ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Únor / 2023

Beretta SL3

Myslivost 2/2023, str. 74  Martin Helebrant
V roce 1925 dokončil asi největší zbraňový konstruktér všech dob, John Moses Browning, svoji poslední konstrukci, brokovou kozlici B25. Jako zdrcující většina Browningových konstrukcí, i nová brokovnice se stala přelomem, zbraní, která otevřela svět brokových kozlic širokému světu natolik, že za nějakých padesát let kozlice skoro vytlačily do té doby jednoznačně převažující dvojky.
Před rokem 1925 byly kozlice drahou, zakázkovou zbraní. J. M. Browning podle svých vlastních doložených slov konstruoval svoji kozlici: „… tak, aby si kozlici mohl koupit i dělník, který jde támhle po továrním dvoře.“ Od počátku měl na mysli snadnou průmyslovou vyrobitelnost nové zbraně (a dokázal to brilantně). B 25 prostě změnila svět brokových střelců, který už nikdy nebude takový, jaký byl před ní.
Dodnes se vedou spory o tom, zda je kozlice lepší nebo horší než dvojka. Ačkoliv dodnes existují střelci, kteří tvrdí, že hlavně vedle sebe jsou snazší na vedení zbraně v rovině letu cíle (autor je jedním z nich, bez ohledu na skutečnost, že je brokař v nejlepším případě průměrný), příznivci uspořádání s hlavněmi nad sebou dnes jednoznačně vedou (zejména ve sportovní střelbě, kde je dominance kozlic prakticky absolutní). Ale spravedlivé rozsouzení podle mě spor nemá.
Browningova B25 žije dodnes a její sláva sahá až do nebes (však už také dnes se vyrábí její 7. generace) a není sama.
TullioMarengoni.jpgRůzných brokových kozlic je dnes nespočet. Ale v době, kdy vznikla, byla B25 jedna z mála, maloučka. Jeden z raných kusů se dostal i do Itálie, do rukou jednoho z přátel rodiny Beretta a tam se s ním seznámil tehdejší šéfkonstruktér Fabrica di Armi Pietro Beretta, Tullio Marengoni. Myšlenka dostupné kozlice ho zaujala, ale závěr B25 ho prý příliš nenadchl. Měl se o konstrukci vyjádřit jako „o těžké, vysoké a navíc ošklivé“. Výškově asymetrické umístění uzamykacích prvků – tj. uzamykací klín i opěrné háky pouze dole se mu nelíbily a vnímal je jako zdroj možného křížení baskule. My dnes víme, že závěr Browningovy B25 je absolutně spolehlivý a trvanlivý, ale v době, kdy ji Marengoni dostal do ruky, informace prostě chyběly.
Ačkoliv byl v té době vytížen prací na samonabíjecích zbraních (ostatně, byl autorem většiny ranných pistolí Beretta i jejích prvních samopalů M(osquetto) A(utomatico) B(eretta) modello 1918 a 1938 - jeden z nejlepších samopalů II. sv. války), nedala mu myšlenka na kozlici pokoj. Na začátku 30. let 20. století tak firma Beretta představila svoji vlastní kozlici, označenou SO (sovraposti) s lůžkovým závěrem koncepce zcela odlišné od závěru B25.
