Ministerstvo zemědělství uveřejnilo dne 3.11.23 k připomínkovému řízení návrh novely Zákona o myslivosti (dále jen ZOM) pod názvem „Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony“.
K některým navrhovaným změnám se v tomto článku chci vyjádřil zejména v souvislosti s Nálezem Ústavního soudu č. 49/2007 Sb., který podle mého názoru nebyl v novele dostatečně uplatněn, ale i s použitím jiných dostupných relevantních zdrojů.
Cíl novely a problematika škod
Předkladatel novely v Důvodové zprávě uvádí, že by novela měla řešit především… „škody působené vysokými stavy spárkaté zvěře“ a… „snažit se vytvořit efektivní nástroj pro snížení škod zvěří na lesích a v zemědělství“.
To je u nás opravdu dlouhodobě omílaná písnička, ale bohužel ani v současné novele nejsou navrhována jiná opatření než redukce početních stavů zvěře. Nikde se v ní nepočítá s ustanovením povinností vlastníků honebních pozemků, resp. držitelů honiteb pečovat o kvalitu a zlepšovat životní podmínky zvěře.
Přitom i Ústavní soud v odst. 99 při zmínce o tvorbě honiteb zdůrazňuje… „potřeby zvěře“… „tak, aby honitba představovala v konkrétní situaci nejlepší ekosystém s co možná nejrozmanitějšími životními podmínkami“.
Potvrzuje to i doc. Hart z ČZU Praha, když v Myslivosti 3/2021 píše, že hlavním cílem myslivosti by měla být péče o životní prostředí zvěře.
Že problematika škod na lese není jen otázkou vysokých stavů jelení zvěře píše také Vodňanský v Myslivosti 5/2008 na příkladu rakouské osmitisícové honitby, kde i s populační hustotu jelení zvěře kolem 60 kusů na 1000 ha se podařilo snížit škody na lesních porostech na minimální úroveň. Pouze samostatným počátečním intenzivním lovem s cílem redukce početních stavů škody významně nepoklesly. Teprve zlepšením potravní nabídky zvýšením přirozené úživnosti, intenzivním zimním krmením a změnou strategie a způsob lovu škody klesly na přijatelnou úroveň.
Jiný příklad je k vidění v honitbě Božího Daru. Na stránkách Ekolist.cz byl uveřejněn rozhovor se správcem městských lesů Karlem Picurou, který v podstatě říká, že preferováním výběrové těžby, podsadbou smrku na dvouetážové porosty, zvýšením podílu co nejvíce rozptýlených jedlí, buků a ostatních dřevin a přirozenou obnovou zvýšili úživnost honitby. To společně s prostorově i časově regulovaným lovem má za následek minimální škody. Přitom ušetří, jak říká, obrovské peníze za zalesňování, prořezávky, ožínání a ochranu proti zvěři, což znamená úsporu 95 % nákladů v porovnání s 90. roky minulého století.
Oběma příkladům je společná cílevědomá péče o zlepšování životních podmínek zvěře s regulovaným lovem. Tyto dva atributy jsou sice zakotveny v navrhované definici myslivosti v §2a), ale v zájmu jednoznačného a nezpochybnitelného výkladu je potřeba v další části ZOM je co nejpřesněji definovat.
Zrušení normovaných stavů
Množství a velikost škod zvěři jsou vždy závislé na její populační hustotě a ta zase přímo na kvalitě jejího životního prostoru, především na uspokojování potravních nároků a klidu. Čím kvalitnější biotop, tím větší může být zatížení prostoru zvěří.
V tomto ohledu je dobře, že navrhovatel dal možnost držiteli honitby, resp. vlastníkům honebních pozemků, rozhodnout o množství chované zvěře. Je tedy chválihodné, že novela odstraňuje pojem normované stavy a ponechává pouze povinnost zachovat alespoň minimální stavy.
Při podrobnějším pohledu na Návrh prováděcích právních předpisů (je součást předložené novely) pak je patrný rozpor mezi navrhovanou minimální velkostí honitby a uváděným omezením k plánovanému chovu jelena evropského.
Podle navrhované minimální výměry honitby 250 ha a za stávajícího minimálního stavu 11 ks jelení zvěře na 1000 ha dřevinných formací by na této honitbě, byť byla výhradně lesní honitbou, totiž nebylo možné plánovat jelení zvěř, protože by tato honitba nesplňovala předpokládanou podmínku minimálního stavu 5 jedinců.
Taková honitba by nesplňovala ani další navrhovanou podmínku, kterou pro jelena evropského je minimální podíl 500 hektarů dřevinné formace v honitbě.
