Součástí interních předpisů Jednoty je směrnice k vyznamenávání v rámci Českomoravské myslivecké jednoty, z.s.. Dokument platný od 18.11.2017 stanovuje podmínky navrhování, propůjčování, udělování a schvalování vyznamenání, kdy celá koncepce systému je postavena na úrovní zásluh o rozvoj odborností ČMMJ a myslivosti. Vyznamenáním lze ocenit nejen členy a organizační jednotky ČMMJ, ale i nečleny ČMMJ, právnické osoby, významné osobnosti společenského života a významné zahraniční organizace a osobnosti.
I když je vyznamenání předáváno převážně jednou do roka v měsíci červnu, nic nebrání vyznamenat i mimo tento termín. Důležité je vystihnout dobu tak, aby vyznamenání zdůraznilo význam zásluhy, přínosu nebo události.
Na uplatňování směrnice dohlíží u hlavního spolku jednoty tříčlenná pracovní skupina, která se podílí na posuzování a zpracování došlých návrhů na vyznamenání s následnými výstupy pro jednání a rozhodování na úrovni MR ČMMJ.
Směrnice jednoznačně uvádí kategorie vyznamenání schvalované Mysliveckou radou nebo odbornými kluby hlavního spolku a mysliveckými radami pobočných spolků. Zároveň také uvádí pravomoci orgánů spolku předkládat podle kategorií návrhy na vyznamenání.
Směrnice stanovuje termín do konce února k uplatnění návrhů na vyznamenání schvalovaných MR ČMMJ. Návrhy s řádným odůvodněním musí být předávány sekretariátu ČMMJ na předepsaném tiskopisu. Neschválené návrhy se nezdůvodňují.
Další ustanovení směrnice pojednávají o vedení evidence, způsobu předávání, dokladech, způsobu nošení a možnostech odnětí schválených vyznamenání.
K tomu, proč toto vše uvádím a připomínám, mě vede jeden prostý důvod. Jsem přesvědčen, že směrnice o vyznamenání je důležitou součástí interních předpisů a svým obsahem naplňuje záměr Jednoty oceňovat významné skutky. Na základě zjištěných skutečností však vyvstávají úvahy o realitě v uplatňování směrnice, zda vystihuje daný účel, zda si vyznamenaní svého ocenění váží, jsou na vyznamenání hrdí a zda dokáží tuto hrdost prezentovat na veřejnosti.
Směrnice podává výčet a délku trvání aktivit, za které lze vyznamenání schválit, a to bez ohledu na věk navrhovaného. Realitou ale je, že navrhovatelé podávají návrhy většinou pouze při významnějším životním jubileu navrhovaného. A právě toto považuji za určité znevažování významu a poslání vyznamenání, kdy dosažený věk přehlušuje přínos navrhovaného. Životní jubileum je přece určitě možné ocenit a oslavit v duchu mysliveckých zvyků a tradic jiným vhodným způsobem. Pak by bylo možné vyznamenání navrátit k jeho pravému účelu a poslání.
Někteří navrhovatelé při podávání návrhů stále postupují podle jejich zažitých zvyklostí, čímž vyvstává podezření o nevalné znalosti směrnice nebo přímo o neochotě směrnici respektovat. Překvapením pro ně je potom skutečnost neschválení jimi podaného návrhu s následným obviňováním, nechutnou a mnohdy i vulgární kritikou „jistého viníka“, tj. hlavního spolku. Nepřijatelným pro takové navrhovatele je uznání odpovědnosti za vlastní pochybení s následným oznámením této skutečnosti navrhovanému. Proč si škodit, když se dá vina svést na jiného.
Samotnou kapitolou je forma podávání návrhů na vyznamenání, kterou směrnice jasně definuje. Není účelné předkládat rozsáhlá slohová cvičení o navrhovaném, která ale postrádají údaje potřebné k posuzování a rozhodování. Stačí respektovat směrnici - žádost zdůvodnit, přiložit předepsaný tiskopis řádně vyplněný ve všech položkách a opatřit podpisem odpovědných osob navrhovatele. Navrhovatelé musí zároveň respektovat ustanovení směrnice o pravomoci podávat návrhy, což bývá také porušováno a vede k neschválení žádosti.
Pracovní skupina hlavního spolku posuzuje podané návrhy na vyznamenání podle podmínek směrnice bez jakéhokoliv ovlivnění jinými měřítky. Směrnice je platná pro celou organizační strukturu jednoty. Stejný princip navrhování a schvalování proto musí platit i v působnosti pobočných spolků a odborných klubů, a to pod dohledem jejich kontrolních orgánů.
Udělené nebo propůjčené vyznamenání by mělo být vizitkou pro oceněné a mělo by být jimi i náležitě prezentováno. Je však vidět málo vyznamenaných, kteří by veřejně dávali své ocenění najevo a měli vyznamenání připnuté na obleku. O příčině tohoto nechtěného jevu lze jen spekulovat.
