Pavle, jsi člen Klubu vábičů a vím, že umíš velmi dobře napodobovat zvuky a hlasy nejenom černé zvěře, budu moc rád, pokud některé hlasy předvedeš na mikrofon, ale dovol mi pro začátek obecnější otázku. Ulovil jsi už mnoho divočáků, jak se z tvého pohledu mění podmínky lovu divočáků nebo vůbec situace černé zvěře v naší současné krajině?
Já si s dovolením na začátek neodpustím říct, že jsem si za vábiče vytáhl dneska pomyslného černého Petra, protože byť by se to nemuselo zdát, tak vábení divočáků je složité a náročné. Ale zpátky k tvojí otázce. Já si pamatuji dobu kolem roku 2000, kdy vábení černé zvěře získávalo oblibu, prodělalo jistou renesanci, která kulminovala asi tak kolem roku 2010. Pak se náhled na vábení černé bohužel s příchodem nočního vidění začal měnit a obliba lovu divočáků za pomoci vábení prudce klesala.
Myslivost provozuji poměrně dlouho, pamatuji doby, kdy jsme divočáky lovili standardně na šero, hodinu po setmění. Myslivec musel znát poměry v honitbě, kde se zvěř zdržuje, kam ráda chodí, kdy a kudy migruje. Měl-li jsem dostatek zkušeností, dalo se vytipovat vhodné stanoviště k lovu.
Pak se ale poměry změnily s příchodem svítilen na zbraň, umožnil se noční lov, na svítilny se zkoušely různobarevné filtry. Zvěř na to začala samozřejmě rychle reagovat, chvilku to fungovalo, ale velice krátkou dobu, než začala měnit své zvyky a chování.
Pak, bohužel musím říct ve vztahu k vábení, přišly první noční vidění, nejprve digitální, a i když byly technické parametry neporovnatelné s dnešními přístroji a rozsah použití byl omezený, s černou zvěří to začalo doslova dělat divy a začala měnit svoje chování radikálněji. Bylo možné pozorovat, jak se zvěř rychle přizpůsobila, když lovci vyrazili v šest večer a lovili do deseti, tak se zvěř se svojí aktivitou posunula dál k půlnoci.
A jakmile se objevily termovizní přístroje, lov v noci byl snadnější a dalo se sedět déle, tak se zvěř se svojí aktivitou zase posunula do popůlnočních hodin, začala vycházet ve dvě, ve tři v noci, kdy byl největší klid, kdy je většina lovců doma.
A dneska, kdy si termovizní přístroje pořídila většina myslivců a tráví v honitbách celé noci, zvěř nemá klid, tak není vůbec s podivem, že černá zvěř začíná být stále více aktivní v brzkých ranních hodinách a dokonce má už někde vyšší aktivitu přes den dopoledne, protože oproti noci má paradoxně větší klid od lovců.
A ještě jedno s tím, souvisí. Černá zvěř má dominantní smysl čich, následuje sluch a třetí je zrak. Ale podle mých zkušeností začala více protěžovat i zrak, protože si jako myslivci nesedneme se špatným větrem, jsme potichu, termovize nevyzařuje na rozdíl od noktovizorů žádný přísvit, takže černá zvěř musela zareagovat tak, že když už mění stanoviště, tak musí využít i zrak.
Všechno to jen potvrzuje, že černá zvěř je nejchytřejší zvěří a nejlíp se přizpůsobuje soužití s člověkem. Nakonec i proto vniká do měst a naučila se žít po boku člověka. Pojďme ale k praktickým zkušenostem. Jak si vybrat nejlepší místo k lovu, vzhledem k dnešnímu tématu myslím místo k lovu za pomoci vábení? Vylézt si třeba na kazatelnu nebo vábit v krytu na zemi? Jak vytipovat takové místo?
Oproti ostatní zvěři máme u divočáků jistou výhodu v tom, že černá zvěř nechává dost výrazné pobytové znaky, máme kaliště, otěrové stromy, rozryté kultury, ať už je to v lese, na polích, dost jednoduše vytipujeme vhodné místo na lov vábením. A to zvládne i méně zkušený myslivec. Ale černá taky ráda někam zatáhne, jsou to houštiny, mlaziny smrku, po kůrovci zarostlé kalamitní holiny, taková místa navštěvuje ráda a z nich někam vytahuje. Ale jak už jsem říkal, zásadní je směr větru, to platí i pro ostatní druhy zvěře, ať už je to liška nebo jiné druhy spárkaté zvěře. Musíme dodržet směr příchodu na stanoviště, abychom stanoviště, kde černá ráda leží, nezradili hned při příchodu. Samozřejmě má černá velice dobrý sluch, takže musíme zaujmout stanoviště obezřetně a v co největší tichosti.
