Nesečená tráva v sadech a na loukách, neudržovaný porost biopásů a jiné nezapravené posklizňové zbytky
V kontextu témat o novelizaci právní úpravy, přemnožené spárkaté zvěři, šířícímu se africkému moru zvěře černé, novinkách v oblasti termovizí a další výbavy uplatňované ve stále gradující lovecké nabídce, jako by myslivci zapomínali na problematický stav volné krajiny a s tím souvisejícími stavy drobné zvěře. Drobná zvěř se stává klíčovým a především perspektivním tématem, kterým můžou myslivci významně oslovit veřejnost!
Právě v zimních měsících se v polních honitbách ptáme, zda má drobná zvěř potravu, zda se má kde schovat, kde je pro ni klid a bezpečí. Otázka by ale měla také znít - vytvořili uživatelé pozemků pro drobnou zvěř vhodné prostředí? Lze například najít v honitbě nesečený bylinný pokryv sadů a podobných krajinných prvků, je na orné půdě vzrostlá a nezapravená biomasa vybraných polních kultur nebo máme založenou a vzrostlou vhodnou výměru biopásů?
Bohužel, potřeby zvěře a aktivita hospodářů v krajině jsou stále více nepochopeny v očích veřejnosti, a to i veřejnosti odborné; je možno se setkat s nepochopením, kdy například to, co utváří přívětivou krajinou mozaiku, to, co poskytuje skutečně zvěři potravu, úkryt a klid je označováno naopak jako nepořádek, nekázeň a především jako pochybná praxe nezodpovědných hospodářů.
Nepokosená píce, biopásy, nezapravená biomasa a veřejnost
Ponechání nepokosené píce, mnohými nazývané „stařiny“, či ponechání nezapravené biomasy vybraných polních kultur či biopásů přes zimní období na zemědělské půdě, se na českém venkově lidově řečeno „moc nelíbí“. Komentáře kolemjdoucích „co je to za nepořádek“, kdo tady „hospodaří“ nebo čí je to „pleveliště“ se řadí ještě do kategorie publikačně „přijatelných“….
Obdobné je tomu u lesních hospodářů, kteří v rámci svého lesa ponechají část porostu bez zásahu nebo část dřevní hmotu ponechají v lese k zetlení. V Národním parku Šumava by mohli vyprávět....
Tak jako na ponechané dřevo v lese určené k zetlení, i na nepokosenou část louky, bylinného pásu v sadu či „zimující“ biopás na orné půdě nejsou spoluobčané našeho státu prostě zvyklí. Trávobylinný porost upraven podle vzoru golfového hřiště nebo sad obhospodařován jako zámecká zahrada jsou vizí významné části spoluobčanů, kteří v rámci své psychohygieny opouštějí místa intravilánu obcí do míst, kde hrají prim právě zemědělci a myslivci. Bohužel, k takto smýšlející veřejnosti se nejenom názorově, ale především svojí nečinností přidává stále více a více „uživatelů“ honebních pozemků, kteří pasivitou a neznalostí, jako by se od těchto odvážných cenných ostrůvků biodiverzity ve volné krajině distancovali.
Proč hospodáři ponechávají nepokosenou píci a nezapravenou biomasu na své zemědělské půdě?
Pro zachování druhového bohatství volně žijících živočichů, ale také rostlin na zemědělské půdě, je nutné část agroekosystému promyšleně a současně udržitelně obhospodařovat. Pokud by bylo od udržitelného hospodaření upuštěno, je možno očekávat, především u rostlin, prosazení monokultur nebo naopak invazivních a nepůvodních druhů, tedy nevhodné změny v jejich druhové skladbě. Obdobně je tomu i u volně žijících živočichů, což není žádoucí.
Stále velkým problémem je intenzita hospodaření; např. velkoplošná seč nebo jednorázové celoplošné zapravení biomasy do půdy znamená dočasnou ztrátu zdroje potravy a možnosti úkrytu pro bezobratlé, polní ptáky a jiné volně žijící živočichy. Stane-li se tak najednou na větší ploše, může to zcela znemožnit jejich přežívání (např. monodietní syndrom, steatóza u zajíců).
Samotná seč či příprava půdy před setím také vede k vysoké přímé úmrtnosti zástupců volně žijících živočichů a na několik týdnů (v závislosti na daných druzích, typu zemědělské kultury, klimatických podmínkách apod.) odstraní jedno až několik stanovišť důležitých pro jejich vývoj (protiprávní poškození biotopu).
