Myslivecky hospodařím na Šumavě, kde jsem se v roce 1998 narodil. Honitbu má moje firma pronajatou od Lesů ČR, konkrétně honitba spadá do majetku Lesního závodu Boubín. Honitba se nachází mezi obcí Borová Lada a Lipka, oblast možná znají nejen myslivci, neboť je tam i pomníček historicky posledního uloveného vlka na Šumavě.
Takže v honitbě i lesnicky hospodaříš?
Ne, lesnicky konkrétně v honitbě nehospodařím. V honitbě provozuji pouze výkon práva myslivosti, ale samozřejmě v návaznosti na lesnické hospodaření držitele honitby, tedy LČR. Honitbu jsme jako společnost s ručením omezeným vyhráli v rámci výběrového řízení. V podstatě i s tímto záměrem byla má lesnická společnost v roce 2023 založená. Jako hlavní obor, nebo předmět podnikání, máme výkon práva myslivosti, následně se otevíraly další živnosti jako lesnictví, zemědělství, rybníkářství, služby v myslivosti atd.. Lesnicky má firma hospodaří v rámci tendrů na více jiných místech po republice. Vyhráváme zakázky například na Lesním závodě Konopiště, LZ Židlochovice, ale i u nás doma v rámci LZ Boubín.
Jinak honitba má výměru celkem 922 ha, z toho je 104 ha zemědělské půdy nebo trvalých travních porostů a jeden hektar je vodní plochy. Honitba je ve vyšší nadmořské výšce, nejvyšší bod v honitbě čítá 1060 m. nad mořem, turisticky známá je Alpská vyhlídka v 1040 m nad mořem. Naštěstí honitba nebyla zasažena tolik kůrovcovou kalamitou, ale v nedávné minulosti nadělal podstatně více škod orkán Kyril.
Takže hlavní asi bude zvěř jelení…
Vzhledem k charakteru honitby se jedná o honitbu převážně se zvěří jelení. I když z hlediska jakostní třídy honitby, konkrétně jsme ve třetí jakostní třídě, a s ohledem na normované stavy bychom měli mít více zvěře srnčí než jelení. Ale s ohledem na výskyt predátorů, ať je to vlk nebo rys, tak jelení zvěře je více než srnčí. No a nechybí dnes už skoro všudypřítomná černá zvěř.
Jak bys zhodnotil škody zvěří? Je to pro firmu problém?
Když jsme v tom roce 2023 vyhráli výběrové řízení o správu této honitby, splnil se mi sen z dětských let. Než jsem s LČR podepsal příslušnou smlouvu, budilo mne několik otázek typu Co s tím? Utáhneme to finančně? Opravdu jsem tak odborně zdatný a vyspělý, abych unesl takovou odpovědnost?
Ještě v ten samý den, kdy byly oficiálně oznámeny výsledky výběrového řízení, jsem ihned svolal poradu budoucího personálu, který jsem si vybral ze svých rodinných příslušníků a kolegů z práce a nejbližších přátel. Po podpisu smlouvy, ustanovení mysliveckých stráží a mysliveckého hospodáře jsme vyrazili na farmu Michlova huť, tu vlastní rodina Jana Nováka. Jeli jsme se nejen představit, ale domluvit se na vzájemně akceptovatelné koncepci mysliveckého hospodaření v honitbě.
Taky jsme prošli pár zemědělských ploch a já představil to, co mne naučil doc. Hanzal na lesnické fakultě v rámci mého vysokoškolského studia. Což znamenalo absolutní klid od lovu na zemědělských trvalých travních porostech, aby se jelení a srnčí zvěří vytvořila klidová pastevní alternativa. V překladu to znamená, že od toho dne jsem chtěl zastavit lov veškeré spárkaté zvěře na veškerých trvalých travních porostech v honitbě, aby jelení a srnčí zvěř měla klid na pastvu a na těchto plochách byla v naprostém bezpečí.
