Ono „bohužel“ znamená, že se ve věci péče a plnění pracovních povinností kompetentní úředníci drží zákonů a evropské legislativy, nikoliv však praktických a skutečných řešení, které by znamenaly efektivní snížení výskytu parazitů směřující k co nejvyššímu možnému potlačení jejich populace a tím zamezení týrání napadené zvěře a hospodářských zvířat. Pokud by útrapy způsobené larvami střečků zažili pod vlastní kůží, snad by se chovali jako lékaři, na což nejen studovali, ale také složili akademický slib.
Faktem je, že skutečně existuje několik zdánlivě závažných okolností, které tuto snahu přinejmenším komplikují.
První je věcná skutečnost, že aplikace léčivé látky do volného přírodního prostředí a bez přímé kontroly příjmu zvěří skutečně v širším smyslu znamená rizikový faktor – zejména, když tuto skutečnost podáme zjednodušeně a v obecné rovině. Nezbývá než obecnou rovinu převést do konkrétních faktorů, ale zároveň také uvážit užitečnost i další klady aplikace antiparazitik. A zmínit i další rizika nebo nevýhody. Takže omezíme či zrušíme medikaci krmiv antiparazitiky pro zvěř nebo uděláme skutečně vše pro její využívání?
První ANO pro riziko: Víme, že hierarchicky výše postavené kusy přijímají na krmném místě nabízené doplňkové krmivo přednostně a také většinou ve větší dávce než kusy slabší nebo s nižší pozicí. Dostávají tak zvýšené množství účinné látky, což však samo o sobě není zásadní závada.
Druhé ANO pro riziko: Nahlédneme-li do minulosti a zároveň do svědomí těch, kteří připravovali mix léčivé látky spolu s nosičem, kromě toho vytvářeli či nevytvářeli návyk zvěře na příjem, nesmíme tvrdit, že bylo vždy vše svědomitě a důsledně provedeno podle závazné metodiky. Inu, starý dobrý lidský faktor, ať už se jedná o péči a zodpovědnost či znalosti.
Třetí ANO pro riziko: Obecné a známé pravidlo aplikace jakéhokoliv léku potravinovému zvířeti znamená počítat s jeho rezidui v tkáních zvířete, s dobou jejich metabolizace, neboli laicky řečeno, vyplavení z organismu. Obvykle tomu říkáme ochranná lhůta, což je doba, po kterou by od aplikace léčivé látky nemělo být zvíře konzumováno. Vzhledem k prvnímu ANO je zde nutná jistá časová rezerva.
Čtvrté ANO, nicméně spíše v duchu rozporu mezi prokazatelnou škodlivostí či vedlejším účinkem konkrétní léčivé látky a jejím skutečným kladným působením:
Ivermektin je širokospektrální
antiparazitikum používané v humánní (lék proti
elefantiáze,
říční slepotě a řadě gastrointestinálních parazitóz) i veterinární medicíně, jako léčivá látka má zcela minimální toxicitu. Vzpomeňme hysterii v začátku pandemie covidu, kdy byl ivermektin pokoutně sháněn, opatřován a aplikován jako údajně účinné antivirotikum. Aplikace ivermektinu může být skutečně mnohonásobně překročena bez toxických účinků. A citujme z wikipedie:
Ivermektiny se váží na glutamát-chloridové kanály na postsynaptických membránách v nervových a svalových buňkách a způsobují nadměrný přísun chloridových iontů, jež má za následek paralýzu a následnou smrt parazita. Tyto glutamát-chloridové receptory jsou pouze u hmyzu a hlístic. Ivermektiny proto působí selektivně jen na tyto dvě skupiny organismů.
Páté ANO pro postulát „…co tomu řeknou lidi…“. To je skutečně závažný argument. Zejména proto, že u našich sousedů, zejména v Německu a Rakousku je vše ponecháno na přírodě. Protože ivermektin není mezi laickou veřejností obecně známý, není také známá jeho specifická (ne)toxicita. A, přiznejme si, ani odborná, tedy myslivecká veřejnost, nemá o působení antiparazitik úplnou znalost. Nebo že by nám německy hovořící sousedé třeba maličko záviděli?
