Teprve spolupráce s člověkem dává dravci možnost troufnout si i na kořist mnohonásobně větší. Stačí ji jen dostatečně dlouho udržet, než doběhne sokolník a pomůže mu kořist usmrtit. Lze tedy tvrdit, že se jedná o symbiózu, protože z ní mají obě strany prospěch v podobě dostatku potravy.
V době, kdy není problém koupit maso podle libosti z chladicího pultu, ztrácí spolupráce dravce a člověka na nezbytnosti. Stále jsou však způsoby, jak může být sokolnictví civilizaci prospěšné. Biologická ochrana budov, letišť nebo vinohradů založená na přítomnosti a lovu vrcholového predátora není překonaná ani v 21. století žádnou moderní technologií. Holub velmi brzy pozná, že figura výra je jen atrapa, které se není třeba obávat, ale při zvuku rolniček na stojácích útočícího živého dravce se okamžitě snaží zachránit úprkem.
Vlivem intenzivního zemědělského hospodaření populace drobné zvěře rapidně klesla. Ty tam jsou doby, kdy se považovalo za součást sokolnické tradice ulovit maximálně čtyři zajíce na den a dost. Dnes je v některých honitbách problém čtyři zajíce vůbec potkat a sokolník odchází spokojený z lovu, když měl možnost ulovit alespoň jeden kus zvěře a dravci umožnit přirozené lovecké vyžití.
Zejména v lesních oblastech může být výskyt zaječí zvěře nežádoucí a pro obnovu lesa mnohdy až limitní. Oka oplocenek při vyšší sněhové pokrývce neplní svou funkci a jeden zajíc zabydlený v lesní školce napáchá fatální škody.
Lov v lese pro dravce není jednoduchý. Večer se může zdát, že z lesa vychází desítky zajíců, ale najít je přes den v členitém terénu je komplikované. Lov spárkaté zvěře pomocí orlů je zase možný pouze na otevřených prostranstvích, kterých ale díky kůrovcové kalamitě i v lesních honitbách značně přibylo.
Úspěšnost lovu pomocí dravců se zdaleka nedá porovnávat s lovem se střelnou zbraní, ale pravidelný výskyt nebezpečí vrcholového predátora brzy začne nést výsledky v podobě hledání nového teritoria býložravé zvěře. Lov zajíců dravcem navíc oproti lovu s brokovou zbraní, není zakázán ani individuálním způsobem (§45, písm. „v“ zákona 449/2001Sb. o myslivosti), může být tedy organizačně velmi jednoduchý.
V neděli 17. září se uskutečnilo první sokolnické setkání v režijní honitbě Lesů České republiky v Bažantnici Velký Vřešťov. Jedná se převážně o lesní honitbu, jejíž součástí je přírodní rezervace Vřešťovská bažantnice. Jen na okrajích honitby se nachází bloky zemědělské půdy. Navzdory názvu honitby nebyl lov plánován pro zvěř bažantí, ta se v honitbě již nevypouští. Lov byl uspořádán na zajíce polního a srnce obecného, kteří v lokalitě komplikují obnovu lesa. Z toho důvodu byli zastoupeni především dravci nízkého letu vhodní pro lov v lese, konkrétně pět samic jestřába lesního a čtyři káňata Harrisova. Pro tyto dravce je v sokolnické praxi nejběžnější kořistí zajíc.
Na zvěř spárkatou si troufnou výrazně větší orli. Ti byli na setkání čtyři, dvě samice a dva samci – sokolnicky „terčci“. Samice váží přibližně pět kilogramů a poradí si i se srncem nebo liškou. O třetinu menší orlí terčci srnu uloví také, ale víc záleží na technice a zkušenostech dravce, běžnější kořistí jsou pro ně zajíci. K letu však potřebují větší prostor než jestřábi.
Vhodných loveckých příležitostí bylo poskrovnu a snad proto na výřadu byl jediný kus srnčí zvěře ulovený orlem, sokolníci s menšími dravci bohužel na vhodnou kořist téměř nenarazili.
Přesto celý den účastníky provázela dobrá nálada, protože heslem sokolníků je „
Nelovíme pro kořist, ale pro vše to krásné při lovu“.
Přemysl ŠRÁMEK