Vlastnosti a funkce zimní srsti
U srnčí zvěře rozlišujeme dva základní druhy srsti – srst letní a srst zimní. Funkcí zimní srsti je ochrana před chladem a před ostatními nepříznivými vlivy prostředí. Jednotlivé pesíky vyrůstají ze škáry, v níž jsou zakotveny kořínky. Ty jsou vlasovými papilami propojeny do krevního oběhu, který je vyživuje.
Každý pesík zimní srsti se skládá ze tří vrstev, z nichž vnitřní je silně provzdušněná, a tím získává vysokou izolační schopnost. U každého vlasového kořínku je malá žláza, jejíž sekret vlas promašťuje – tím se srst stává odolnou vůči vlhkosti v jakékoliv formě. Zvláště při dešti je opticky patrné, jak voda po srsti stéká, a tím je vyloučeno její jakékoliv absorbování.
V každém kořenovém váčku je také nepatrný sval, který dokáže vlas do určité míry vztyčit a opět položit. Z myslivecké praxe je známo, že nejaktivnější jsou tyto svaly v srsti obřitku, kterou při vzrušení, nebezpečí nebo defekaci dokáže jedinec výrazně naježit (efekt „husí kůže“).
Na tomto místě nutno konstatovat, že málokterý myslivec ví, že ve stavu rozrušení, zejména v době zvýšené činnosti pohlavních žláz (např. v období srnčí říje), dokáže srnec naježit srst na celém těle!
Struktura a parametry zimní srsti
Chlupy zimní srsti jsou přibližně třikrát silnější než chlupy srsti letní. Mají širokou dřeň s velkým obsahem vzduchu, jsou křehké a opticky jemně zvlněny, takže i mezi položenou srstí je izolační vrstva vzduchu.
Konečky chlupů jsou rovnější a fyziologicky účelově zahnuty, takže vrstva položené srsti má uzavřený, pro chlad a vlhkost neproniknutelný charakter. Vodící chlupy mají na řezu více či méně kulatý průřez.
Délka krycí zimní srsti není na všech tělesných partiích stejná, nejkratší je na hlavě a bězích a nejdelší je na hřbetu a zejména v bederní oblasti, kde může dosahovat fenomenální délky až 70 mm.
Variability a odchylky ve zbarvení srsti
V zimním šatě jsou barevné odchylky mezi ostatními jedinci menší, do určité míry se opticky vyrovnávají. U některých populací srnčí zvěře však můžeme pozorovat variabilnější zbarvení, přesto jsou odchylky obyčejně jen odstíny základního zbarvení.
V našich honitbách jsou zastoupeni jedinci všech skupin jak s tmavší, tak i světlejší formou zimní srsti. Rozlišit srnce od srny na základě odstínu jejich základního zbarvení není možné, protože tmavší formu srsti může mít jak srnec, tak i srna. Rozdíly ve zbarvení srsti mezi srncem a srnou tedy nejsou opticky patrné.
Hřbetní partie bývají u některých jedinců v zimní srsti tmavěji zbarveny. Spodní část hrudního koše, břicho a vnitřní části běhů jsou zbarveny světleji.
Na spodní části krku převážně u dospělé srnčí zvěře můžeme pozorovat dvě světlé hrdelní skvrny velikosti zavřené pěsti. Mám vypozorováno, že spodní skvrna bývá obvykle menší a je méně výrazná. Tyto skvrny ovšem nejsou vždy pravidlem, viděl jsem mnoho jedinců, kteří deklarované hrdelní skvrny vůbec neměli.
Mechanické vlastnosti a fyziologické skutečnosti
Stejně tak jako v letní srsti, tak i v zimní srsti se někteří jedinci od sebe více či méně barevně odlišují, což je nejlépe patrné u polní srnčí zvěře zejména v době, kdy je soustředěna do početných tlup. Jejich odstíny jsou v paletě od šedostříbrné, hnědošedé, šedožluté až po tmavošedou.
Nejvýrazněji je srst zbarvená na podzim, tedy krátce po její výměně. Se zvyšováním obsahu vzduchu v pesících srst postupně bledne a stává se méně výraznou.