Pan Novák mi po vyslechnutí této koncepce řekl, že na jednom z jejich pozemků mají veliké problémy se škodami, které jim tam páchají divočáci. Dovedl mne tedy k problematické „prasečí louce“ a já nevěřil vlastním očím. Asi dvacetihektarová louka bylo jedno velké oraniště. A tak jsme se na místě ihned domluvili, že zrovna tato louka bude jako jediná z mé koncepce vyjmuta a bude se na ni lovit černá zvěř. A také jsme se s panem Novákem domluvili, že se o škodách budeme vzájemně operativně informovat.
Když tedy lov černé, jaký je tvůj pohled na lov zvěře mladé nebo bachyní? Máš nastavená nějaká pravidla?
Protože na fakultě se mi říkalo Hanzalí dítě, tak si umím dávat věci do souvislostí. Ve chvíli, kdy ulovíš byť jednu bachyni od selat, která je starší třech, čtyřech let a má řekněme 5 až 8 selat, tak si zapříčiníš, že příští rok budeš mít selat, neboli přírůstku, více než tento rok. Stará bachyně si chrutí řídí sama a nepouští do chrutí lončačky a mladší kusy. A je fyziologicky dáno, že mladší bachyňky staré těžké kňoury neunesou.
Takže ulovením velké bachyně dosáhneš jen toho, že do chrutí nepůjde jedna bachyně, ale půjdou třeba dvě, tři nebo také pět menších a mladších– záleží na pohlavní a sociální struktuře dané tlupy. Laicky se dá říci, že selata budou mít zase další selata. Pak prakticky nemáš jednu bachyni s pěti kvalitními selaty, ale máš třeba čtyři nebo pět a v následném přepočtu na celou honitbu ti to v přírůstku neudělá řekněme deset selat, ale třeba dvacet, v některých případech i více. To je zkušenost, která je podložená nejednou vědeckou prací.
To je ale v rozporu, co teď nejen v souvislosti s africkým morem prasat na Jablonecku a Liberecku razí Státní veterinární správa a kde policejní odstřelovači usmrcují velké bachyně.
Já se nechci nikoho dotknout, nechci působit nějak arogantně, mám prostě na problém jiný názor. A navíc, když jsem si měl možnost přečíst, že při všech těch opatřeních a přímých i nepřímých nákladech odstřelovači na Jablonecku usmrtili v podstatě jen pár prasat za týden, tak zodpovědně říkám, že já sám jsem schopen za jeden večer kvalifikovaně ulovit dva kusy černé zvěře a nemám k dispozici žádné drony, hmotnou podporu, nemám k tomu kromě mého průměrného vybavení vůbec nic. Dělám to ve svém volném čase a za své, respektive za finance mé lesnické společnosti, jelikož za honitbu firma platí nájem. Je ale potřeba si přiznat, že ne ve všech honitbách v republice se staví myslivci k tlumení stavů černé zvěře zodpovědně a nevyužívají všechny možnosti, jak stavy, tak i škody černou, snížit.
Kolik se tedy v tvé honitbě ročně uloví?
Ročně s personálem a s loveckými hosty ulovíme mezi 20 až 25 kusy černé zvěře, 15 až 17 kusů srnčí zvěře a okolo 25 kusů zvěře jelení při rozdělení 3 až 4 jeleni ve II. až III. VT. (I. VT. v jelenech nelovíme), 8 až 10 kolouchů a zbytek plánu lovíme v čiplenkách, samičí jelení zvěři do dvou let věku. Opravdu si dáváme všichni záležet na tom, aby nedošlo neuváženým lovem nebo chybným posouzením při lovu k odebrání starší laně v produktivním věku. Tímto přístupem zajišťujeme sociální a rodinnou stabilitu populace jelení zvěře a nepřetržité rodinné vazby jednotlivých kusů v tlupách a hlavně kvalitní chov. Samozřejmě se řídíme interními dobami lovu a máme svá pevná chovatelská kritéria i v rámci holé jelení zvěře, která jsem sestavil přímo na honitbu.