I to svědčí o špatném rozhodnutí navrhovat 250 ha jako nejmenší možnou honitbu.
Problematika pronájmu honitby
Další neméně důležitým tématem, který novela neřeší je postavení myslivosti z hlediska podnikání a tvorby zisku. V platném ZOM, ale bohužel i v připravované novele, se stále hovoří jen o možnosti honitbu pronajmout a žádnou jinou možnost postoupení výkonu myslivosti jinému neumožňuje.
Občanský zákoník ale stanoví, že pronajmout za nájemné lze pouze věc. Věc v právním smyslu charakterizuje kromě jiného to, že jí vlastník může například prodat nebo neužívat. Honitbu však nelze prodat ani neužívat, ale naopak. Podle odst. 96 Nálezu Ústavního soudu neužívání honitby má za následek zrušení honitby. Z uvedeného lze odvodit, že držitel nemůže honitbu pronajmout, a tak ani inkasovat nájemné.
Využití zisku z výkonu myslivosti
S výše napsaným úzce souvisí také otázka, zda myslivost je či není podnikáním a jak použít případný zisk z výkonu myslivosti. V odstavci č.68 výše citovaného Nálezu Ústavního soudu je uvedeno, že… „myslivost není definována jako výrobní činnost či podnikání“ a že by… „výnosy z myslivosti měly přibližně pokrýt náklady, jež vznikají v souvislosti s realizací povinností uložených zákonem“.
Navíc myslivost není ani v žádném právním předpise uvedena jako předmět podnikání. Do obchodního rejstříku se proto zapisuje jako „předmět činnosti“, což označuje činnosti, které nenaplňují znaky podnikání.
Proto myslivost není podnikáním, ale náleží do sféry neziskových činností. Důkazem toho může být ustanovení ZOM, který honebnímu společenstvu podnikání přímo zakazuje.
K § 17 odst. (7) Minimální velikost honitby
Domnívám se, že předkladatel novely ani v tomto případě plně neakceptoval již zmíněný Nález Ústavního soudu. Například v odst. 31 Poslanecká sněmovna jako účastní řízení vyjádřila názor, že… „základní principy mysliveckého zákona musí respektovat potřeby zvěře a v jejím zájmu je často nutné nerespektovat majetkové hranice pozemků, v druhé řadě zájmy chovu zvěře a teprve poté zájmy vlastníků honebních pozemků atd.“
Rovněž Ústavní soud v odst. 99 uvádí, že… „stanovení základních prostorových a kvalitativních parametrů honitby je motivováno potřebami zvěře tak, aby honitba představovala v konkrétní situaci nejlepší ekosystém s co možná nejrozmanitějšími životními podmínkami“
Potřebou zvěře je bezesporu i možnost dlouhodobého a klidného využívání celého jejího životního prostoru – domovského okrsku. Sledováním pohybu zvěře s využitím GPS technologie byla řadou odborníků zjištěna velikost ročního domovského okrsku jelena nebo divočáka 2000 až 3000 ha a srnce 300 až 500 ha. K tomu je třeba připočítat ještě obvyklé migrační vzdálenosti, které mohou velikost domovského okrsku nejméně zdvojnásobit.
Někteří autoři uvádějí zjištěnou velikost domovského okrsku jelena až 12 000 ha a migrační vzdálenost v době říje i 60 km. Srnci prý emigrují i desítky kilometrů.
Ani současná minimální výměra honitby velikost domovských okrsků nerespektuje, natož navrhovaných 250 ha. Z hlediska hlavního motivu k novele ZOM, tedy snížení škod zvěří, jak se praví v Důvodové zprávě, je navrhovaných 250 ha proto zcela kontraproduktivní.
Dokládá to i prohlášení předních mysliveckých odborníků z ČZU Praha v Myslivosti 4/2023, že „snížením minimální výměry honiteb by došlo pouze k významnému narušení biologických potřeb zvěře, nikoliv ke snížení škod působených zvěří“.
Naopak zvýšení minimální výměry honitby respektující domovské okrsky by vyhovělo přirozeným potřebám zvěře, vedlo ke zkvalitnění jejího chovu a spolu s dalšími opatřeními mohlo přispět ke snížení škod zvěří.
Inspirací by pro nás mohl být slovenský příklad, kde podle Vodňanského (Myslivost 5/2023) je minimální velikost honitby s jelení zvěří je 3000 ha, srnčí 2000 ha a s drobnou 1000 ha.
Pokračování v dalším čísle
Ing. Alexandr VÍT