ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Malý bojovník

Karel STEHLÍK
Malý bojovník
Jednoho pozdního odpoledne na začátku září jsem vyjel nakrmit kachny, které odchováváme na rybníku zvaný Olšový. Zde máme vybudované vypouštěcí zařízení s krmelištěm přímo na vodě u rákosí.
Měl jsem v úmyslu nakrmit kachny a potom se projít dále za další rybník, který je poslední z kaskády čtyř rybníků na sebe navazujících. Na všech toulkách revírem mě provází můj kamarád, hrubosrstý jezevčík Bondy. Nebylo tomu jinak ani dnes. Já jsem zakrmil a pejsek prohnal kachny, které byly na kraji v rákosí. Auto jsem nechal na místě, jen jsem si vzal kulovnici a malý batůžek, ve kterém mám nejnutnější potřeby k lovu.

Bylo pozdní chladné odpoledne a tak jsem pomalu šoulali až na konec posledního rybníka s tím, že tyto rybníky, které jsou obklopeny z obou stran lesem obejdeme a ještě se podíváme, zda neuvidíme v této lokalitě srnce knoflíčkáře, kterého jsem tam několikrát zahlédl, ale nebyla žádná možnost jej ulovit.

Za posledním rybníkem je vzrostlá olšina s měkkou půdou a tou protéká potůček do těchto rybníků. Ujdeme pár desítek metrů a já zaznamenám v olšině rezavou skvrnu. Zastavuji, a to je povel i pro psa, který ihned usedá. Pomalu vytahuji zpod bundy dalekohled, dávám k očím, zachycuji tuto skvrnu. Je to srnčí, ale zatím nevím, co to je. Hlava je stále u země. Konečně se srnčí vzpřimuje a já obeznávám srnce knoflíčkáře, kterého zde hledám. Je to on. Na jedné straně téměř nic, na druhé krátká stavba špice. Je rozhodnuto. Pomalu sundávám kulovnici, nabíjím, opírám se z levé strany olše a zaměřovačem hledám srnce. Již jej mám, ale srnec neustále postupuje olšinou doprava. Stále jej sleduji, až jsem v takové poloze, ze které se snad již nedá pořádně zamířit. Proto pomalu zvedám kulovnici a přesunuji ji na pravou stranu kmene. Znovu hledám zaměřovačem srnce. Teď se mi konečně objevil. Na chvíli se zastavil a rozhlíží se. Stále ještě hledám komoru a také již napnutý napínáček. V tom však zahřmí výstřel, kulovnice mi trochu poskočí v rukou. Srnec stojí, rozhlíží se, popoběhne, zastaví, znovu se rozhlíží a pak odbíhá do pár metrů vzdálené smrkové houštiny. Teprve teď jsem si uvědomil, co se stalo. Při hledání napínáčku jsem se jej dotkl více než je nutné, a proto vyšla rána dříve, než jsem chtěl. Teď si také začínám nadávat do všech možných jmen. To již však nevydržel ani Bondy a chce jít hledat. Nechávám na místě batoh, ani nepřebíjím a jdeme se podívat na nástřel, který je vzdálený asi 50 - 60 m. Přicházíme na nástřel, kde jsou zřetelné stopy směrem k houštině. To již pejsek ukazuje, kudy srnec odešel. Po pár metrech sledování nacházím na listu trávy kapku světlé barvy. Zastavuji a znova si v duchu nadávám. Bondy už je nervózní a chce jít hledat. Pokračujeme až k houštině, kde je také několik kapiček barvy. Do houštiny vlézáme po kolenou. Bondy už doslova vleče, ale postupovat se rychleji nedá. Několikrát ztrácím klobouk, který nakonec skončí za bundou. Pak mi praskne řemínek na hodinkách. Ty jsem naštěstí hned našel. Po chvíli sledování jsem se rozhodl, že pustím pejska na volno. Sundávám obojek a ještě mu povídám: "Něco s tím Bondy udělej, co páneček zkazil". Bondy okamžitě vyráží a po pár metrech hned hlásí. Hlas se vzdaluje a po kolenou lezu co to jde za ním. Pak se mi ale zdá, že se hlas pejska stáčí stále více doprava. Proto se vracím rychle z lesa ven. Stále slyším hlášení a již skoro na mé úrovni. To pejsek srnce otočil a tlačí jej zpět k rybníku. Dostal jsem se konečně z houštiny ven na louku, která navazuje na břeh posledního rybníka, který se jmenuje Pšeničkův. Teď již nic neslyším. Proto pískám, volám, ale nic. Po chvilce se mi zdálo, jako bych zaslechl slabé zahlášení od rybníka z rákosí. Podívám se na hladinu, která je naprosto klidná a najednou šok. Ve vodě se dělá nezvykle velká vlna. Rychle zvedám k očím dalekohled a vidím srnce, jak plave přes rybník směrem na druhou stranu, na které je les až na břeh. Několik metrů za srncem plave Bondy. Teď to začíná být vážné. Znovu volám, zpět, zpět, ale dobře vím, že to nemá žádnou cenu. Ale vzdálenost mezi srncem a pejskem se rychle zkracuje. Bondy je dobrý plavec. Na kačeních honech dokonce bezpečně z kratší vzdálenosti aportuje kachny. Teď však již srnce dostihl a nastává boj. To již však nevydržím a utíkám přes louku až na bahnitý břeh. Sundávám pušku, bundu a snažím se sundat i gumáky. Ale gumáky vyzout nejdou ani náhodou. Znova pozoruji boj ve vodě. Bondy drží srnce za krk a snaží se jej dostat pod vodu. Několikrát mizí i pes pod vodou. To již ale jdu do vody, protože teď mi nejde o srnce, ale o Bondyho, který asi dlouho nevydrží plavat na místě. Co nejrychleji postupuji vodou tak, jak jsem - v kalhotách, gumákách, košili a svetru. Ještě si v duchu promítám, že bych se k nim teoreticky mohl dostat bez plavání. Boj pokračuje, už se mi zdálo, že nevidím pejska, ale zase je nad hladinou a zase bojuje. Jednou se mu také podařilo na srnce vylézt, ale opět je ve vodě. Jsem již po prsa ve vodě. Necítím ani chlad vody, jen co nejrychleji k nim. Již jsem několik metrů od místa boje, když se mi zdá, že srnec se moc nebrání. Konečně se dostávám k nim. Rychle chytám pejska za kůži za krkem a snažím se jej odrhnout od srnce. Moc se mu nechce, ale nakonec pustí krk. Držím jej na prsou a moc ho chválím a děkuji, protože srnec je zhaslý-utopený. Beru srnce za slecho a vracím se ke břehu asi 60 - 70 m vzdálenému. Teprve teď jsem se trochu uklidnil a začínám cítit chlad vody. Konečně jsme na bahnitém břehu, pouštím pejska a vytahuji srnce až na louku. Tam pak usedám a mazlím se se zabahněným Bondíkem a znovu jej moc chválím. Ten ani o to moc nestojí a chce bojovat se srncem. Proto pejska usazuji kousek dál a slibuji mu, že srnec je jeho. Teprve teď dá pokoj a jen sem tam si zahlásí. Konečně mám čas se podívat, kam jsem srnce zasáhl. Je to lehká rána na přední běh do svalu nad kolínko.