V dobách před socializací venkova byly díly půdních bloků výrazně menší, seč probíhala extenzivně a s ohledem na různé vlastníky i s několikatýdenním termínovým odstupem. V zemědělské krajině tak blízko sebe neustále zůstávala neobdělaná (nepokosená) místa nebo místa s již obrážející vegetací.
Pro potlačení nepříznivého vlivu v dnešní době velmi rychlé přípravy půdy před setím či seče na větších celcích byly ze strany Ministerstva zemědělství pro hospodařící zemědělce vytvořeny dotační tituly obsahující podmínky ponechávání kompenzačních neposečených ploch. Tyto dotační pobídky podporují zemědělce, kteří neposečou stanovenou část píce nebo vytvoří biopás, do kterého se nezasahuje.
Aby vegetace poskytla útočiště jedincům z obdělané půdy / posečených částí, měla by být dostupná i druhům, které jsou méně pohyblivé. Neposečená / neobdělaná plocha by tedy měla být rozmístěna na rozloze půdních bloků rovnoměrně a nepříliš daleko od sebe. Ideální by byla mozaika různě velkých sečených/nesečených/ a pooraných/nepooraných ploch. Význam nesečených ponechaných ploch při první nebo druhé seči je různý s ohledem na způsob života jednotlivých druhů bezobratlých nebo hnízdících polních ptáků.
Zjednodušeně lze říci, že ponechané plochy slouží jako zdroj potravy nebo úkryt v kritické době, po několik dní, týdnů až měsíců po seči. Ponechání neposečené biomasy při seči či nezapravení posklizňových zbytků je klíčové, protože jednotlivé druhy živočichů mají jinou délku vývoje, načasováním fází životních cyklů či počet generací. Neposečená a nezapravená vegetace ponechaná přes zimu je důležitá také pro přezimování hmyzu. Vegetace také zlepšuje mikroklima při zemi nebo mělce pod zemí zimujících druhů, nebo jim slouží přímo jako úkryt.
Pokud dojde k ponechání neposečených a nezapravených ploch přes zimu, pak je odstranění „stařiny“ a zapravení posklizňových zbytků biomasy na orné půdě nutné provést až po vyhnízdění či vylíhnutí či aktivaci jedinců (juvenilních zajíčků, srnčat), což je obvykle až v průběhu druhé poloviny května až pozdního června.
Je problém s ponecháním neposečené stařiny či nezapravením posklizňových zbytků na zemědělské půdě?
O problémech veřejnosti, která vnímá na polích „strašný nepořádek“, již bylo pojednáno. Z pohledu významné skupiny zemědělců je ale ponechání neposečené plochy spojeno s tzv. „podporou zaplevelujících rostlin“, se ztrátou výnosu z pozemku a rovněž se starostí, co dělat se stařinou, která na daném dílu půdního bloku zůstane. Obdobné je to s podzimním (ne)zapravením biomasy, např. vzrostlého a drobnou pernatou zvěří vyhledávaného čiroku, s tím, že orná půda může být oseta výnosnějším ozimem.
Pro bezobratlé živočichy, kteří jsou svým způsobem vývoje i života na biomase a lučních společenstvech přímo závislí, jsou však tyto plochy ponechané bez zásahu i přes zimu zcela klíčové. Zároveň má toto opatření význam i pro menší obratlovce a především polní ptáky, vyhledávající v travním porostu úkryt a potravu.
Proto je potřeba přistupovat k managementu vybraných zemědělských pozemků velmi uvážlivě. Na významu nabývá takto podpořená biodiverzita zejména v souvislosti s požadovanou ekologizací zemědělství, tedy vznikem refugia přirozených predátorů škůdců kulturních rostlin a jejich rekolonizací okolních zemědělky obhospodařovaných ploch.
Bez ohledu na výše uvedená pozitiva, především u nekosení části travních porostů, Ministerstvo zemědělství od roku 2023 změnilo podmínky významného agroenvironmentálního a klimatického opatření pro volnou krajinu „Krajinotvorné sady“, kdy oproti minulému programovému období (2014 – 2020) zavedlo pro realizátory a žadatele o podporu (dotaci) podmínku povinné seče nepokosené „stařiny“ do 30.11. kalendářního roku. Zjednodušeně řečeno - z opatření na podporu biodiverzity se touto podmínkou stává opatření, které významně a nepochopitelně, právě v období před zimou, biodiverzitu nevhodně potlačuje. Pokud pomineme význam pro bezobratlé, plochy se stařinou byly a jsou prokazatelně vyhledávány bažanty, zajíci, ale především dlouhodobě strádající koroptví polní. Právě pro koroptve polní jsou semena nesečené píce a planě rostoucích rostlin v průběhu zimního období nepostradatelnou složkou potravy. Zavedení této povinnosti s vědomím, že ponecháním neposečené plochy je umožněno přežití možná desítkám až stovkám druhů, které se sice v porostu snadno přehlédnou, ale přesto mají v ekosystému své trvalé a nezastupitelné místo, tedy nemá logické vysvětlení…
Co na to myslivci, co na to Českomoravská myslivecká jednota?