S tímto ANO se pojí také nadbytečná vstřícnost vůči orgánům EU. Čeština má pro takové přístupy řadu úsloví, od papežského principu k olizování pat. Ano, volný či snad nekontrolovatelný pohyb léčivé látky v přírodním prostředí vyvolává nelibost kompetentních úředníků – ale každá volnost vyvolá v úředníkovi nelibost. Ó, kdyby tak byl vznik a vývoj života svěřen a podřízen úředníkům nějaké státní správy nebo agentury, to by byl v přírodě jistě jiný pořádek, než je teď.
Šesté ANO, ekologie. To je s velkou pravděpodobností skutečná překážka aplikace ivermektinu. A kupodivu, je i mezi odbornými či kompetentními osobami spíše neznámá. Rezidua ivermektinu jsou toxická pro koprofágní hmyz, právě pro ono působení na postsynaptické membrány (synapse je spojení dvou
neuronů nebo smyslové buňky a neuronu) sloužící k předávání
vzruchů (neuron je nervová buňka).
Celkově náš civilizační vliv přináší řadu stresorů vůči volně žijící populaci zvěře, ty výrazně narušují a snižují její adaptační schopnosti se s novými podmínkami vyrovnat. Nemusíme dovozovat, že změna životního stylu naší populace vnáší do honiteb dříve nepředstavitelné ruchy, agrotechnika dávno opustila pro zvěř příznivé způsoby pěstování a ošetřování rostlin, pandemie některých chorob představují přímé i nepřímé různě hluboké zásahy do života, klidu i regulace zvěře.
Kalamita lýkožrouta vyvolala nejen změnu prostředí, ale i hysterické pokřiky a fantasmagorické skutky popletených aktivistů. Proniknutí vlků do našich lesů a na pastviny sice díky dotacím (na nebohého vlka kriticky ohroženého vyhynutím) přineslo zlepšení finanční situace některých ekologických hnutí, ale pro přírodu včetně pastevních areálů i zvěř je spíše stále rychleji tikající časovaná bombou, jejíž krutou a konečnou roznětkou bude opětovné zavlečení vztekliny na naše území. Africký mor prasat zase přinesl změny do způsobu lovů – opět je to velké znevýhodnění a stresor pro vysokou zvěř. AMP byl velkým omezením (nebo záminkou?) v aplikaci antiparazitik hlavně pro volně žijící zvěř.
Každý rok se nejpozději v prosinci na stránkách SVS uváděly podmínky povolení a aplikace antiparazitárních přípravků. Dne 21. 12. 2022 vydalo Ministerstvo zemědělství Metodiku kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace na rok 2023. Ale na stránkách SVS ČR ve složce ZVÍŘATA v odkazu ANTIPARAZITÁRNÍ OŠETŘENÍ VOLNĚ ŽIJÍCÍ ZVĚŘE jsou pouze metodiky z let 2018 a 2019 a zákazy použití antiparazitárních přípravků u spárkaté zvěře a výjimky z tohoto zákazu. Metodika aplikace antiparazitárních přípravků pro rok 2023 je zveřejněna v odkazu METODIKA KONTROLY ZDRAVÍ ZVÍŘAT A NAŘÍZENÉ VAKCINACE. Metodika byla pro veřejnost uveřejněna až 23. 12. 2022. Co z toho plyne? Je to nedbalost nebo záměr zkomplikovat provozovatelům honiteb provedení ošetření? Na složitou administrativu je ponechán pouhý týden, a to včetně dnů svátků, které stát věcně uznal jako svátky významné, včetně uzavřených obchodů.
K některým bodům ANO se ještě vrátím v dalším textu. Ale protože nesnadná a rozporuplná problematika si žádá jasné a přehledné argumenty, pokračujme ve stručném přehledu, proč aplikaci ivermektinu zachovat a pokračovat. Nebo snad bychom měli metodiku aplikace přehodnotit?
