Jedná se o poslance, kteří Českomoravskou mysliveckou jednotu významněji podporovali v uplynulých měsících při odmítnutí novely zákona č. 449/2001 Sb., kterou předložilo Ministerstvo zemědělství ČR. Legislativní normu, která by zcela zásadním způsobem zasáhla do výkonu práva myslivosti ve většině honiteb ČR. Novelu, která nevyhovovala podstatné části myslivců. V minulém volebním období jsme s těmito kandidáty spolupracovali při přípravě některých legislativních norem v oblastech, které mají dopad na myslivost, veterinární problematiku zvěře, ochranu přírody a krajiny.
Českomoravská myslivecká jednota v uplynulých letech byla a je apolitickou organizací. Nicméně hlasování volených reprezentantu politické moci může činnost každého jedno myslivce významně ovlivnit na řadu let. Prezentací kandidátů do Poslanecké sněmovny nepropagujeme žádnou politickou stranu a hnutí, pouze umožňujeme se vyjádřit těm kandidátům, kteří v minulém volebním období podpořili ČMMJ na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
V minulém čísle jsme uveřejnili příspěvek poslance Jiřího Hájka z hnutí STAN. V tomto čísle zveřejňujeme prezentace dalších podporovatelů naší organizace z řad kandidátů pro nadcházející volební období.
Ne všichni oslovení politici této možnosti využili, jelikož se rozhodli netrávit příští volební období v poslaneckých lavicích. Těm je nutno poděkovat za významnou pomoc v uplynulých letech.
I když se může zdát, že politika je od našich každodenních starostí v honitbách daleko, opak je pravdou. Právě zákony, které se rodí v Poslanecké sněmovně, určují rámec naší činnosti, od zákona o myslivosti přes předpisy o ochraně přírody, až po podmínky hospodaření v krajině. ČMMJ dlouhodobě usiluje o to, aby hlas myslivců byl slyšet a respektován, aby se při tvorbě legislativy vycházelo z odborných poznatků, tradic i zkušeností, které naši členskou základnu provázejí již více než sto let.
Volby jsou příležitostí, kdy může každý z nás svým hlasem ovlivnit směřování naší země na další čtyři roky. Je nutné, abychom se proto zajímali o programy jednotlivých kandidátů a stran v oblastech, které se dotýkají myslivosti, ochrany přírody a venkova. Ptejme se, jak chtějí podporovat spolkovou činnost, péči o krajinu, řešit otázky spárkaté zvěře, predátorů či invazních druhů, a jak si představují budoucnost tradičních českých mysliveckých hodnot.
Nelze zůstat stranou, každý hlas se počítá a hlas myslivců by měl být slyšet. Podpořme tedy ty, kteří podporují nás. V následujících letech se s největší pravděpodobností opět nevyhneme projednávání novely zákona o myslivosti a každého poslance podporujícího zájmy Českomoravské myslivecké jednoty budeme potřebovat.
V příštím čísle uveřejníme na základě zaslaných dotazů vyjádření jednotlivých politických stran a hnutí s jejich pohledem na výkon práva myslivosti v našich honitbách.
 
S přáním mnoha příjemných prožitků v našich honitbách
Ing. Jiří JANOTA
předseda ČMMJ, z.s.
 

