Postupem času se přidala veterinární medicína i chovatelská praxe, postupně se vyřazovala některá antibiotika, například proti onemocnění dýchacího aparátu prasat. Ve faremních chovech králíků nastala extrémní situace, kdy následek dieteticky neplnohodnotné kompletní směsi (rozvoj clostridií) řešil rovněž antibiotiky, konkrétně virginiamycinem. Než se chovatelé skotu naučili správně odchovávat telata, antibiotika nebyla berličkou, ale základním, přesto ne vždy úspěšným opatřením nebo s výsledkem odchovu oslabených jedinců a později sníženou užitkovostí. Část antibiotik si bakterie „přečetly“ a prostřednictvím cross efektu* docházelo k dalšímu významnému poklesu účinnosti antibiotik.
Cross efekt je p
odstatně zjednodušeně vyjádření možnosti vzájemného předání informace o antibiotiku mezi různými druhy patogenů. Tento mechanizmus založil obavy mikrobiologů z přenosu rezistencí na různé druhy antibiotik, včetně zdánlivě nesouvisející veterinární a humánní medicínou.
Nicméně, část onemocnění hospodářských zvířat nebyla prioritně způsobena setkáním se s patogenem, ale chybou v zoohygieně, špatnou dietetikou krmiv či krmení a předkládání krmiv nevhodných či dokonce zdravotně závadných. Teprve pak nastávala onemocnění způsobená patogenními druhy, které v nepatrné míře přežívají ve zcela zdravém organizmu a můžeme říct, že čekají na svou příležitost. Tou je změna pH v trávicím traktu, narušení fyziologické mikroflóry, oslabení organizmu transportem nebo nevhodnými podmínkami prostředí či jiného stresu.
Je nutné, abychom dokázali vyhodnotit komplex podmínek, ve kterých žije naše zvěř. Aktuálním problémem jsou kromě papilomatózy srnčí zvěře téměř vždy parazitózy. A donedávna, s postupně narůstající administrativou související k aplikaci antiparazitik, sílící nevůlí SVS k jejich používání zejména v prostředí volných honiteb, se z preventivních přeléčení stalo léčení pouze na základě prokázaných nálezů.
Ne, že by preventivní i aktuální přeléčení nemělo svoje mouchy – hlavně v pečlivosti dodržení metodiky. Pracovní tolerance typu „Franto, hoď tam lopatu nebo radši dvě“ skutečně není přijatelná a ruční zamíchání mívalo k požadované homogenizaci předaleko. Taktéž realitou bylo spíše pohození než metodicky pečlivé předkládání medikovaného krmiva.
Na druhé straně, nejistota individuálního příjmu, tak často citovaná jako základní negativní faktor, je při dodržení základních pravidel přikrmování zvěře nevýznamná.
V současné době, kdy se poznenáhlu objevují hlasy o soužití zvěře a vegetace v lesních porostech na základě nikoliv mysliveckých, ale ekologických pravidel, je představa preventivních, ale i léčebných, zásahů zasazená do této vize zcela nereálná. Dokonce ani přikrmování v nejširším slova smyslu do ní nezapadá. Ale to jen mimochodem, protože tento trend je v našich podmínkách jen přenesenou (rakouskou) vizí nebo snem. Ostatně stejně jako jiná představa, že zvěř budou v podstatné nebo dokonce dostatečné míře regulovat predátoři a spolu s působením přírodního prostředí bude v dobrém výživném i zdravotním stavu.
Tato možnost je naštěstí vzdálená a velmi nejistá, ale tendence SVS téměř úplně zamezit jakékoliv antiparazitární léčebné zásahy ve volných honitbách a podstatně omezit na nejnutnější míru v oborách, bohužel reálná je.
Nezbývá, než hledat cesty v důsledné prevenci a k případným antiparazitárním zákrokům využívat fytoncidními přípravky. Naším cílem musí být chov zvěře na nejvyšší možné zdravotní i zoohygienické úrovni, jaké podmínky volných i oborních honiteb umožňují.
Způsoby a zásady prevence
Dovolím si připomenout základní předpoklady. Prvním jsou, jak jinak, přiměřené stavy zvěře vzhledem k rozloze obor. Přezvěření chovů je prioritně podanou rukou jakýmkoliv parazitům.