A abych to zobecnil a zjednodušil, a zároveň odpověděl na otázku, tak z mých zkušeností tvrdím, že výběr stanoviště je vždy lepší na zemi. Neříkám, že to na posedu nebo kazatelně nejde, ale prostě tvrdím, že vábení černé by mělo být ze země.
Ještě jedno bych rád zmínil, za černou zvěří musíme dojít, nelze ji lovit na čekané jako třeba srnčí zvěř, ale k tomu se asi ještě dostaneme dále.
A asi bude také rozdíl, že na rozdíl od vábení lišky nebo srnce, kdy vábím jen jeden kus, tak u černé zvěře vábím celou tlupu...
Ano, v tom je to složitější a koresponduje to s tím, co jsem říkal na začátku, vytáhl jsem si tak trochu černého vábičského Petra. Pakliže jako příklad budu vábit srnce v říji a srnec zareaguje, půjde ke mně, já ho nestřelím, tak zjistí, že říjnou srnu nevidí a odejde. A já ho dokážu po chvíli přivábit zpátky, a i když ho zradím, přivábím ho na kontakt, on lest prokoukne, není problém z jiného stanoviště nebo další den ho přivábím znovu.
U černé zvěře je to problém, protože vábím tlupu a na moje vábení samozřejmě přijde tlupa vedená bachyní, která jde situaci prověřit, ale i když vábím dobře, přijdou se spíš podívat selata nebo lončáci, a bachyně jistí okolí.
A mám také zkušenost, že když už dojde na lov hned prvního z vyšlých kusů na vnadiště, tak neřešíte, zda je to bachyňka nebo kňourek, ale z 95 % to bývá kňourek průzkumník. Z podstaty přírody se cítí jako ten ochránce tlupy, kňourek není od přírody ten hlavní potenciál další generace černé zvěře.
Většina myslivců to zná, když čekáme někde u vnadiště s atraktivní potravou, tak tlupa černé zvěře počká na kraji houštiny a vedoucí bachyně vyšle průzkumníka, většinou tedy kňourka, který jde jen zkontrolovat, zda je bezpečno k nakrmení se. S tím souvisí ale přece i to, že u divočáků vlastně vábíme na potravní kompetici, ne na pud rozmnožovací jako u srnce nebo jelenů.
Ano, základem vábení divočáků je vytvořit situaci, že je někde něco dobrého k snědku, situaci, kdy se jedna tlupa černé snaží nasytit tam, kde si už i jiná tlupa našla potravu. Samozřejmě máme i zvuky při chrutí, taky je předvedu, ale základním stavebním kamenem jsou zvuky, dříve jsme říkali na krmelišti, dnes raději říkejme na vnadících místech, nebo jednoduše zvuky tlupy při příjmu potravy.
Takže pojďme už k hlasům a prosím o vysvětlení těm méně zkušeným, jak napodobit nebo říci tlupě, tady je něco dobrého, pojďte se taky nabaštit. Jaký používáš základní hlas?
Základním hlasem je projev bachyně, pak se dostaneme k nástavbě. Je to nejpoužívanější hlas a je to napodobení klidného pochrochtávání bachyně při příjmu potravy, kterým dává najevo selatům, pojďte sem, já tady mám něco dobrého.
HLAS 1. Nahrávka 1
Spolu jsme vystupovali na mnoha mysliveckých akcích a já se vždy tvářím jako zkušený vábič, kterým ale nejsem, a dodávám, že při tom můžeme i zamlaskat, případně přidat i jiné zvuky…
Může se nejen mlaskání přidat, ale zrovna tak musím říct, že když trefíte to správné momentum, není ani potřeba mlaskání přidávat, ale je to výhodou. Já s oblibou, když třeba vábím u kultury kukuřice, dělám hodně doprovodných zvuků, mlaskám, utrhnu palici kukuřice, povalím celou rostlinu kukuřice, šustím. To samé v lese, pod duby klidně můžete nohama šustit v lupení. Dokonce se dá napodobit drbání o strom u kaliště, můžete se v huberťáku drbat o strom, aby to znělo co nejpřirozeněji.
