Časopis Myslivost

 

Jelení zvěř je, jako největší zvěř v našich honitbách, často středem negativní pozornosti. V zemědělství a lesnictví, které je z velké části zaměřeno na ekonomické výnosy, nevyhnutelně někdy dochází k masivním konfliktům se zúčastněnými volně žijícími druhy. Jelení zvěř hraje zvláštní roli nejen svou velikostí, ale také svou sociální strukturou. Znovu a znovu vyvstává výzva, jak účinně redukovat rostoucí populaci, ale způsobem, který respektuje dobré životní podmínky zvířat a dává smysl z hlediska biologie volně žijících živočichů. 
Jelení zvěř lze lovit stejně úspěšně individuálně jako na společných lovech. Obě formy lovu mají své výhody. Zejména v případě společných lovů jsou výsledky zpočátku vysoké a vedou k euforii. U individuálního lovu je na většině území podobná situace. Ale jelení zvěř není jen druh, který velmi rychle a citlivě reaguje na vyrušování, ale stejně rychle se z něj učí a dokonce přenáší negativní zkušenosti na kolouchy další generace. 


 
Dalším problémem z pohledu myslivce je způsob života jelení zvěře. Obvykle se vyskytuje v tlupách a ulovení člena tlupy dává přeživším příležitost se náležitě poučit. Z toho důvodu pak nesprávný lov, zejména při lovu z kazatelny či posedu, vede k tomu, že jelení zvěř se během krátké doby stane opatrnou, stále později vychází a vyhýbá se otevřeným prostorům před setměním. I přes vysokou hustotu zvěře působí „neviditelná“ zvěř stále větší škody ve stávaništích, protože je nucena, kvůli svému pastevnímu cyklu se pást, ale netroufá si přiblížit se k pastvě ve volné krajině.
I při naháňkách se vedoucí laně za pár let naučí vyhýbat střeleckým stanovištím a reagují na zavádění lovců tím, že opustí s tlupou leč ještě před započetím lovu, další kusy z tlupy pak unikají před honci a psy do nepropustných houštin dávno před začátkem naháňky. Nakonec i proto zkušenost z Německa říká, že při pořádání naháněk už v říjnu bývá lov velmi úspěšný, protože zvěř je krátce po říji stále v malých tlupách. Ale už o pár týdnů později se vytvoří silné zimní tlupy, kdy se v leči kusy pevně srazí k sobě a mezi lovci se proplétají jako „balík“, aniž by měl lovec šanci na dobrou a jistou ránu. Zvláště opatrným a zkušeným vedoucím laním se často podaří tlupu odvést z leče ještě před zahájením lovu.
Lov jelení zvěře není lovem pro rekreační myslivce. Lovci jelení zvěře musí být především obeznámeni s chováním a cykly sezónní aktivity zvěře. Efektivní a biologicky rozumný lov jelení zvěře vyžaduje profesionalitu, která zahrnuje časovou a prostorovou flexibilitu, v neposlední řadě s ohledem na povětrnostní podmínky. V mnoha honitbách není správný poměr pohlaví a věková a sociální struktura jelení zvěře není zohledňována vůbec nebo zcela nedostatečně.
Žádný jiný savec na světě nebyl tak rozsáhle studován a doprovázen vědeckými výzkumy jako čeleď jelenovitých. Již dávno bylo prokázáno, že populace, kterým staří jeleni chybí, se vymknou kontrole. Po léta však byla tato zjištění nerespektována, dokonce jednoduše ignorována v nejnovějších zákonech a vyhláškách o myslivosti. Chovatelské zásady, osvědčené desítky let, se až stávají nesmyslnými. A přitom navzdory zvyšujícím se stavům je kladen důraz na počet před kvalitou, prodlužuje se lovecká sezóna, ruší se zákazy nočního lovu, prosazuje se noční vidění a toleruje se lov vodících laní.
Pokud budeme my myslivci při lovu ignorovat věkovou a sociální strukturu, problémy s jelení zvěří budou stále narůstat. Vysoké stavy zvěře, zvláště když nejsou staří jeleni, produkují více kolouchů, tedy nových nositelů přírůstku. Takže abyste snížili populaci, musíte lovit holou zvěř a ne převážně jeleny.