Myslivost obohacuje každodenně náš život
 
Myslivost je skutečně součástí našeho každodenního života, ať si toto uvědomujeme nebo ne. Myslivci se podílejí na ochraně našeho společného velkého bohatství – přírody. Starost o volně žijící zvěř patří k denním povinnostem i radostem mysliveckého dění.
Proto je podle mého přesvědčení nutností společnosti umožnit myslivcům se o zvěř starat, to znamená kromě jiného také nepřijímat taková zákonná opatření, která péči o zvěř ztěžují nebo přímo znemožňují. Doufám, chci věřit, že se nedostaneme do situace některých jiných zemí, kde nezodpovědným způsobem došlo k významnému poškození podmínek péče o volně žijící zvěř a prakticky k vymizení některých druhů, což znamená, že zachování výčtu volně žijící zvěře bude ukotvena v zákoně.
Pro správnou reprodukci jednotlivých druhů volně žijící zvěře je nutno zachovat podmínky, tedy ponechat přiměřenou výměru honiteb, aby se myslivci mohli vůbec v rámci své honitby o zvěř řádně postarat. Na ploše několika hektarů se toto opravdu nemůže zdařit.
V poslední době se objevovaly podněty k radikálnímu snížení stavů mladé zvěře, což je jistě způsob, jak stavy daného druhu snížit, ale pozor, mohlo by dojít k takovému zásahu, že bychom již nebyli schopni daný druh zachovat.
Zvěř musí mít také podmínky k životu, tedy je vhodné stanovit dobu lovu pro jednotlivé druhy zvěře tak, abychom sice mohli regulovat početní stavy, ale aby zůstaly zachovány podmínky pro reprodukci. Jinými slovy, naše volně žijící zvěř si zaslouží naší péči a také trochu klidu.
Je všeobecně známo, že do Sněmovny byla připravována novela Zákona o myslivosti, kterou schválila současná vláda, ale která nebyla projednána dostatečně se zástupci myslivců. Jsem členem podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství, chovatelství a zahrádkářství a od první zmínky o připravované novele jsem komunikovala s jejími předkladateli, ale snaha o debatu a setkání se širokou mysliveckou veřejností nebyla nikdy přijata. Velkým problémem byla snaha o zmenšení minimální výměry našich honiteb.
Všichni, kdož jsme aktivními myslivci, sledujeme trendy péče o zvěř. Pro mnohé druhy je navrhovaná minimální výměra zcela dostatečná, ale třeba pro jiné nikoli. Argumenty, že zvěř dělá škody na zemědělských porostech chápu, jistě je třeba přemnožení regulovat, ale nikoli bez ohledu na všechny aspekty, ke kterým jistě patří i řada preventivních opatření, aby bylo těmto možným škodám zabráněno.
Nápady, které jsou již i realitou, tedy lovit cokoli, kdekoli, kdykoli nepovažuji za správné. V době březosti dochází k mnoha změnám v organizmu samice, a tím také ke změně vlastností, třeba svaloviny a dalších orgánů. Nevím, který hospodář by si pro svoji potřebu porazil třeba březí krávu. V době březosti dochází ke zvýšení objemu krve asi o 20 až 25 %, mění se množství vápníku, fosforu, dalších iontů. V době březosti se také mění koncentrace dusíkatých látek, mění se chuťové vlastnosti svaloviny, což věděly celé generace nejenom myslivců. Proto je třeba trvat na vhodné době lovu jednotlivých druhů, podle jejich biologických odlišností, a ne podle iluzí některých oponentů myslivosti. A musím připomenout, že kvalitní zvěřina je obohacením našeho stolu, zvěřina má nižší obsah tuků, vysoký podíl bílkovin, více nenasycených mastných kyselin. Například nejvyšší podíl nenasycených mastných kyselin obsahuje zvěřina bažanta, nejvíce aminokyselin nám pak poskytuje zvěřina prasete divokého nebo zajíce. Svalovina jelenovitých zase obsahuje, například oproti domácímu skotu, více vitamínů.
Nebudu se pouštět do dalších podrobností, ale je třeba připomenout, že péče myslivců o zvěř a přírodu je prací pro celou společnost. Myslivci se aktivně starají o mláďata volně žijící zvěře, například vyhledáváním srnčat při sečení porostů, protože samotná mláďata nejsou schopna přežít při střetu se zemědělskou mechanizací.
Myslivci se také aktivně zabývají vzděláváním dětí, protože vztah k přírodě, její ochraně a zlepšování, je třeba vzbuzovat již v dětech. Naše myslivecká členská základna nezadržitelně stárne, a tak je nezbytné připravovat další generaci odhodlaných myslivců, kteří budou v budoucnu dále chránit naši přírodu a starat se o volně žijící zvěř. Většina mysliveckých spolků, aniž by o tom dávaly vědět, se stará o dorost, zapojují děti z rodin a jejich kamarády do některých činností spolku, pořádají besedy v místních školkách a školách, ukazují dětem, jak se chovat v přírodě, jak jí pomáhat. Návštěvy školky či školy jsou třeba v mém domovském mysliveckém spolku vítány, na jejich návštěvu se spolek připravuje a všichni jsme rádi, že se besedy dětem líbí a že si snad odnášejí nějaké poznatky. A všichni také doufáme, že některé z dětí se podaří do myslivosti posléze aktivně zapojit.
Myslím, že máme veřejnosti také připomínat, že naše myslivecké tradice jsou velmi uznávány a že třeba sokolnictví je zařazeno mezi nehmotné kulturní dědictví UNESCO, což je něco, co mnohé jiné zájmové spolky marně chtějí. Zápis sokolnictví byl společnou akcí 11 zemí. Nyní se o něco podobného chce pokusit Česká obec sokolská, kde jsem jako členka Sokola aktivně zapojena, a doufám, že se zápis i Sokolům podaří.
Naše myslivost je skutečně ozdobou národního kulturního bohatství, zabývá se hluboce nejen biologií zvěře, ale i výzkumem, zachovává tradice, přebírá zvyky, upozorňuje na historii. Přední umělci se inspirovali a stále inspirují ve svých dílech myslivostí a mnozí zásadně přispěli k její popularizaci.
Proto návrh novely zákona o myslivosti, který byl připraven členy vládní koalice, byl necitlivý k potřebám naší myslivosti, necitlivý k potřebám zvěře a byl veden, spíše komerčními záměry než snahou zlepšit podmínky pro myslivce a myslivost jako takovou. Pevně doufám, že v případě další novelizace mysliveckého zákona bude vícer přihlíženo k potřebám české myslivosti, a bude tomu hlavně předcházet diskuse se širokou mysliveckou veřejností tak, aby výsledný zákon či novela byl ke spokojenosti našich myslivců.
Věra ADÁMKOVÁ
 