Uvedené poznatky rozhodně neprospívají principu a poslání samotného vyznamenání. Tím se zároveň vytrácí i záměr a účinek celého systému, což považuji za docela alarmující stav. Nabízí se otázka na východisko z této ne příliš uspokojivé situace nebo co by pomohlo pomoci ke změně. Podle mého názoru je možná cesta nápravy velice jednoduchá a spočívá v důsledném dodržování stanovených podmínek uvedené směrnice, a to všemi subjekty, které se na procesu vyznamenání podílejí.
Uvědomuji si, že ne všichni s uvedenými názory budou souhlasit. Příspěvek ale není směrován k rozdmýchávání jakýchkoliv nesvárů, polemik nebo osočování, je popisem mého chápání daného stavu a výzvou pro zamyšlení všech, kteří jsou ochotni se podílet na změnách ve prospěch naší Jednoty. Jsem hluboce přesvědčen, že je v našich silách dosáhnout pozitivních změn a je k tomu jedinečná příležitost zvláště letos, kdy oslavujeme stoleté výročí založení Jednoty.
Važme si a buďme hrdí, že máme na co navazovat a můžeme naplňovat odkazy našich zakladatelů. Nepochybně to přispěje k posílení hrdosti členství v ČMMJ a posílení jejího postavení a významu ve společnosti.
Přeji všem hodně odhodlání, elánu a zdaru.
Ing. Josef PROKEŠ
člen MR ČMMJ
Jak nosit myslivecká vyznamenání
Českomoravská myslivecká jednota podle vydaných Směrnic
propůjčuje vyznamenání: Čestný myslivecký řád, vyznamenání Za zásluhy o myslivost I. stupeň (zlatý odznak), II. stupeň (stříbrný odznak), III. stupeň (bronzový odznak) a
uděluje Věrnostní medaili, Čestné uznání a Čestné členství v ČMMJ. V příslušných Směrnicích jsou uvedeny podmínky propůjčování a udělení a další příslušné pokyny.
V článku 11 Směrnic je kromě jiného též uvedeno, jak se tato vyznamenání nosí. Ovšem, v praktickém životě se velmi často chybuje. Zveřejňujeme proto praktické pokyny.
Veškerá výše uvedená myslivecká vyznamenání včetně Věrnostní medaile a odznak Čestného uznání se nosí zásadně na pravé straně prsou na mysliveckém oděvu. Levá strana prsou je vyhrazena pro nošení státních vyznamenání.
Vyznamenání Za zásluhy o myslivost I, II, III. stupně je složeno ze dvou samostatných částí, tj. odznaku a kovové stužky. Stužku lze nosit samostatně na pravé straně prsou na mysliveckém oděvu při běžné myslivecké činnosti. Od znak se nosí společně se stužkou při slavnostních mysliveckých příležitostech a to tak, že stužka je umístěna přibližně 1 cm symetricky nad odznakem.
Která vyznamenání a v jakém pořadí nosit.
Nejvyšším vyznamenáním ČMMJ je Čestný myslivecký řád. Samozřejmostí je, že je nošen zcela samostatně. Podle uvážení nositele může být vedle něho umístěna i Věrnostní medaile. V tom případě je Čestný myslivecký řád umístěn na mysliveckém oděvu "blíže ke střední čáře" - "blíže k srdci".
Pokud se týče vyznamenání Za zásluhy o myslivost, nosí se vždy jen nejvyšší dosažený stupeň. Vedle může být zatknuta Věrnostní medaile, vyznamenání Za zásluhy opět "blíže srdci".
Pokud má nositel uděleno pouze Čestné uznání, nosí příslušný odznak (tento odznak možno pokládat za "nejnižší stupeň vyznamenání"), případně vedle něho může být zatknuta Věrnostní medaile (odznak "blíže srdci").
Konečně myslivci, kteří zatím nemají vyznamenání, nosí - pokud obdrželi - Věrnostní medaili.
Naskýtá se otázka, zda nosit myslivecká vyznamenání na "obyčejném" civilním oděvu. Není to vhodné, zvláště pak v běžném občanském životě. Ale pokud se zúčastníme nějakých slavnostních občanských příležitostí v mysliveckém oděvu, na mysliveckou uniformu můžeme být hrdi, a v tom případě je samozřejmě možno nosit i myslivecké vyznamenání.
Pokud se týká členského odznaku ČMMJ, nosí se zatknut v levé klopě saka občanského oděvu, avšak i myslivecké uniformy. Levá klopa může být ozdobena i rozličnými spolkovými nebo mysliveckými odznaky, ovšem nošení jejich přes míru je nevkusné.
Jiří Kasina