ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 4:59 a zapadá v 21:11
vychází v 12:29 a zapadá v 0:28
 

Časopis Myslivost

Z historie názvu myslivost

2  Jan SOMMER
Pátrání po vzniku a používání názvu myslivost přináší řadu zajímavostí a překvapení. Odedávna mne zajímalo, jak a kdy tento název vznikl. Zejména proto, že, ač se do naší myslivecké mluvy vloudilo mnoho cizích prvků, zkomolenin a zvratů, název myslivost se uchoval nedotčen jako svérázné a pojmově jemné označení činnosti, jež ve všech jazycích, kromě polštiny, byla odvozena od loviti, nebo honiti, kdežto v češtině od mysliti.
Někteří autoři uvádějí, že název myslivost se poprvé vyskytl v roce 1585 (Dějiny lesů a lesnictví, str. 1034). Na jiném místě se uvádí, že název myslivec se vyskytl poprvé již v roce 1464 (Dějiny lesů a lesnictví, str. 687 a v Dějinách lovu a lovectví, str. 178 - zde je uveden rok 1474).
Podle těchto údajů název myslivec se objevil o sto jednadvacet let dříve než myslivost, jejíž název se objevil již v roce 1489 (Les 1943, str. 164). Tím se zmenšilo časové rozpětí mezi výskytem názvu myslivost a myslivec na pouhých pětadvacet let. Z této okolnosti plyne však řada otázek, které je třeba co nejseriozněji zodpovědět.
     Podle dosud zjištěného výskytu jednotlivých lesnických, loveckých a mysliveckých označení vznikaly nejdříve názvy dílčí a osobní a teprve později kolektivní. Zajímá nás proto nyní, který z obou názvů je starší, čili, co bylo dříve, myslivec či myslivost? Označovala se tímto názvem jen osoba myslivecky služebná (náchlebná), nebo každá, která podle středověkých předpisů byla oprávněna loviti zvěř? Byl myslivec jen ten, který dovedl s úspěchem, řádně, správně či zdatně vykonávat lov, nebo myslivost, nebo byl za myslivce považován každý, kdo měl k výkonu práva lovu či myslivosti oprávnění? Byly oba názvy v době jejich výskytu již běžné, nebo šlo o případy ojedinělé?
     Na všechny tyto otázky je nutné hledat odpověď a uvádět důkazy. Dr. K. Šiman (1882-1957) poukazuje, že název myslivost zároveň s názvem myslivec se objevuje již v roce 1464 a doufá, že se podaří nalézt ještě starší doklady, poněvadž oba výrazy byly již v tom roce zcela běžné (Les 1943, str. 250). Zároveň doktor Šiman zdůrazňuje potřebu lesnické a myslivecké bibliografie. Kromě této potřebujeme však i časopis, který by uveřejňoval doslovně prameny lesnických a mysliveckých dějin soustavně a zejména ony, které nebyly dosud nikde publikovány. Tedy například časopis Lesnický a myslivecký archív.
     V. Barchánek (18.-19. století) připomíná výskyt názvu myslivost a myslivec již v době krále Václava IV. a uvádí, že v roce 1370 nazval Petrarca Václava IV. silným myslivcem. Rovněž tak Smil Flaška z Pardubic napsal roku 1374 báseň, v níž použil název myslivost. Uvádí pak další tvrzení, podle nichž se název myslivost vyskytuje až do roku 1520 (Les 1943, str. 421). Pro sledovanou věc zajímají širokou mysliveckou veřejnost pouze letopočty před rokem 1464. Důkaz o výroku Petrarcově z roku 1370 se však nezdá přesvědčivý proto, že jmenovaný autor sotva použil českého názvu myslivost, nýbrž pravděpodobněji latinského a český název myslivost pak má svůj původ v pozdějším překladu. Přesvědčujícím je již výrok Smila Flašky, i když není zcela přesně uveden pramen. Jmenovaný nemluví sice o myslivci, ale pouze o myslivosti. Avšak i tak by byl dán důkaz, že název myslivost se vyskytl již v roce 1374, tedy o 94 roků dříve, než dosud bylo prokázáno.