V čem spočívá péče o zvěř v šumavské horské honitbě?
Celkově je koncept mysliveckého hospodaření zaměřený na jelení zvěř. Bohužel nám ale do hospodaření zasahuje turistický ruch, v zimě nám honitbou vedou lyžařské stopy, v létě je honitba plná cyklistů a houbařů. Takže péče o zvěř má několik pilířů - předkládat zvěři vhodné, kvalitní a danému období odpovídající krmivo, najít zvěři alternativní pastevní příležitost, což je u nás 94 ha trvalých travních porostů, kde se neloví. Nelovit jelení a srnčí zvěř v noci. A lov soustředit na obnovované lesní plochy, nebo do porostů, kde hrozí potenciální škody.
Chtěl bych vyzdvihnout příkladnou a až neskutečnou spolupráci, které si nesmírně vážím, s držitelem honitby, tedy s LČR. Hajní mi řeknou, kde, kdy a čím mají v plánu obnovovat jakou plochu, jaké lesnické zásahy budou kdy a kde. Jsme prakticky v permanentní komunikaci a je to ku prospěchu obou stran, alespoň z mého pohledu.
Jelení zvěř samozřejmě reaguje na turistický tlak, ale tím, že má možnost si najít klidná stávaniště, že má dostatek krmných míst jak v zimě, tak po celý rok (hlavně v době nouze, která u nás připadá na měsíc březen až druhá polovina dubna), že nelovíme na loukách, tak není problém během roku vidět třeba v 11 hodin dopoledne jelení zvěře, která se v poklidu na některé z luk paství nebo leží a vyhřívá se na sluníčku. Dvanáct měsíců v roce je na těch trvalých travních porostech klid. Pokud se v odborných článcích se uvádí, že by 1 až 2 % honitby mělo být zachováno jako klidové území, pak u nás je to 10 %.
Před jelení říjí a po jelení říji na loukách a krmných linkách ještě jelení zvěř přikrmujeme mrkví. Mrkev je sladká a obsahuje veliké množství vody. Jelenům se díky tomu po říji lépe pročišťují játra a lépe se dostávají zpět do kondice a holé zvěři mrkev pomůže k vytvoření tukových dep na zimní období a období nouze, kdy se celkově u jelení zvěře zmenší objem bachoru a metabolismus se zpomalí. Před a po říji dostane jelení zvěř každý den stanovenou krmnou dávku mrkve. Důležité je, aby mrkev byla kvalitní a neležela na jedné hromadě, aby byla rozházená po velké ploše. Další důležitý faktor je počasí. Ve chvíli, kdy hrozí podzimní, přízemní mrazíky je zapotřebí zajistit, aby mrkev v souvislosti se svým složením nezmrzla. To řešíme vhodným načasováním předkládání těsně před příchodem zvěře.
Jak se konkrétně reguluje lov jelení zvěře?
Já jsem připravil provozní směrnice uživatele honitby, které platí samozřejmě jak pro poplatkové hosty, kteří mají v honitbě povolenku s doprovodem, tak i pro personál honitby. V honitbě je přísně zakázán lov veškeré zvěře za pomoci motorových i nemotorových dopravních prostředků, pokud se nejedná o lov, je pohyb po honitbě od deseti večer do šesti do rána zakázán.
Zakázán je i lov srnčí a jelení zvěře za pomoci noktovizorů a nejvýkonnějších termovizních zaměřovačů s ohledem na možnost chybného posouzení věku a zdravotního stavu daného kusu. Já ani nemám potřebu jako uživatel a hospodář honitby si žádat o výjimku pro noční lov.
Lov soustřeďujeme na problematická místa do nitra lesních porostů, kde hrozí riziko poškození. Tam zvěř lovíme a ke splnění plánu lovu nepotřebujeme využívat noční lovy, lov z auta či podobné pochybné praktiky. Na to, abychom se snížili k těmto praktikám, máme naše šumavské lesy moc rádi a víme, kolik to stojí úsilí, financí, času a práce vypěstovat les do mýtního věku. Takže lov jelení a srnčí zvěře probíhá v lesních porostech, obnovovaných plochách, což jsou nezajištěné kultury, čerstvě zalesněné plochy apod.