Chlup zimní srsti je po její celé délce nestejnoměrně zbarven, což dává zimní srsti při pohledu zblízka zvláštního proměnlivého charakteru a činí její zbarvení značně závislým na postavení srsti. Nejvíce pigmentu je vždy ve špičce vlasu.
Konečky chlupů zimní srsti se do konce zimního období mechanicky opotřebovávají, resp. odlamují, takže zimní srst bývá v době před jarní výměnou neúhledná a celkově světlejší než byla na podzim, kdy právě dorostla.
Delší a více odstávající zimní srst dává hlavě stejně jako ostatním partiím těla zavalitější podobu a opticky ji zkracuje. Na jednom z připojených snímků je zachyceno optické porovnání postavy identického srnce v zimní a letní srsti.
Mýty a dogmata z literatury a myslivecké praxe
V odborné literatuře se uvádí, že srnčí zvěř má v zimní srsti kromě krycích chlupů (pesíků) také podsadu. Tento poznatek je však mylný a s největší pravděpodobností byl vypozorován u ojedinělých atypických forem přebarvování.
Zdravá srnčí zvěř, která přebarvuje v obvyklé době a standardních klimatických podmínkách, podsadu nemá! Dlouholetým studiem a pozorováním jedinců chovaných v experimentálních zařízení (v závislosti na celém průběhu podzimního přebarvování), jsem však zjistil jednu biologickou zvláštnost, o které žádná literatura dosud nepsala. Tato individualita je významně ovlivněna místními klimatickými podmínkami a charakterem počasí v konkrétním roce, resp. konkrétním měsícem.
Biologický poznatek v oblasti přebarvování
Pokud je v době přebarvování (září až říjen) teplé podzimní počasí, začne některým jedincům vyrůstat jemná, slabá a velice řídká zimní srst (na ploše 1 cm
2 se nachází přibližně 60 pesíků). Úderem chladnějšího počasí, kdy noční teploty padají pod bod mrazu a kdy jedinec začne pociťovat chlad, zahájí centrální nervová soustava „duplicitní“ přebarvování a začne zhušťovat stávající srst růstem srsti nové. Mezi původní řídkou srstí začne podrůstat nová srst v podobě podsady. Ta se průběhem chladného zimního počasí integrálně prodlužuje a dorůstá konstantní délky většinou kolem 3 až cm, nikdy však nedosáhne délky a síly původní krycí srsti – pesíků.
Podle mého názoru se růstem této nové srsti vyrovnává tepelný deficit, který vznikl nedostatečným prvotním přebarvením v důsledku teplého podzimního počasí, resp. potenciální nemoci. Tato skutečnost je zřejmě fyziologickým obranným mechanismem chránícím jedince proti podchladnutí, zejména v krutých zimách doprovázených silnými mrazy a ledovými větry.
Pokud je začátkem doby přebarvování (září až říjen) chladnější počasí, zimní srst začne hned zkraje vyrůstat dynamičtěji a podstatně hustěji (na ploše 1 cm
2 bývá obvykle 90 až 125 pesíků).
Na připojených snímcích jsem zachytil progresivní růst „náhradní zimní srsti“, která se zvyšující intenzitou mrazů vyrostla v průběhu listopadu a prosince do délky 4 cm.
Studiem a cíleným monitorováním atypických forem přebarvování se dosud nikdo exaktně nezabýval, a tak zřejmě vzniklo dogma či mýtus, že srnčí zvěř má kromě krycí srsti také podsadu.
Experiment v oblasti výměny srsti
Další biologickou zvláštnost v oblasti přebarvování jsem zaznamenal na jaře v době blížící se výměny srsti. Stejně tak jako v prvním případě, tak i zde sehrál hlavní roli charakter počasí v konkrétním roce.
Za účelem tohoto experimentu jsem za asistence veterináře tříletému srnci v oblasti hřbetu (15. dubna) mechanicky odstranil zimní srst v celkové ploše přibližně 100 cm
2. Za pár dní začala z lysého místa vyrůstat nová, strukturou a barvou srst letní. Nutno poznamenat, že tou dobou bylo teplé jarní počasí, které se již od začátku března drželo s vysokými průměrnými teplotami.