Ze strany hospodařících myslivců nebyly zaznamenány proti změnám v rámci podmínek hospodaření na ekologicky významných plochách ve volné krajině, tedy v rámci systému sečení stařiny v krajinotvorných sadech, žádné reakce. Bohužel, stejně tak jako je tomu u nově zakládaných úhorů, ochranných pásů kolem vod a jejich systému obhospodařování, jako by myslivci ani nevnímali, že se něco takového v jejich především polních honitbách, děje.
O to více zarážející je nečinnost a mlčení kompetentních členů ČMMJ, kdy se už ale třeba vůbec neschází ekologická a myslivecká komise, jejichž členové v minulosti právě takováto témata řešili. Přitom Ministerstvo zemědělství prokazatelně vyzývalo ústředí k aktivní účasti zástupců myslivců v rámci pracovní skupiny „Biodiverzita“ za účelem přípravy podmínek těchto dotačních programů, a tak je platná úprava podmínek hospodaření s ohledem na reálnou praxi a související (ne)podporu drobné zvěře docela zklamáním.
Možné řešení pro společnost a drobnou zvěř
Subjektivně se lze pouze domnívat, co bylo možnou příčinou nevhodné úpravy podmínek uvedeného dotačního titulu. Ať již to byla neznalost prospěšnosti opatření ve volné krajině pro drobnou zvěř tvůrci tohoto programu, pravděpodobná absence zástupce ČMMJ na těchto jednáních, jeho nekompetence nebo nezájem ČMMJ předmětnou úpravu řešit, je třeba upřít pozornost na nápravu, tedy možné připomínkování a následnou úpravu pravidel, která bude zcela jistě v budoucím období potřebná a možná.
Pokud ČMMJ a českým myslivcům záleží na drobné zvěři, je třeba být v dané věci aktivní. Podmínkou úspěchu prosazení odpovídajících podmínek je zcela jistě kompetentní zástupce, který bude rozumět společné zemědělské politice a bude mít jasnou představu a především objektivní informace o významu neposečené píce a nezapravené biomasy pro zemědělské hospodaření, o možných problémech ekologických ploch, respektive ponechané „stařiny“ pro zemědělce a veřejnost, o potřebách zejména drobné volně žijící zvěře (potrava, kryt, klid, bezpečí), a také o praxi a prováděných metodách zemědělského hospodaření.
Pro možnou inspiraci myslivcům může posloužit právě vzor a příklad osvědčený v již zmiňovaném Národním parku Šumava, kde pro podporu a obhajobu tlejícího dřeva vyhlásili kampaň s názvem „Rok tlejícího dřeva“, v rámci které prostřednictvím svých publikací, periodik a jiných vzdělávacích prostředků seznamují pracovníci parku nejen odbornou veřejnost právě o tom, co mrtvé tlející dřevo je, proč je vhodné ho v přírodě ponechávat, jak je to s nebezpečím požáru, jak je to s vlastním systémem hospodaření.
Takže se doslova nabízí pro ČMMJ třeba kampaň „Rok nesečené píce a nezapravené biomasy“ anebo „Návrat koroptve polní do naší přírody.“ Pokud to myslivci se svojí úlohou ve společnosti, tj. aktivním přístupem v rámci ochrany přírody především ve volné krajině myslí vážně, mají možnost se realizovat. Pokud však ve společnosti neobhájí ani odpovídající prostředí pro koroptve a drobnou zvěř, jen stěží mohou řešit společensky významnější problematiku související s přemnoženou zvěří a konfliktními druhy jako jsou například bobři, vydry či v poslední době stále více se vyskytující vlci.
doc. Dr. Ing. Petr MARADA,
Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky,
Mendelova univerzita v Brně
Obr. 1 Nesklizený a nezapravený porost čiroku na orné půdě pro podporu bažantů a koroptví
Obr. 2 Nepokosená a neodklizená píce z bylinného pásma krajinotvorných sadů pro podporu zajíců, jiných drobných obratlovců a především bezobratlých jako potravy pro koroptve a bažanty