivněna. Velká pozornost je přitom věnována nejen cíleným opatřením k pokud možno co největšímu plošnému pokrytí dostatečné potravní nabídky a vody pro drobnou zvěř (hlavně během kritické letní periody), ale také intenzivní regulaci predátorů. Celkový lov srstnaté dravé zvěře byl v průběhu devadesátých let několikanásobně zvýšen (graf č. 2). V této honitbě bylo v květnu a potom opakovaně v červenci roku 2002 založeno a průběžně kontrolováno celkem 80 umělých hnízd. Průměrná zjištěná ztráta na násadách z obou pozorovacích období činila 50 %, což bylo podstaně méně než v ostatních našich modelových oblastech. Zajímavé ovšem bylo, že ztráty na násadách se v první etapě sledování v průběhu května pohybovaly na relativně nízké úrovni 35 %, zatímco v druhé periodě v měsíci červenci dosahovaly již téměř 70 %. Jedno z možných vysvětlení tohoto nárůstu ztrát umělých násad mezi květnem a červencem je, že se výrazně zvýšila populační husto-ta některých druhů predátorů osamostatněním mláďat postupem jarního a letního období. Také jejich zvýšená migrace z jiných (sousedních) oblastí mohla hrát důležitou roli. Tak například jsme v honitbě Wildendürnbach pozorováním zjistili, že se zde v červenci soustředilo mnohem více motáků a vran šedivek než v květnu. Tento zvýšený výskyt určitých druhů predátorů na atraktivních stanovištích během letního období, může mít za následek větší ohrožení nejen pozdějších (zejména druhých) snůšek pernaté zvěře, ale také vylíhlých koroptvích a bažantích kuřat stejně jako mladých zajíců. Přitom je třeba brát v úvahu, že v tomto kritickém období je rostlinný porost na mnoha úhorech mulčován, což nepříznivý vliv predátorů na drobnou zvěř v tomto období v důsledku omezení krytu ještě podstatně zvyšuje.

Již první výsledky našich pozorování velmi zřetelně prokázaly, že vedle faktoru životního prostředí mají také predátoři rozhodující vliv na stavy drobné zvěře. Jejich vliv je značný zejména v období hnízdění a odchovu mláďat. Námi zjištěné vysoké ztráty na násadách z umělých hnízd v těch sledovaných oblastech, v nichž není prováděna cílená regulace predátorů, potvrdily domněnky o jejich silném vlivu na drobnou zvěř v honitbách s málo intenzivní chovatelskou péčí. Značným překvapením byl však značný nárůst ztrát násad v druhé etapě pozorování, to znamená v červenci, také v honitbě s intenzivní regulací predátorů. Tuto skutečnost si vysvětlujeme tím, že v průběhu jarního období došlo ke zvýšení populace některých predačních druhů v důsledku jejich zvýšené migrace z okolních honiteb.

Zlepšení krajinné struktury, tak jak k němu zpravidla dochází v důsledku zavádění různých agroenviromentálních programů, nemá pozitivní vliv pouze na drobnou zvěř, ale značně prospívá také většině druhů predátorů. Jejich zvýšená populační hustota, podmíněná větší atraktivitou životního prostředí, vede často k tomu, že stavy drobné zvěře zůstávají nadále na velmi nízké úrovni, a to i přes zlepšení životního prostředí. Dnešní kulturní krajina poskytuje většině potravních oportunistů, mezi něž v prvé řadě patří lišky, kuny a také krkav-covití ptáci, doslova nadbytek potravních příležitostí. Za těchto podmínek dochází k jejich přírozené samoregulaci teprve až při velmi vysoké populační hustotě. Proto je regulační odlov všech druhů dravé zvěře s povolenou dobou lovu jedním z nejdůležitějších opatření péče o drobnou zvěř. Aby však byla jejich regulace dostatečně účinná, musí být prováděna pokud možno velkoplošně ve větším počtu spolu sousedících honiteb.

Kontaktní adresa:
Institut ekologie zvěře VFU Br-no
Palackého 1-3
CZ-61242 Brno