Stejný experiment jsem provedl následující rok (15. dubna), ovšem za zcela diametrálních povětrnostních podmínek. Toho roku bylo sychravo a větrno, chladné počasí bylo doprovázeno sněhovými přeháňkami a teplota vzduchu se v nočních hodinách pohybovala pod bodem mrazu.
A tohoto roku začala z exponovaného místa vyrůstat identickému jedinci srst zimní, tedy zcela jiná, než tomu bylo ve stejné době předchozího roku. Tato skutečnost je detailně zachycena na autentických snímcích doprovázející tento článek.
Z výsledku experimentu snad dostatečně jasně vyplývá, že přebarvování, resp. průběh výměny srsti, kromě jiných faktorů, významně ovlivňuje charakter počasí v konkrétním roce a že centrální nervová soustava srnce je evidentně schopna aktuálně vyhodnocovat situaci konkrétního období a rozhodovat o průběhu a výsledku přebarvení.
Početnost a zastoupení pesíků v letní a zimní srsti
Na základě mého zjištění je na ploše 1 cm
2 v letní srsti od 130 do 160 pesíků, zatímco v zimní srsti od 90 do 125 pesíků. Pro objektivitu jsem tato měření prováděl u několika jedinců různých věkových tříd jak v letním, tak i v zimním období.
Je vidět, že široká myslivecká veřejnost je opět ovlivněna „odbornou“ literaturou, protože na otázku, v kterém období má srnčí zvěř více chlupů, převážně každý myslivec bez velkého váhání odpoví, že v období zimním. Logicky vycházejí z toho, že zimní období je chladné, mrazivé a větrné a každé zvíře by mělo mít v tomto období logicky větší zastoupení chlupů. Citace z literatury:
„V letní srsti srnčí zvěře převládají pesíky, které jsou pružné, ale podstatně řidší než hustá zimní srst.“ Ve skutečnosti je to ale přesně naopak! Je vidět, že nikoho z autorů nenapadlo se této oblasti hlouběji věnovat, resp. spočítat chlupy z určitého výřezu kůže ulovených jedinců v jarním a zimním období.
Početně menší zastoupení chlupů v zimní srsti je podle mého názoru naprosto logické. Primárně je dáno skutečností, že pesík zimní srsti je trojnásobně silnější než pesík srsti letní, a tudíž z logiky vyplývá, že na stejné ploše kůže zabírá podstatně více místa.
Progrese růstu pesíků v průběhu podzimních měsíců a charakteru počasí
V oblastech České republiky začíná podzimní přebarvování zpravidla během měsíce září a dokončuje se během října. Mám vypozorováno a obrazově zdokumentováno, že při přebarvení zvěře (září až říjen) není délka chlupů – pesíků konstantní, ale progresivně se mění v závislosti na průběhu týdnů a charakteru počasí. Nejdynamičtěji přirůstá právě v době, kdy se výrazně ochladí a noční teploty padnou pod bod mrazu.
V samém počátku přebarvování je zimní srst krátká (dosahuje jen pár milimetrů), jakoby semišová a na pohmat příjemně teplá. Exponenciálně s dalším růstem zesiluje a postupně dosahuje výraznějšího zvlnění.
Růst srsti se zpravidla ukončuje až v prosinci, kdy pesíky dosahují své maximální, a tudíž konstantní délky. Tato skutečnost jsem zcela detailně zachytil na doprovodných snímcích, které provázejí tento příspěvek.
Postup podzimního přebarvování je bezpochyby určitým vodítkem pro správné posouzení věku a chovné hodnoty jedince v oblasti průběrného odstřelu. Proto je nutné průběhu podzimního přebarvování věnovat co největší pozornost a v této době z chovu vyřazovat co nejvíce nežádoucích jedinců srnčí zvěře.
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí
a Klubu autorů
Privátní výzkum biologie srnčí zvěře
