Zábavné cvičení přímým a strategickým způsobem probudí chuť k aportu – ne nutně vlohu. Naši lovečtí psi jsou potomky divokých smečkových zvířat a přirozeným instinktem těchto divokých psů bylo pozřít mrtvou kořist, nikoli ji jemně zvednout a odnést jinému psovi ve smečce, natož člověku. Proto je prvním pudovým instinktem štěněte něco popadnout a utéct, zatímco s nalezenou „mrtvolou“ třese. Naši moderní lovečtí psi však mají psychologický mechanismus, který toto chování předků překonává, a tím je jejich vrozená touha potěšit nás, lidi. Naším úkolem je vést je k tomu, aby se nás opravdu snažili potěšit, což následně činí šťastnými i je. V rané fázi tréninku štěněte proto doporučujeme, abyste ani nepřemýšleli o aportování, ale jen jako o podpoře chování, kdy k vám pes přijde, když má něco v tlamě.
Jak podpořit aportování u štěněte
Žádné přetahování: Většina z nás to někdy udělala. Hrát si se štěnětem na přetahovanou je pro člověka i štěně přirozené. Ačkoli to vypadá zábavně a hravě, přetahování vede k budoucím problémům s přinesením a předáním zvěře.
Výměnný obchod: Řešením je výměnný obchod za dummy nebo jiný aport pomocí pamlsku. Přirozeným instinktem štěněte je držet aport jako o život. Zde zapomeneme na jakékoliv pokusy o přetahování. Místo toho štěně přimějeme, aby aport pustilo, a to pomocí chutného pamlsku namísto nějakého nátlaku. Tím také povzbudíte štěně, aby se samo rozhodlo a dosáhlo pozitivních výsledků, místo abyste ho k tomu nutili.
Používejte překážky: Využijte prostředí jako nástroj k dosažení úspěchu. Při hře na aportování zvolte oblast, která štěně nutí běžet rovně za aportem a rovnou zpět. Tím omezíte touhu štěněte běhat kolem a hrát si na honěnou. Ideálním příkladem je chodba. Při házení předmětu na chodbě musí štěně jít přímo k němu, zvednout ho a jedinou možností je vrátit se k vám.
Jeden na jednoho: Udržujte tyto aportovací hry co nejjednodušší tím, že z nich vyloučíte ostatní lidi a psy. Tím se soustředíte na štěně a štěně se soustředí na vás. Je to docela jednoduché.
Opakováním dosáhnete úspěchu: Štěňata jsou prostě štěňata; některé dny se zdá, že se posouváte kupředu, zatímco jiné dny je to krok zpět. Jedním z nejjednodušších způsobů, jak se nový majitel loveckého psa může nechat odradit, je přílišné očekávání. Místo toho, abyste se posunuli dál, když se štěněti něco povede, pokračujte v posilování stejné dovednosti opakovaně.
Krátké tréninkové lekce: U štěňat se snažte, aby výcvikové lekce byly krátké, protože jejich pozornost je také omezená. Když budou tyto lekce krátké, bude se štěně těšit na další.
Bavte se: To platí jak pro majitele, tak pro štěně. Ujistěte se, že si každou hru/trénink oba užíváte. Pes velmi dobře vnímá váš tón a náladu. Vy jste vůdce. Pokud si výcvik neužíváte vy, nebude si ho užívat ani štěně.
Připravte si půdu
Vztah, který si nyní vybudujete se štěnětem, připraví půdu pro budoucí úspěch nejen v terénu, ale i doma. Pozitivní přístup a zábava jsou vašimi nejlepšími nástroji, jak v těchto kritických prvních měsících života štěněte vypěstovat žádoucí schopnosti a chování. Hodně štěstí a užívejte si tento proces, protože štěňata brzy vyrostou a vám se bude stýskat po dobách, kdy jste netrénovali, ale užívali si společné hry na lov.
Na štěně neklademe přehnané nároky. Pokud vezmeme štěně a aport s ním dokola opakujeme a klademe na tyto aporty vysoká očekávání (například perfektní odevzdání), mnoho psů vyhoří a aport si znechutí. V tu chvíli je pak o hodně těžší získat zpět touhu po aportování.
