S povděkem jsem zjistil, že jste držitelem loveckého lístku, prosím tedy na začátek stručně popsat jak a kdy jste se stal myslivcem, co vás k myslivosti přivedlo, zda byly nějaké myslivecké kořeny v rodině…
Od malička jsem měl velmi kladný vztah k přírodě. Lásku k ní ve mně probudil a rozvíjel můj otec, se kterým jsme jezdili o víkendech na chalupu do Orlických hor a společně jsme trávili hodně času v lese, kromě jiného i pozorováním zvěře. Před třiceti lety ve mně tohle všechno uzrálo a přes bývalého kolegu z práce jsem se dostal k myslivosti.
Jste aktivním myslivcem, jste členem nějakého mysliveckého spolku a kde lovíte?
Jako aktivní myslivec jsem členem MS Čeperka-Hrobice, které má pronajatou honitbu o výměře 750 hektarů v polabské rovině pod Kunětickou horou u Pardubic. Času na myslivost mám bohužel kvůli mé práci málo, ale snažím se využít každou volnou chvilku a na posed zajít. A někdy se i stane, že mám štěstí a něco ulovím, zatímco kolegové, kteří chodí častěji, se zrovna vracejí s prázdnou.
Jak vidíte současné postavení myslivců ve společnosti, jaký je vztah myslivci / lesníci, resp. vztah myslivci / ochránci přírody?
Problém je, že lidé mají často myslivost spojenou jen s lovem zvěře a trofejemi. Už ale nevidí ty hodiny, které myslivci tráví péčí o zvěř. I tak tradiční činnost člověka, jako je myslivost a s tím spojené lesnictví a ochrana přírody, evidentně potřebuje lepší propagaci a osvětu, a to už u dětí na základních školách.
Proč je potřeba nový zákon o myslivosti, co je potřeba změnit?
O novele zákona o myslivosti se mluví snad každé volební období, přesto v této podobě platí a funguje přes dvacet let. To vypovídá o mnohém. Stávající zákon by podle mě potřeboval ve spoustě věcí vylepšit a souhlasím, že dílčí úpravy jsou na místě. Každé novele by ale měla předcházet detailní analýza a tu tady nevidím. Má-li zákon plnit svůj účel dalších alespoň dvacet let, měl by být připraven a projednán mnohem pečlivěji. Současný poustup mi přijde ukvapený.
Je opravdu jedním z hlavních důvodů pro nový zákon řešit výši škod zvěří na nových lesních výsadbách po kůrovcové kalamitě?
Podle důvodové zprávy novely by se s ohledem na plánované zalesňování kalamitních ploch mělo přistoupit i k mysliveckým opatřením – zejména redukci početních stavů zvěře. Některé změny obsažené v novele však s tímto cílem nesouvisí. Jedná se například o navrhované snížení minimální výměry honiteb, které nemá žádnou přímou souvislost s redukcí početních stavů zvěře. Myslím si, že kalamity jsou použity tak trochu jako zástěrka pro posílení práv vlastníků.
Je opravdu zvěř jediným negativním faktorem pro nové porosty a obnovu lesů?
Určitě není, neboť při obnově různých typů porostů hrají roli také další faktory jako např. opatření přijatá při jejich výsadbě. Zvěř je přirozenou a nenahraditelnou součástí prostředí, ve kterém žijeme a měli bychom k ní přistupovat s náležitou úctou. Nejsou to jen ti škůdci na lesních porostech, ale také třeba drobná zvěř, která je takřka celorepublikově na úbytku, kromě jiného z důvodu dlouhodobě nepříznivého zejména zemědělského hospodaření.
Je tedy zvýšení stavů zvěře opravdu jen na vině myslivců anebo je možné také současné stavy spárkaté zvěře vidět jako logický důsledek systému zemědělského hospodaření a všeobecně se zvyšujícího energetického potenciálu dnešní zemědělské krajiny?
Na jednu stranu je přirozené, že každý vlastník chce ze svého majetku vytěžit co nejvíce. Na straně druhé stojí fakt, že se ráz krajiny v posledních desetiletích značně proměnil. Naší krajině dominují obrovské lány nejrůznějších plodin, které drobné zvěři neposkytují potřebný úkryt a naopak spárkaté zvěři úkrytu až příliš. I to je důvodem, proč jsou současné stavy spárkaté zvěře tak vysoké.
A správně jste zmínil zemědělství… Novela by měla řešit nejen myslivost, ale komplexně i zemědělství a životní prostředí. To jsou oblasti, které spolu souvisejí, přitom každá má svůj zákon. Novela z toho vytrhává pouze myslivost, a to není správně.