Když legislativa, tak legislativa:
Nejedná se jen o podstatu hospodářských škod, ale o skutečné týrání volně žijící zvěře i hospodářských zvířat larvami, které před opuštěním těla hostitele dosahují řádově velikosti 10 až 15 mm. Naše legislativa na týrání zvířat přitom hledí velmi přísně. Zákon č. 246/1992 Sb., v aktuálním znění z 1. 10. 2022 kromě jiného praví, že:
… účelem zákona je chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem.
A tento zákon zapracovává v § 1:
b) práva a povinnosti fyzických a právnických osob na úseku ochrany zvířat proti týrání, včetně požadavků na jejich kvalifikaci a odbornou způsobilost,
c) soustavu, působnost a pravomoci orgánů vykonávajících státní správu na úseku ochrany zvířat proti týrání,
l) utrpením stav zvířete způsobený jakýmkoliv podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit a který u zvířete způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt…
Nemohu se zbavit velmi silného dojmu, že smysl zákona v této věci praví, že kvalifikace a odborná způsobilost pracovníků SVS z podstaty jejich pracovní náplně zavádí právo i povinnost působit proti týrání zvěře, v konkrétním případě larvami podkožních i nosohltanových střečků, protože jí způsobují bolest, zdravotní poruchu anebo smrt, a zvěř se nemůže larev po dobu jejich vývoje v těle zvěře sama zbavit.
Pracovníci SVS, v mých očích nyní jen úředníci, v původním přístupu a pojetí vytvořili – dávno tomu, kdy byli skuteční veterinární lékaři – funkční a splnitelnou metodiku k pravidelnému přeléčení zvěře antiparazitiky, kromě jiného likvidaci larev střečků. Není pochyb o tom, že původní koncepce byla doprovázena menší mírou a rozumnější formou byrokracie. Navíc, myslivost měla v době, kdy byla medikace doplňkových krmiv zahájena, přece jen jiné principy než dnes. Aplikace antiparazitik byla přijata jako skutečně účinný a pro zvěř i naši myslivost velmi kladný krok, jako vynikající počin několika odborníků.
Základem bylo vytvořit návyk zvěře na krmné místo. To byl a je bezpochyby hlavní předpoklad úspěchu, navazující na skutečnost, že se v době (dávno) minulé v zimním období skutečně vydatně přikrmovalo. A nejde o formální splnění požadavku. Doplňkové krmivo je třeba podávat v klidném prostředí, ale zároveň přijatelně přístupném, nikoliv na zem, ale do žlabu, který svou délkou splňuje předpoklad současného příjmu krmiva více jedinci a v neposlední řadě z materiálu, umožňující důkladné vyčištění včetně dezinfekce a krytu před srážkami, tedy atmosférickými, nikoliv s blbci, i když některá krmná místa svým provedením i údržbou tento handicap vykazují.
Původní varianta „pulvis“ spočívala v zamíchání koncentrátu přípravku
CERMIX v dobře voleném poměru 1 : 9. Přípravek byl aplikován dvakrát, s třídenním rozmezím. Distribuce byla řádně a spolehlivě prováděna firmou Interlov a po jistou dobu a různým způsobem byl nákup plně či částečně refundován. Což byl ale poněkud rozporuplný krok, svádějící k lehkovážnému využívání přípravku.
Další variantou, určenou pro aplikaci ve větším rozsahu, byla varianta „premix“, tedy CERMIX profesionálně zamíchaný na míchárně krmiv. Bylo třeba zachovat přísnou legislativu pro medikaci krmiv, spočívající v nezpochybnitelném a předlouho archivovaném předpisu veterinárního lékaře, evidenci ve skladovém hospodářství výrobce a další „nutné“ předpoklady legislativy doprovázející výrobu medikovaných krmiv. Nepopiratelným i významným kladem bylo a je, že pokud je přípravek zamíchán a následně granulován, odpadá komplikace se snížením homogenity v sypké formě a konec konců, samotné zamíchání v míchačce výrobce krmiv je vždy spolehlivější i přesnější než dávkování nosiče v lepším případě podle decimálky a ruční zamíchání lopatou, obojí ovlivněno lidským faktorem. Následná separace složek sypkého krmiva podle hmotnosti i velikosti částic při jakékoliv manipulaci je skutečný fakt, neboť fyzikální zákony jsou spolehlivější než formální lidské, o lehkomyslnosti a pohodlnosti nemluvě.