Jiný pohled na aportování
Otázka, kterou bychom si měli položit pokaždé, když hážeme štěněti (nebo dospělému psovi) aport, je velmi jednoduchá: Otázka zní: „Proč?“ Proč štěněti házíme tento předmět? A na tuto otázku jsou, podle mého názoru, opravdu jen dvě přijatelné odpovědi. Buď se snažíme vybudovat aportovací pud, NEBO se snažíme zlepšit aportovací schopnosti. V případě štěněte je to téměř vždy to první. Chceme vybudovat aportovací pud tak, aby byl téměř neukojitelný, takže, když později budu dávat složitější aporty a požadovat lepší odevzdání, bude aportovací pud štěněte tak vysoký, že se s radostí smíří s dalšími požadavky, dokud aportuje.
Převedení teorie do praxe
Jedna věc je mluvit o teorii výcviku psů, úplně jiná věc je vzít temperamentní štěně se všemi jeho zvláštnostmi a tuto teorii aplikovat. Jako majitel štěněte jste VY trenérem psa a je na vás, abyste se ujistili, že dáváte štěněti všechny příležitosti k rozvoji jeho aportovacího pudu, abyste ho mohli v dospělosti naučit pokročilejším dovednostem. Při interakci se štěnětem byste měli mít na paměti několik věcí:
Odpovězte si na otázku „proč“ – Proč štěněti házíme právě tento aport? Pokud máme pocit, že štěně nemá neukojitelný aportovací pud, budeme mu aport házet, abychom zvýšili chuť aportovat. Toho docílíme tím, že 1) aport usnadníme 2) použijeme předmět, který má štěně opravdu rádo (ponožku, malý váleček na malování, malý tenisový míček atd.) 3) omezíme rozptylování (ideální je v tomto případě chodba) a 4) zkrátíme lekci. Pokud má štěně vysoce vyvinutý aportovací pud, budeme lekce stále udržovat velmi krátké (proč si zahrávat s tím, co funguje?), ale můžeme aportování trochu zkomplikovat tím, že půjdeme do nového prostoru, hodíme předmět o něco dál atd.
Vědět, kdy přestat
To je složitější, než by se mohlo na první pohled zdát. V ideálním případě přestaneme házet aporty ve chvíli, když štěně chce daný předmět víc než cokoli jiného, ne když začne projevovat nezájem. Obvykle začínáme tím, že hodíme jen jeden nebo dva aporty, pak štěně s předmětem poškádlíme, aby se rozohnilo – a pak aportovací předmět strčíme do kapsy. To slouží k vytvoření ještě většího nadšení pro další trénink. Dobrým pravidlem je, že má být kratší, než si myslíte, že je ideální. Příliš krátkým cvičením se nedostanete do potíží, ale nebezpečí hrozí, když bude cvičení delší i o jeden jediný aport. Pamatujte, že méně je v tomto případě více!
Nespěchejte. Vaše štěně je samozřejmě zářná výjimka, ale většině štěňat prospěje, když nějakou dobu počkáte, než začnete jejich aportovací cvičení prodlužovat. Pokud si domů přinesu osmitýdenní štěně, jsem ráda, když se prvních několik měsíců trénink neskládá z více než několika aportů najednou. Když jsem si jistá, že je štěně pro aportování nadšené, začnu pomalu přidávat jeden nebo dva aporty navíc. Lepší je příliš pomalý než příliš rychlý postup.
Aportování není všechno
Pokud jedinou věcí, na které s novým štěnětem pracujete, je aportování, je velká šance, že budete v pokušení dělat toho příliš mnoho příliš brzy. Pamatujte, že existují i jiné dovednosti, na kterých můžete pracovat zcela nezávisle na aportování. Poslušnost, tedy sedni, chůze na vodítku, odložení atd. to vše lze cvičit s pamlsky nebo slovním povzbuzováním. Pokud budete aportovací lekce prokládat prací na jiných dovednostech, nebudete štěně aporty přetěžovat.
Postupujte pomalu, plánujte každý krok a pamatujte si, že cílem je pomocí časných aportů vytvořit u štěněte drive, nikoliv ho přetěžovat či otrávit.
Lucie KOLOUCHOVÁ