Kozlice „expresky“ a dvojáky tu s námi ještě asi notnou chvíli pobudou, i když třeba v Evropě vlastně žádná opravdu velká nebezpečná zvěř nežije (nediskutujme teď o velikosti těžkých kusů černé).
První opakovací kulovnice se objevily v druhé polovině 19. století, napřed v Americe, s trubicovou schránkou pod hlavní (např. Winchester 1866). Evropa vyčkala pár let, ale na přelomu 19. a 20. století již i tady byly běžné opakovačky, typicky s válcovým odsuvným závěrem. Trubicovou nábojovou schránku nahradila skříňková nábojová schránka nebo zásobník.
Jednořadová schránka či zásobník měly malou kapacitu, problém vyřešil napřed nabíjecí pásek. James Paris Lee v roce 1878 vynálezem dvojřadého zásobníku (uplatnil se v britských armádních opakovačkách Lee Metford a slavnějších pozdějších Lee Enfield) s kapacitou 10 nábojů. Jen o chvíli pomalejší byl Otto Schönauer, který v roce 1886 vytvořil cívkový zásobník.
Typickou armádní zbraní se stala opakovací kulovnice, myslivci a lovci se přidali. Ostatně, přestavba relativně levné armádní opakovačky na loveckou zbraň vycházela i mnohem levněji, než stavba vícehlavňové zbraně. Zdrcující převahu přitom měly zbraně s válcovým odsuvným závěrem, fungující na čtyři doby, tj. odemknout (rukojeť závěru nahoru), vyhodit prázdnou nábojnici (závěr stáhnout vzad), nabít nový náboj (závěr zasunout vpřed) a zamknout závěr (rukojeť závěru dolů). Takhle fungovala typická lovecká opakovačka po celé 20. století, přitom zdrojem zbraní pro přestavbu byly běžně armádní poválečné výprodeje.
Že se dá opakovací kulovnice ovládat šikovněji, jen na dvě doby, ukázal Ferdinand rytíř von Mannlicher (narodil se sice v německé Mohuči, ale rodina pocházela v českého Mostu), když spojil první dva takty odemčení a vyhození prázdné nábojnice do jediného pohybu rukojeti závěru vzad, následovaného prostým pohybem závěru vpřed, který dopravil do nábojové komory nový náboj a zároveň závěr uzamkl. Rakousko-uherská armáda díky němu mohla vyzbrojit své pěšáky zbraní (Österreichesches Infanterie – Repetiergewehr Model 1886 a jeho následník, Infanterie Repetiergewehr Model 1895), která střílela tak rychle, jako jen málo pěchotních pušek na světě té doby.
Proč se přímotažné závěry ve vojenské výzbroji tak úplně neujaly, netuším. Prakticky zmizely po konci první světové války. Rakousko-Uhersko ji prohrálo, pušek bylo k mání habaděj, doslova za korunu tucet. Jenže s mannlicherovkami se nabízela i záplava mauzerovek, enfieledek a springfieldek, které byly považovány za odolnější a pevnější. Kánon lovecké kulovnice se ustálil na válcovém odsuvném závěru, ať už byl typu mauser, remington nebo weatherby.
Na konci 20. století ale přišla firma Blaser s kulovnicí R93, se zcela novým kleštinovým závěrem, který se také ovládal jen přímým pohybem. Přímotažný Blaser (dnes model R8) je dnes nejrozšířenější loveckou opakovací kulovnicí v Evropě a našel nespočet následovníků, počínaje Merkel RX Helix a Haenel NXT ze Suhlu, přes Browning Maral Francie a Rössler Titan 16 až po Berettu BRX nebo Savage Impulse.
Dnes bych vám rád představil další. Jedná se opakovací kulovnici Jakele J1, kterou do ČR dováží jičínská firma Steel Park. Českou premiéru měla Jakele J1 na výstavě Natura Viva 2023 v Lysé nad Labem.
Jakele J1 je první dlouhou palnou zbraní firmy Andreas Jakele z bavorského Weitnau Hofenu. Zakladatel a majitel notnou dobu pracoval v nedalekém Isny pro dnešní Blaser. Potom dospěl k názoru, že by chtěl být svým vlastním pánem a třeba i dělat lepší, šikovnější zbraně a na konci roku 1995 se osamostatnil.
Po nějakou dobu se zabýval výrobou dvojitých střeleckých opěr, které v Česku ostatně známe. Současně produkoval zakázkové zbraně na základě sériových – logicky především blaserů a sauerů. Nakonec zkonstruoval svoji kulovnici.