Lov jelení zvěře upravují samozřejmě doby lovu a chovatelská kritéria, která jsou zpracována pro obě pohlaví a všichni se podle nich řídí. Aktivně lovíme celkem v šesti lidech.
Pokud jsem tedy pochopil, každý rok se domlouváte s držitelem honitby, což jsou Lesy ČR, ty pak víš předem, kde budou rizikové porosty nebo kde by mohly nastávat škody, tak tam se zaměřujete jako uživatelé na lov přes den?
Není to nic písemného. Honitba se skládá ze dvou lesnických úseků, na kterých se lesnicky hospodaří, jsou na to dva hajní. Řekneme si, kde jsou naprojektované pěstební práce, výchovné zásahy, obnova porostu - zalesňování, stavba oplocenky, ale i kde se třeba oplocenky budou rušit, kde hrozí potenciální nebezpečí škod. Ukážeme si vše v mapě a domluvíme se na pravidlech.
Vybavili jsme honitbu novými pěti kazatelnami a 35 naháňkovými posídky, některé jsou stálé, některé se přesouvají podle potřeby. Samozřejmě tam, kde se pravidelně krmí, tam se neloví, pouze pozoruje, sčítá, hodnotí se poměr pohlaví, hodnotí se věková struktura v tlupě, sociální struktura tlupy a celkový zdravotní stav jednotlivých kusů v tlupě.
V případě, že je u kazatelny umístěn krmný válec nebo krmná linka či oboroh, jelení zvěř se neloví, protože v momentě, kdy by došlo na těchto místech k lovu, zvěř by tato místa přestala navštěvovat, byla by ve stresu a začala by loupat anebo by se objevily škody ohryzem. Odborně to nazýváme čekárnový efekt. S tím souvisí i správné umístění kazatelen a posedů, tak aby tato myslivecká zařízení byla umístěna s dobrým větrem.
Samozřejmě, pokud chceš mít zvěř, tak vždy nějaké škody budou, ale jedná se o to, v jaké míře a v jaké únosnosti. A pokud můžu přispět svým přístupem k eliminaci nebo jsem schopen škodám předejít, tak to tak udělám.
Podílí se hajní od LČR na mysliveckém hospodaření?
Nepodílejí. I když zastávám heslo, že každý hajný by měl mít možnost myslivecky hospodařit, nebo se podílet na mysliveckém hospodaření na svém svěřeném lesnickém úseku. Proto říkám, že pokud nastane ta chvíle, kdy mne příslušný hajný osloví s tím, že by se rád podílel na mysliveckém hospodaření a projeví zájem o zapojení se do mysliveckého hospodaření a lovu, tak řeknu samozřejmě ano, ale tady jsou směrnice, podle kterých se tady myslivecky hospodaří. Jsme zkrátka v nějakém partnerském smluvním vztahu a máme společný cíl – zdravé, kvalitní a prosperující lesní porosty s únosnými stavy kvalitní, zdravé a prosperující zvěře. Proto by měl mít příslušný lesní personál, pokud má zájem, možnost se spolupodílet na mysliveckém hospodaření.
Jak je to ale se sousedy? Když má zvěř na pastevních plochách klid, nesoustřeďuje se v honitbě jelení zvěř od sousedů?
Soustřeďuje - v létě na klidové pastevní plochy, a v zimě a v předjaří ke krmelcům, krmným linkám a oborohům. Ale ano, máme sousedy ve společenstevní honitbě, kde to funguje obráceným způsobem, tam se jelení zvěř na loukách loví. Je ale na uvážení každého z nás, jakým způsobem a systémem se zvěří hospodaří. Znám i honitby, kde se zvěř obhospodařuje pouze lovem, znám honitby, kde se třeba nepřikrmuje vůbec, je to na rozhodnutí uživatele honitby.