Skutečnost, že se v některých případech dostal zvěři špatně provedený mix CERMIXU či příbuzného typu přípravku RAFENDAZOL s účinnou látkou
Rafoxanid + Mebendazol není ve skutečnosti chybou metody, ale předností, že i při nedbalém nebo nedostatečném zamíchání přípravku nedochází k prakticky žádným nežádoucím účinkům, kromě oslabení účinku snížením příjmu léčivé látky. A také ani po asi třiceti letech aplikace nejsou u účinné látky ivermektin prokázány závažné rezistence parazitů zvěře, která se ale projevuje u řady jiných antiparazitik používaných u hospodářských zvířat.
Nicméně, aplikace ivermektinu svá úskalí má. Nejen u zvěře, ale i u hospodářských zvířat. Ivermektin je účinný proti všem stádiím podkožních střečků u skotu, je však důležitá doba ošetření. Skot by se měl ošetřovat po skončení náletu střečků, protože zasáhnutí larev v období, kdy se nachází v životně důležitých orgánech, může u hostitele vyvolat nežádoucí reakce. Myšlenka aplikace ivermektinu po skončení náletu střečků zvěři ale naráží na dobu lovů. Je neuskutečnitelné takovou realizaci prosadit, byť by to bylo – tedy usmrcení larvy v počátku vývoje – šetrné a humánní řešení.
V Myslivosti 1/2023 prof. MVDr. Alfred Hera. CSc. končí svůj příspěvek Léčení střečkovitosti spárkaté zvěře v roce 2022 konstatováním:
proto i nadále plně doporučujeme potřebu, resp. povinnost tlumení a léčby střečkovitosti v lokalitách s prokázaným onemocněním, poněvadž toto vyvolává významné utrpení a bolest spárkaté zvěře a často vede i k celkovému oslabení zdravotního stavu až k úhynům.
Změna klimatických podmínek v přírodě s sebou nese další zhoršení šance na účinné přeléčení. V mnoha honitbách dlouhodobě přetrvává vegetace, snižuje se příjem doplňkových krmiv. Nicméně, pokud je dlouhodobě skutečně dbáno na kvalitní příkrmy, dříve nebo později se návyk vždy dostaví. Řešením jsou doplňkové směsi, které chuťově i příjemným aromatem předstihují pouhé jádro.
Co na závěr?
Zvěř ohrožují nejen útrapy způsobené existencí larev v tělesných tkáních, ale i patologickými riziky, kromě jiných zánětem způsobeným uhynulou larvou, který v blízkosti páteřního kanálu může vyvolat ochrnutí. Paradox je, že aplikace antiparazitik na základě střečkovitosti v populaci zvěře má současnou metodikou jednodušší iniciaci než jiné postižení parazity. Například plicnivky podle názoru většiny veterinárních lékařů vyžadují hlubší a delší expozici léčivé látky než jiné typy parazitů.
Nejen v Česku funguje všeobecně známý fenomén. Co se přímo a osobně nedotýká výše postavených činitelů, řeší se laxně a formálně. I v Česku jsou zaznamenány případy nakažení člověka parazity typickými pro spárkatou zvěř. Proto pokud by se snad riziko střečkovitosti týkalo člověka, byl by jistě postup k jejich likvidaci mnohem účinnější. Tím určitě nechci říci, že bych některým úředníkům státní správy přál tak bolestivou a nebezpečnou parazitózu.
Ing. Martin MOHELSKÝ