Do Alp to má jen něco málo „přes dostřel“, takže základní principy byly jasné. Zbraň musí být lehká, aby se dala příjemně nosit i v horách, ideálně by se měla hmotností blížit jednušce. Musí být maximálně bezpečná a současně pohotová. Kapacita stačí dva a jeden náboj, ale musí být možné zbraň pohodlně doplňovat, aniž by se muselo něco vyndávat. Musí být snadné a jednoduché zbraň zcela vybít, bez nějakého páčení špiček nábojů nebo „rachtání“ závěrem sem a tam. Zbraň musí být modulární, tak, aby bylo možné ji postavit podle představ uživatele, aby uživatel nemusel svoje představy ohýbat podle zbraně. Zbraň musí být přesná, v Alpách se střílí na daleko. Musí uspokojit majitele i po estetické stránce a současně musí být maximálně odolná. To jsou tak trochu navzájem protichůdné požadavky, ale nakonec vznikla opakovací kulovnice J1.
Opakovací kulovnice Jakele J1 má přímotažný závěr uzamčený rotací závorníku o 90°, jeho hlava má čtyři uzamykací ozuby ve dvou řadách. Vytahovač je tvořen příčně odpruženým krátkým drápkem, vyhazovač tvoří odpružený pístek v čele závěru. Tak trochu je to inspirace Weatherbyho závěrem, ale ta inspirace končí právě popsaným, jako celek je to svébytná konstrukce.
Otáčení závěru zajištuje podélně posuvná kulisa s drážkou řídicí křivky, pevně spojená s rukojetí závěru. Ozuby záběru uzamykají do hlavňové stopky. Závěr se pohybuje v drážkách v rámu zbraně.
Jako mnoho dnešních kulovnic, i Jakele J1 má snímatelnou hlaveň. Nikoliv výměnnou, hlavně se dodávají se závěrem. Do rámu zbraně je hlaveň upevněna dvěma šrouby a přenos zpětnorázových sil jistí válcový čep vyčnívající z pouzdra vzhůru.
Na hlavni je připravená montáž, nazývaná výrobcem bavorská přesná montáž (Bavarian Precesion Montage), velmi blízká blaserovské sedlové montáži, ostatně je s ní i plně kompatibilní.
Nabídka hlavní je opravdu hodně široká, jak z hlediska ráží, tak z hlediska jejich délky. Hlavně v rážích 222 a 223 Remignton, 308 Winchester, 8x57 IS a 9,3x62 se nabízejí v délkách 44, 48, 52 nebo 58 cm, 6,5 Creedmoore, 270 Winchester, 7x64, a 30-06 Springfield jsou v délkách 52 a 58 cm. Hlaveň v ráži 300 Winchester Magnum je pouze v délce 65 cm.
Na ústí hlavní je závit pro montáž tlumiče hluku výstřelu. Výrobce doporučuje tlumiče Era od firmy Recnagel, které pracují s drátivem namísto tradičních přepážek. Volba je ale na vás, rozhraní na ústí je standardní a nabídka široká.
Bicí mechanismus nemá přímoběžný úderník, ale maličké vnitřní kladívko, hnané vinutou bicí pružinou. Nenapíná se ani při otevření, ani při zavření závěru. Bicí pružina se napíná pomocí napínače, respektive vypouštěče, respektive úchopové pojistky (ta součástka plní všechny tři funkce), která má ovládání vyvedené v podobě malé ostruhy na zadním konci lučíku spouště. Výrobce to nazývá bicím mechanismem Jakele Relax.
Napínač tvoří prostá dvojzvratná páka. Ve chvíli, kdy ji stisknete, zvedne se vnitřní konec páky a stlačí (napne) bicí pružinu. Kladívko přitom drží přímo pracovní konec dvojzvratného jazýčku spouště, který zapadá přímo do spoušťového ozubu na kladívku. Je to nezvyklé, ale velmi jednoduché konstrukční řešení.
Ve chvíli, kdy povolíte napínač, uvolní se bicí pružina a ve zbrani nezbývá žádná energie na iniciaci zápalky. Ovládáním podobný mechanismus, ačkoliv s jiným konstrukčním řešením, používala také německá služební pistole Heckler & Koch P7.
Odpor spouště je možné uživatelsky přepínat ve dvou stupních – lovecký a sport (asi 0,65 a 0,25 kg). Stavění odporu se ovládá malým hmatníkem přímo před jazýčkem spouště, hmatník dopředu je pro lehkou sportovní spoušť, hmatník dozadu pro loveckou spoušť. Osobně mi 0,65 kg připadá dost málo, zvlášť někde na naháňce s hodně zkřehlými prsty.