Je rozumné zmenšovat minimální výměru honitby, když nejen v okolních zemích jsou průměrné velikosti honiteb mnohem větší, a když i z pohledu odborníků je potřeba pro zejména spárkatou zvěř pro zodpovědné hospodaření potřeba plocha či oblast podstatně větší? Neměla by být minimální výměra odvozena od převažujícího druhu zvěře v honitbě třeba tak, jak mají na Slovensku?
Výměra má vícero aspektů. Jedním je historická souvislost – Rakousko a Německo mají výrazně nižší výměry, ale třeba Slovensko a Polsko mají honitby větší. Přitom v Rakousku je tendence spojovat honitby, aby mohli efektivněji hospodařit se zvěří, už dnes je v vRakousku průměrná výměra honitby větší než u nás.
Podle mého názoru by optimální velikost honitby měla být kolem 1500 hektarů a více. Četl jsem výzkum, ve kterém sledování pohybu zvěře za pomoci GPS lokátorů ukázalo, že domovský okrsek jelena nebo divočáka je 2000 až 3000 hektarů, srnce 300 až 500 hektarů. Hranice honiteb musí respektovat potřeby zvěře a ne zájmy vlastníků.
Myslíte si, že jsou práva vlastníků honebních pozemků v dosavadním zákoně ošetřena nedostatečně i v souvislosti s tím, že je skutečností, že svých práv k ovlivnění výše lovu a plánů mysliveckých spolků využívají vlastníci pozemků jen minimálně?
Stávající práva vlastníků honebních pozemků považuji za dostatečná. Vlastníci pozemků mají právo si určit, kdo bude na jejich pozemních hospodařit, zda oni sami v rámci honebního společenstva nebo myslivecký spolek. Pokud si předkladatelé myslí, že by tato práva měla být rozšířena, očekával bych podrobnou analýzu toho, jak vlastníci využívají svá stávající práva podle platného zákona již v současné době.
Kolik vlastníků či nájemců honebních pozemků využilo práva požádat o přednostní vstup do mysliveckého spolku, aby se na redukci zvěře sami podíleli? Myslím, že o většinový jev se zrovna nejedná…
Rozumím tomu, že vlastníci si chtějí rozhodovat o svých pozemcích, ale novela vede spíš k tomu, že si vytvoří vlastní oplocené revíry, kde budou jen lovit. Hovořil jsem s panem ministrem Výborným, kolegy poslanci, odborníky i neodborníky a všem jsem se snažil vysvětlit, že myslivec nerovná se lovec.
Měl by mít vlastník honebních pozemků automatické právo vstupu do mysliveckého spolku, aby mohl uplatnit právo myslivosti a hlavně ovlivnit hospodaření spolku s ohledem na své pozemky a zemědělské hospodaření? Nebo jak by měl být z hlediska zapojení do výkonu práva myslivosti vlastník pozemků zvýhodněn oproti myslivcům „nevlastníkům“ a jeho práva lépe ošetřena?
Umím si představit, že by právo na vstup do mysliveckého spolku mohlo být automatické, avšak pouze pro velké vlastníky, například od 50 hektarů a více, a za předpokladu, že tito vlastníci nezískají ve spolku hlasovací většinu. Jinak by ztrácelo smysl, aby se zakládal myslivecký spolek. Samozřejmostí pak je, že by tito vlastníci (popř. nájemci) nemohli požadovat náhradu škod způsobených zvěří. Pokud naopak chce vlastník rozhodovat sám, tak ať si rozhoduje v rámci honebního společenstva.
Jak ošetřit práva a možnosti mezi majiteli pozemků a pachtýři, kteří na pozemcích hospodaří? Kdo by měl vlastně mít větší slovo ve vztahu k myslivcům – vlastník anebo pachtýř?
Pro myslivce je důležité, aby měli vždy pouze jednoho partnera, se kterým mají jednat, ať již to bude vlastník, nebo pachtýř.
Jak vůbec myslíte, že bude fungovat navrhované ustanovení o 30 ha souvislých pozemků jednoho nebo více sdružených vlastníků, kdy vlastník dostane automaticky povolenku a bude moci na svých pozemcích lovit, ale bude to třeba uprostřed honitby nebo dokonce uprostřed velkého lánu? Jak se tam vlastník dostane, jak budou pozemky vymezeny, jak to bude s příchodem na pozemky s loveckou zbraní přes „cizí“ pozemky (pytláctví, kontrola mysl stráží, dosled a dohledávka mimo pozemky, hlášení lovu a úlovků, respektování chovatelských zásad, …)?
Ano, zmínil jste další z mnoha úskalí, která by novela přinesla. Obávám se, že by to vedlo k postupné parcelaci myslivosti a k vytváření jakýchsi „honiteb uvnitř honitby“. Zastáncem tohoto opatření proto rozhodně nejsem. Hrozilo by, že se z kolektivního pojetí myslivosti stanou jen lovy a zabíjení zvěře. A to přece nikdo, kdo vnímá péči o zvěř v celé její rozmanité podobě, chtít nemůže.