Rovněž více druhů zvěře v jedné oboře přispívá k šíření parazitů. Každý druh zvěře má své „oblíbené“ a naopak. Víme například, že mufloní zvěř si v této souvislosti získala duchaplnou přezdívku „mucholapka“, z ní se šíří parazité snadněji a zvýšený počet vývojových stádií kontaminujících prostředí pak zvyšuje riziko přenosu i na relativně odolné druhy.
Dalším negativem je přístup zvěře na pastviny hospodářských zvířat.
Existuje souvislost odvozená zejména z chovu ovcí a té by si měl být vědom každý chovatel oborní zvěře. Většina cizopasníků má své biologické hodiny či spíše kalendář, na jehož základě začne produkovat maximální množství vývojových stádií v době nárůstu mladé zelené hmoty, tedy v jarním období. Velmi pravděpodobně ne do takového detailu, aby byla využita doba srážek a aktuálních optimálních teplot, nicméně s nárůstem podstatně zvýšeného rizika kontaminace vysokým počtem vývojových stádií musíme reálně počítat.
Většina vývojových stádií, zejména nematod, se dokáže ve vlhkém počasí nebo i ranní rose vyšplhat po stéblu do asi 15 cm a čeká na hostitele.
Většina druhů tasemnic je v hostitelském cyklu vázána na vodní plže, některé využívají mravence. Existuje mechanizmus, kdy vývojové stádium poškozuje metabolizmus mezihostitele takovým způsobem, aby se účinně vystavil pozření hostitelem. Typicky právě u mravenců, kteří s náplní vývojových stádií vyčkávají na vrcholech travin.
Přímo tyto skutečnosti využívat v oborních chovech nelze. Nepřímým způsobem je posečení nevyužívaných porostů, nebo, lépe řečeno, promyšlené využívání a kombinování porostů na pastvu, sečení na sena či senáže nebo mulčování.
Pro některé druhy cizopasníků je významným omezením vápnění. To je ale zase někdy v nesouladu se záměry orgánů ochrany krajiny, spadá-li obora do pásem jejich vlivu.
Skutečně účinné k omezení životaschopnosti vyčkávajících parazitů jsou agrotechnické zásahy k rozhrnování trusu v místech, kde se nejvíc zvěř zdržuje. Obecně se za účinnější a šetrnější k pastevním porostů považuje smykování než vláčení. Pokud vláčíme, tak vždy jen lehkými lučními branami, tak drn poškodíme nejméně.
Dodržovaní zoohygienických zásad je vždy nejúčinnější cestou ke zdraví zvěře, tedy k minimu napadení parazity, ale i při sebelepších podmínkách budou vždy koprofágní nálezy s méně významnými druhy parazitů na úrovni jednoho až dvou křížků.
Je logické, že místa s největším rizikem jsou ta, kde se zvěř shromažďuje a přijímá potravu nebo napajedla, kde navíc přistupuje vlhké prostředí. To většinou prodlužuje životaschopnost parazití mládeže.
Jiná je situace u závažných druhů s velkým invazním potenciálem nebo významně poškozujících organizmus, např. plicnivek
Muellerius nebo vlasovky slezové, konkrétně u muflonů. Jejich jednokřížkový nález je varování, dvoukřížkový se musí účinně řešit.
Největší riziko, správně zásadní chyba neboli podaná ruka parazitům je svérázné zkrmování balíků sena nebo senáže kdy se jen postaví na obvyklé místo, odstraní fólie a ponechá zvěři ad libitum. Krmné místo je brzo plné směsi odpadaných, většinou prosliněných zbytků a trusu. Zvěř, kupodivu, neprošla kurzem slušného chování a neví, že etiketa zapovídá přijímat krmivo na zem spadlé. Proto vždy tyto zbytky přijímá a kromě příjmu vývojových stádií má prémiový přídavek rozvíjejících se plísní a bakterií, což přivítá bachorová mikroflóra a ochotně skutečné i potenciální patogeny přijme mezi sebe. Následují dietetické a později zdravotní poruchy, zapříčiněné procesem pozvolných změny pH předžaludků a střev a rozvojem dalších patogenů, acidózy až hniloby bachorového obsahu. Proces bývá většinou chronický a dlouhodobý. Projevuje se průjmy různé intenzity, které mohou, ale také nemusí být, hlavně z počátku, zcela patrné. Kromě snížení využití živin z takto přijatého krmiva dochází k zhoršené obranyschopnosti jak stření sliznice, tak i celého organizmu. Totéž se týká hromad řepy a vůbec všeho doplňkového krmiva uloženého na zem.