Kromě napínače má kulovnice ještě tzv. přepravní pojistku, zcela nezávislou na ostatních pojistných mechanismech. Tvoří ji kroužek s hmatníkem vystupujícím dozadu z temene závěru. Kroužek je v jednom místě příčně rozříznutý. Když je pojistka v poloze zajištěno, je postaví se kroužek do cesty kladívku, která tak nemůže udeřit na temeno zápalníku. V poloze odjištěno se postaví do cesty kladívka rozříznutá část kroužku, která pochopitelně kladívku nijak nebrání v iniciaci náboje v komoře.
Dalším bezpečnostním prvkem je čep na zadní části těla závěru, který brání dopadu kladívka na zápalník, pokud není závěr uzamčen. Při uzamčeném závěru se tělo závěru pootočí do polohy, kdy čep zapadá do vybrání v kladívku, které tak dosáhne až na hlavu zápalníku.
O zásobování náboji se stará jednořadá nábojová schránka na dva náboje. Schránka má zajímavou inovátorskou koncepci. Má odpružené výústky, takže se velmi snadno plní shora z prostoru nábojiště, výústky se prostě rozestoupí. Při tlaku zespoda ale drží a spolehlivě vedou náboj do komory. Pokud chcete rychle úplně vybít zbraň, stisknete tlačítko na spodku zbraně, vedle lučíku spouště. Výústky povyjedou nahoru, rozestoupí se a podavač vám šoupne oba náboje rovnou do dlaně. Kromě toho příčně odpružený vytahovač na hlavě závěru dobře snáší i nabíjení přímo do hlavně.
Pažba je rozdělená na hlaviště a předpažbí. Pro výrobce je dělená pažba výhodná, protože může pracovat s menšími bloky dřeva, jistou výhodu má i uživatel, který si může (alespoň teoreticky) kombinovat různá předpažbí a hlaviště.
Hlaviště i předpažbí lze snadno a rychle sejmout a vyměnit. V případě hlaviště stačí povolit jeden, poměrně dobře přístupný šroub v rámu zbraně, hned za kladívkem. V případě předpažbí je sejmutí ještě snazší, stačí stisknut tlačítko u zadní hrany předpažbí a celé předpažbí sejmout tahem směrem vpřed ze zbraně.
Předpažbí je vyplněno plastovou příhradovinou a je v něm uložen i univerzální sklápěcí klíč s torx „hvězdičkou“, který slouží k povolování a utahování všech šroubků, umožňujících snímání hlavně a pažby.
V zásadě jsou k dispozici dva typy pažeb - bavorského typu nebo thumbhole, s dírou pro palec. Pažba může být buď plastová nebo dřevěná. Bavorská pažba je vždy dřevěná, s lícnicí s třemi tradičními „plamínky“ pod lícnicí.
Předpažbí jsou oblá, s černým, ebenovým předním koncem roztaženým do lehounkého náznaku klasického „přehrnutého pysku“ či „tulipánu“.
Thumbhole pažba je buď dřevěná nebo plastová. Je šikovně vyřešená, takže vyhoví jak pravákovi, tak levákovi. Jak bavorské, tak thumbhole hlaviště má hřbet lícnice lehounce skloněný dopředu, takže při výstřelu mírně couvne a netluče do lícní kosti.
Dřevěné pažby se nabízejí ve více úrovních kvality dřeva, s matnou nebo lesklou olejovou povrchovou úpravou. Plastové pažby jsou zemitě hnědé, s povrchem imitujícím starou kůži nebo s tmavě zelené, které výrobce říká anglická závodní zeleň.
Pažba je poměrně hodně přímá, což pomáhá kontrolovat chování zbraně při výstřelu. K příjemnému vnímání pomáhá také botka z nepříliš silného tuhého plastu.
Na hlavišti pažby je základna pro poutko nosného řemenu, základna pro přední poutko je na kroužku na hlavni. Základní délka pažby je 370 mm, za příplatek je možné mít pažbu v délce od 330 do 400 mm dlouhou, v krocích po 10 mm.
