Časopis Myslivost

Náš experiment simuluje situace, ke kterým běžně dochází v dynamických disciplínách sportovní střelby při střelbě z brokovnice.
Dynamické disciplíny brokové střelby využívají brokovnice ke střelbě na ocelové terče na krátkou vzdálenost. Testovali jsme odrazivost olověných a ocelových broků v takovýchto situacích. Zjistili jsme, že ocelové broky se odrážejí častěji než olověné, a dále že olověné broky se při nárazu tříští na drobné střepiny, zatímco ocelové broky se odrážejí v celku a deformací se na nich mohou vytvořit ostré hrany.
 
Dynamické disciplíny sportovní střelby jsou odvětví sportovní střelby, které využívají střelných zbraní včetně brokovnic ke sportovní střelbě. Z brokovnic se obvykle střílí na ocelové sklápěcí terče, protože brokovnice vystřelují mnoho broků naráz a každý cíl je obvykle zasažen několikanásobně. To by při používání papírových terčů vedlo k nutnosti měnit všechny terče pro brokovnici u každého soutěžícího.
Jelikož je brokovnice zbraní určenou ke střelbě na krátkou vzdálenost, tyto ocelové terče jsou obvykle umístěny blízko u střelce. Při použití ocelových terčů existuje vždy možnost odrazu střel, proto pravidla disciplíny obvykle stanovují minimální vzdálenost terče od střelce a dalších osob. Pro střelbu na ocelové terče je povoleno používat pouze olověné broky. To je také bezpečnostní opatření, protože olovo je měkké a tvárné, tudíž nemá tendenci se odrážet.
Návrh ECHA tvrdí, že dostačující náhražky olověných broků jsou snadno dostupné. Těmito náhražkami by měly být buď ocelové broky, nebo neolověné broky z jiných materiálů než ocel, zejména z kombinace wolframového prášku a syntetické pryskyřice, nebo z kovového bismutu.
Tvrdost kovového bismutu a směsi wolfram/polymer je poněkud vyšší než tvrdost olova, ale stále na přibližně porovnatelné úrovni. Lze tudíž předpokládat, že riziko odrazu broků vyrobených z těchto materiálů by nemělo být výrazně vyšší než u olověných broků.
Na druhé straně by střelivo s bismutovými broky bylo pro mnoho střelců cenově nedostupné, zejména při velkém množství střeliva. Pro kompozitní broky z wolframu a pryskyřice to platí tím spíše, vzhledem k ještě vyšší ceně.
Cena střeliva s ocelovými broky je porovnatelná s cenou střeliva s olověnými broky. Tvrdost oceli používané k jejich výrobě je ale výrazně vyšší než tvrdost olova. Tato skutečnost je často důvodem k obavám o bezpečnost střelby, jelikož se předpokládá, že ocelové broky budou náchylnější k nebezpečným odrazům než olověné. Tento předpoklad jsme se rozhodli experimentálně prověřit.
 
Při střelbě z brokovnice jsou dvě skupiny ohrožených osob. První skupinu tvoří samotný střelec a osoby stojící poblíž (obvykle rozhodčí). Střelec je k terči nejblíže, ale měl by být ohrožen pouze odrazy od terče stojícího přímo před ním (úhel dopadu broků kolem 90°)
Druhou ohroženou skupinou osob jsou diváci, kteří stojí o něco dále (obvykle o 2 až 3 metry), ale mohou být zasaženi i odrazy z jiných úhlů. K tomu může dojít, když střelec střílí na terč, který nestojí přímo před ním (broky se tudíž odrazí jinam než na něj).
 

 
Imitace první situace byla vcelku jednoduchá. Ocelový terč jsme postavili 5 metrů před palebnou čáru, přední stranou ke střelci (horizontální úhel dopadu 90°). Ve svislé rovině byl terč nakloněný asi 10° směrem od střelce. Terč nebyl před každým výstřelem v přesně stejné pozici, jelikož po každém zásahu spadl a bylo nutné ho znovu postavit. Dva metry za střelcem jsme postavili 2 metry vysokou papírovou zástěnu pro detekci broků, které se odrazily, ale střelce minuly. V této situaci jsme vystřelili pět nábojů s ocelovými broky a pět nábojů s olověnými broky.
Imitace situace druhého typu byla poněkud složitější, jelikož riziko odrazu střel silně závisí na úhlu dopadu – čím menší úhel, tím vyšší riziko odrazu. K dopadu broků na terč pod úhlem menším než 90° obvykle dochází tehdy, pokud má střelec před sebou řadu terčů. V takové situaci předpokládáme, že úhel dopadu by obvykle neměl být menší než 45°. Postavili jsme proto čtyři situace, ve kterých jsme terč umístili vždy 5 metrů od palebné čáry. První terč byl posunut oproti střelci 1 metr do strany (úhel dopadu 78,6°), druhý 2 metry (úhel dopadu 68°), třetí 3 metry (úhel dopadu 59°) a poslední 5 metrů (úhel dopadu 45°). Dva metry za palebnou čárou (tj. sedm metrů od terčů) jsme umístili papírovou zástěnu vysokou dva metry, abychom našli broky, které by se odrazily. Na každý terč jsme vystřelili pět nábojů s ocelovými broky a pět nábojů s olověnými broky.
 
