Všichni asi slyšeli o králíkovi v Austrálii, potkanech na různých tropických ostrovech nebo krajtách na Floridě. Z pohledu České republiky se často mluví o želvách nádherných, mývalech či v nedávné době se objevivších asijských sršních či hlemýždíkovi kropenatém, z rostlin lze zmínit slunečnici topinambur.
Bohužel, ne vždy jsou předkládána správná fakta a argumenty, snadno se pak vyvozují mylné závěry, na základě kterých se hledají jednoduchá řešení, která mohou situaci paradoxně ještě zhoršit. Patří sem i neuvážené a především špatně vysvětlované legislativní zákazy a nařízení.
Je třeba si uvědomit, že zdaleka ne každý nepůvodní druh je invazní. Ve skutečnosti má potenciál projevit se invazně jen malá část nepůvodních druhů. Jen malá část nepůvodních druhů unikne či je záměrně vypuštěna nebo vysazena do přírody, z těchto druhů jen malá část dokáže na novém území přežít, a ještě menší část se dokáže množit a šířit do okolí a přitom ještě působit významné škody.
Z toho vyplývá, že naprostá většina nepůvodních druhů se na daném území neprojevuje invazně. Takovým příkladem může být východoevropský rak bahenní, který se sice vyskytuje na několika lokalitách i na území ČR, invazně se ovšem nechová.
Na druhou stranu je ale důležité upozornit na to, že ty druhy, které se invazně projevovat začnou, představují opravdu vážnou hrozbu, se kterou si v mnoha případech nedokážeme účinně poradit. Pokud jsou totiž invazní druhy úspěšné, mohou v poměrně krátkém čase vytlačit druhy původní na okraj jejich areálu výskytu a mimo jejich optimální životní podmínky. V důsledku toho původní druhy strádají, početnost klesá, populace jsou ohroženy a mohou se zhroutit. V nejhorším případě dojde k úplnému vyhynutí původního druhu.
Postupy vedoucí k úplnému vyhubení či vymýcení invazních druhů, k tzv. eradikaci, jsou účinné jen u menších a izolovaných populací v rané fázi invaze. Obecně jsou kladně přijímány eradikace týkající se rostlin a bezobratlých živočichů, u obratlovců (především u savců a ptáků) se často naráží na nesouhlas nepoučené veřejnosti.
Nemá ovšem smysl slepě zakazovat a legislativně omezovat využívání všech nepůvodních druhů, ale přímo těch, které jsou prokazatelně vysoce rizikové a při zavlečení na nová území se budou chovat invazně se všemi negativními důsledky pro přírodu i pro člověka samotného. Tyto druhy naopak musí být regulovány a co nejpřísněji potlačovány, pokud se již na novém území vyskytují, a pokud ještě ne, je možné preventivně zabránit jejich zavlečení či se o to alespoň pokusit.
Tímto citlivým postupem se v ideálním případě dosáhne toho, že se výrazně sníží riziko biologických invazí na straně jedné, ale nebudou se zbytečně omezovat produkční a zájmové chovy, pěstování a další způsoby využití cenných a zároveň prokazatelně málo nebezpečných druhů na straně druhé.
Pro nalezení společných postojů je potřeba rozvíjet komunikaci s veřejností i dalšími zainteresovanými stranami (výzkumníci, učitelé, chovatelé, zemědělci, lesníci, obchodníci, ochranáři, aj.). Jedině tak dochází k názorové shodě a vznikají společné návrhy řešení dané situace.
Takto pojatý management biologických invazí je pak přijatelný napříč celou společností, což je zcela zásadní krok k udržitelnému využívání přírodních zdrojů a ochraně biodiverzity. Proto je velice důležité vše s podporou rozumných argumentů dopředu vysvětlit a seznámit veřejnost s hrozícími riziky v případě šíření invazních druhů. Tímto se zabývá osvěta a vzdělávání.
V návaznosti na výše uvedené se jako jedna z důležitých cest prevence jeví práce s těmi nejmladšími, s dětmi. Je důležité názory a povědomí dětí formovat již od začátku erudovaně, aby v dospělosti mohly činit dobrá a správná rozhodnutí. Výchova k udržitelnosti, k uvědomění si toho, že lidé mají zásadní vliv na životní prostředí, by měla vycházet jednak z rodiny, ale především ze strany poučených a informovaných pedagogů, kteří v této problematice mohou hrát klíčovou roli.
