Téměř ve všech spolkových zemích v Německu za poslední desetiletí narůstá počet ulovených kusů jelení zvěře na společných lovech. Tento trend zatím nevykazuje zvrat, takže z rostoucího počtu ulovené zvěře lze usuzovat na vysoké přírůstky a vysoké stavy dospělé zvěře.
Stěžejním úkolem snižování stavů je proto dostatečně vysoký odstřel dospělé zvěře, aby se omezil přírůst i lovecká námaha a lovecký tlak. Pro regulaci populace se obecně považuje za nutné, aby dospělá zvěř tvořila alespoň 20 % z celkového ročního lovu.
Úzké pouto mezi kolouchem a vodící laní
Odstřel velkého počtu laní způsobem šetrným ke zvěři je lovecká výzva, která vyžaduje čas, zkušenosti a loveckou praxi. Problém je v biologii jelení zvěře, neboť má výrazné sociální chování. Jelení tlupy jsou rodiny babiček, tet a matek, ve kterých jsou úzké rodinné vazby. Jelení kolouši mají se svými matkami blízký vztah, který většinou trvá první rok života a ve volnějších vztazích přetrvává po celý život. Vazba má pro koloucha mnoho výhod, z nichž některé vydrží na celý život. Ztráta matky má tedy značné nevýhody.
VODÍCÍ LAŇ A JEJÍ VÝZNAM
Při posuzování pozitiv či negativ vazby matka kolouch lze uvést několik závěrů z dlouhodobějších výzkumů chování jelení zvěře týkajících se právě vztahu matek a jejich potomků v rámci rodinné tlupy.
Výhody mateřského vedení a péče:
Kolouši, a dokonce i jednoroční laňky a špičáci, jsou svými matkami podporovány v sociálních konfliktech (
Silk 2007).
Podpora dospělce usnadňuje kolouchovi zaujmout významnější pozici v tlupě (
Clutton-Brock et al. 1982).
Efektivnější příjem potravy, poznávání zvláště výhodných krmných míst, společné sdílení krmných míst (
Brookshier & Fairbanks 2003; Jaeggi et al. 2008).
Přijímání potravních zkušeností (
Oostindjer et al. 2011) a konkrétních potravních preferencí (
Mirza & Provenza 1992).
Poznávání tradičního využívání stávanišť a pohybových vzorců, jako je migrační chování a migrační trasy (
Clutton-Brock et al. 1992; Nelson 1998).
Nižší riziko predace (
Brookshier & Fairbanks 2003).
Nevýhody pro koloucha, když ztratí matku v prvním roce života:
Snížení denních přírůstků tělesné hmotnosti o 20 až 30 procent (
Pollard et al. 2002).
Nižší tělesná hmotnost a pomalejší růst (
Demarais et al. 1988; Holand et al. 2012; Andres et al. 2013).
Nižší míra přežití (
Guiliano et al. 1999; Pollard et al. 2002; Holand et al. 2012; Andres et al. 2013), přičemž osiřelá jelení mláďata umírají rychleji než osiřelá mláďata daňčí nebo sičí zvěře (
Andres et al. 2013).
Pokud osiřelí kolouši přežijí, následky si nesou po celý život, což se projevuje nižší tělesnou hmotností a nižším reprodukčním úspěchem (
Andres et al. 2013).
Do jaké míry v praxi ke ztrátě vodící laně kvůli lovu skutečně dochází se v Německu zatím nezkoumalo. Sběr dat je přitom poměrně jednoduchý, neboť zvěř na naháňkách je stále častěji vyvrhována na centrálním místě. Tam je možné snadno zjistit stav kojení usmrcených laní před tím, než jsou vyvrženy. To jsme provedli v letech 2006 až 2017 na 83 velkých naháňkách.
Ve většině honiteb je běžnou praxí nelovit jelení zvěř jeden až několik týdnů před naháňkou. Předpokládá se, že tímto dočasným přerušením lovu by měl být lovecký úspěch naháňky maximalizován. Odstřel koloucha pár dní před naháňkou je tedy u zkoumaných laní spíše nepravděpodobný. Čtyři dny po úhynu koloucha uloveného v srpnu nebo září lze navíc u živé dospělé laně pozorovat zřetelnou redukci velikosti struku. Během jednoho a půl až dvou týdnů po ztrátě koloucha dojde k úplné regresi struku.