A tady je při vábení divočáků tak trochu situace obrácená, většinou při vábení se snažíte být co nejtišeji, snad výjimkou jelení říje, kdy se třeba nosí dva shozy paroží a napodobuje se souboj mezi jeleny nebo údery paroží do větví.
U vábení černé zvěře je napodobení přirozeného lomozu na místě, ale je s tím trošku problém, protože se chováte úplně naopak, a to je třeba zpočátku překonat. Ale stačí začít jen malinko zašustit. A výhodou je, že doprovodnými zvuky můžete tak trochu zamaskovat ne úplně věrný zvuk z vábničky. Prase je skutečně velice inteligentní a má velice dobrý sluch, ale jakmile začnete šustit nohou v lupení a do toho jen zachrochtáte, aby tlupa věděla, že jsou někde divočáci a že to není šustění od chůze člověka, často tak zamaskujete to, že se zvuk z vábničku úplně nepovedl.
Jako myslivci, kteří loví divočáky jsme ale vícekrát viděli, jak se chová tlupa, ne vždy je taková pohoda na místě, kde je dobrá potrava. Jsou tam souboje a strkanice o dobrá sousta mezi členy tlupy. Dá se i toto napodobit?
Ten první hlas jsem předváděl spíš jako bachyni, která signalizuje tlupě, hlavně svým selatům, že našla potravu. Oni tam přijdou a pak už samozřejmě při žíru nastanou šarvátky, odbíjení, a to jak mezi selaty, tak i lončáky, i bachyně odbíjí selata. Mnohdy je to doslova mumraj zvuků, a i ten lze napodobit. Dobré je proto mít více vábniček s různým položením zvuku, vábničky a další zvuky kombinovat.
HLAS 2 nahrávka 1
HLAS 2 nahrávka 2
Asi mnoho myslivců by se zeptalo, jaká je tvoje praktická zkušenost z lovu vábením, kdy víš, že jsou divočáci někde na kraji lánu kukuřice. Jaká je úspěšnost? Nechci nějaké detailní procenta, ale dá se vytáhnout tlupa z porostu kukuřice?
Upřímně, lze toho docílit, ale je to velice těžké a mně se to stalo snad dvakrát. Když slyšíte tlupu divočáků v kukuřici nebo v řepce a zavábíte, tak když je reakce kladná, tak divočáci okamžitě ztichnou. Najednou je v porostu klid a oni právě jistí, co se kde děje. Pak už to nesmíte přehánět s koncertováním, je lepší jenom dělat lomoz a do toho jenom lehce pochrochtnout, aby si byli divočáci jistí, že jsou tam někde jiná prasata. Pak teprve přichází k vám.
To, že tlupa ztichne, tak to je dobře, ale pak už je to opravdu na hraně a nesmíte udělat chybu. Velice rychle jsem pochopil, a mnohokrát se mi stalo, že divočáci přišli a skončili před krajem porostu, zvlášť za bílého dne si nejsou jistí, nechce se jim ven.
Proto mnohem účelnější je, pokud to situace umožňuje, ale není to pro každého, si vlézt dovnitř porostu. Jsou na polích místa, kde je třeba mokro a tam kultura nevzejde, tak dojít dovnitř. Tam se prasata cítí v bezpečí, tam reagují na vábení překvapivě dobře.
A ještě jeden poznatek. Jestliže sousedí kultura kukuřice nebo řepky například s olšinou, s močály, tak tam se už prasata nebojí porost vysoké plodiny opustit, ale snaha vytáhnout tlupu na sousední přehlednou louku bude marná. Lépe tedy zajít do sousedních olšiček, třeba deset patnáct metrů dovnitř, najít si místo trochu rozvolněnější, abych viděl, ideálně ještě trochu zamokřené, kam se chodí prasata kalištit, tak mám velkou naději, že budu úspěšný s vábením a následným ulovením.
Funguje na divočáky to, co na lišku, třeba vřeštění zhasínajícího zajíce? Divočáci jsou taky přece predátoři a bohužel mnohdy vyhledávají mláďata nebo vajíčka bažantů. Dá se napodobit a přilákat tlupa černé na vřeštění zajíce?