Kromě pedagogů se na environmentálním vzdělávání dále mohou podílet například centra environmentální výchovy a další chovatelská nebo ochranářská zařízení. U myslivců to pak mohou být kroužky mladých myslivců, resp. vedoucí kroužků, a nejen těch zapojených do dlouhodobé aktivity Zlatá srnčí trofej. Také tam je tedy potřeba směřovat osvětu a dostatek kvalitních, metodicky správných, podpůrných materiálů.
Téma biologických invazí je poměrně nové a do povědomí pedagogů a vedoucích dětských kolektivů se teprve dostává. V rámci České republiky není kurikulárně zakotveno a cestu do výuky si tak zatím hledá poměrně obtížně. Mnoho pedagogů o této problematice nemá dostatek znalostí, a co víc, záměrně se jí vyhýbá. Učitelé nepovažují danou problematiku za důležitou, mnohdy se odvolávají na nedostatek času pro zařazení tématu do výuky a také na nedostatek výukových materiálů. Jako zásadní pro výchovu k udržitelnosti pedagogové volí třídění odpadu a zaměřují se též na témata obnovitelných zdrojů energií.
Často se setkáváme s názorem učitelů, že téma biologických invazí do výuky nepatří a pro žáky základních škol je nevhodné a velice obtížné. Panují obavy z toho, že by jej děti nepochopily, mohlo by je stresovat a vzbuzovat v nich existenciální strach. Z tohoto důvodu tedy nedochází ani k tomu, že by učitel, jenž dostatek informací o biologických invazích nemá, přizval do výuky externí odborníky, kteří by žáky do problematiky invazních druhů a souvisejícího poklesu biodiverzity uvedli.
V mnoha případech dokonce dochází ze strany pedagogů ke zcela zásadním pochybením, která mohou žáky uvést v omyl. Známy jsou situace, kdy ze strany pedagoga dojde k záměně invazního druhu s chráněným (např. bobr evropský je tak učitelem považován za invazní druh, který by měl být vyhuben) nebo dokonce k podpoře invazních druhů, kdy se učitel se žáky vydá krmit nutrie. Učitel je často pro děti (zejména ty mladší) autoritou a garantem pravdy, proto je velice důležité, aby předával nezkreslené a pravdivé informace.
Jsme si vědomi toho, že pedagogové jsou mnohdy časově vytíženi, a proto jsme se jim snažili co nejvíce vyjít vstříc. Vytvořili jsme dvě certifikované metodiky - pro první stupeň základních škol (Patoková et al. 2023) a pro druhý stupeň základních škol a nižší stupeň víceletých gymnázií (Patoková et al. 2024).
V těchto metodikách jsou kromě jiného k dispozici i různé aktivity pro žáky, pomocí nichž jim jsou představovány principy biologických invazí a související rizika. Obě metodiky jsou k dispozici zdarma (ke stažení zde:
https://invaznidruhy.aopk.gov.cz/vyukove-materialy) a doufáme, že propojením aktuálních vědeckých poznatků a pedagogické praxe tímto přispějeme k šíření osvěty nejen v rámci škol, ale například i ve výše zmíněných centrech environmentální výchovy, stanicích přírodovědců, záchranných stanicích, a rybářských a mysliveckých kroužcích.
Zároveň probíhá několik porovnávacích studií mapujících názory a postoje veřejnosti k problematice biologických invazí. Rádi bychom zjistili, jaký je i postoj vedoucích mysliveckých kroužků, stejně tak je v řadách myslivců a jejich rodinných příslušníků určitě celá řada těch, kteří jsou povoláním pedagogové. Získané informace budou zapracovány do širší studie o výchově k udržitelnosti i k prospěchu lidské společnosti. Pokud najdete chvilku na vyplnění krátkého anonymního dotazníku, bude to skvělé.
Odkaz na dotazník je zde:
https://forms.gle/pP2hvVUTKLjoZgZD8 nebo po načtení připojeného QR kódu
Za pomoc a Váš čas tímto předem děkujeme.
Článek byl vytvořen jako součást aktivit grantu UJEP-SGS-2025-43-004-2.