Toto období je ale zároveň také obdobím první zemědělské sklizně, což jsou sena. Zemědělci čekají na vhodné počasí, aby mohli vyjet se svými žacími stroji do luk, aby pokosili již vzrostlou trávu, která je nejčastějším úkrytem pro právě narozená mláďata, převážně srnčí zvěře. Už ve škole jsme pravidelně chodívali na branný den k rybníku Prelátu, kde jsme každý rok právě v tomto období opékali buřty a při hledání vhodných klacků na napichování buřtů jsme téměř vždy narazili na srnče stočené do klubíčka, které leželo přitisknuté k zemi a ani se nepohnulo. Učitelský doprovod nás vždy důrazně varoval před kontaktem, neboť bylo všem známo, že lidský pach, který utkví na srsti mláděte, jej odsoudí k jistému zániku, protože srna odmítá člověkem dotčené mládě přijmout a to pak hyne hlady.
Stejným způsobem tuto informaci šíříme dál, ale co nadělat se srnčaty, když se stroje rozjedou do trav?
Dříve jsme s myslivci chodili před sečením vyhánět mláďata z luk do lesů a i přes přítomnost lovecky upotřebitelných psů se nám to moc nedařilo. Když leží srnče v metr a více vysoké trávě, museli bychom na ně téměř šlápnout, abychom jej vůbec našli. Dříve sekačky měly malý záběr, jezdily pomaleji, a tak se občas něco podařilo zachránit. Co se zachránit nepodařilo, bylo jedním slovem hrůza a nebudu popisovat, neboť to každý z nás dobře zná.
Dokonce si pamatuji z období mé adeptury, když jsme vyháněli srnčata, bylo nás tradičně šest z pětadvaceti, což se bohužel do dnešní doby moc nezměnilo, jednu nemilou příhodu. Tehdy to bylo ve složení tři myslivci, manželka jednoho z nich a já coby adept se svým tátou. Procházeli jsme v pěti lidech nevelkou loučku za přítomnosti již jezdící rotačky, když za námi dorazil poslední z naší šestice František. Světe, div se, dorazil za bílého dne zlitý, jak zákon káže. V horkém letním počasí to vzalo rychlý spád a František po pár trasách loukou kdesi upadl a usnul.
Rotačka systémově jezdila ve vysoké trávě, František v ní vesele spal a nás zbývajících pět po čase zjistilo, že nám František schází. Když jsme to zjistili, jímala nás hotová hrůza a urychleně jsme začali jednat. Srnčata šla stranou a místo nich se v louce hledal ztracený spící opilý František. Naštěstí jsme ho během pár minut našli a posadili raději mimo louku na mez. Nechci pomyslet, jak by to dopadlo, kdyby ho rotačka našla dříve, než my.
Tehdy nám na té malé loučce posekli šest srnčat. Zrovna tolik, kolik se nás o záchranu pokoušelo. Dnes už z té naší šestice jsem naživu pouze já a manželka tehdejšího člena MS Zdeňka, jehož vnuk navázal na tradici myslivosti a dnes patří mezi ty, kteří se neváhají zapojit do jakékoliv aktivity.
To bylo před téměř třiceti roky se starou žací technikou. O to horší je to dnes, kdy stroje mají mnohametrový záběr sečení a jedou velmi rychle. Základem aspoň malého úspěchu je včas se dozvědět o sečení, což je ze strany zemědělců zákonná povinnost.
Jedno z řešení je umístit do luk akustické a světelné plašiče, které se zdají být účinné, ale ve skutečnosti tomu tak úplně není. Pokud se dají do luk ve správný čas, srny svá mláďata odvedou, ale námi získaná praxe vypovídá spíš o tom, že to pro zvěř není zas tak rušivý element, kvůli kterému by stávaniště opouštěla. Plašiče pískají, blikají a srnčí se nadále zdržuje v místech, kam se chystá vjet smrtící technika. Do toho ještě nějaký šikovný aktivista pošle udání, že se pro záchranu zvěře neudělalo maximum, protože právě našel posekané srnče a je opět o čem diskutovat.
Doba jde kupředu a tak se před krátkým časem objevily drony, díky kterým výrazně poklesly ztráty na zvěři a její utrpení. Několikrát jsme o nich četli v časopisu Myslivost a sbírali dostupné informace. Nikdy bychom si nedokázali představit, že bude možné pomoci ovladače s displejem komunikovat se zařízením, jímž je dron, který nám zprostředkuje reálný obraz, který z výšky pod sebou „vidí“. Vyhledávat zvěř s takovou přesností která umožní přesnou kontrolu přes výkonnou optiku, která nám ukáže, zdali je to, co termokamera zaznamená, skutečně zvěř nebo jen vyhřátý kámen nebo právě opuštěný záleh, kde zvěř odpočívala.
