Ze Zákona o veterinární péči vyplývá požadavek na povinné identifikační označení psů čipem. V případě štěňat platí, že musí být označena do tří měsíců věku, nejpozději však do dne, kdy opouští chovatele.
Dříve se používalo tetování, které bylo zvláště u loveckých plemen oblíbené. Můžeme si o výhodnosti obou způsobů identifikačního označení myslet, co chceme, požadavky zákona se ale musí plnit.
Způsob identifikačního označování mikročipem je zakotven i v kynologických předpisech, konkrétně v Zápisním řádu ČMKU v čl. X. Zápisy štěňat do plemenné knihy, bod 6 a ve Směrnici pro označování štěňat ČMKU. Směrnice kromě jiného stanovuje, že minimální věk pro provedení čipování je čtyři týdny. Platí ale, že před čipováním by chovatel měl mít k dispozici čísla zápisu. Správný postup je doplňovat kódy čipů k číslům zápisu, nikoliv opačně.
Zároveň s požadavkem na povinné čipování zákon hovoří i o celostátní databázi čipovaných psů. Stejné požadavky jsou zakotveny v chystaném Nařízení EU.
Podle posledních informací by měla být databáze v ČR, jejíž provoz má na starost Komora veterinárních lékařů, spuštěna asi v polovině roku 2026.
Chystá se i další důležité opatření, kterým je požadavek, aby všechny v ČR aplikované čipy měly tak zvaný country kód. Tím je myšleno první trojčíslí kódu, které má určitý stát přiděleno. V případě ČR to je číslo 203. Tento požadavek ale zatím neplatí. Kvůli němu by musel být, jak vyžadují předpisy EU, vytvořen nový úřad, který by kontroloval to, že se čísla čipů od jednotlivých výrobců neopakují.
Ze zákona tedy vyplývá, že základním identifikačním označením psů a fen je čipování. Čipování není složité, ale veterinář, který jej provádí, to přece jen musí umět. Kromě toho se občas stane, že čip není k nalezení. Může vyhasnout, může jej pes vyloučit a stává se, že při rvačce jeden pes druhému čip poškodí. Občas se tedy stane, že při kontrole na zkouškách, výstavě, bonitaci, výběru do chovu či při odběru vzorků na genetické nebo klinické vyšetření zaměřené na dědičně podmíněné choroby, není čip u psa nalezen.
Problémem se zabývá výše zmíněná Směrnice ČMKU pro označování štěňat a říká, že takový problém se řeší ve spolupráci mezi chovatelským klubem a plemennou knihou. Postup se řídí předpisy chovatelského klubu, v kterých by měl být problém ošetřen. Slovo měl by, je zcela na místě, protože řada chovatelských klubů se v klubových normativech problémem nezabývá.
Doporučuje se tedy, aby si majitel psa nechal absenci čipu ověřit ještě někým jiným. Není čtečka jako čtečka a některá může čip zapřít. Na škodu není ani rtg nebo sonografické vyšetření. Ono totiž může dojít k tomu, že čip v psím těle je, ale nefunguje nebo přesněji řečeno čtečka kód nepřečte. Pokud čip opravdu není nalezen, může se postupovat např. následovně:
- pověřený funkcionář může dát písemný souhlas se změnou identifikačního označení, majitel nechá psa znovu čipovat a veterinář vlepí samolepku s kódem čipu v průkaze původu do rubriky „ostatní“ a čipování potvrdí. Majitel psa pošle klubu oboustrannou kopii průkazu původu. Stejnou kopii + souhlas klubu se změnou identifikačního označení pošle plemenné knize. Vše lze vyřizovat elektronicky;
- klub může požadovat, aby při změně identifikačního označení byl přítomen zástupce klubu nebo chovatel, od kterého pes nebo fenka pochází. Další způsob informování klubu a plemenné knihy je stejný;
- klub může požadovat provedení parentity tak, aby bylo prokázáno, že se opravdu jedná o jedince uvedeného v průkazu původu. Takový postup se volí zvláště v případě, kdy vzniklo podezření na podvod. V praxi to znamená provedení bukálního stěru obou rodičů a jedince s vymizelým čipem. Pak bude záležet na klubu, jakou formu odběrů vzorků na parentitu zvolí, tedy zda bude požadovat, aby u odběru byla nezávislá osoba. Po doložení výsledků parentity je způsob informování plemenné knihy stejný jako u výše uvedených postupů.
V případě psů loveckých plemen je asi třeba připomenout, že kontrola identifikačního označení psa se většinou dělá na všech zkouškách a soutěžích. Je proto rozumné při návštěvě veterináře o kontrolu čipu požádat. Vůdce psa tak předejde případným nepříjemnostem, pokud se čip nenajde nebo přesněji řečeno čtečka čip nepřečte. Kromě toho ještě platí, že se změna identifikačního označení musí promítnout do dalších materiálů psa, tedy do pasu nebo očkovacího průkazu. Změnu provede veterinární lékař.
Vladimíra TICHÁ
Snímky Jan Tichý