     Podle všech průvodních jevů je možné vyslovit přesvědčení, že se mohou nalézt doklady ještě starší, jež snad spadají až do počátku přechodu z písemnictví latinského do českého.
     Jinak se nám však jeví věc, chceme-li odpovědět na otázku, od kdy byly, nebo se staly tyto názvy v mluvě obvyklými. Měly-li být běžnými, musely by být především také obsaženy ve veřejných listinách, zákonech, sněmovních zápisech a podobně. V těchto tím spíše, že právo myslivosti bylo tehdy výsadou panovníka a stavů (panského, rytířského a městského) a nutno tedy předpokládat, že oba názvy měly být běžnými především příslušníkům těchto stavů.
     Dr. K. Šiman tvrdí, že v roce 1464 mohly být oba názvy již zcela běžnými. Co říkají některé prameny před a po tomto roce?
     V roce 1341 vydal Karel IV., ještě jako markrabě moravský, nařízení pro dva nejvyšší lovčí na Moravě. Toto nařízení je psáno latinsky, ale úřad lovcovský či lovčího se označuje v něm „lowthzye“ (dr. Horn K dějinám moravských úředníků, část I., 1922, také Ing. Pelikán, Les 1943, str. 277). Název lovčí byl tehdy tak obvyklý, že ovlivnil i latinskou terminologii. O myslivci, nebo myslivosti však není zmínky. V roce 1348 vydal Karel IV. zákoník, později nazvaný Majestas Carolina, který sice nenabyl zákonné moci, ale je důležitým literárním dokladem doby. Originál byl psán latinsky, český překlad je z patnáctého století a nazývá se Rosenberský. Byl otištěn v Archivu Českém, roč. III/1844 a H. Jirečkem v Codexu juris Bohemici II /2, str. 100. Dále v Archivu českém XXII, str. 1 a Les 1943, str. 317.
     V Majestas Carolina se vyskytuje název lovčí běžně, o myslivosti a myslivci není zmínky, ač český překlad pochází z patnáctého století, kdy už tyto názvy dle některých autorů byly běžné. Ve sněmovních zápisech z roku 1462 se mluví o lovech, avšak nikde o myslivosti a myslivci (Archív český IV, str. 436). Totéž se objevuje ve sněmovních zápisech z roku 1479 a 1487 (Archív český IV, str. 497 a 523).
     Název myslivost se objevuje teprve v obecním nařízení zemském z roku 1498 a v prvním zákoníku českém, čili Zemském zřízení vladislavském z roku 1500 (Archív český V, str. 487 a 251). Zdálo by se tedy, že od té doby byly již názvy myslivost a myslivec obvyklými a přece ještě v Pernštejnské instrukci, zvané Zřízení o správě panství pardubického z roku 1525, činí se kromě jiného opatření „což se zvěři honění týče, větší i menší“, ale opět se nikde nepoužívá názvu myslivost (Archív český XXII).
     Podle všech těchto důkazů můžeme zatím nesporně tvrdit asi toto: Podle dosud uveřejněných pramenů název m y s l i v o s t se vyskytl už v roce 1374 (Barchánek) a název m y s l i v e c zatím až v roce 1464 (dr. Šiman). Od této doby nebylo však obou názvů používáno běžně a obvyklejšími se staly až asi od roku 1498-1500. V dnešní době tomu konečně také není jinak. Dnes používáme a považujeme názvy myslivec a myslivost za zcela obvyklé a samozřejmé. Je třeba podotknout, že na tomto faktu má zásluhu časopis Stráž myslivosti, který těchto názvů v jejich pravém významu od svého založení používal, ale také proti zkresleným výkladům úspěšně hájil. A přece jsme měli relativně donedávna zákony honební místo o myslivosti, spolky a sdružení lovecké, místo mysliveckých apod.
 
Jan SOMMER
Ilustrační snímek František NOVOTNÝ
Zpracování dat...