Když se řekne myslivci a myslivost, většina z nás si vybaví ticho lesa, zelené uniformy, troubení při honech nebo krmení zvěře. Jenže myslivci nejsou jen postavy z romantických představ, jsou to lidé, kteří jsou hluboce zakořenění ve svých komunitách. Pečují o krajinu, organizují společenský život v obcích a předávají tradice dalším generacím. Myslivost je tedy nejen součástí české kultury a péče o přírodu, ale také důležitým prvkem venkovského spolkového života.
Osobně si myslivců velmi vážím. A nejen kvůli tomu, co dělají, ale především kvůli tomu, jak to dělají. Jsou to srdcaři, kteří ve volném čase pečují o naši přírodu, často bez nároku na odměnu. Dělají to proto, že jim na krajině skutečně záleží.
Často se navíc aktivně zasazují o kulturní život obcí, ať je to už pořádání plesů, honů či různých slavností. Spolu s dobrovolnými hasiči, baráčníky, jednotami Sokol a Orel i dalšími udržují tradice a předávají je dál. V posledních letech se také aktivně zapojují do environmentální osvěty a vzdělávání mladé generace, například formou besed nebo přírodovědných kroužků.
Myslivci ale netkví jen v minulosti, reflektují i moderní dobu. Pokud se některá dřívější praxe ukáže jako překonaná, nebojí se hledat nové, odpovědnější cesty.
Jsem proto rád, že se současná Poslanecká sněmovna dokázala za myslivce a jejich skutečně smysluplnou práci nakonec postavit. Myslivci potřebují stabilní legislativu, která jim nebude házet klacky pod nohy, ale naopak jim umožní vykonávat jejich činnost dobře a odpovědně.
Sám mám ke spolkové činnosti blízko a myslivci patří mezi ty, kterých si vážím nejvíce. Jsou spojnicí mezi přírodou a lidmi a tmelem komunitního života na venkově.
Jan BARTOŠEK
 
Myslivost zdaleka není pouhý koníček!
 
Jak se stalo, že Vy, jako dětská lékařka, máte tak blízko k problematice myslivosti?
Je to vlastně velmi jednoduché. Můj dědeček Jaroslav byl velký myslivec. Měla jsem ho moc ráda, a i když jsme se na tomto světě moc neužili, zemřel, když mi bylo šest let, hodně ovlivnil můj vztah k přírodě a k myslivosti. Vycpaného tetřeva na jeho skříni jsem se jako malá bála, zato vůni prázdných patron jsem milovala. Stejně tak, jako jeho loveckého psa Lorda.
 
Vy sama jste členkou nějakého mysliveckého spolku?
Ne, to nejsem, rodinou štafetu převzal můj mladší bratr Radvan. Vlastně je téměř neuvěřitelné, kolik toho od svého dědečka zdědil, hlavně lásku k myslivosti i k rybaření. A přitom oni dva se nepotkali vůbec. Dědeček zemřel ještě před bratrovým narozením. Ale štafeta pokračuje dál – synovec dokonce studuje myslivost na Lesnické fakultě MÚ v Brně. Ovšem ten nejnadšenější myslivecký adept Pavlík je ještě žákem základní školy. Já jsem pouhým dlouholetým sympatizantem. I proto jsem se poté, co jsem se v roce 2021 stala poslankyní, stala členkou Podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství a chov drobného domácího zvířectva. Mnozí se tomu tehdy divili.
 
Tušila jste, že se nad myslivostí tak, jak ji znal Váš dědeček, budou stahovat mraky?
Musím říct, že ano. Jsem v kontaktu nejenom s mým bratrem, ale i dalšími myslivci. Dnes žiju ve městě, ale z vesnice pocházím, žije tam část mojí rodiny a já se tam ráda vracím. Platný myslivecký zákon byl schválen již před mnoha lety, proběhlo více než dvacet novelizací a buďme upřímní, změna bude nutná. Pokrok nelze zastavit a moderní technologie pronikají všude. Pokud je dokážeme používat s rozvahou a s pokorou k přírodě a jejím zákonům, mohou být užitečné i pro myslivce.
 
Přesto jste patřila ve Sněmovně k oponentům připravené novely zákona z pera Ministerstva zemědělství…
Je to pravda a vědí to moji kolegové poslanci a ví to i pan ministr zemědělství Marek Výborný. Bohužel, změny, které měly přijít, byly velmi jednostranné. Byla jsem přítomna na řadě jednání, kde se vedly diskuze k velikosti honiteb, k tvorbě plánů lovu zvěře, k vydávání povolenek pro vlastníky pozemků. Diskuze byly mnohdy hodně bouřlivé, a to i v rámci klubu KDU ČSL. Dobrý kompromis se ale ve sporných otázkách nalézt nepodařilo.
 