 

U jelení zvěře je vazba mezi laní a kolouchem a sociální závislost potomstva zvláště dlouhá a těsná oproti jiným druhům zvěře, což vůbec neusnadňuje úlohu lovce jelení zvěře. Každý, kdož se soustředí na lov holé jelení zvěře pouze na naháňkách, ten jde špatným směrem. Tato varianta může fungovat jen jako hra s čísly, ale nemá nic společného s ochranou zvěře a ochranou matek. Celkem ulovené laně nemají žádnou souvislost s ulovenými kolouchy. 
Kdo loví jelení zvěř na naháňkách a chce se následně vyhnout osiřelým kolouchům, může se zaměřit hlavně na lov kolouchů. A i když jsou loveny vodící laně, které k nim patří, nestačí to ke snížení počtu. V redukční fázi musí proto raný odstřel jelení zvěře probíhat přes dvojstřel laň-kolouch a to hned na začátku doby odstřelu, protože vazba mezi vodící laní a kolouchem je zde největší a laň s kolouchem se stále pohybují samostatně nebo v malé rodinné skupině. 
V ideálním případě je velký podíl jelení zvěře uloven před říjí na individuálním lovu a s co nejmenším vyrušováním. 
Důležité je také lovit tak, abychom se vyhnuli pokud možno přítomnosti dalších kusů z tlupy, měli bychom se při lovu vyhýbat „svědkům“ mezi jelení zvěří. Z tohoto důvodu bývají mnohem smysluplnější dvojstřely matka - kolouch ráno. V ideálním případě se doporučuje počkat až na okamžik, kdy se tlupa jelení zvěře přesouvá z pastvy do krytu, a poté si na volném prostranství vybrat jeden z posledních párů vedoucích laní a kolouchů.
Jelení zvěř je původní druh otevřené krajiny, přirozeně je zvyklý brát paši na otevřených prostranstvích a využívat les jako místo k odpočinku či ústupu v případě vyrušení. Volné plochy jsou pro jelení zvěř zvláště důležité na jaře a na podzim v době říje. V souladu s tím bychom ji neměli rušit svou přítomností, ani zasahovat lovem. 
V posledních letech se brzký lov špičáků a laněk doporučuje. Lov jelení zvěře v časných letních měsících, zejména na pastvinách, ale vyvolává v jelení populaci obrovský neklid, protože laně s kolouchy jsou extrémně citlivé na vyrušování. Spíše bychom měli hledat možnosti v lesní části honitby, kde lze s ohledem na světelné a půdní podmínky vytvořit pastevní plochy s trávami a jetelem. K tomu jsou vhodné přibližovací linky, skládky, trasy produktovodů a elektrovody. 
Někde lze také využít slaniska, kde se zvěř ráno zastaví před zatažením do krytu. Tam lze jelení zvěř ulovit s malým vyrušováním, a právě zde se zaměřit na dvojstřel matka - kolouch.
 
Jelení zvěř lze vzhledem k jejímu akčnímu rádiu rozumně obhospodařovat pouze na větších plochách. Obecně platí, že několik honiteb by mělo být seskupeno tak, aby tvořily chovatelské oblasti. V zájmu zvěře by mělo být samozřejmé, aby se majitelé honiteb dohodli na způsobu hospodaření, který by společně podporovali a hlavně společně v souladu prováděli. Zásadní roli přitom však musí sehrát respektovaný vedoucí dané oblasti.
Základním předpokladem takovéto oblasti by mělo být zejména vytvoření koncepce jelení zvěře pro péči a lov v celé oblasti. Podmínkou je podrobná znalost, kde má jelení zvěř svá stávaniště, kde a jaké jsou možnosti pozorování a lovu zvěře, neméně důležité je vytváření pastevních ploch a klidových zón. 
Kromě toho musí být vyznačeny oblasti ohrožené okusem a loupáním a vybrány oblasti, kde mají být jeleni neustále plašeni kvůli ekonomickým střetům zájmů. 
Základním kamenem je pravidelné a přesné zaznamenávání čísel ve vztahu k poměru pohlaví a věkových skupin. To je jediný způsob, jak identifikovat vývoj v rané fázi a čelit nežádoucímu vývoji.
Prodlužování doby lovu není ta správná cesta! Jelení zvěři musíme nabídnout klidové zóny, využívat intervalový lov, ale vždy s odpovídající přítomností a intenzitou ve správných fázích aktivity. Lovec jelení zvěře musí vědět, kdy a kde se lov vyplatí. Musí však také rozpoznat, kdy lovecký tlak spouští negativní reakce v chování zvěře, a včas zajistit, aby lov nebyl přehnaný. 
Zejména jelení zvěři je naprogramována tak, aby se co nejlépe vyhýbala nepřátelům. Správně jí lovit znamená přechytračit její inteligenci a zkušenosti. My myslivci bychom proto udělali dobře, kdybychom přehodnotili svůj styl lovu, nesklouzávali do rutiny a někdy lovili netradičními triky, pokud máme dojem, že to nejedna vůdčí laň prokoukla.

 
Ze zdrojů časopisu Pirsch
zpracoval Petr ZIEGROSSER