Když vezmu příklad, že bychom zvěř nepřikrmovali kvalitním a místním senem a ve vhodném období ovsem, tak by nastal problém s ohledem na majitele farmy. On má na skladě asi 300 balíků sena, k tomu na venkovním skladě jich má třeba 50. V momentě, kdy jelení zvěř objeví venkovní sklad, tak je schopna za jednu noc nakousat a načít třeba dvacet, které když do nich naprší nebo nasněží, jsou znehodnocené. V tu chvíli se i majiteli farmy ekonomicky vyplatí, když si společně sedneme, rozvrhneme si přísun sena nebo senáže na námi určená krmná klidová místa po honitbě, kam dáme čtyři, pět balíků a tím zvěř centrálně a organizovaně stáhneme ke krmným zařízením. Zvěř je na tato místa zvyklá, cítí se tam bezpečně, není stresovaná, velmi ochotně předkládané seno bere, čímž dochází ke klidnému nasycení všech kusů a tím pádem zvěř nemá potřebu chodit neorganizovaně po honitbě, hledat krmivo a v neposlední řadě nemá potřebu navštěvovat venkovní sklad s balíky.
Zvěř opatření v honitbě velmi rychle pochopí, ve chvíli, kdy u sousedů probíhá noční lov, při kterém jsou uloveny dva, tři kusy, tak vedoucí laň, pokud zrovna nebyla ulovena, pochopí situaci a celou tlupu převede přes hranici, konkrétně u nás jen přes železniční trať, a nějakou dobu zůstává u nás. Ale nám ani tato zvěř nevadí, je o ni postaráno stejně dobře, jako o zvěř naši.
Nechci a nemluvím do koncepce hospodaření se zvěří nikomu, kdo o to nestojí. Mně se jedná v prvé řadě o to najít kompromis mezi trvale udržitelném a prosperujícím lesním hospodařením, trvale udržitelném a prosperujícím zemědělském hospodaření a trvale udržitelném mysliveckém hospodaření. A to by mělo být v zájmu všech myslivců, zemědělců a lesníků. Vím, že to je v některých případech je velmi složité, ale jak se říká kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.
Je známé, že ale přirozeně se jelení zvěř na zimu stahuje do jiných lokalit, než je přes letní období. Přichází do honitby i zvěř z jiných lokalit Šumavy?
Záleží na počasí a na celkovém klimatu. Když napadne na hřebenech půl metru až metr sněhu, tak je zvěř u nás už tři, čtyři dny předtím. Samozřejmě změnu počasí vycítí, schází dolů z hřebenů k nám. Ale poslední dobou takové tuhé zimy nejsou, takže „návštěvnost cizí zvěře“ není tak markantní.
Ještě jsme se nezmínili o trofejové hodnotě jelenů….
U nás v honitbě jsou silnější jeleni pouze na říji, protože se u nás shlukuje většinou holá zvěř. Jak říká jeden můj člen personálu, kde jsou holky, tam se tancuje. Čili silnější jeleni za nimi přichází, ale většinou jsou to jeleni druhé půlky druhé věkové třídy, tak sedm, osm let, ale například o loňské říji jsem ulovil 160 bodového jelena, který měl 11 let.
Jsi členem Klubu vábičů, takže lovíš pomocí vábení? A také s loveckými hosty?
Ano, poplatkoví lovci v podobě našich přátel k nám jezdí, a to hlavně kvůli atmosféře, prostředí, našemu přístupu, a hlavně lidské společnosti, která se okolo mě motá. Hosté, nebo spíše přátelé, si spíše jezdí užít čas jelení říje. Jedou za zážitky, ne jen pro trofej. Jelena nemusí vyloženě ulovit, ale jezdí k nám tak trochu i za účelem podpory koncepce našeho mysliveckého hospodaření. Prostě se jim tam líbí, líbí se jim ten koncept a je to pro ně, alespoň jak mi vždy líčí, kontrast mezi tím, kde se myslivost celkově dneska nachází většinou všude jinde, a námi.