Co považujete za největší chybu při tvorbě nových paragrafů, které mají myslivost přenést do 21. století?
Především bych chtěla zdůraznit, že myslivost do 21. století rozhodně patří! Myslivci jsou stále na řadě míst nositeli společenského života našich vesnic a obcí. Věnují se také dětem a dělají pro ně, alespoň u nás na Vysočině, zajímavé soutěže a poznávací akce. Při tvorbě nového zákona o myslivosti musí od začátku spolupracovat všechny zúčastněné subjekty a je nezbytné, aby při psaní nových paragrafů byli přítomni lidé z terénu. Nelze psát zákon o myslivosti bez myslivců!
 
Čeho se v souvislosti s dalším vývojem myslivosti tedy nejvíce obáváte?
Obávám se toho, že „zdravý selský rozum“ nakonec ustoupí různým aktivistům a zeleným neziskovým organizacím. Naše lesy teď nejsou v dobré kondici, to je realita, ale za to přece nemůže ani spárkatá zvěř, ani myslivci, ale kůrovec. Občas se mi zdá, že se na tuto prostou skutečnost zapomíná. Byla bych moc nerada, abychom v rámci obnovy lesa z něho vyhnali veškerou zvěř tak, jako se to stalo například v minulosti v Itálii a dalších zemích.
 
A co byste na závěr myslivcům chtěla vzkázat?
Musím říct, že si jejich neúnavné práce pro přírodu a pro život v ní opravdu moc vážím! Kolik usušeného sena, nasbíraných kaštanů, kolik sesbíraného kamení na polích! Je hezké vidět, jak se do naší krajiny vracejí bažanti a koroptve. Jak se znovu vysazují remízky. Doufám, že tak, jako je tomu v naší rodině, bude dostatek nástupců z mladé generace, kteří dokáží převzít pomyslný závodní kolík po svých tátech a dědech. Čeština je snad jediný jazyk na světě, který má samostatné slovo „myslivec.“ Možná i to sehrálo roli, proč byla myslivost zapsána na seznam národního nehmotného kulturního bohatství. Jsem optimista a věřím, že se v budoucnosti napsat dobrý zákon o myslivosti podaří!
Romana BĚLOHLÁVKOVÁ, roz. KOSEKOVÁ
 
Myslivost jakožto hodnotu potřebuje celá společnost
 
Když se řekne myslivost, musím si vzpomenout především na svého dědečka Metoděje Navrátila. Mít úžasného dědu, to je obrovská výhra v dětském čase každého kluka. Tak jako jiní kluci s dědečky obdivovali mašinky, traktory anebo letadla, tak já jsem chodil s dědou Metodějem na hon. Děda byl členem v Mysliveckém sdružení v Určicích u Prostějova a já na čas který jsme spolu strávili na honu nebo v lese jenom povídáním o přírodě vzpomínám dosud. Byla to krásná klukovská léta.
Není to ale jenom vzpomínka na dětství, z té doby si vlastně pamatuji i některé věci, které ovlivnily celý můj život. Dědova myslivost a hodnoty, která jsem tehdy s ním poznával, byť spontánně, vyznávám i nyní. A netýkají se pouze myslivosti, ale je to doslova určitý řád, který se vám dostane pod kůži.
Především je to úcta k tradicím. Mám konzervativní názory a jsem na to pyšný. Pro mého dědu bylo důležité, aby svým životem nedělal ostudu památce předků a také, aby podporoval budoucnost pro své děti. Žil odpovědně k minulosti a budoucnosti.
Druhá věc, která je s myslivostí spojená, to je úcta k přírodě. Když jsem přemýšlel, na jakou školu se budu hlásit a které obory chci studovat, volba byla jasná. Nejdříve to byla Střední veterinární škola v Kroměříži a poté Vysoká zemědělská škola v Brně. Studoval jsem i u prof. Hromase. Znalosti ze studia mě také následně umožnily věnovat se mé velké zálibě, kterou je kynologie. Nejedná se ale přímo o loveckou kynologii, ale chov boxerů. Dnes bohužel nemám čas pokračovat v chovatelské činnosti, ale stále si udržuji kontakt jako rozhodčí na výstavách psů po celé Evropě.
Na posledním místě, ale nikoliv významem, si dovolím jmenovat respekt k zásadám odpovědného hospodaření. Díky tomu jsem postupně a od skromných začátků po roce 1989 vybudoval firmu zaměstnávající stovky lidí. Jsem na to velmi hrdý. Bohužel tím víc mě trápí, jak se hospodaří v naší zemi a bohužel musím říct, že v naší zemi se nehospodaří po myslivecku, ale spíše po „pytlácku“ a „lajdácku“.
Myslivost obsahuje hodnoty, které jsou pro mě velmi blízké a které si myslím potřebuje sdílet a naplňovat celá naše společnost. Podporovat myslivost a práci myslivců je dnes cesta, jak čelit dvěma extrémům. Prvním je pohled na les a přírodu pouze jako na zdroj zisků, a nejlépe rychlých zisků, tedy komercionalizaci myslivosti. Druhým extrémem je progresivistická zelená ideologie, která by nejradši z lesa a přírody člověka vyhnala. Tato ideologie si monopolizuje ochranu přírody a odmítá vidět myslivce jako hospodáře.
Vidět myslivce jako hospodáře, to je skutečnost, o které je nutné přesvědčit celou společnost a především mladé lidi. Přál bych každému klukovi i děvčeti prožít dětství se svým dědou myslivcem. Protože jsem táta a dědek už také, tak jsem letos začal dělat krůčky k tomu, abych se stal myslivcem a to u prof. Vacha. Pozdě, ale přece. Nemohu šidit vlastní děti a vnoučata o tátu a dědu myslivce.
Lesu a lovu zdar!
Radim FIALA
 