Podobná situace nastává u nedůsledně opečovávaných žlabů na jádro. V nečištěných žlabech postupně přibývá prosliněných nedožerků, opět s velkým kvasným potenciálem a často je zvěř tak obratná, nebo žlaby nedobře zhotovené, že i trusu.
Dovolím si připomenout, že krmivo na zem rozhodně nepatří! Seno ve volném prostředí po několika dnech postupně nabere atmosférickou vlhkost a neodvratně se v něm kultivují plísně s produkcí mykotoxinů, následně řada druhů bakterií. Navíc seno špatně skladované je obydlím např. kun, o myších nemluvě, významného rozšiřovatele parazitů i patogenů. Senáže jsou po třetím dni s přístupem kyslíku, tedy otevřené balíky, narušeny druhotným kvašením s následným rozvojem plísní a patogenů.
Nebojme se vyšetření
Říká se, že bez měření není vědění. Naším měřením jsou koprologické rozbory. Vzpomeňme, že kdysi dávno stačily pro prokázání oprávněnosti antiparazitární kůry „anonymní“ vzorky trusu. Proto několikrát ročně posbírejme vzorky trusu třeba z okolí krmných míst, vyhodnotí je SVÚ, regionálních pracovišť je několik. Poskytnou dostatečnou informaci o míře rozšíření či napadení zvěře v naší honitbě nebo oboře.
Vyšší úrovní jsou odběry tkání z ulovené zvěře, měli bychom předávat „kousek“ tkáně z plic, jater a trusu ze střeva uloveného kusu. Je na provozovateli, jeho pečlivosti a zodpovědnosti, zda předá vzorky z průměrných kusů, nebo si ověří dobrý zdravotní stav silných trofejových kusů.
Nemilá překvapení nebývají vzácnou výjimkou anebo naopak vždy důsledně nechá vyšetřit tkáně slabých či průjmujících jedinců. Vzorky se musí předávat tak, aby na vyšetření dorazily skutečně co nejdřív. Pokud předpokládání zpoždění, je vhodné uložení tkání do formaldehydu. Máme-li podezření na plicnivky, je vhodné předávat k vyšetření celé plíce jako patologický materiál. Stav plic po jen dvoukřížkovém nálezu plicnivek z koprologického rozboru konkrétního kusu bývá velmi špatný až děsivý. Nicméně, kdo se nezajímá, může se dostat do obtížně řešitelných situací.
Nejen hlavní krmné místo by mělo být na zpevněné ploše. Poskytuje možnost, spíše nutnost častého, pravidelného a pečlivého mechanického očištění plochy i zařízení s následnou desinfekcí profesionálními přípravky. Pojem profesionální znamená, že je nekupujeme v drogerii, ale objednáváme u firem, které se jejich distribucí standartně zabývají. Jejich účinnost nejen že zásadně předstihuje všelijaká „SAVA“, ale vyjde i levněji. O ekonomice účinnosti a vlivu na zdraví zvěře nelze pochybovat.
Tím jsme vyčerpali úvahy znějící jako naprosto jednoduché až dětinské, nicméně účinné a což je nepochopitelné, že ne vždy až málokdy aplikované.
Způsob výživy a krmení
Není účelem tohoto příspěvku podrobně popisovat vliv kvalitní výživy a vhodný způsob předkládání krmiv zvěři, jakož i posouzení skutečné úživnosti prostředí. Jen vždy musíme uvažovat o pravidelnosti a vhodných intervalech podávání krmiv, stejně tak vhodném umístění krmných míst. Významný je klidový režim okolí, neboť návyk zvěře na ně může úplně změnit náš názor na přikrmování. Úvahu, zda skutečně postačí jen lizy se širokým spektrem makro a mikroprvků, nebo je vhodnější zkrmovat doplňkové směsi.
Můžeme sice zvýšit energetický příjem zvěře obilovinami, ale je to jen doplněk, který postrádá přirozenou dietetiku objemných krmiv a při chybném nebo nadměrném zkrmování vytváří riziko acidóz. Následuje oslabení organizmu s dopadem na obranyschopnost.