Mimochodem, podle Státního zdravotního ústavu je v populaci asi 7 % osob s funkční převahou levé ruky. To není zase až tak moc a pro většinu výrobců nepřestavují nějak mimořádně atraktivní zákaznickou skupinu. Jen málokdo si uvědomí, že funkční převahu levého oka má asi 30 % populace. Vídám to často u brokových střelců – někdo se prostě s lištou brokovnice ne a ne srovnat, až nakonec začne zavírat levé oko. A někdy jsou to i opravdu dobří střelci, navzdory faktu, že si významně omezují periferní vidění. Když si pak udělá prostý test řídícího oka, najednou dotyčný zjistí, že má řídící levé oko.
J1 všem těmto lidem nese dobré zprávy. Všechny pažby s otvorem pro palec jsou stranově symetrické a ke všem se dá dodat bez příplatku levoruké provedení závěru. Ale stejně tak je bez příplatku levá pažba Alpin Bavaria, která má bavorskou lícnici.
Běžná uživatelská rozborka zbraně je prostá. Otevřete závěr. Stiskněte tlačítko uvolnění vývodek a vyjměte náboje ze schránky. Na přední hraně závěru je malý výstupek. Stlačte jej a vyjměte celý závěr směre vzad ze zbraně. Na spodní straně rámu stiskněte tlačítko záchytu předpažbí a stáhněte jej směrem dopředu ze zbraně. Z předpažbí vyjměte univerzální klíč. Vyšroubujte dva upevňovací šroubky (zůstanou viset na rámu) a tahem vzhůru oddělte hlaveň od rámu. Vyšroubujte šroub upevňující hlaviště pažby a tahem vzad oddělte hlaviště od rámu zbraně. Sborka probíhá identicky, jen v opačném pořadí.
Dovolte ještě jednu zmínku. V předpažbí je v černém „tulipánu“ ještě jeden otvor, přikrytý malou zátkou, kterou snadno vytlačíte univerzálním klíčem. Tento otvor je určený pro instalaci dvojnožky Jakele. Její instalační čep je lehce kuželový, narazí se do otvoru, ke samosvorně drží. Rozevření nožek je snadné, nožky jsou teleskopické, takže je lze použít i na hodně nerovném povrchu. Dvounožku lze otáčet kolem svislé osy, sklopná není.
Dvounožka je tuhá a poskytuje opravdu dobrou oporu, sejmutí je otázkou okamžiku – prostě pootočíte dvounožkou a vytáhnete ji z otvoru v předpažbí. Zasouvání a skládání nožek je elegantně vyřešené – při složení nožek k sobě se navzájem stlačí západky teleskopů a vy najednou zasunete obě nožky. Složený celek se snadno vejde do lovecké brašny.
Dvojnožka je samostatně prodávané příslušenství, ale pokud lovíte v honitbě, kde očekáváte střelbu na větší vzdálenosti (polní nebo naopak horská honitba), vřele ji doporučuji dokoupit.
První seznámení se zbraní bylo velmi příjemné. Pokud reklama hovoří o bavorské precizi výroby, neklame. Všechny plochy, které jsem v rámci uživatelské rozborky mohl zkontrolovat, byly precizně obrobené, s jednolitou matně černou povrchovou úpravou. Všechny součástky jsou přesně slícované, bez spár nebo nadměrných vůlí.
Spoušť má kratičký, skoro bodový chod, odpálení je bez jakéhokoliv zadrhnutí, jako když zlomíte skleněnou tyčku.
Kulovnici Jakele J1 v ráži 30-06 Springfield jsem si vzal na střelnici v oboře Tuř nedaleko Jičína. Ke střeleckému testu jsem zvolil náboje Hornady Custom International s tupou poloplášťovou střelou o hmotnosti 14,26 g (220 gr), zbraň byla osazená zaměřovacím dalekohledem Swarovski Z8i 2-16x50. Stříleli jsme vsedě, se zbraní opřenou o dva střelecké vaky.
Zvolené střelivo rozhodně není přesnostní speciál, mnohem blíž má k naháňkové „kančí rychlobrzdě“, přesto Jakele J1 střílela tříranné skupiny kolem 2 cm, tj. přibližně 0,6 úhlové minuty. To je na lehkou loveckou hlaveň a použitý typ střeliva velmi pěkný výsledek, který umožňuje účinně střílet na středně těžkou spárkatou zvěř až docela daleko za 200 metrů – tedy, pokud si uděláte na střelnici „domácí úkoly“. Pokud použijete kvalitní střelivo se špičatými střelami, tak ještě mnohem dál. Nemyslím, že bych od lovecké kulovnice měl požadovat něco víc.