Zastavili jsme špatný zákon, myslivost má novou šanci
Aneb Novela zákona o myslivosti musí být moderním zákonem
 
„Novela zákona o myslivosti, tak jak ji předložila současná vláda, pro nás byla z několika důvodů neakceptovatelná. A ve svém důsledku by mohla vést až k zániku mysliveckých spolků a myslivosti jako takové. A já jsem moc rád, že se nám podařilo její projednávání zastavit a koalice vyslyšela naše námitky,“ říká dosluhující předseda podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství, zahrádkářství a chovatelství a vysočinský poslanec Ing. Josef Kott (ANO 2011).
Jaké byly jeho výhrady a jak by se podle něj měla novela zákona řešit? Na to jsme se ho zeptali v následujícím rozhovoru.
 
Proč jsou spolky podle vás tak důležité? Jak vy vnímáte jejich roli?
Zájmové spolky se významným způsobem podílejí nejen na ochraně přírody, životního prostředí, péči o krajinu a volně žijící živočichy a rostliny, ale jsou rovněž významným kulturním fenoménem. Zasluhují se o obnovu a pokračování tradic, jsou nositeli kulturního a společenského života v obcích. Činnost spolků je opravdu široká, zahrnuje plesy, výstavy, sportovní události, dětské dny, organizují a vedou dětské kroužky a další volnočasové akce pro děti.
Událostí, na kterou se často sjíždějí lidé z obcí v širokém okolí, bývají hasičské soutěže, rybářské závody nebo přehlídky trofejí zvěře. Ty bývají mnohdy spojené s vystoupeními trubačů, výstavou loveckých psů případně ukázkami jejich výcviku a práce.
 
Přínos spolků je tedy nezpochybnitelný...
To ano, je ale také důležité si uvědomit, že všechny zmíněné aktivity, které chrání přírodu, posilují sounáležitost místních komunit a propojují jednotlivé generace, pořádají spolky obvykle ve svém volném čase a za vlastní prostředky. Jejich jedinou odměnou je radost z dobře vykonané práce, z vydařeného setkání se sousedy, radost ze zájmu mladší generace nebo radost z pomoci přírodě.
A také je dobré si připomenout, že spolková činnost se u nás těší dlouholeté tradici, například největší myslivecká organizace nedávno oslavila sto let od svého založení. A o to více se musíme snažit, abychom naši tradiční českou myslivost nijak neohrožovali, naopak abychom ji podpořili. A to například tím, že nebudeme myslivcům svazovat ruce a vytvoříme kvalitní novelu zákona o myslivosti, která bude pomáhat zvěři a přírodě, ale nepoškodí myslivost.
 
Novela zákona o myslivosti je tedy nezbytná?
Na tom, že současný zákon čelí několika problémům a má své nedostatky a nefunguje ve všech oblastech optimálně, se v zásadě shodnou všechny zájmové strany. Takže ano, novela zákona je určitě na místě a je podle mě nezbytná, nicméně musí jít o novelu, která nepovede k zásadnímu narušení vztahů mezi mysliveckou veřejností. A musí jít o novelu zákona postavenou na kompromisech všech zúčastněných stran.
 