Ano, pořád to byl lůžkový závěr, se sklopnými hlavněmi. Ale již samo jejich zavěšení bylo odlišné. Zatímco B25 má jeden hlavní průběžný čep, Beretta SO (a její následovnice) mají dva krátké čepy po obou stranách baskule. Tím bylo možné uložit hlavně v lůžku níž, osa hlavňových čepů vlastně prochází vývrtem spodní hlavně. Zapření hlavně při zavřeném závěru je vícenásobné. Zapření do hlavňových čepů je zesílené háky na spodku hlavně a lichoběžníkovými výstupky po stranách horní hlavně, které zapadají do odpovídajících vybrání v horní hraně lůžka.
Zatímco uzamčení B25 je realizované příčným, podélně suvným čepem na spodku baskule,  Marengoniho závěr kozlice SO se uzamyká příčným čepem v horní části baskule, který se opře o dva výstupky na zadku hlavní. Výsledkem je symetrické zapření hlavňového svazku na horní i dolní straně, což pomáhá účinně rozkládat silové působení při výstřelu.
O výsledném závěru se Marengoni vyjádřil jako o „elegante e como la cassaforte“ – elegantní a jako trezor. Osa svazku nízko nad hřbetem lícnice přitom pomáhá redukovat zdvih hlavní při výstřelu a urychluje návrat do záměrné při opakování výstřelu.
Kozlice SO osadil Marengoni klasickými postranními zámky inspirovanými Holland & Hollandem a napřed byly vybaveny klasickou dvouspouští, později se přidala i jednospoušťová verze.
První kozlice SO Beretta vyrobili v Gardone v roce 1932, od roku 1935 se rozběhla sériová výroba.
Marengoniho způsob zapření hlavňového svazku na horní i dolní straně a dělené hlavňové čepy se staly rozpoznávacím znakem brokových kozlic z Gardone. Kozlice SO byly levnější než ručně vyráběné anglické speciály meziválečného období, ale je nutné uznat, že z hlediska ekonomičnosti výroby neměly na Browningovu B25. Příčinou byly do jisté míry i postranní zámky, které pro svoji správnou funkci a spolehlivost vyžadovaly značný podíl ručního dolícování při konečném sestavování zbraně. Beretty SO byly prostě dražší.
V roce 1946, pořád ještě pod Marengoniho dohledem, vznikla první modifikace kozlice SO. Vznikl model ASE, u kterého nákladné a výrobně náročné postranní zámky nahradily zámky vnitřní, skříňkové. Uzamčení příčně suvnou závorou v horní části baskule zůstalo zachované.
V roce 1956 vznikla kozlice S55, která již opustila i uzamčení příčně suvnou závorou. Na její místo přišly dva podélně výsuvné kuželové čepy, které se při uzamčení závěru podélně zasouvají do lichoběžníkových opěrných bloků. Tím vznikla koncepce, která přetrvává u loveckých brokovnic Beretta dodnes.
V roce 1980 pak vznikla konstrukce řad 68x, která tvoří jádro nabídky brokových kozlic Beretta dodnes. Jádro, k němuž se ale druží prémiové řady DT – špičkové sportovní speciály a v malém objemu se dodnes vyrábí i kozlice SO, dnes již 10. generace, s vysokým podílem ručního zpracování.
A k nim se v roce 2018 přidala další prémiová kozlice, SL3. U zrodu tohoto projektu stál přední průmyslový designér Mark Newson, Angličan. Spolupracuje s Berettou již delší dobu a modeloval tvář i brokové dvojce Beretta 486 Parallello, podle mého názoru jedné z nejelegantnějších dvojek dneška. Že Newson umí se můžete přesvědčit třeba i na fotoaparátu Leica M (pro RED), dalším jeho díle.

SL3_Game-Scene_12ga_open.jpg
 
SL3 má závěr Marengoniho typu, zapření se realizuje výstupky na spodní části zadku hlavně a lichoběžníkovými postranními výstupky v horní části hlavňového svazku, částečně i hlavňovými čepy. Má výměnné dosedací plochy závěru, jak na lichoběžníkových opěrách, tak na hácích na spodku hlavně. Spolu s výměnnými hlavňovými čepy to znamená, že SL3 má skoro neomezenou živostnost, dokonce i v případě, že jste sportovní brokový střelec a ročně vystřílíte tisíce ran.
Uzamčení je ale nyní realizované dvěma podélně výsuvnými výstupky, které zapadají do odpovídajících vybrání na stranách hlavňového svazku.
Zbraň je osazená skříňkovým zámkem s vnitřními kladívky, hnanými listovými V pružinami. Spoušťový mechanismus je odnímatelný, tj. tvoří fakticky spušťadlo, ale tento úkon je vyhrazen puškaři. Je jednospoušťový, s volitelným pořadím odpalu hlavní. Přepínání je setrvačné. Pojistka je na krku, v příčně přesuvným voličem pořadí odpalu hlavní.
Hlavně jsou z niklchrommolybdenové oceli, kterou Beretta označuje jako Steelium, hluboko vrtané a za studena kované, s vývrtem typu Optima Bore (s odlehčením v střední části vývrtu, které má mírně zvyšovat úsťovou rychlost a současně zlepšovat její rovnoměrnost.
Hlavně se nabízejí v několika délkách 28, 30 a 32 palců (71, 76 nebo 81 cm). Hlavňový svazek má boční krycí plechy pájené v plné délce.
Nabízí se dvojí provedení lišty – rovnoběžná, široká 6 mm nebo ujímaná, začínající na šířce 9 mm a končící v šířce 6 mm. Horní plochu má lišta zdrsněnou sice velmi precizní, ale poměrně hrubě řezanou kosočtverečnou rybinou. Z vlastní zkušenosti musím říci, že takto provedená rybina perfektně zabraňuje odleskům a horní plocha lišty je prostě sametově černý pruh, ukazující směr, kam hlaveň bude střílet. Na konci lišty je usazená perličková muška ze žlutobílého kovu.
Tohle velmi klasické uspořádání je doplněné soudobou nutností – výměnnými zahrdleními. Protože SL3 je primárně lovecká zbraň, zahrdlení nepřečnívají přes ústí hlavní.
Povrchová úprava hlavňového svazku je lesklé černění, syté a rovnoměrné. To platí o všech hlavňových svazcích, bez ohledu na výzdobu zbraně. Kozlice je osazena vyhazovači, ovládanými polohou kladívek.
Pažba je z vysoce kvalitního ořechu (třída 4) amerického typu. Předpažbí je upevněné Ansonovou klapkou, na kování jsou napínače vyhazovačů. Předpažbí má standardně oválný, podélně mírně prohnutý průřez. Úchopové plochy jsou zdrsněné klasickou kosočtverečnou rybinou, ručně řezanou. Zvláštností, která je ale plně v souladu kánonem klasické lovecké brokovnice, je absence pryžové či kovové botky, která je nahrazená botkou vypracovanou rovnou z dřeva pažby, s opěrnou plochou opět pokrytou precizní, ručně řezanou kosočtverečnou rybinou.

beretta-web.jpg


Samostatnou kapitolu si zaslouží výzdoba a vůbec celková estetika kozlic SL3. Výzdoba se nabízí ve třech a jednom provedení. Je zde možnost loveckých motivů, je zde varianta anglické růže (english scroll pattern), akantových úponků (floral) nebo výjevy z lovu na pernatou drobnou zvěř (game scenes), vsazené do rámečků tvořených drobnými rostlinnými, úponkovými motivy.
Od samého počátku byla řada SL koncipovaná jako vrchol nabídky loveckých brokovnic, jako lovecký ekvivalent špičkových sportovních speciálů DT11. Proto také dostala velké boční krycí plechy, ačkoliv má skříňkový zámek a plechy jsou z čistě funkčního hlediska nadbytečné. Z estetického hlediska ale poskytují prostor pro výzdobu. Vlastní rytina je ve skutečnosti strojní – laserová. Vytváří ji speciální pětiosý laser a výsledek je opravdu mimořádný. Asi nejlépe vynikne kvalita rytiny na akantových motivech, kdy laser brilantně kreslí jednotlivé listy a současně vytečkovává prostor mezi nimi.
Preference stylu jsou velmi individuální. Já osobně nejvýše řadím provedení, o kterém jsme až dosud nemluvili. Černé hlavně a dokonale vyleštěná bílá baskule zvýrazní ušlechtilé linie SL3 jako nic jiného. Prostě čisté ryzí řemeslo, dokonalá estetika spojená s funkcí do jednoho harmonického celku.
Je ale jen na vás, jaké provedení a v jaké ráži si vyberete. Beretta SL3 je tak trochu skládačka, vyberete si ráži – tím je daný základ, a pak si již můžete volit – délku hlavní, typ lišty, výzdobu. Tahle volba podle mě k prémiovým zbraním patří, i když to v praxi znamená, že možná budete muset na svoji zvolenou kombinací počkat. Myslím, že si vybere každý – máte tři délky hlavní, tři ráže (12, 20 a 28, všechno ve výkonné délce 70 nebo 76 mm), čtyři druhy výzdoby, dvě lišty – tedy celkem 72 variant!
K Berettě SL3 patří i speciální přepravní a skladovací pouzdro – kufr. Je pevné, zavřené pomocí dvou kožených řemenů, potažené tmavě modrou látkou. Rohy pouzdra jsou zesílené koženými výztuhami. Pouzdro je opatřené speciálním zámkem. Uvnitř je pouzdro rozdělené na několik oddílů odpovídajících pažbě, hlavňovému svazku s předpažbím a příslušenství. Zahrdlovací nástavce jsou uložené v přihrádce ještě v samostatně vyjímatelném koženém pouzdře. Vnitřní vyložení pouzdra není plstěné, ale špičkové, prošívané polstrování z červené látky, která nepouští vlákna.
 
Praktická zkušenost se střelbou z Beretty je velmi příjemná. Nová puška má přiměřeně tuhý chod a zavírá se s uspokojivým klapnutím, come una cassaforte.
Dřevo je nádherné a slícování nemá chybu. To samé platí o povrchu v polomatném oleji. Dokonale odvedené puškařské řemeslo, které zaručuje životnost na celý život.
Nízká stavba baskule se podílí na rychlém přilícení, spoušť jde jako po hedvábí, je krátká, s nepatrně delším propadem, ale ten vnímám u dvouhlavňových brokovnic jako bezpečnostní prvek. Odpor je přiměřený a odpálení bodové, jako když zlomíte skleněnou tyčinku. Pojistka je v dobrém dosahu a má jisté polohy.
SL3 je primárně lovecká zbraň, takže se po každém otevření závěru sama zajišťuje. Vyhazovače fungují jako z partesu. Temenní klička je lehce vytočená doprava, což je příjemné z hlediska ergonomiky.
Kozlice je vyvážená lehce na předek, těžiště je podle mého orientačního zkoumání asi 3 cm před hlavňovým čepem.

IMG_0134-1.jpg
 
Pokud tedy mám shrnout vše výše popsané, pak Beretta SL3 je kozlice vyšší třídy, na hranici mezi sériovou a zakázkovou zbraní. Po technické stránce jí není co vytknout, po estetické stránce také ne. Beretta SL3 nabízí spoustu voleb, je jen na vás, co si vyberete. Základ je pochopitelně ráže, tím to nekončí, můžete volit délku hlavní, typ lišty, výzdobu. Tahle volba podle mě k prémiovým zbraním patří.
Italové design umí, i když jim ho dělá Angličan. Beretta SL3 není anglická dvojka, přesto v sobě má něco z anglického aristokrata. Přitom tahle zbraň nestojí jen na eleganci. Uspějete s ní jak na lovu (pro který je primárně určená), tak na střelnici. U obojího vás může provázet po celý střelecký život, i kdyby to měla být vaše první zbraň. Kdysi se říkalo, že k automobilům Rolls Royce firma dodávala i vyškoleného řidiče. K Berettě SL3 by měl podle podobně patřit i nabíječ a Landrover.
 
Za spolupráci při přípravě tohoto článku děkuji dovozci zbraní Beretta do ČR, firmě Sport a lov, s. r. o. Sudický Dvůr a Martě Belleri a Jarno Antonellimu z firmy Fabbrica d'Armi P. Beretta S.p.A.
Ing. Martin HELEBRANT

Zpracování dat...