Květen je křehké pohlazení. Zrodí se v žáru čarodějných ohňů planoucích vstříc očekávání zrodu tajemného prvomájového jitra. Pak táhlý rudý paprsek pohladí chladem se tetelící snítku kvetoucí třešně a strom podmanivou vůní pozve roztoužené milence po probdělé noci blíž.
Květen je lehký závan přecházející v bující explozi barev. Desítky odstínů nesměle se klubajících zelených lístků i jehličí modřínů vybuchne na povrch naditých pupenů. Jásavá záplava zalévá jako valící se lavina lesnaté kopce. Údolí potoků i travnatých strání uchvacuje zlato blatouchů a pampelišek, kučeravé hlavy sadů něžně objímá růžová náruč jabloňových větví.
Květen je radostí myslivcovou. Radostí zakletou v udivených světlech liščete opouštějícího temnotu rodné nory. Radostí uzamčenou v sytém koberci jarního pažitu rozhrnutém běhy statného srnce. Radostí tiše uschovanou v smrkovém úlomku vetknutém za stuhou klobouku.
Květen je jedna velká hra barev. V říši rostlin snad během celého roku nenalezneme pestřejší období, během kterého by příroda tolik zářila. Přestože je nabídka opravdu bohatá, a barvy se s postupujícími týdny přelévají jako vlna jedna přes druhou, je květen převážně měsícem bílé. Jako naprostý zázrak, vykouzlený náhle z ničeho, zapůsobí na smysly květy i vůně planých slivoní. V mezích a sadech pozdraví poutníka obsypanými větvemi třešně, v okrajích lesů i liniových porostech se pochlubí nádherou okvětních lístků trnky, jeřáby, kaštany a keře omamně vonících hlohů.
V lesních pláštích nás bílé ostrůvky doslova uchvátí svojí sveřepou opuštěností, usazené mezi temnou zelení smrků i načervenalým odstínem nalitých pupenů buků, dubů a jasanů, které prozatím ještě dřímaly. Celkovou kulisu jara dotvářejí ptáci vyzpěvující s přicházejícím večerem svoje nekončící serenády.
Zazáří-li první polovina května bílou barvou, je její vláda pozvolna střídána, jak se k ní přimíchávají odstíny z palety modré, růžové, fialkové, a zejména žluté. Zrak jindy netečného pozorovatele uhranou souvislé plochy pampelišek, vytlačující neúprosně dosavadní zeleň luk na stráních. S nimi může soupeřit jedna jediná rostlina - řepka olejka – která se arogantně hlásí o svoje práva.
Kontroverze této plodiny je dobře známá. Jakoby ji vyvolávala i samotná barva a intenzívní vůně. Pohled na lán kvetoucí řepky je zcela odlišný od teplého pohlazení pampeliškami pokryté louky. Řepkové pole je studené, sírově žluté. Jeho barva je ostrá, na pohled působící jedovatým dojmem. Přesto je svým rozměrem tak omamně přitažlivé, že neodoláte a musíte se mu obdivovat. Stejně jako vůni, která se z něj line.
Konec měsíce se z hlediska barev již nese ve znamení další změny. V lukách si zlatavé odstíny ještě podrží křehké okvětní lístky pryskyřníků. Doplní je ale bílá sluníčka kopretin s oranžovými očky uprostřed a nafialovělá krása nařasených smolniček. K nim v lesním lemu přidají modrou paletu ostrůvky lupiny, na první pohled zranitelné plochy pomněnek a nenápadné kvítky rozrazilů. Jimi už se ale o slovo opravdu hlásí plné léto.
S květnem přichází doba zrození, která se protahuje i do měsíce následujícího. V hnízdech se ze skořápek klubou holátka, s jejichž výživou mají rodiče plné ruce práce. Vzduch je přesycen ruchem, přelety, poskakováním, ale i hašteřením a spory o nejlepší místo k hnízdění nebo o zajímavou potravu. Pod stromy se začínají objevovat otevřené skořápky vajíček svědčící o skutečnosti, že hnízdo, ukryté někde tam nahoře, naší pozornosti dosud úspěšně unikalo.
Temnotu rodných nor opouštějí liščata, která můžeme za slunečných hodin zastihnout v jejich bezprostřední blízkosti. Je velmi těžké uvěřit, že z oněch nemotorných, hravých, srstí sotva ochmýřených kuliček, vyrostou během několika měsíců obávaní lupiči a zabijáci všech drobných živočichů. Nyní si ale před vsuky bezstarostně hrají v očekávání mámy, která jim přinese něco dobrého do věčně hladových bříšek.