Říkal jste, že vládou navrhovaná novela zákona pro vás byla neakceptovatelná z několika důvodů, jaké to konkrétně byly? V čem jste spatřovali hlavní problémy, kvůli kterým jste novelu zákona nepodpořili?
Jednalo se zejména o zmenšení minimální výměry honitby na polovinu oproti současnému znění zákona a o zavedení nároku na povolenku k lovu pro hospodařící osoby za každých započatých 30 ha. Pro tak malou výměru honitby není v současných podmínkách naší krajiny a druhové skladby zvěře žádný důvod. Pro hospodaření se zvěří, plánování lovu a regulaci stavů žádná pozitiva nepřináší, naopak je spíše kontraproduktivní. Reálně by hrozilo, že by případný rozpad současných, desítky let fungujících honiteb, zapříčinil rozpad v nich hospodařících spolků, a tedy i ochromení jejich činnosti.
Podobné, možná ještě větší riziko, tkvělo v ustanovení o povinnosti vydávat povolenky hospodařícím osobám. Od původní myšlenky umožnit vlastníkům a hospodářům ochranu jejich úrody před škodami zvěří se návrh zákona podstatně odchýlil. Novela zaváděla povinnost vystavit jednu povolenku za každých započatých 30 ha. A započatých, to znamená vlastně jakoukoliv výměru. Pak by teoreticky stačilo, aby si někdo pronajmul kus louky u lesa, tu nechal dvakrát ročně posekat, prohlásil, že na pozemku hospodaří a měl by nárok na povolenku a mohl by si lovit. Ale to nebylo vše. Návrh zákona stanovoval povinnost vystavit povolenku nejen hospodařící osobě, ale v zásadě komukoliv, koho tato osoba určí. Navíc oněch 30 ha nemusí mít jednoho hospodáře, je možné dohromady skládat sousední pozemky více hospodařících subjektů, což dává široký prostor ke spekulacím. Takový spekulant by obešel několik větších hospodářů, třeba zemědělský podnik hospodařící na pozemcích v honitbě, vhodně je zamotivoval, aby o povolenky požádali a rázem by měl stávající uživatel honitby, myslivecký spolek, v honitbě skupinu lidí, kteří sice s hospodařením nemají nic společného, zato by si mohli lovit bez omezení a bez toho, aby je cokoliv zavazovalo k péči o přírodu, krajinu, zvěř a jejich ochranu. Fungování takové honitby si lze jen těžko představit.
 
Co dalšího vám ještě při projednávání novely zákona vadilo?
Při diskuzích kolem návrhu zákona to vypadalo, jako by v naší krajině žily jen dva druhy zvěře, a to spárkatá a černá. Tedy ty druhy zvěře, jejíž stavy jsou vysoké a působí nám problémy. Jako bychom zapomněli na koroptve, zajíce, divoké králíky, bažanty a další druhy zvěře, které je málo a dále z naší přírody mizí a mnohde přežívá jen díky péči myslivců.
Ale nejedná se jen o zvěř. Z opatření pro zlepšení životního prostředí zvěře, jako je zakládání mysliveckých políček, zřizování napajedel, ochrana hnízdních biotopů apod. profituje celá řada dalších druhů a jsou významným přínosem pro ochranu biodiverzity.
Činnost mysliveckých spolků má i značný ekonomický význam. Náklady na ulovení jednoho divočáka vyčíslili akademičtí pracovníci před nějakým časem na zhruba 4500 korun, dnes budou pravděpodobně vyšší. Myslivci ročně uloví čtvrt milionu divočáků a k tomu zhruba 200 tisíc kusů ostatní spárkaté zvěře.
Lov i všechny další výše zmíněné aktivity myslivecké spolky provozují, jak již jsem říkal, zdarma na vlastní náklady a ve svém volném čase. Zánik mysliveckých spolků, ke kterému by kvůli navrhované novele zákona mohlo dojít, by nás připravil o armádu dobrovolníků, podílející se na celé řadě prospěšných činností, za kterou nemáme náhradu.
 
Jaká je tedy podle vás ta správná cesta k tomu, aby vznikla novela mysliveckého zákona, která bude mít podporu? A jak by podle vás měla vypadat?
Pro myslivost je opravdu dobře, že zmiňovaná novela mysliveckého zákona neprošla tak, jak byla předložena. Stávající zákon má několik problematických částí, které je potřeba vyřešit. Nesmíme tedy ztrácet čas a musíme začít jednat o nové novele. O takové novele, která bude výsledkem kompromisů všech zainteresovaných stran a která bude reflektovat stávající potřeby jak vlastníků pozemků, ochrany přírody a krajiny, tak i myslivosti a myslivců.
Nejprve by bylo dobré a velmi přínosné si zákon rozdělit do několika tematických oblastí, které by se pak projednaly v rámci expertních skupin, které by daly dohromady obsahovou část zákona a teprve poté by na základě toho řešili paragrafové znění zkušení právníci se znalostí oboru.
Chceme vzít základ novely zákona, kterou jsme připravovali za ministra Miroslava Tomana a veškeré změny postavit na diskuzi odpovědného Ministerstva zemědělství se všemi dotčenými stranami.
Cílem novely by měla být minimalizace škod a ochrana zemědělských a lesních pozemků, úprava legislativy, která prošla v jiných zákonech a jde proti myslivosti a také připravit zákon, který nebude myslivcům svazovat ruce. Novelou zákona bychom měli dát jasný signál, že myslivost není pouze o střílení zvěře, ale především o ochraně krajiny a přírody a také o stabilizaci počtu stavu zvěře a její pestrosti.
Nedílnou součástí novely zákona musí být i elektronizace úkonů souvisejících s myslivostí, kontrola úlovků a také zjednodušení výkazů. A v neposlední řadě se musí vyřešit management predátorů a zvěře škodící myslivosti.
Josef KOTT
 