Znovu opakuji – myslivost nerovná se lov. Pokud si vlastník nemyslivec bude provozovat myslivost na svých pozemních, tak on bude pouze tím lovcem, nikoliv myslivcem. A může to klidně být v rámci zákona. Víme, že papír snese všechno…
Navrhované posílení státní správy myslivosti je určitě pozitivní, ale jak se změní pravomoci a hlavně kontrola a možnost domluvy přímo v honitbách? Neměl by být úředník hlavně mediátorem domluvy mezi myslivci, zemědělci, lesníky, ochránci a dalšími složkami v přírodě? Bude vůbec mít stát dostatek prostředků na posílení státní správy myslivosti? Jakou roli by měly mít v rozhodování o plánech místní samosprávy? Není třeba větší spolupráce ve prospěch zaangažování místních myslivců, umožnit lovit přednostně místním?
Úředníci by měli usilovat především o to, aby mezi všemi panoval smír, který bude ku prospěchu celé krajiny a v ní žijící zvěře, ne ku prospěchu jen vybrané skupiny osob. Tak už to dnes funguje. Ale tím, že přidáme více úkolů a více lidí, nezajistíme, že to bude fungovat lépe. Všichni chceme štíhlý a efektivní stát, novela ale předpokládá vyšší administrativu i větší personální výdaje na straně státu a chce také zavést například povinnost, aby se zaměstnanec, který vykonává správní činnosti na úseku myslivosti, nevěnoval jiné správní činnosti. S tím vším zásadně nesouhlasím, protože nikdo nechceme agendu myslivosti ještě více byrokratizovat.
Jen doplňující otázka k zamyšlení – neměl či nemohl by být příkladem rakouský systém, kdy jsou honitby tvořeny podle katastru obcí, místní samospráva je významným hráčem, nájemné se platí obci, která pak podle určitého domluveného klíče rozděluje nájemné z honitby z části majitelům pozemků a z části jdou finance na podporu přírody v katastru obce?
To je právě jedna z možností, o kterých bychom při vytváření novely měli diskutovat. Rakouský systém je zajímavým příkladem, který ctí místní specifika a brání ryzí účelovosti, která se u nás například při diskuzích o vytváření a změnách honiteb občas vede. Byť má Česko oproti zhruba stejně rozlehlému Rakousku více než třikrát tolik obcí, je tento nepoměr částečně vyrovnán tím, že velkou část rakouského území tvoří hory.
Nehrozí zánik myslivosti jako jedné z posledních společenských složek na venkově?
Bohužel hrozí. Pokud myslivost ztratí svůj spolkový význam a změní se v individualizovaný lov, bude to mít negativní vliv na společenský život v obcích.
Jste pro umožnění lovu lukem? Pokud ano, tak proč a co to vyřeší a přinese pozitivního? Vnímáte negativní náhled veřejnosti na tento způsob lovu?
Připouštím, že lov lukem má své historické kořeny a také tradici v mnoha evropských zemích. Naší české tradici je však cizí. Slýchávám množství argumentů pro a proti jeho používání a vyhraněný názor na tuto otázku nemám. Z mého laického pohledu se jedná zejména o to, jak moc je tento lov účinný, aby zvěř příliš netrpěla, protože střelba lukem vyžaduje jiné schopnosti střelce než klasický lov dlouhou palnou zbraní.
Jak hodnotíte úspěšnost či neúspěšnost obhajoby myslivosti ze strany ČMMJ v souvislosti s tím, že myslivost je zapsaná už řadu let jako nehmotné kulturní dědictví?
Je skvělé a zasloužené, že se myslivost stala nehmotným kulturním dědictvím. Tím spíše nechápu, proč chce novela změnit definici myslivosti, upozadit „klasické“ myslivce, kteří nejsou vlastníky pozemků, a vypustit z ní zmínku o spolkové činnosti. Vzhledem k tomu, že projednávání novely ZOM míří do finále, tedy do poslanecké sněmovny, očekávám, že i aktivita ČMMJ nabere na obrátkách.
Čím a jak by se měla česká myslivost prezentovat vůči veřejnosti?
Úkolem nás všech myslivců je provádět osvětu všech generací o tom, co je myslivost a jaké povinnosti se s ní pojí. Tak, aby byla myslivost vnímána jako komplexní činnost týkající se péče o zvěř, nikoli jen jako její lov. Stát může pomoci tím, že nebude myslivost v novele upozaďovat a že bude ve společnosti podporovat pozitivní smýšlení o myslivcích. Přiložit ruku k dílu ale musí i každý z nás myslivců.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA