ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Únor / 2023

Jesenické háčky

Myslivost 2/2023, str. 28  Oldřich Koudelka
Sto deset let diskutované krásy Jeseníky, to jsou hory, hluboké lesy, malebná údolí, čarovné říčky, zvěř, ptáci, ryby, brouci, vzácná květena. Je to nevýslovně krásný, ale také drsný, vpravdě mýtický kraj opředený pověstmi a legendami, který mnohým lidem na celý život učaroval.
Hlavní hřeben těchto moravských hor protíná rozvodí dvou moří - jesenické vody tečou do Černého i Baltického moře. Těžko říct, zda to v minulosti věděli Liechtensteinové, vratislavští biskupové a členové Řádu německých rytířů, jejichž majetky se zde krátce po Bílé hoře blízko bájného Pradědu potkaly. Jisté však je jedno. Nevýslovné kouzlo jesenických hor natolik učarovalo arcivévodovi Eugenovi Ferdinandovi Piu Bernardovi Felixu Mariovi, 58. velmistrovi Řádu Německých rytířů a příslušníkovi císařského a královského dvora, vášnivému lovci, že u Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I., taktéž vyznavače aktivního lovu, a to zejména kamzíků, před sto deseti lety prosadil vysazení tohoto druhu nedaleko malebné lázeňské Karlovy Studánky.
Pechacek-Jirka-foto-1.jpgZasněžené Jeseníky otevřely svou náruč novým obyvatelům dvaadvacátého února 1913. Abychom si připomněli nejen tuto historii, ale zejména současnost a budoucnost chovu této zvěře v oblasti, požádali jsme o rozhovor Ing. Jiřího PECHÁČKA, spoluzakladatele Občanského sdružení Jesenický kamzík, dnes zapsaného spolku Jesenický kamzík.
 
Pane inženýre, můžete čtenářům časopisu Myslivost stručně připomenout, jakými etapami vývoje chov kamzíka horského v Jeseníkách prošel?
 
Vztah člověka ke kamzíkům v Jeseníkách nebyl a není jednoduchý, nebyl přímočarý, ani bezproblémový. Mají více zastánců, ale stále dost odpůrců. Dovoz kamzíků z Alp byl uskutečněn koncem února 1913, kdy bylo prvních pět kamzíků vysazeno v obůrce na Suti nedaleko Ovčárny a v roce 1924 z ní bylo jednadvacet kusů vypuštěno do volné přírody. V letech 1927 až 1939 se o další dovoz a starost o ně postaralo Vratislavské biskupství, které z obůrky ve Vidlích vypustilo v roce 1939 do volné přírody rovněž jednadvacet kamzíků.
Období do roku 1979 můžeme nazvat lety starostlivosti a ochrany kamzíků. Početní stavy se pomalu navyšovaly, v roce 1960 už bylo v Jeseníkách přibližně pět set kusů, kdy tehdejší národní podnik Státní lesy v Krnově rozhodl, že je nutné s kamzičí zvěří začít myslivecky hospodařit, tak jak tomu je i u jiné spárkaté zvěře.
Od roku 1979 již bylo na kamzíky pohlíženo jako na lovnou zvěř. Celou činnost řídil Poradní sbor pro chov kamzíků v Jeseníkách pod taktovkou Ing. Jiřího Mlčouška.
K velkému zlomu v hospodaření s kamzíky došlo schválením nového mysliveckého zákona v roce 1992 a poradní sbor přestal vykonávat svou činnost.
Období let 1993 až 2004 lze pro kamzičí zvěř nazvat obdobím hlubokého temna. Novelizovaný nový myslivecký zákon zvýšil počet honiteb, které jsou od této doby i v Jeseníkách pronajímány soukromým subjektům. Stavy kamzičí zvěře začaly postupně klesat z téměř osmi set na pouhou stovku kusů.
V roce 2004 byla obnovena činnost poradního sboru a byla znovu vymezena oblast chovu kamzičí zvěře. Opět bylo možné kamzičí zvěř v honitbách normovat a cíleně s ní hospodařit. Avšak nad kamzíky visela hrozba postupné likvidace na základě Plánu péče Chráněné krajinné oblasti Jeseníky na léta 2004 až 2013 a snahy Lesů České republiky zásadně snižovat stavy veškeré spárkaté zvěře.
Hrozbu nesmyslné likvidace kamzíků odvrátil až úspěch petice Za záchranu a zachování populace kamzičí zvěře v pohoří Hrubý Jeseník pro příští generace, kterou vyhlásilo občanské sdružení, nyní spolek Jesenický kamzík, a jehož zásluhou bylo možné konstatovat, že kamzičí zvěř v Jeseníkách bude zachována.
V období let 2013 až 2022 řešil spolek s ochránci přírody otázky maximálního počtu kamzíků v Jeseníkách.
 
955.jpg

V předvečer stého výročí vysazení kamzíka horského v Jeseníkách zorganizoval spolek Jesenický kamzík v prostorách bruntálského zámku odbornou mezinárodní konferenci pod názvem Sto let chovu kamzíka horského v Jeseníkách. Setkání se zúčastnila více než stovka odborníků a hostů z Rakouska a Slovenska. Zařadila se tato akce mezi hraniční vývojové mezníky?
 
Zajisté. Zástupci CHKO Jeseníky na konferenci prezentovali své postoje tak, že respektují společenskou objednávku potvrzenou peticí spolku Jesenický kamzík, tedy aby kamzík zůstal zachován coby nedílná součást jesenické fauny. Deklarovali zájem vést další společná konstruktivní jednání vedoucí k zajištění budoucnosti chovu kamzíka horského v oblasti za podmínek přijatelných pro všechny dotčené strany.
Účastníci konference doporučili spolku, aby inicioval jednání kompetentních představitelů Správy CHKO Jeseníky, Lesů České republiky a Českomoravské myslivecké jednoty, které by bylo pokračováním jednání podle závěrů této konference.
Správě CHKO doporučili, aby zadala řádný vědecký výzkum, který by zmapoval skutečný vliv kamzíka horského na prostředí Jeseníků a kompetentním orgánům, aby zvážily možnost změny legislativních předpisů při stanovení maximálního počtu zvěře. A rovněž doporučili uživatelům a držitelům honiteb, aby se připojili ke snaze o zachování populace kamzíka v Jeseníkách na odpovídajících kmenových stavech, kromě jiného také účinnou ochranou myslivosti před nelegálním lovem.
 
Pokud vím, výroční konference měla pokračování formou setkání zástupců zainteresovaných stran a hledání praktických cest k řešení terénních kamzičích problémů…
 
Půl roku po konferenci, v květnu 2013, se v sídle Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky sešli zástupci všech zainteresovaných subjektů a pokračovali v tolik potřebné a zejména věcné diskusi. Prvořadým zájmem CHKO je nepochybně ochrana proti okusu a spásání zvěří vzácných, především endemických rostlin ve Velké kotlině. Při jednání se proto společně hledaly praktické kroky, jejichž cílem by bylo částečně eliminovat pohyb kamzičí zvěře v této lokalitě, provést monitoring jejich pohybu pomocí fotopastí a případně do studia problematiky zapojit odborníky a studenty vysokých škol. V závěru jednání byla za účelem zajištění dohodnutých opatření ustanovena odborná pracovní skupina.
 
Jak se na tyto tehdejší závěry díváte s odstupem času?
 
Po slibných začátcích začalo naplňování závěrů konference a následné schůzky bohužel stagnovat. Proto spolek opětovně inicializoval a zorganizoval v září 2014 další jednání v Hlavnici na Opavsku. Na toto setkání tehdy přijeli zástupci všech zainteresovaných stran a konečně poprvé se spolkem začala osobně komunikovat tehdejší vedoucí CHKO.
V rámci plodné diskuse se účastníci setkání postupně seznámili s monitoringem, který ve Velké kotlině do té doby proběhl v péči Správy CHKO Jeseníky. Fotopasti kromě kamzičí zvěře zaznamenaly v lokalitě i přítomnost zvěře jelení, srnčí a zaječí, bohužel ale i turistů a sběratelů vzácných rostlin pro své herbáře.
Potěšující bylo ovšem konstatování, že Správa chráněné oblasti začala konečně vnímat aktuální početní stav kamzičí populace za únosný z pohledu ochrany přírody, protože v oblasti Velké kotliny nezjistila žádné zásadní poškozování zvláště chráněných druhů rostlin. Vedoucí CHKO tehdy konstatovala, že poškození prioritně sledovaných druhů flory zvěří bylo ve sledovaném období prakticky nulové.
Spolek Jesenický kamzík na základě mezinárodní konference, kde zaznělo doporučení, aby CHKO, resp. orgány ochrany přírody zadaly nový vědecký výzkum, který by zmapoval skutečný vliv kamzíka horského na prostředí jesenických hor, a který by se stal podkladem pro další jednání o případném zvýšení stavu kamzičí zvěře v Jeseníkách následně při všech jednáních na půdě Poradního sboru pro chov kamzíků v Hrubém Jeseníku otázku maximálního počtu kamzíků v Jeseníkách, otevřel, protože toto číslo je důležité pro stanovení odlovu a hlavně k ochraně fauny Jeseníků.
Od roku 2015 se začal každoročně zúčastňovat jednání nový vedoucí CHKO Jeseníky Mgr. Petr Šaj, který vycházel při stanovení maximálního počtu kamzíků z různých jednání o kamzičí zvěři na Ministerstvu životního prostředí, které uvádělo v počátku cílový stav kamzičí zvěře číslem 394, po roce 2000 začalo vyjadřovat snahu o postupnou likvidaci kamzičí zvěře a snížilo cílové stavy na 200 kusů. Obě čísla byla vyřčena u zeleného stolu, aniž by ministerstvo vzalo v úvahu nějakou odbornou studii na toto téma. Rovněž CHKO do té doby obdobnou studii nezadalo.
Do roku 2022, díky mírným zimám a tím minimální úmrtnosti kamzíčat, došlo k navýšení stavu k číslu 475 kusů. Při každoročních jednáních Poradního sboru zástupci CHKOJ Jeseníky deklarovali, že se stoupajícím počtem kamzíků k zásadním škodám v přírodě nedochází.
Zástupci CHKO, referenti státní správy Moravskoslezského a Olomouckého kraje, dotčených obcí s rozšířenou působností a spolek Jesenický kamzík došli při setkání v srpnu 2022 na chatě Švýcárně k dohodě, že se v Jeseníkách stanoví maximální počet kamzičí zvěře na 500 kusů a pokud bude napočten při letním sčítání větší počet, bude to podkladem k vyššímu lovu. Je známo, že plány lovu v minulých letech nebyly naplněny, což také přispělo k navýšení stavu.
Pro spolek Jesenický kamzík, který inicioval projekt záchrany kamzíků v Jeseníkách tak nastává úkol, že bude nápomocen ochraně přírody k tlaku na uživatele pronajaté honitby na plnění plánovaných odstřelů. Z nepřátel CHKO Jeseníky se stali spolupracovníci.
Vrátíme-li se k historii kamzičí zvěře, pak počet 500 kusů byl signálem pro n.p. Státní lesy v roce 1960 k řešení mysliveckého hospodaření s kamzičí zvěří. Navržený počet 500 kusů vyplývá také ze všech statistik a historických písemností za období sto deseti let.
Zajímavé je také porovnání počtu zvěře v Jeseníkách a Vysokých Tatrách. Na území Tatranského národního parku žije přibližně 1200 kusů této krásné zvěře na výměře 738 km2, honitby oblasti chovu Hrubý Jeseník mají výměru 376 km2. Porovnání počtu kusů v TANAPu a Jeseníkách naznačuje, že navržený stav 500 kusů pro Jeseníky odpovídá poměru výskytu kamzíků v Tatrách a je vhodné ho považovat za cílový.
Je nutné podotknout, že díky Ing. Miroslavovi Kvapilovi, který byl pověřen řízením Poradního sboru pro chov kamzičí zvěře a Mgr. Petrovi Šajovi, který se začal pravidelně jako vedoucí CHKO Jeseníky zajímat o jednání poradního sboru a o snahy spolku Jesenický kamzík, došlo po dlouhých letech ke vzájemné spolupráci, z níž má prospěch především kamzičí zvěř a příroda Jeseníků.
 
Pracovní skupina se poté, pokud vím, scházela několik let přímo ve Velké kotlině. Co jste tímto terénním setkáním sledovali a jaký byl jeho přínos pro řešení kamzičí problematiky?
 
Ve Správě CHKO došlo v průběhu roku 2015 k organizačním změnám a jak už jsem uvedl, na místo vedoucího nastoupil Mgr. Šaj. Došlo k zásadní změně v přístupu ke kamzičí problematice. Navržená pracovní komise začala v čele s vedoucím CHKO každoročně pravidelně v druhé polovině září navštěvovat Velkou kotlinu s cílem ověřit škody na endemických rostlinách, především škody na jitroceli černajícím sudetském. Pracovní skupina zaznamenala, že rostliny nejsou poškozeny okusem zvěří, a že úspěšně odkvetly a plodí, dokonce se i rozmnožují.
           
Jakou roli v celém procesu sehrávali a sehrávají myslivci a Českomoravská myslivecká jednota?
 
Myslivecká veřejnost vždy aktivity spolku Jesenický kamzík podporovala a podporuje. Nájemci nebo majitelé honiteb s kamzičí zvěří naši práci oceňovali. Za Českomoravskou mysliveckou jednotu stál při našich aktivitách od samého počátku bývalý vedoucí OMS Šumperk a nějaký čas předseda Myslivecké komise ČMMJ Ing. Vladimír Diviš, který se pro kamzíky angažoval od počátku mysliveckého hospodaření v roce 1979. Jeho názory a rady nám pomohly a stále pomáhají, stal se také členem našeho spolku. Vedení ČMMJ ve věci záchrany kamzíků se podílelo na podpoře a průběhu petice a při projednávání petice v senátním výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
 
Zatím jsme se bavili o jubilejní a spíše nedávné historii. Jak je to tedy se současným, aktuálním stavem populace kamzíka horského v Jeseníkách?
 
Jak vyplývá z mých předcházejících slov, tak v roce 2022 bylo při letním sčítání napočítáno 475 kamzíků, což je podle mého názoru číslo, které je v limitu dohodnutého maximálního počtu kamzičí zvěře na území Hrubého Jeseníku. Číslo, které zaručuje, že v případě drsné zimy s velkým množstvím sněhu a mrazu nedojde k samovolné likvidaci této krásné zvěře. Pokud by i nadále trval tlak na nepřekročení limitu dvou set kusů, mohl by kamzičí populaci v Jeseníkách ohrozit.
Zdá se, že se situace po tolika letech snahy spolku Jesenický kamzík stabilizovala, že si k sobě našli cestu Poradní sbor pro chov kamzíků v oblasti Hrubého Jeseníku a Správa CHKO Jeseníky. Vzájemná nevraživost obou stran byla skutečně mnoho let veliká až zásadní. V této oblasti vedení ČMMJ bohužel nevyvinulo žádnou aktivitu.
           
Jaké nejdůležitější úkoly stojí před spolkem Jesenický kamzík na prahu sto desátého výročí vysazení toho druhu v blízkosti Karlovy Studánky? Prozradíte nám něco ze zákulisí spolku Jesenický kamzík?
 
Pokud se týká aktivity a činnosti sdružení, pak si myslím, že je myslivecká veřejnost dostatečně informována, Jako spolek jsme vykonali mnoho práce.
Hlavními úkoly bylo dotáhnout do zdárného konce petici za zachování kamzičí zvěře v Jeseníkách, prezentace kamzíků na veřejnosti, zabezpečení mezinárodní konference a v posledním desetiletí dopracovat se ke stanovení maximálního počtu kamzíků, aby nedocházelo neustále k nějakým organizačním potížím. Věřím, že toto stanovisko bude respektovat i Ministerstvo životního prostředí. Kdo jiný by měl znát situaci v Jeseníkách lépe, když ne my, kteří v oblasti trvale žijeme.
V prosinci 2022 to bylo přesně patnáct let, kdy Ing. Jiří Mlčoušek požádal Ing. Milenu Hamerskou z Opavy a mne o vytvoření filmu pro mezinárodní konferenci kamzíkářů v roce 2012. V roce 2009 se k těmto dvěma přidal Bc. Zdeněk Pavlíček z Ostravy a tato trojice nejenže předala veřejnosti videofilmy o historii kamzičí zvěře v Jeseníkách a další dokumenty, ale také vyhlásila Petici na záchranu jesenických kamzíků a založila občanské sdružení (dnes existující spolek) Jesenický kamzík. Členy při vzniku občanského sdružení v roce 2010 byli také Ing. Jiří Mlčoušek z Města Albrechtice, Ing. Jaromír Latner a Ing. Jiří Pňáček z města Jeseník, postupně se připojili Ing. Vladimír Diviš z Rovendy u Šumperku, Štěpán Mikulka z Bruntálu, Mgr. Jiří Mlčoušek z Města Albrechtice, Ing. Jaroslav Máder z Vrbna pod Pradědem.
V prosinci 2022 se konala v Bruntále výroční členská schůze, která musela řešit obměnu kádru, protože patnáct let činnosti se na všech členech podepsala odchodem do důchodu. V rámci nových voleb zůstal ve funkci předseda Bc. Pavlíček, místo Ing. Hamerské převzal funkci kulturního referenta Štěpán Mikulka, funkci tajemníka Ing. Pecháčka převzal Mgr. Mlčoušek. Členy spolku zůstávají i nadále kromě jmenovaných i Ing. Diviš, Ing. Latner, Ing. Máder a Ing. Pňaček.
Hlavním a prvořadým cílem práce spolku je spolupráce s Poradním sborem pro chov kamzíka horského v Hrubém Jeseníku a se Správou CHKO Jeseníky. Podílet se na práci pracovní skupiny, řízené Správou CHKO, propagace kamzíků na veřejnosti formou besed, výstav, videodokumentů, informovat mysliveckou veřejnost prostřednictvím médií, zejména časopisu Myslivost, doplňovat archiv dokumentů, založený a uložený v archivu bruntálského zámku, doplňovat archiv fotografií založený v šumperském Vlastivědném muzeu a další.
Ještě bych si dovolil jednu malou poznámku na závěr. Často slyšíme, jak se neziskové organizace dostávají k finančním příspěvkům a jak je zneužívají. Náš spolek není nikým dotován, veškerou činnost pro spolek si hradí každý člen ze svého a koná ve svém volném čase.
 
Děkuji za rozhovor.
 
připravil Oldřich KOUDELKA
Ilustrační snímky Václav VAŠÍČEK
 

Zpracování dat...