Myslivost v zajetí otazníků a paragrafů
 
V aktuálním volebním období jsem měl tu čest být poslancem Parlamentu České republiky za Občanskou demokratickou stranu. Celý život se snažím vyjadřovat k tématům, kterým rozumím a ke kterým mám bližší vztah. Prostě neznám všechno a na vše hned nemám názor. Jsem myslivcem. Pocházím ze zemědělské rodiny, kde se tyto tradice dědily po generace a také naše tři syny vedeme k mysliveckým zvykům a lásce k přírodě.
Přepokládám, že většina myslivců sledovala tahanice kolem zákona o myslivosti, které nakonec skončily neschválením předložené novely.
„Náš“ původní, koaliční návrh se mi od začátku nelíbil. Pečlivě jsem sledoval průběh souvisejících debat a bylo velkým zklamáním, že věcné argumenty nikoho z kompetentních lidí vlastně nezajímaly. Zdravý rozum se jako by vytratil. Přínosné věci a potřebné legislativní úpravy se navíc prosadit nepodařilo, a proto jsem nemohl schválení této normy podpořit.
Tím však příběh nekončí. Mezi některými vlastníky pozemků a myslivci vznikly hluboké příkopy. Zástupci obou těchto skupin by přitom měli více vnímat potřeby těch druhých, průběžně komunikovat a hledat způsoby, jak si vzájemně vycházet vstříc, jinak budou této rozpolcenosti dále zneužívat různí ideologové z tzv. neziskového sektoru vykreslující myslivce jako "vrahy zvířat" a zavrženíhodné osoby vůbec. Média takovým zkratkám, bohužel, rády dávají prostor. My ale víme, že nic není vzdálenější pravdě.
Nejenom v jednotlivých honitbách nás čeká hodně práce. Ministerstva a Parlament musí urychleně řešit například témata týkající se důsledků zařazení jelena siky na seznam invazních druhů, šíření šakala z jihu Evropy či odstřel vlků. Otevřená stále zůstává problematika zákazu olova v loveckých nábojích. Výměru honiteb musíme i nadále udržet alespoň na současných 500 ha. Snad věčnou již zůstane snaha nás, konzervativců, o zachování práva občanů na držení zbraní, o které nás různí „šiřitelé dobra“ chtějí postupně připravit.
Osobně pak stále nerozumím možnosti celoročního lovu spárkaté zvěře. Je to paradox, když i liška má být hájena v době odchovu svých mláďat. A když jsme u lišky, v poslední době jsou populární, ale podle mého názoru zcela pomýlené, úvahy o zákazu norování. Je to tradiční způsob lovu a přispívá k omezování počtu lišek, které s výrazným utlumením vztekliny prakticky ztratily přirozenou možnost regulace.
Jihočeská ODS podpořila moji kandidaturu i v letošních parlamentních volbách a budu se tudíž opět ucházet o podporu voličů na kandidátce SPOLU. Věřím, že myslivci by měli mít ve sněmovně své zástupce, protože jinak nebudeme schopni obhájit svá práva i zásady rozumného hospodaření v lesích, proti mnohdy nekompetentním a ideologicky zaslepeným útokům, které jsou vedeny nejenom proti myslivosti, ale v konečném důsledku i proti přírodě a národnímu bohatství. Přeji nám všem hodně zdraví a Lovu zdar!
Václav KRÁL
 
Myslivost – tradice, kterou stojí za to chránit i rozvíjet
 
Když se řekne myslivost, mnoha lidem se vybaví podzimní les, vůně jehličí, srnčí v ranní mlze… Ale pro mě je myslivost především komunita. Lidé, kteří dávají svůj čas a energii pro přírodu, pro zachování tradic a často i pro svou obec. Myslivec je hospodář, ochránce a mnohdy i tichý dobrodinec, který pomáhá, když je potřeba.
 
Novela ano nebo ne?
Za poslední roky jsem měla možnost setkat se s mnoha myslivci i na půdě Poslanecké sněmovny. Všichni cítíme, že novela zákona o myslivosti je potřebná, ale stejně tak je jasné, že musí vzniknout po důkladné diskuzi s těmi, kteří myslivost každodenně vykonávají. Osobně jsem proto přivítala možnost vyslechnout připomínky z praxe. Ty často ukazují, že papírová verze a realita v terénu se mohou lišit. A právě proto považuji za klíčové, aby finální podoba zákona byla výsledkem otevřeného dialogu, ve kterém budou slyšet jak hlasy myslivců, tak vlastníků půdy, obcí i odborníků na ochranu přírody. Jen tak vznikne pravidlo, které bude dlouhodobě fungovat a nebude jen zdrojem dalších sporů.
 
