Na hradech, zámcích a některých muzeích se nacházejí lovecké trofeje, které částečně plní tuto informační roli o chovu a kvalitě trofejové zvěře žijící v Čechách, ale tyto trofeje jsou většinou staršího data. Sbírky trofejí z minulého století se v muzeích téměř nenachází, i když se trofejové zvěře ulovilo více než v historických dobách. Trofeje z této doby jsou v lepším případě v privátních sbírkách, které nejsou veřejnosti přístupné a většinou už o nich není ani přehled, kdo je současným vlastníkem.
Příkladem je například kolekce trofejí prof. J. Komárka, která byla opatrována RNDr. J. Hanzákem v Národním muzeu v Praze, ale po jeho odchodu z muzea byla sbírka deponována do nevhodných podmínek a téměř celá byla znehodnocena až na několik trofejí (asi 7), které jsou ve sbírkách Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Obdobně, nebo dokonce definitivně, zmizely stopy, kde skončily sbírky trofejí J. Žalmana, J. Javůrka, Prof. V. Dyka, F. Krtila a dalších osobností.
Z různých sdělení o osudech sbírek loveckých trofejí jsou známy i takové případy, kdy se kompletní sbírka ocitla na smetišti nebo v lepším případě byla vykoupena na výrobu loveckých předmětů, jako jsou lustry a doplňky loveckých interiérů.
Nechci se dotýkat práv dědiců, kteří následně rozhodují o osudu sbírek trofejí, ale bylo by vhodné, kdyby prioritně oslovili subjekty (odborné školy, kde je myslivost předmětem vyučujícím, ale hlavně muzea), které by určitě projevily zájem o takový dar, případně odkoupení trofejí.
Tyto zkušenosti získané za řadu let spolupráce s muzejními institucemi a garanty mysliveckých výstav různých úrovních včetně mnohaleté činnosti v hodnotitelských komisích až po mezinárodní International Trophy Evaluation Board CIC mne přesvědčily, že je čas připomenout vlastníkům loveckých trofejí význam mysliveckého výstavnictví a muzejnictví.
Lovecké trofeje ve výstavnictví zaměřeném na myslivost měly, a i dnes stále mají, významné postavení, a proto je třeba trofeje nejenom získat ulovením, dědictvím nebo jiným způsobem nabytí, ale dokonale je vypreparovat, ohodnotit a uchovat jako doklad, který má často velmi poutavý příběh, ale také mají vědeckou hodnotu a jsou součástí kultury lovectví.
Významné trofeje, které svou velikostí, zajímavým příběhem nebo spojením s významnou osobností, která je vlastníkem trofeje, nebo byla či je lovcem zvěře, z které trofej pochází, by měly být evidovány v centrální databázi, aby bylo i v budoucnu zřejmé, kde se trofej nachází. Předešlo by se tak velmi náročnému pátrání po zajímavých trofejích, které je třeba zájem prezentovat na výstavách nebo využít pro dokumentaci a další publicitu.
Absence tohoto systému byla příčinou, že se týmu, který připravoval legendární trofeje na brněnskou výstavu, nepodařilo včas nebo vůbec zjistit vlastníka zájmové trofeje, nebo alespoň to, kde se trofej momentálně nachází.
Obecně platné způsoby měření loveckých trofejí metodou CIC
Protože význam trofeje není jenom dekorativní, hodnotná trofej musí být odborně ohodnocena. Způsoby a podmínky hodnocení se každoročně mohou upravovat, a tak informace o nových pravidlech je potřebná nejenom pro hodnotitele okresních komisí, ale i pro lovce, kteří při neznalosti platných podmínek mohou způsobit stav, že se už trofej nemůže ohodnotit.
Měření výsad: za výsadu je považována část parohu, která se svým kuželovitým tvarem podobá výsadě a má délku nejméně 1 cm (srnec, muntžak) nebo 2 cm (jelen, sika, daněk, los) a základna výsady není delší než délka výsady. Může se stát, že výrůstek na lodyze, podobající se výsadě, je vyšší než 2 cm, ale jeho základna je delší než celková výška výrůstku. V tomto případě se odměří 2 cm od vrcholu výrůstku, a jestliže šířka v tomto místě bude menší než výška, pak je výrůstek výsadou.
U trofejí většiny jelenovitých se výsady měří po vnější straně od bodu základny, kde se výsada vyčleňuje z lodyhy, až po hrot výsady. Délka výsady se měří po ose výsady. Základna je místem, které je pokračující linií horní hrany lodyhy. Aby tato základna byla správně určena, provede se bílou tužkou zakreslení linie obrysu lodyhy. Tam, kde osa výsady protíná horní linii lodyhy pod výsadou (základnou výsady), je bod, od kterého budeme měřit délku výsady až po její horní hrot.
Zjišťování hmotnosti a hodnocení trofejí parohaté zvěře (jelen evropský, daněk evropský, srnec obecný) může být provedeno nejdříve 30 dnů po preparaci trofeje. Tato 30denní lhůta se týká i ostatních trofejí, kde se hmotnost trofeje nezjišťuje. Pro ověření reality, že trofej byla předložena k hodnocení opravdu suchá, je možné použít vlhkoměr pro zjištění obsahu vody v trofeji. Pokud vlhkost trofeje přesáhne 15 %, nelze trofej ohodnotit až do té doby, kdy vlhkost trofeje klesne pod hodnotu 15 %.