Každou jelení říji u nás organizuji tzv. Svatováclavské setkání, kdy za námi jezdí naši přátelé. To vždy čtyři dny bydlíme právě na chatě u Nováků na Michlovce, ráno a večer chodíme po honitbě za jeleny a přes den máme spoustu času na to, abychom si popovídali, probrali všechno, co se stalo za uplynulý rok.
Pojďme ještě do honitby, říkal jsi, že tam máš predátory. Zvěř musí být tedy zneklidňována, máš s tím problémy?
Bezpečně poznám, kde vlk prošel nebo kde se zdržuje smečka. Naštěstí v honitbě vlky ještě nemáme trvale, jedna návštěva znamená 3 až 4 dny úplného klidu zvěře. Zvěř je zalezlá ve svém stávaništi, jen občas nezkušený kolouch nebo špičák k oborohu nebo na krmnou linku přijde, vidíme to na fotopastech. Samozřejmě je v ohrožení hlavně srnčí zvěř, u jelení zvěře dokáže laň a silnější kolouch vlkům utéct, problém mají jeleni, protože, jak říkám, jsme egoističtí chlapi, jelen se smečce postaví, myslí si, že se parožím ubrání, ale většinou ne. Vlci terén dobře znají, ví, kde je jaká oplocenka, kde je jaký solitérní smrk, jelena si do potřebného místa naženou a v tu chvíli jelen nemá šanci.
Když jsme zmínili, že je honitba turisticky atraktivní, jak v zimě, tak v létě, jaké jsou střety s turisty, jak takové situace řešíte?
To nelze nějak zevšeobecňovat. Narazíš na člověka na běžkách nebo na kole, okolo něj se motá pejsek, tak jedeš autem, zastavíš, představíš se, prokážeš se průkazem hospodáře honitby. Poprosíš ho, požádáš. On se tě zeptá, proč? Tak mu vše klidně vysvětlíš a on řekne, chápu, rozumím, bez problémů. Ale vícekrát jsem se setkal s lidmi, kteří se už za soumraku prohánějí honitbou, některým se dá těžko vysvětlit, v čem je problém, hned mají plnou pusu demokracie, zákonů a výhrůžek, že si přece mohou dělat, co chtějí a proč je tedy omezuji. Těm je těžko vysvětlovat, zda jim nepřipadá sobecké zvěř v honitbě rušit, že je potřeba, aby zvěř došla ke krmivu, aby nějak fungovala a hlavně, aby se nestresovala, že se jako myslivci celý rok snažíme, aby zvěř byla nakrmená, aby byla schopna si vytvořit tuková depa, aby byla zásobovaná energií a byla připravená fyzicky i psychicky na zimu, aby šetřila energii. Plno lidí vám řekne, že je nějaká zvěř nezajímá a oni přece mají zaplacenou týdenní dovolenou a chtějí si ji užít.
Kolikrát bych se nejraději zeptal, kam jim tedy já mám poslat fakturu za to, že ohrožují činění nás myslivců a hlavně zvěř, že si za honitbu také platíme a chceme správně hospodařit. Ale nedá se, je třeba v takových případech zapojit co nejvíce asertivní jednání a situaci z hlediska náhledu na nás myslivce raději nezhoršovat.
Nechci nic lakovat na růžovo, ale myslím, že i z tohoto krátkého vyprávění vyplývá, že honitba, kterou máš jako uživatel, je příkladem, že se dá domluvit. A to i v dnešní době, kdy se ze zvěře udělal nepřítel státu, nepřítel lesů. Jak vidíš současnou situaci, kdy myslivost a zvěř jsou pod obrovským tlakem?
Já nesouhlasím hlavně s tím, co se z myslivosti stalo, pro některé je to jen výsada, přitom jsou to lidé, kteří se odmítají dál sebevzdělávat, často chtějí jen lovit. Snad je tedy moje honitba příkladem, že jde fungovat v rámci nějakého kompromisu. To byl hlavně i důvod, proč jsem se vůbec opovážil se výběrového řízení na správu honebních pozemků přihlásit.