Když láska k přírodě začíná už na školním hřišti
Budoucnost myslivosti stojí na mladé generaci. Vidím to, když navštěvuji školy a bavím se s dětmi o přírodě – nadšení, zvědavost a ochota pomáhat jsou u nich obrovské. Myslivci, kteří otevírají dveře dětem a mládeži, dělají obrovský kus práce. Ať už se jedná o besedy ve školách, ukázky loveckých psů nebo soutěže v poznávání přírody, každé takové setkání může v mladém člověku zapálit jiskru, která se jednou promění v celoživotní vztah k přírodě.
Podporuji proto projekty, které propojují školy, kroužky a myslivecké spolky. Mladí lidé tak poznají, že myslivost není jen o lovu, ale i o ochraně zvěře, výsadbě remízků nebo pomoci zraněným zvířatům. Pokud se podaří mladé generaci ukázat, že i jejich práce má smysl, získáme pokračovatele tradice, kteří ji přenesou do dalších desetiletí.
 
Od boje se škodami zvěří po péči o drobnou zvěř
Myslivci nejsou jen hospodáři v honitbách, ale také partneři obcí při ochraně krajiny. Společně se starosty řeší například škody na zemědělských plodinách, výsadbu nových remízků či úpravu krajiny tak, aby byla přívětivější pro drobnou zvěř.
Viděla jsem mnoho příkladů, kdy dobrá spolupráce mezi myslivci a obcí přinesla skvělé výsledky – od snížení škod způsobených přemnoženou zvěří až po návrat koroptví a bažantů do míst, kde už je lidé léta neviděli. Takové příběhy jsou pro mě důkazem, že společným úsilím můžeme dosáhnout změn, které jsou vidět i cítit.
 
Partnerství, které má budoucnost
Myslivecké spolky jsou srdcem venkova. Udržují kulturní i přírodní bohatství, organizují akce pro veřejnost, vzdělávají děti a mladé. Přesto všichni víme, že zájem o práci pro druhé zdarma není takový, jako býval. Vážím si každého, kdo si vedle práce a rodiny najde čas pomáhat svému spolku. A jsem ráda, když vidím, že se do vedení některých organizací zapojují mladší ročníky, to je naděje pro budoucnost.
V politice se často řeší otázky, které mohou myslivce přímo ovlivnit, ať už se jedná o evropské návrhy na zákaz olověných střel, nebo o debaty o invazních druzích, jako je jelen sika. Mým cílem je, aby v těchto diskusích zazníval hlas praxe, tedy lidí, kteří znají naši krajinu zblízka. Proto chci podporovat otevřený dialog mezi myslivci, obcemi a státní správou, aby se rozhodnutí dělala s rozmyslem a respektem k realitě v terénu.
 
Myslivost je nejen o lovu, ale i o ochraně přírody, péči o zvěř a o předávání zkušeností mladším generacím. Je proto nutné, abychom i přes všechny výzvy, které s sebou 21. století nese, chránili to, co je nám společné: krajinu, ve které žijeme, a tradice, na které můžeme být hrdí.
Myslivosti zdar!
Pavla PIVOŇKA VAŇKOVÁ
 
Myslivost není jen lov. Je to péče, tradice a odpovědnost
 
Máme za sebou čtyři roky ve sněmovně, během nichž se opakovaně diskutovala novela mysliveckého zákona. Prosadit se ji nepodařilo, ale nemyslím si, že by v navrhované podobě přinesla přírodě něco dobrého. Myslivost má totiž mnohem hlubší poslání než jen regulovat stavy zvěře. Jejím cílem je péče o volně žijící zvěř a prostředí, v němž žije v souladu s principy udržitelného rozvoje, etiky a ochrany přírody. Není to tedy o lovu pro lov, ale o udržení zdravé a vyvážené populace zvěře a o krajině, která je domovem nejen pro ni, ale i pro nás.
Samozřejmě, se základními myšlenkami novely by se dalo souhlasit. Ale změny, které měly být doplněny v pozměňovacích návrzích, by z myslivců udělaly pouhé lovce a „plniče tabulek“. Místo času věnovaného opravdové péči o život v lese i mimo něj by se jen honili za splněním kvót. A ještě by čelili obavám, že jim někdo zmenší honitbu ne z odborných důvodů, ale třeba z osobní zášti či pro vlastní prospěch.
Myslivost je v Česku nejen praktická činnost, ale i kulturní dědictví zapsané na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Správně prováděná myslivost totiž vytváří harmonii mezi člověkem, zvěří a přírodou. To ale vyžaduje spolupráci, vzájemný respekt a selský rozum.
Proto bychom se měli starat o to, aby se do myslivosti zapojovaly i nové generace. Aby viděly, že čas strávený v lese má smysl, i když je to často na úkor rodiny a volného času. Bez tolerance a porozumění to ale nepůjde. Většina z nás, kdo hospodaří na poli nebo se stará o včely, dobře ví, že bez myslivců to nejde a stejně tak to nejde bez včelařů či zemědělců.
Mám štěstí, že ve svém okolí držíme při sobě. Nepřekážíme si, pomáháme si a když se něco nepovede, nesaháme hned k zákonům, ale hledáme řešení mezi sebou. Proto znovu kandiduji – protože věřím, že všechno je především o lidech.
Lovu a lesu zdar!
David PRAŽÁK