Mám dojem, že tento srnec by s tímto zraněním určitě přežil. Srnce vyvrhuji, dávám poslední hryz, posbírám všechny odložené věci a vlečeme se k autu, které mám asi 500 m od tohoto místa.

Konečně je srnec v autě, Bondy na dece na sedačce, já se ještě vracím pro batoh a jedeme domů jako hastrmani. Doma jde první do vany Bondík, v koupelně je všechno od bahna a páchnoucí vody. Potom jsem pejska osušil a on skočil na své místo, jako by se nic nestalo. Pak přichází řada na mě. Všechno dolů, vysprchovat. Až teprve v klidu si přehrávám v mysli, co jsem se svým kamarádem Bondym prožil. Jen díky němu jsem tohoto srnce dostal. Chtěl bych ještě podotknout, že to není první dohledávka srnce ve vodě.

Před dvěma lety v našem revíru zahraniční host postřelil srnce. Byla už skoro tma, proto jsem nasadil Bondíka na slabě pobarvenou stopu. Pejsek nás zavedl až do smrkové houštiny, kde další dohledávka nebyla možná. Proto jsme s mým kamarádem - hospodářem dohledávku ukončili s tím, že budeme pokračovat až ráno. Hned po rozednění jsme pokračovali dál v dohledávce. Ale postup v takové houštině na barvářském řemenu byl nemožný. Proto jsme se rozhodli, že pustíme Bondyho na volno. Ten okamžik zmizel a my jen čekali, co se bude dít. Po několika minutách se ozvalo první hlášení, které se vzdalovalo. Proto jsme rychle vyrazili za hlasem, který nás nasměroval mezi dva lesy, kudy teče potok. Kolem potoka byly jen kopřivy a po několika stech metrech jsme zase zaslechli hlášení a teď už také nářek srnčího. Po chvíli už slyšíme hlas jasně, zřetelně. Tady to někde musí být. Přijdu rychle k potoku a vidím, jak v tůni, kterou vytvořil spadlý strom a klestí, je srnec a na něm sedí Bondy a drží srnce za krk a zase se snaží dostat jeho hlavu pod vodu. To již doběhl hospodář, hodil mi nůž a zase jsem musel po pás do vody. Odebral jsem pejska, pak jsem dal srnci záraz. Po vytažení z tůně jsme zjistili, že srnec byl střelen na spodek krku a měl prostřelený hrtan. Host ani nedoufal v úspěšnou dohledávku. Když jsme se pak skoro po hodině vrátili i se srncem, byl velmi překvapen, co dokáže takový malý jezevčík.



Zpracování dat...