Ale ano, dá a je to překvapivě velmi úspěšné a je to možná lepší než imitovat tlupu na vnadišti. A dokonce se dá použít kombinace chrochtání se zaječím vřeštidlem, případně se srnčetem. Já jsem několikrát slyšet pískání a nářek srnčete, kterého divočáci trhali v řepce a je to opravdu situace, kdy běhá mráz po zádech. A je to hrozný zvuk, na který divočáci reagují perfektně, protože je to masitá potrava. To napodobit lze, já to zkusím předvést. Je to boj, jsou tam vzrušivé zvuky pro dospělou zvěř, lze zvuk kombinovat i s odbíjením selat, protože v reálné situaci se samozřejmě na udolané srnče sesypou i další členové tlupy a v tlupě probíhá boj o potravu. Bachyně odbíjí selata, lončáci se perou mezi sebou, takže zvuků můžeme používat víc, jen je to náročné na ovládání vábniček. Je potřeba, aby to mělo drajv, aby to bylo co nejvíce věrné napodobení přirozená situace.
HLAS 3 nahrávka 4
Asi nejen já jsem zažil situaci, kdy při naháňce proběhla tlupa prasat a pak najednou byl slyšet zpoza terénního hřbetu ve vedlejším údolí hlas, kdy bachyně svolává svoji tlupu dohromady. Dá se to napodobit a využít k vábení?
Dá, a je to také překvapivě docela úspěšné. A takový hlas můžeme slyšet v přírodě nejen při naháňkách, ale stává se to v situaci, když je tlupa roztrhaná, kdy se selata poztrácí od bachyně, třeba při sečení obilnin. Tam se to stává často, mechanizace je rychlá, tlupa se roztrhá, členové, zvláště ti mladší se poztrácejí. Pak si jdete k posekanému poli večer sednout, vidíte samotné sele nebo dvě selata, samotnou bachyni a svolávají se. V tu chvíli je atraktivní a účelné zkusit hlas napodobit, ale po pravdě, kolik myslivců takové zvuky zná, málokdo po naháňce má čas jít do lesa nebo se mu nechce, to spíš po té sklizni, opravdu toto ale z hlediska vábení funguje skvěle. Jsou to takové delší zvuky, kdy bachyně svolává členy tlupy.
HLAS 4 Nahrávka 5
My napodobujeme hlasy černé zvěře na vnadišti, využíváme potravní konkurenci, slyšeli jsme svolávání tlupy. Ale v období chrutí se přece snad dají využít taky určité zvuky, které souvisí s tímto obdobím, podobně jako využíváme při srnčí nebo jelení říji?
Dá se v tomto slova smyslu použít hlas bachyně, která je v chrutí a je pronásledovaná kňourem. To je velice atraktivní zvuk, pakliže chceme lovit kňoury. Imitujeme hlas plně říjné bachyně, kterou pronásleduje kňour a na to přichází další kňour, který by se chtěl také zapojit do chrutí.
HLAS 5 nahrávka 6
Když se setkají dva kňouři, tak se taky asi poměřují. Je to jako u jelenů?
Poměřují, a je asi zajímavé, že to už začíná od selat, kdy se začínají poměřovat mladí kňourci. A stává se, když kus ulovíš a stahuješ, tak nejčastěji v oblasti krku jsou často zhnisaná ložiska způsobená při šarvátkách prasat mezi sebou, nebo při odbíjení selete bachyní, nebo kňourem. U větších kňourů je to běžné, oni se poměřují často, staví se bokem, aby byla vidět velikost těla, zbraně, útoky při šarvátkách jsou zbraněmi vedeny do boku, do oblasti krku a začátku plecí, proto zhnisaná ložiska. Ale ještě před šarvátkou mají také hlasový projev, je to takové hluboké, nedá se ani říct chrochtání, spíše jen mručení. To je taková psychologická příprava.
HLAS 6 nahrávka 7
A když dojde k souboji kňourů, to jsou neuvěřitelné zvuky, ty se dají taky napodobit.
HLAS 7 nahrávka 8
Ještě mě napadá jeden hlas, tak jako u jelenů nebo u daňčí zvěře, samice obecně mají varovný hlas a varují nebo komunikují s mláďaty. Dá se napodobit i u divočáků hlas, který varuje před nebezpečím?