Veliký podíl má náš myslivecký hospodář Honza Veselý, který sehnal kontakty na majitele dronů a dobrovolníky, kteří jsou pro danou věc zapálení. Vše se odehrává podle konfigurace terénu přibližně ve výšce osmdesáti metrů a je to velmi přesné. Dokonce lze souřadnice spolehlivě identifikovaných bodů ukládat do paměti na monitorované ploše. Na tato místa jsou pak naváděni ti, kteří se rozhodli pomáhat zvěř zachraňovat a mezitím dron hledá případnou další zvěř.
Nutností je být vybaven rukavicemi, raději ještě natrhat trsy trávy, skrze které srnče odchytneme, dáme do připravené přepravky, se kterou jej odneseme na okraj lesa do stínu a ponecháme schované do doby, než stroje skončí svoji práci. Přepravky musí být dostatečně provzdušněné, to znamená, že musí mít dostatečný počet větracích otvorů, které nesmí mít ostré hrany, aby se srnčata neporanila a mohla tak komfortně přečkat několik hodin přiklopena přepravkou, která je ještě kolíky připevněna k zemi. Dobrovolníky donesené plastové koše se nám neosvědčily, protože měli ostré hrany v otvorech, o které si srnčata poranila větrník, když se snažila jej prostrčit skrze otvory.
Pak stačí, aby někdo znal místa úkrytu a došel srnčata pustit na svobodu, kde už si je instinktivně srny najdou, aby se o ně mohly dále starat. Podle našich zkušeností lze dosáhnout až 90% úspěšnosti. Některá vyspělejší srnčata se již chytit nenechají, odběhnou do lesa, aby se vzápětí vrátila, a to se jim bohužel stane osudným.
Vše je hlavně na několika obětavcích, kteří vstoupí do rosou promáčené trávy vysoké po prsa a nechají se navádět dronem. Kromě myslivců se účastní dobrovolníci, kteří přijíždějí mnohdy i z několika desítek kilometrů vzdálených míst. Klíčový je kontakt na „dronaře“, který nemusí mít zrovna čas, a proto využíváme více kontaktů. Myslivecký hospodář má úlohu jakéhosi dispečera a na základě informací od zemědělců kontaktuje majitele dronů, dále dobrovolníky a v neposlední řadě členy místního mysliveckého spolku. Je to velmi náročné, protože informace se kolikrát dozví jen pár hodin před samotným sečením.
Kamenem úrazu je zpravidla čas. Odpoledne, když je teplo, termokamera zachytává mnoho falešných stop a stejně se ponejvíce seče v dopoledních hodinách, kdy přímo po ránu jsou teploty nejnižší a termokamera je tak nejúčinnější.
Většina z nás chodí do zaměstnání a pracovní doba se kryje s tím, kdy bývá sraz dobrovolníků a klíčového dronaře s jeho výbavou, na které stojí základ úspěchu při záchraně mláďat. Nezbývá, než využít třeba i čas od 5 do 6 hodin ráno a pak dokončit akci s lidmi, kteří pracují později, nebo jsou v penzi, což je ale pro některé fyzicky náročné. Kdo může, jde s připravenou přepravkou na místo, na které jej po telefonu naviguje navigátor, který má instrukce od dronaře, nebo jde přímo pod dron, který se nad vyhledaným srnčetem vznáší, aniž by jej z několik desítek metrů výšky nějak rušil či stresoval. V případě malé louky je třeba minimálně tří osob včetně obsluhy dronu, velké komplexy už je dobré zajistit třeba trojnásobkem personálu. Vynesená srnčata po posečení už zvládne vypustit jediný člověk. Přesto se mnohdy scházíme složitě a jsme vděčni právě za dobrovolníky, mezi kterými nechybějí i samotní zemědělci.
Když opomeneme, že pro pilotování dronu musí mít obsluha zkoušky a registraci, je třeba mít na takové zařízení finanční prostředky. Větší výkonný dron, který má práci na běžné louce tak na hodinu a má daleko kvalitnější rozpoznávací schopnosti, lze pořídit za tři čtvrtě milionu korun. Protože to není samozřejmé, že zrovna přijde někdo s výkonným dronem, jsme rádi za pomoc i s menším dronem, který má na takové louce práci na 2 až 3 hodinky, neboť musí pečlivěji kontrolovat obeznaná místa. Pořizovací cena takového dronu se aktuálně pohybuje asi kolem 150 000 Kč.
Za každou spolupráci dronů platíme majiteli a přispíváme jim tak na nákladnou, ale velice užitečnou „hračku“.
Nákup vlastního dronu je pro nás zatím nereálný, byť se ukázalo, že je to zatím asi ta nejúčinnější metoda, jak zachránit zvěř, která mnohdy krutě hyne z důvodu smrtelných zranění rotujících lišt zemědělské techniky. A pro představu účinnosti na závěr uvedu, že jsme za pomoci dronů zachránili jen v letošním roce několik desítek srnčat, zajíce, daňče a dokonce i hnízdo plné kachních vajec v podmáčené části louky.
Jan ŠPILAUER
MS Trhové Sviny