Přesto může být zkrmování doplňkových směsí významnou a účinnou cestou k prevenci a léčení parazitóz, a sice ve spojení fytoncidy.
Budoucnost ve fytoncidech?
Jak už bylo dříve popisováno, přípravky z oreganového oleje, ať podávané emulzí do napájecí vody nebo do směsí na nosiči – křemelině, velmi účinně potlačují kokcidie. V naší praxi je lze využívat u všech mláďat, konkrétně u muflončat. Kokcidie přežívají u dospělců, jejichž imunita je činí víceméně neškodnými, ale vždy dochází k přenosu na mláďata. Často je výsledkem závažné oslabení, které poškodí jejich vývoj, při více negativních faktorech úhyn.
V oborách je možné také potlačovat napadání zvěře střečky, je to poněkud překvapivé, ale funkční. Malý příměr - někteří z nás mají v oblibě česnek pro jedinečnou ostrou chuť i aroma. To je ale vedlejší účinek. Hlavní spočívá v česneku obsažené účinné látce
allicinu. Inhibuje specifické enzymy a blokuje tak růst nežádoucích patogenů. Významně podporuje fyziologickou střevní a bachorovou mikroflóru. Účinná látka je z organismu vylučována potem, a tak působí repelentně. Společensky to může být určité znevýhodnění, ale jen u lidí. U hospodářských zvířat naopak vytváří velmi pozitivní efekt, česnek je významný repelent proti mouchám i vnějším parazitům, klíšťatům a všenkám.
Účinek česneku je možno posílit extraktem skořice. Účinná látka
cinnamaldehyd je sloučenina skořicové soli, působící proti kvasinkám a plísním, ale má i protizánětlivý účinek v prevenci výskytu gastritidy. Úspěšně inhibuje plíseň
Aspergillus flavus a tvorbu jejího mykotoxinu aflatoxinu. Dále patogenní grampozitivní i gramnegativní bakterie trávicího traktu, zejména
E. coli, Campylobacter a listerie. Protizánětlivý efekt je doplněn podporou epitelu v gastrointestinálním traktu. Epitel je vrstva slizničních buněk, pokrývají funkční tkáň povrchu orgánu a jejich stav je zásadní pro jeho fungování.
Oba přípravky je možné aplikovat prostřednictvím lizu nebo doplňkové krmné směsi. Zkušenosti u hospodářských zvířat ukazují na zvýšení klidového komfortu zvířat již po devíti dnech podávání, snížení počtu klíšťat o čtvrtinu a podstatné omezení výskytu much na zvířatech (
fly score) během dvou týdnů. Je reálný předpoklad, že střečci budou v podstatně nižší míře napadat zvěř, které je repelent zkrmován.
Prvním výrobcem u nás, který dodává lizy obohacené tímto repelentem, je firma Trewit, s.r.o. a je možný kontakt k odběru přípravku k zamíchání do krmných směsí.
Využívání fytoncidů bude bezpochyby perspektivní cestou k preventivnímu i kurativnímu nahrazování klasických farmak. Čeká nás v této věci hodně práce, v našem vzdělávání i posunu od konvenčního až zkostnatělého uvažování.
Výhody jsou nasnadě. Přípravky lze využívat bez souhlasu úředníků, kteří se odřekli smyslu svého vzdělání i odborné praxe, podstatně se sníží zátěž životního prostředí a stejně tak rezidua léčivých látek v poživatelných tkáních zvěře, nebude nutné sledovat uplynutí ochranné lhůty po aplikaci farmak včetně omezení nadbytečných kontrol ze strany státních orgánů.
Hlavní a podstatné je, že máme možnost omezit rozvoj rezistencí antibiotik i antikokcidik.
Skutečnost, že podávání fytoncidů zvěři je vázáno na doplňková krmiva nebo alespoň lizy, může přímo zlepšovat výživný stav zvěře, což je další faktor zvýšení odolnosti. Pokud by se nám tedy povedlo omezit tlak na využívání „tvrdých“ antiparazitik, a to i využíváním chovatelských i zoohygienických opatření, snad lze očekávat v závažných a nutných případech rozumnější i vstřícnější přístup úředníků vůči utrpení zvěře.
Ing. Martin MOHELSKÝ