Jak dlouho potřebuje kolouch svoji matku
Doba kladení jeleních kolouchů se dá definovat poměrně přesně: trvá přes dva měsíce, konkrétně od 1. května do 30. června. Většina kolouchů se rodí v druhé polovině května (
Wagenknecht 1981; Bützler 1986; Raesfeld & Reulecke 1988). Jak dlouho trvá, než se kolouši osamostatní, je však vždy předmětem diskuse.
V pozdním podzimu, nejpozději do konce roku, frekvence kojení výrazně klesá (
Clutton-Brock et al. 1982; Bützler 1986). Někteří kolouši jsou však nadále kojeni i sedm měsíců po narození. Pokud laň neklade koloucha následující rok, vazba s kolouchem z předchozího roku zůstává těsná (
Guiness et al. 1979) a v některých případech pokračuje v kojení až do věku dvou let (
Clutton-Brock et al. al., 1982). Na základě těchto poznatků lze tedy dobu odstavu zafixovat ve stádiu laňky nebo špičáka ve věku kolem dvanácti měsíců (
Wölfel 1981; Andres et al. 2013).
Podle současného pohledu doba do osamostatnění mladé jelení zvěře zahrnuje nejen dobu okamžitého odchovu, ale i následnou dobu péče o koloucha až do odstavu (
Gruber & Herzog 2016; Petrak & Heider 2017; ale také Meyer-Ravenstein 2017).
Vodící laně, které již v srpnu nebo září přišly o koloucha, lze jednoznačně identifikovat podle stavu kojení „kolouši již nesají, regrese“, když jsou v říjnu a později uloveny a jsou popsány jako „zaprahlé“, stejně jako laně, které ten rok nevodily, nebo přišly o koloucha brzy.
Kromě toho byla pozorování střelců a honců během lovu použita k identifikaci současného ulovení vodících laní a jejich kolouchů (dvojstřel). Vodící laně, které byly uloveny společně s kolouchem stejným střelcem, byly počítány jako dvojstřel. Zařazeny byly i ty laně, u kterých bylo z vyhodnocení karet lovců a sdělení honců a střelců poznat, že kolouch byl uloven na sousedních střeleckých stanovištích.
Závěr výsledků zjištěných na testovaných naháňkách vedly k následující formulaci: „Je možné ulovit vodící laň tehdy, pokud jste jejího koloucha ulovili sami nebo viditelně váš soused. Samostatné laně, zjevně bez koloucha, lze ulovit za předpokladu, že to průběh lovu nebo vyhodnocení situace dovolí a jejich chování nasvědčuje tomu, že u sebe nemají koloucha nebo již koloucha nevodí.
Tři čtvrtiny laní bylo vodících
Celkem byl zkoumán stav kojení u 368 ulovených laní. U 4 % zůstal stav struku „nehodnotitelný“, většinou kvůli předčasnému vyvržení a úplnému odstranění struku. U 20 % ulovených laní byly struky regresivní a bez mléka, neměly již v době ulovení koloucha. Všechny ostatní laně (76 % dospělého vzorku) byly v době ulovení nebo krátce předtím vodící. Celkem 25 % všech vodících laní ulovených na naháňkách bylo uloveno humánním způsobem jako dvojstřel s kolouchem. V případě 51 % ulovených vodících laní (187 z 368) však vyhodnocením karet lovců, průzkumem mezi střelci a honci nebylo možné objasnit, zda byly kolouši těchto laní uloveni během naháňky či nikoli.
Posouzení stavu struků
Vodící laň měla u sebe koloucha v den lovu: V praxi je plný struk velmi snadno rozpoznatelný při vyvrhování: mléko teče nebo stříká i při mírném zatažení nebo po několikanásobném zatažení za struk. Za vodící se považují kusy, u kterých po několikanásobném zatažení za struky teče jen trochu mléka nebo mléko vytéká ze žlázové tkáně až při proříznutí struku. Pravděpodobně se jedná o laně, které teprve nedávno kojily svá mláďata nebo u kterých již začala fáze odstavu.