Stejně tak můžeme v květnu narazit na srnčata, která se ve svém ochranném puntíkatém kabátku tisknou ustrašeně k zemi někde poblíž trsu trávy nebo pod svěšenými větvemi keře. Ale pozor! Přestože se srnče zdá oslabené a zcela opuštěné, nechoďme k němu prosím blíž! Jeho máma nás téměř určitě zpovzdálí sleduje a dost možná, že i zaslechneme její ustarané štěkavé nadávání. Nehlaďme malého tvora. Pach našich rukou na něm ulpí jako stigma kontaktu s nebezpečným predátorem a dokáže i jindy milující matku přimět k tomu, aby svého potomka odvrhla.
Bavíme-li se o zbarvení a srsti zvěře, všimneme si snadno, že právě v těchto dnech se její vzhled dramaticky mění. Může za to probíhající jarní přebarvování. Tmavé, dlouhé a husté zimní pesíky vypadávají, aby byly nahrazeny barevně pestřejší, a především výrazně řidší, vzdušnou srstí letní.
Výměna neproběhne samozřejmě naráz, ale je postupná. Například u srnčí zvěře můžeme pozorovat vypadávání velkých chomáčů na různých částech těla, jak se zvěř otírá o větve a keře. Rozcuchaný vzhled se uhlazuje. Zvěř se čistí, stejně jako celá okolní příroda. Přebarvování se nejdříve projeví na hlavě, krku a bězích, aby se postupně přesunulo na boky a hřbet. U všech kusů také neprobíhá ve stejnou dobu. Nejmladší a zdravá zvěř v dobré kondici je přebarvena jako první. Jako poslední mění srst nejstarší kusy, zvěř neduživá a srny vodící srnčata, jejichž organismus je pod velkou zátěží laktace.
Květen je v myslivecké roce prvním měsícem intenzívnějších loveckých aktivit. Ty směřují především k lovu srnců. Lovecká činnost myslivců je mnohdy chápána jako kontroverzní a krvavá zábava. Zcela neprávem. Lov je samozřejmě o usmrcování zvěře. Nicméně není o usmrcování bezcílném, preferovaném a nepromyšleném.
Myslivost je vyšší, racionální formou původního lovu, který je pouze její jednou její součástí. Je to aktivita v současné krajině nutná a nenahraditelná. Jedná se o jediný způsob, jak regulovat vybrané živočišné druhy, mezi které patří zejména zvěř spárkatá a drobné šelmy. Jejich přemnožení by mělo fatální následky v podobě škod nejen na zemědělských plodinách a lesní výsadbě, ale také na dalších, často existenčně ohrožených druzích živočichů.
Uvědomit si také musíme, že myslivci v případě spárkaté zvěře neloví náhodným způsobem „na první setkání“, ale že zvěř určenou k odebrání z přírody předem dobře ohodnotí a vytipují. Z honiteb se tak odebere pouze určený počet kusů, které nesplňují kritéria z hlediska další perspektivy chovu. Díky tomu je zaručeno, že zvěř, která v přírodě zůstane, bude zárukou populace s kvalitními geny předanými dalším generacím.
I na to musíme nyní, v době okolního zrození, růstu a pučení pamatovat. V případě srnčí zvěře v květnu lovíme především mladé srnce, kteří vykazují odchylky od požadovaných představ. Pozornost věnujeme zejména kategorii paličkáčů, kteří jsou ve vývoji opožděni nejen z hlediska trofejí, ale obvykle také vykazují výrazné odchylky tělesné hmotnosti. I když je budeme z naprosto nelogických důvodů chránit, nestanou se tito srnci nikdy hodnotnými členy srnčích populací.
U každého měsíce hledám to správné souznění s jeho náladou, s děním v přírodě. Květen je tak pestrý, že to ani není možné. Snad si ale můžeme do jednoho prvku saturovat symboliku jeho odchodu. Stačí chvíli postát nad plochou bílých pampeliškových balónků, které pokryly okolní louky. Pak už chybí jen drobný závan vzduchu, aby se milióny padáčků rozletěly do kraje. A s nimi odlétá i květen a další, právě končící jaro…