K testování jsme použili brokové náboje NSI Steel Caccia s ocelovými broky velikosti 3.1 mm, a jako kontrolní skupinu brokové náboje S&B Corona s olověnými broky velikosti 3.0 mm. Obojí střelivo bylo v běžné brokové ráži 12/70. Ke střelbě jsme použili opakovací brokovnici Norinco YL12 – IJ87, bez zahrdlení, s hlavní dlouhou včetně nábojové komory 560 mm.
Použité ocelové terče byly vysoké 83 cm, široké 31 cm a silné 1 cm. Povrch přední strany byl hrubý následkem předchozího používání.
 

 V situaci 1 (úhel dopadu 90°) jsme našli pět odrazů od olověných broků a 12 odrazů od ocelových broků. Umístění odrazů na v detekční zástěně viz obrázek.
Nejméně dva další odražené broky v situaci 1 zasáhly testujícího střelce – jeden byl nalezen na oblečení na pravém rameni, druhý zasáhl ochranné brýle, na kterých zanechal malý otisk.
V situaci 2 (úhel dopadu 78,6°) jsme našli sedm odrazů od olověných broků a 16 odrazů od ocelových broků. Umístění odrazů na v detekční zástěně viz obrázek.
V situaci 3 (úhel dopadu 68°) jsme našli dva odrazy od olověných broků a 3 odrazy od ocelových broků. Umístění odrazů na v detekční zástěně viz obrázek. 
V situaci 4 (úhel dopadu 59°) jsme našli jeden odraz od olověného broku a tři od ocelových broků.
V situaci 5 (úhel dopadu 45°) jsme v papírové zástěně u žádného typu střeliva nenašli žádné stopy odrazu. Předpokládáme, že pokud k nějakým odrazům došlo, dopadly dále než 20 metrů do strany. To by u sportovních disciplín nemělo představovat problém, jelikož by tyto odražené broky zřejmě zasáhly boční ochranný val. Může to však představovat riziko při použití těchto broků při lovu, například při odrazu od kamene, jelikož řada účastníků honu může být i delší než 100 metrů.
Při střelbě ocelovými broky jsme také slyšeli zvuk mnoha odražených broků, které přeletěly zástěnu a spadly do křoví za ní. U olověných broků jsme toto nepozorovali.
 

 Některé odražené broky jsme našli zachycené v detekční zástěně. Skutečnost, že některé odražené broky neprorazily papírovou zástěnu, by neměla být vykládána jako důkaz neškodnosti těchto odrazů, jelikož některé broky zástěna zachytila, ale jiné prošly hladce skrz, a nejméně jeden měl dostatek energie k poškození balistických brýlí.
Veškeré nalezené zbytky olověných broků byly drobné střepinky (1 až 2 mm). Veškeré nalezené ocelové broky byly deformované, ale v celku, s deformacemi od mírného pomačkání po celkové zploštění s docela ostrými okraji.


 

 Při testu jsme ověřili, že jak olověné, tak i ocelové broky se při střelbě na ocelové terče z malé vzdálenosti mohou odrazit. Co se týče rozdílu mezi olověnými a ocelovými broky, učinili jsme dvě zásadní zjištění. První je, že ocelové broky mají při takových nárazech podstatně větší sklon se odrážet. Druhé je, že ocelové broky se odrážejí v celku a mohou být deformované tak, že mají ostré hrany, zatímco olověné broky se při nárazu tříští na drobné střepiny.
 

 Ke střelbě na ocelové terče se v dynamických disciplínách kromě brokovnic používají i pistole a pušky. Jelikož minimální vzdálenosti jsou obvykle podobné, zvažovali jsme provedení obdobných testů i s těmito zbraněmi, ale s ohledem na bezpečnost jsme od nich nakonec upustili. Střely se vyrábějí ze slitin mědi a přední část mají naříznutou pro zajištění deformace v cíli.
Minimální energie, při které se střela považuje za potenciálně smrtící, je 80 J. Úsťová energie střel z pušek a revolverů je obvykle asi o řád vyšší. Proto jsme se rozhodli nedělat testy odrazů neolověných střel z pistolí a pušek na krátkou vzdálenost, protože by při takových testech mohlo dojít i k ohrožení života.
Tyto náboje jsme ale otestovali střelbou na ocelový terč pod úhlem 45° na vzdálenost 100 m a zjistili jsme, že při takovém nárazu se přední část střely rozpadne na velké střepiny, zatímco zadní část se odrazí celá. Předpokládáme, že pevné střely bez deformační zóny by se odrazily celé a při deformaci by se na nich mohly vytvořit ostré hrany, stejně jako u ocelových broků.
Také doporučujeme zvážit důsledky našich zjištění s ohledem na loveckou střelbu. Materiály v místě dopadu jsou při lovu sice obvykle měkčí než ocelový terč, ale úhel dopadu může také být menší než 45°. Použití ocelových broků nebo střel tak může v tomto prostředí vést k častějším odrazům. 

David KARÁSEK 
analytik a člen představenstva LEX z.s.