Kusy, které již byly vyvrženy, byly vyloučeny z hodnocení těchto statistik jako „nehodnotitelné“.
Kromě vědomého ulovení jen vodící laně a ne koloucha lze laň a koloucha oddělit také v průběhu lovu, takže domněle nevodící laň snadno poplete střelce. Podle údajů z Francie je v době naháněk (říjen, listopad) v průměru přes 20 % všech laní pozorováno bez koloucha.
Praktické lovecké zkušenosti a pozorování o separačním chování matky a mláďat během naháněk nejsou neobvyklé a byly nedávno zdokumentovány ve vědecké studii z Hunsrücku. K takovým rozdělením vodící laně a koloucha dochází buď jejich překvapením rychlými a tichými loveckými psy, nebo překvapivým setkáním honců a mateřské tlupy. V takových případech vedoucí laň často opustí koloucha, který zůstává ležet nebo je v krytu a teprve po pozdějším kontaktu se psy nebo honci sám prchá.
Kromě toho je podíl nevodících laní na začátku sezóny řízeného lovu obecně nízký, protože obvykle bylo předem uloveno pouze několik kolouchů. Podle různých studií se podíl nevodících laní na konci října pohybuje mezi 15 a 20 %.
Předpokládáme-li, že lovci většinou dodržovali pravidla a v průběhu zkoumaných naháněk ulovili pouze jednotlivě táhnoucí laně, pak mezi individuálně se měnícími dospělými jedinci je podíl nevodících laní 28 %. Pravděpodobnost, že laň, která se na naháňce individuálně uloví, je stále vodící, by se tedy pohybovala kolem 3:1. Nelze tedy vyloučit, že kolouch a vodící laň byly uloveny během jedné naháňky na vzdálených loveckých stanovištích a v den lovu se je nepodařilo identifikovat. Na některých naháňkách proto byly odebírány vzorky tkáně ze všech ulovených kusů, takže případná vzájemná příslušnost takových případů může být geneticky testována, což však je reálné pouze pro výzkumné účely, v běžné myslivecké praxi spíše nemyslitelné.
Lov laní na naháňkách = velká zodpovědnost pro myslivce
Rozeznání a odstřel vodících laní na naháňkách je proto vždy spojeno s vysokou mírou osobní odpovědnosti ze strany zúčastněných lovců a také vedoucího honu. Úkolem mysliveckého hospodáře je přece vybírat myslivecké hosty podle zkušeností a schopností, organizovat nasazení psů a vysvětlovat lovecké zásady před lovem s ohledem na pohodu zvířat.
Součástí naháňky se slíděním by vždy mělo být vyvrhování zvěře na centrálním místě a dokumentace stavu struků všech ulovených dospělých laní před vyvržením, aby bylo možné výsledky odstřelu jasně a srozumitelně zdokumentovat. Také proto, aby bylo možné optimalizovat následné lovy podle přísných požadavků ochrany zvířat.
Potřeba vedení kolouchů matkou po celý první rok života je z hlediska biologie divoké přírody nesporná. Vysoké stavy jelení zvěře zároveň vyžadují, aby v populaci samic byla dostatečně vysoká míra úspěšnosti a efektivnosti loveckých zásahů. Výsledky biologického výzkumu volně žijících živočichů a praktické lovecké zkušenosti poskytují základ pro druhově vhodné lovecké strategie.
Zákon o myslivosti a zákon o ochraně zvířat nastavují pouze právní rámec. Myslivecké spolky mohou dokumentovat relevantní údaje s minimálním úsilím, aby byl lov prováděn v souladu s dobrými životními podmínkami zvířat, a to i tváří v tvář kritice ze strany třetích stran. Výsledky ale ukazují vysoký podíl vodících laní, které v den lovu vodí kolouchy. Možnost, že laň, které se samostatně při naháňce pohybuje v lečí a stále vodí koloucha, je podle našich dosavadních výsledků asi 3:1. Cílem myslivecké praxe musí být lov v souladu s dobrými životními podmínkami zvěře a být tak právně i formálně nenapadnutelný.