Dovolte mi nyní několik subjektivních pocitů. Především i s nasazeným zaměřovacím dalekohledem s 50mm objektivem je puška nečekaně lehká a skvěle obratná, to je dané koncentrací hmotnosti do středu zbraně. Subjektivně na úrovni mé oblíbené karabiny CZ527.
Pažba mi perfektně sedla do ramene, a to jak bavorská, tak dřevěná thumbhole. Na té bavorské se mi líbilo, že krk je na horní straně výrazně probraný a umožňuje pohodlně obejmout palcem ruky krk. Pocit spolehlivého uchopení je pak podobný jako u thumbhole pažby.
Pistolová rukojeť má příjemný sklon a nabízí mi skvělý dosah na spoušť. Mám krátké prsty, já jsem si pochvaloval, lidé s velkou rukou (a znám takových hodně) mohou mít jiný názor. Ale celkově jsem si geometrii pažby pochvaloval.
Výrobce se chlubí oblým spodkem zbraně. To mě nechává poměrně chladným, přímo pod nábojovou komorou držím pušku jen minimálně, vlastně jen při přenášení zbraně.
Předpažbí je také v příčném průřezu oblé – tady bych dal přednost předpažbí s plochým spodkem. S plochým předpažbím má zbraň opřená třeba o vodorovné ráhno posedu menší tendenci se kácet.
Významné je snadné, a přitom jisté ovládání závěru. Rukojeť závěru je přesně tam, kdy ji chci mít pro pohodlné ovládání (přibližně na úrovni jazýčku spouště) a kulička na jejím konci je tak akorát velká.
Chod závěru přitom je zcela jistý a nikdy během testování se mi nestalo, že bych jej nechal v nějaké nedefinované nebo nedovřené poloze. Chod závěru je také překvapivě tichý. Nerachotí, jen tak tiše sykne a zaklape.
Vydařené je doplňování nábojů ve zbrani. Jakmile otevřete závěr, máte otevřený velký prostor nábojiště a zamáčknutí nového náboje do schránky je snadné a pohodlné. Umím si představit, že na naháňce na černou bych v pohodě stihl doplňovat náboje i během nejlepší leče v dobře zazvěřené honitbě. Je to intuitivní, nekonformní a perfektně funkční.
Také transportní pojistka na temeni závěru si zaslouží chválu, má jisté polohy, přiměřený odpor a je absolutně tichá.
Ohledně Bavorské Precizní Montáže – ano, asi bude o něco tužší než blaserova sedlová montáž, ale nějak mě to nechává chladným, protože podle mé zkušenosti je již dnes běžná blaserova sedlová montáž dostatečně tuhá i pro hmotné elektrooptické zaměřovače.
Pro mě je důležitější, že Bavorská Precizní je s Blaserem plně slučitelná (pokud máte montáž blaserovu sedlovou montáž, funguje i na J1 a naopak). Bavorská precizní montáž se nabízí pro lišty Swarovski a Zeiss a pochopitelně s tradičními kroužky 25,4 a 30 mm. Kdyby vám to nestačilo, vyberte si z široké nabídky blaserových montáží, které nabízejí i 34mm kroužky.
Upřímně mě potěšila nabízená dvojnožka. Spojuje funkci s elegancí (což se nedá říci o většině dvojnožek dnes na trhu, které jsou přísně funkční), je lehká, nasazení a sejmutí je otázkou sekund a je dostatečně tuhá a variabilní, aby byla opravdu plnohodnotnou pomůckou pro střelbu na větší vzdálenosti.
Volitelný odpor spouště je prvek, na který dodnes nemám jasný názor. Osobně zastávám názor, že zbraň má mít jeden jediný odpor spouště, který by ale měl být hladký a přesně nastavitelný. Trh si to ale žádá a zbraní s více nastavitelnými odpory spouště je dnes na výběr, současné kulovnice CZ600 nevyjímaje. Jakele J1 nabízí jen dva odpory, jsem schopen a ochoten žít s oběma, ačkoliv bych dal přednost, aby aspoň jeden byl o trochu těžší, než uváděných 0,65 kg. Hlavní pro mě je hladký a čistý chod spouště. Tady není co vyčítat.
Asi jediné, co bych na Jakele J1 změnil, je uchycení předního poutka na nosný popruh. Ačkoliv uchycení na kroužek na hlavni je často používaná estetická klasika, již plk. Halford ve své klasické knize The art of shooting with the rifle z roku 1888 upozorňuje, že takové upevnění může měnit bod zásahu, pokud střelec používá řemen ke stabilizaci zbraně. Běžný evropský lovec střelecký řemen (ke své škodě) nepoužívá, ale vyloučit se to nedá. Nemám ponětí, jak tuhé upevnění předpažbí k rámu zbraně, ale dal bych přednost poutku na řemen na předpažbí.