Ale jaký mám na to názor? Situace není vůbec dobrá, já se nechci absolutně někoho dotknout. Ty asi narážíš i na novelu zákona o myslivosti. Tak za mne, má tato novela s myslivostí společný pouze název. Je to totiž novela či zákon o lovu a o decimaci zvěře.
Ano, nepatřím mezi nejstarší, určitě nepatřím mezi ty nejzkušenější, ale mám nějaké vzdělání. A snad mám i určitý přehled racionálně myslícího člověka a něco jsem už v životě viděl. Vidím to tak, že návrh novely je jeden velký omyl, který by měl postupem času někdo přiznat a říct, pánové, ano, to se opravdu nepovedlo. Což by nebylo až tak špatné.
Ale v momentě, kdy i přes výhrady a poukazování na nedostatky ze všech stran, jak z koalice, tak i opozice ve Sněmovně, ale stejně tak z řady odborných institucí a dalších subjektů, kdy i tak ten, kdo navrhuje, zatvrzele stojí o prosazení novely, pak to zavání jednak neodborným pohledem, jednak očividnou snahou se zavděčit jen osobním zájmům skupiny, která za návrhem stojí. Zkrátka a dobře, v této souvislosti se zatím dává přednost osobním zájmům před odborností.
Nemohu si pomoci, všechny problémy se hodily na zvěř, na myslivce, to je ten hlavní problém. Jak říká můj táta, zvěř nemá právníka. Nikdo z těch, kteří předkládají novelu, nedokáže dohlédnout až na konkrétní souvislosti. A vůbec netuší, jaký negativní dopad by předkládaný návrh měl a kam až by sahal.
Já nesnáším bytostně pojem přemnožená zvěř, kdyby byla přemnožená, tak hyne hladem, svírají ji infekční a jiná onemocnění. Ano, jsou vyšší stavy, ale není to přece jen zásluhou myslivců, je tu energetický potenciál krajiny, obrovský zemědělský rozmach, který lidstvo zaznamenalo ve druhé polovině 20. století, zelená revoluce, DDT… Konkrétně černá zvěř, ta rostla a roste společně s rostoucí produkcí zemědělské výroby, ostatně stejně jako lidské plemeno.
Ale je v každém případě potřeba mezi myslivci, lesníky a zemědělci více komunikovat, s lidmi mluvit o tom, co v konkrétní honitbě dělat za opatření, neházet problematiku do všeobecné roviny, není možné vymyslet nějaké univerzálně platné směrnice pro všechny honitby. Já tvrdím, co honitba, to originál, každá honitba se potýká s nějakou problematikou, problémy je potřeba řešit mezi všemi zúčastněnými přímo na místě v honitbě, ne někde v kancelářích poslanců. Je třeba koukat s pokorou a stále se učit, je nesmysl jen říct je moc zvěře, tak vše vystřílíme, zvýšíme plán lovu nebo přestaneme přikrmovat. Tam, kde nedojde ke vzájemné shodě a nějakému nalezení kompromisu mezi vlastníky pozemků a uživateli, ať už lesníky, zemědělci, myslivci, tak tam to nesměřuje k dobrým koncům. Nebude to fungovat nikdy, ani myslivost, ani zemědělství, ani lesnictví.
A proto mi dovol na závěr touto cestou poděkovat celému personálu honitby, hlavně mému tátovi, protože on je jeden z hlavních pilířů fungování celého provozu. Děkuji všem partnerům honitby, děkuji všem, kteří se na chodu naší honitby podílejí, všem, kteří se mnou tu společnou řeč našli. A děkuji také redakci časopisu Myslivost za možnost se vůbec vyjádřit a ukázat, jak to u nás v honitbě funguje.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA
záznam rozhovoru si můžete poslechnout na YouTube nebo Spotify v rámci epizod MysliHost