Samozřejmě dá a divočáci mají takových hlasů více. Varovný hlas je vlastně fouknutí bachyně. To si každý může bez problémů ověřit. Pakliže jsem potřeboval odejít a byla někde v okolí bachyně s malými selaty a já je nechtěl zradit, tak stačí zhluboka fouknout. To je jejich hlavní varovný hlas, to je okamžitý úprk bachyně se selaty, která jsou poblíž ní. Zbytek selat okamžitě zalehne na místě a potom z povzdáli udělá bachyně varovný hlas, teprve pak se selata zvednou a následují jí.
Takže varovný hlas je krátké hluboké fouknutí. Když se bachyně dostane do krytu, kde volá zbytek selat nebo je svolává po lovu, tak varuje a je to hluboký táhlý hlas.
HLAS 8 nahrávka 9
HLAS 8 nahrávka 10
Mnoho myslivců zná situaci, kdy přijde tlupa černé zvěře, střelíš nějakého člena tlupy, divočáci ale neutečou daleko a jsou někde v křoví a bachyně vyloženě hrozí, nadává, co jsi to provedl. Mnoho myslivců potvrdí, že se někdy skoro až bojí slézt z kazatelny. Dá se k vábení využít a napodobit i tato situace?
Ano, asi ten hlas většina myslivců zná a tuto situaci zažila, ale bohužel na to není vábnička a ani nevím, jak k praktickému vábení využít. Je to vzrušené chrochtání, k tomu cvakání zbraněmi, opravdu skoro naskakuje husí kůže a z kazatelny dolů se moc nechce. V kazatelně je to dobré, ale horší je, když jste na zemi, kolikrát se stane, že bachyně vás začne obcházet, protože ona dobře ví, kde je nebezpečí. Je to směsice zvuků, intenzivnější chrochtání, do toho cvakání háků o sebe, začne slinit, takže je tam částečně i mlaskání.
Už se blížíme ke konci, hned na začátku si naznačil, jak je vábení černé zvěře náročné. Z tvého pohledu jako zkušeného vábiče je vábení černé zvěře složitější než u srnčího a jeleního vábení, případně lišky. Je tedy vábení divočáků jen pro zkušené myslivce?
Složité je každé vábení a u každého je třeba přemýšlet.
Hodně složité je jelení vábení, protože tam vábič musí zvuky dělat sám, mně pomůžou aspoň trošku vábničky, když se je naučím správně ovládat. Ale pakliže jelenář to nemá v hrdle, tak si vábnicí nepomůže, navíc jelen má velice dobrý sluch, takže rychle pozná nevěrné napodobení.
Vábení divočáků má zase jiná specifika a patří k jedním z nejsložitějších a není to skutečně pro každého. Vy byste měli o přítomnosti divočáků v prvé řadě vědět, že tam skutečně jsou. Vy musíte vysledovat, kde asi jsou a pak se k nim přiblížit. Čekání na posedu a vábit, co kdyby, že z lesa by někde něco mohlo vyjít, to u černé zvěře opravdu nefunguje.
Úskalí je také v tom, že hlasy černé zvěře nejsou tak intenzivní, musíte tedy při vábení být u nich blíž, zvuky nejsou tak hlasité a čím blíže divočáci jsou, tím lépe dokážou poznat, že je vábení nepřirozené. Rozeznají i rozdíl hlasu z výšky z posedu a ze země. Na posedu nebo kazatelně ani nemohu dělat ty doprovodné zvuky, o kterých jsme mluvili. Když už na posedu, tak na otevřeném a níž, nejlépe takové ty naháňkové „špačky“, ale ani to zrovna není moc dobrý nápad, tam moc úspěchů nesklidíte.
To nejhlasitější, co můžeme v honitbě slyšet, často třeba i na kilometr daleko, je vysoké zakviknutí, ale na to bohužel dobrá vábnička není a nemám praktické zkušenosti, jak by se dalo využít k vábení.
V každém případě je na vábení černé zvěře krásné to, že je situace v honitbě pokaždé jiná a pokud chceme uspět, nelze jen mít z domova dobře nacvičené zvuky, ale je třeba asi více než u kterékoliv jiné zvěře při vábení přemýšlet, vnímat, co se kolem děje a podle toho volit hlasy a postup vábení.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA
k poslechnutí je
živý záznam na podcastu MysliHost na YouTube