Ohledně pažby – jakkoliv mi pažba sedla velmi o dobře do ramene, potěšila by mě botka s výměnnými podložkami, které umožní pružně upravit délku pažby podle tloušťky oblečení. Ale to už je skutečně drobnost.
Zcela klíčové na závěr – jak jsem se sžil s úchopovou pojistkou, resp. napínačem bicího ústrojí. První pokus je trochu rozpačitý. Při prvních pokusech, použití na pohyblivý cíl, jako na naháňce na černou. Při rychlém nahození jsem občas zapomínal stisknout napínač. Když se mi to stalo poprvé, myslel jsem, že ulomím spoušť. Neulomil, Jakele J1 je postavená fortelně. Když jsem se snažil myslet na stisk napínače, povedlo se mi jednou zmáčknout spoušť nechtěně, „společně“ s napínačem. Prostě jak jsem stiskl prostředník, sklouzl mi ukazovák na spoušť a stiskl ji také. Stalo se mi to při seznamování se zbraní, ve zbrani nebyl náboj a za mířidly jsem viděl cíl. Rána by šla do bezpečného prostoru, ale přesto by to byla nechtěná rána.
Vzpomněl jsem si na dobu před asi třiceti lety, kdy jsem se poprvé setkal s podobně koncipovanou pistolí Heckler & Koch P7. Tehdy se mi stalo něco podobného, ovšem tenkrát rána vyšla na ostro. Ale během několika málo výstřelů jsem si navykl na režim – 1) pohled zaměřovačem na cíl – tohle považuji za důležité, je to ujištění, že hlaveň směřuje do bezpečného prostoru; 2) stisk napínače; 3) domířit a pal.
Pokud jsem potřeboval zbraň odložit, prostě jsem uvolnil tlak prostředníčku na napínač. Instinktivní, absolutně pohotové. Mimochodem – ačkoliv je mechanismus kladívkový, myslím, že je velmi rychlý a vyhoví všem nárokům, které by na něj mohla klást lovecká velmi přesná střelba.
Takže ano, na posedu, na šoulačce, tady potíž není. Před naháňkou, pokud jste celý život používali klasickou zbraň, doporučuji věnovat dostatek času sžití s novou zbraní a s jejím ovládáním. Vřele doporučuji koupit si k tomu školní náboj „sušenku“.
Jako celek vnímám sžití s bicím a spoušťovým mechanismem jako snadné, ale je třeba mu věnovat pozornost. Pokud je Jakele J1 vaše první kulovnice, pak v sobě nemáte žádné staré návyky a sžití je zcela hladké.
Jakele J1 je kulovnice, která vám nabízí nečekané množství voleb a nenutní vás prakticky k žádným kompromisům. Je to kvalitně, řekl bych že velmi kvalitně, vyrobená zbraň. Je přesná, možná přesnější, než co je většina dnešních myslivců schopná využít.
Je lehká. Pokud dáváte přednost aktivnímu, pohyblivému způsobu lovu, šouláte, lovíte kopcích, je nízká hmotnost Jakele J1 pravé požehnání, určitě od určitého věku dál.
Jako většina přímotažných kulovnic, Jakele J1 je rychlá. Během celého testu nedošlo k žádné zádržce, vzpříčení závěru. Prostě absolutní spolehlivost.
Andeas Jakele si na počátku vývoje své kulovnice stanovil cíle, které byly přinejmenším ambiciózní a částečně protichůdné. Myslím, že se mu přesto podařilo je z velké míry splnit a myslím, že Jalekel J1 je zbraň, která (aspoň z mého pohledu) nabízí vzácně dobře vyvážený mix uživatelských vlastností, estetiku nevyjímaje. Klobouk dolů.
Že si za ni nechá zaplatit, je asi jediným stinným aspektem. Jakele J1 není laciná. Ale je to zbraň na celý život, lovecká zbraň odpovídajícím nejlepším evropským mysliveckým tradicím, pojící v sobě kvalitu a styl, funkci střeleckou s funkcí statusovou. Jakele J1 je zbraň, na kterou se podle mě vyplatí šetřit.
Za umožnění testu zbraně děkuji firmě Steel Park s.r.o. z Jičína, která je dovozcem zbraní Jakele do České republiky.