Mezinárodní zlaté medaile a certifikáty CIC budou uděleny za trofeje, které dosahují hodnoty bodů pro zlatou medaili a pochází ze zvěře ulovené ve volnosti. Trofej, která aspiruje na zlatou medaili, musí ohodnotit komise tří hodnotitelů, přičemž jeden hodnotitel musí mít certifikát SITJ CIC a dva mohou mít certifikát CCM CIC.
Pokud by trofej hodnotou bodů CIC aspirovala na nejsilnější národní nebo celosvětovou, musí být hodnotitelská komise složena pouze z členů s certifikátem SITJ a dva musí být z různých států.
Bodová hodnota stanovená touto komisí je definitivní. Tabulky s naměřenými hodnotami trofeje a příloha musí obsahovat čestné prohlášení o věrohodnosti uvedených údajů o místě ulovení a podmínkách lovu zvěře, z které pochází ohodnocená trofej. Prohlášení je platné pouze s podpisem lovce.
Žádost o přidělení zlaté medaile zasílá na CIC vlastník trofeje s vyplněnou tabulkou na obou stranách s přiloženými třemi fotografiemi trofeje (čelní pohled, z levé strany a z pravé strany). Žádost posoudí rada International Trophy Evaluation Board (dále jen TEB) a v případě schválení žádosti, zašle ústředí CIC žadateli o mezinárodní zlatou medaili a certifikát CIC číslo účtu pro úhradu 150 €.
Metoda pro hodnocení trofejí jelence běloocasého a jeho poddruhů je převzatá od americké metody Bone& Crocket Club (dále jen B&CC) s tím rozdílem, že se změní anglosaské míry v palcích (inch) na metrické a lhůta pro hodnocení trofejí od preparace se změní z 60 dnů (jak je stanoveno u metody B&CC) na 30 dnů, jako to je u všech trofejí hodnocených metodami CIC.
Výkonný výbor CIC ve spolupráci s TEB může udělit za význačné trofeje (například nejsilnější trofej na světě, nebo trofej mimořádně silná a tvarově dokonalá) medaili a certifikát CIC Grand Prix. Cenu Grand Prix CIC musí přehodnotit tři hodnotitelé s licencí STJ z různých států. I v tomto případě je podmínkou, že trofej pochází ze zvěře ulovené ve volnosti. Hodnota trofeje stanovená touto komisí je konečná. Takové ocenění bude předáno lovci nebo vlastníku trofeje (podle uvážení ústředí CIC) u příležitosti mezinárodní výstavy nebo při Valném zasedání CIC.
CIC připouští, že některé druhy zvěře jsou chovány v privátních nebo státem spravovaných oborách za účelem zamezení volného pohybu zvěře do míst, která pro chov daného druhu nejsou vhodná, nebo si prostředí vyžaduje ochranu biotopu před škodami působenými zvěří. V takových uzavřených prostorách (oborách) lze lovit zvěř pouze za podmínek dodržování etiky lovu.
Etika lovu vyžaduje, aby velikost obory byla taková, kde zvěř nachází dostatečný prostor pro uplatnění pohybových a reprodukčních aktivit včetně potravních, krytových a klidových nároků. V tabulce o hodnocení zvěře musí být na druhé straně uvedeno, zda byla zvěř ulovena v oboře, nebo ve volnosti.
Preparované trofeje zvěře (hlavy s krkem, stavěné preparáty v živé velikosti) nelze hodnotit. Tyto trofeje se musí s platností od roku 2018 hodnotit pouze na lebce. Po oficiálním ohodnocení na některé národní nebo mezinárodní výstavě lze trofej dodatečné vypreparovat. Proto se už trofeje zvěře preparované na poprsí s krkem (muflonů, kamzíků a všech druhů parohaté a dutorohé zvěře) nebudou přijímat k ohodnocení na žádné výstavě.
Místo původu trofeje: trofeje pocházející ze zvěře ulovené ve volných honitbách (ve volnosti) jsou evidovány v centrální databázi CIC. Podle Limassolské deklarace 2006 nebudou trofeje pocházející ze zvěře ulovené v oborách (evropská chovatelská zařízení) nebo na farmách (africké, novozélandské, argentinské, texaské, skotské a další obdobné umělé chovy) evidovány v centrální databázi CIC a mohou být archivovány pouze v národních záznamech (katalogy z národních výstav trofejí).
V České republice, jsou rozšířeny farmy a zájmové chovy s jeleny, daňky a jinými druhy jelenovitých a dutorohých živočichů. Parohy a rohy těchto jedinců nejsou loveckou trofejí, protože jedinci chovaní v umělých chovech jsou podle veterinárního zákona, užitkovým hospodářským zvířetem.
K druhům, které jsou zařazeny do některé z Příloh Nařízení komise (EU) č. 709/2010 nebo Úmluvy CITES je třeba k hodnocení a veřejnému vystavení přiložit vývozní, případně i dovozní permit. Bez těchto dokladu není možné trofeje přijmout k hodnocení.
Toto opatření je důležité zvláště proto, aby nedocházelo k předkládání trofejí z nelegálně usmrcených chráněných druhů zvěře (rys ostrovid, kočka divoká, vlk obecný, medvěd hnědý) žijících v České republice.
Druhým důvodem je i to, že se někteří jednotlivci snaží předložit trofeje pocházející z farem, nebo zájmových chovů těch druhů, které ani v Čechách nemají statut zvěře. Jsou to jelen milu, wapiti (různé druhy a poddruhy), axis indický, muntžak malý, zubr evropský, bizon americký.
Zvláštním případem je los evropský, který není zařazen do žádné z uvedených Příloh, ale protože v České republice je celoročně hájeným druhem, musí se k předložené trofeji (parohům – tento výraz se používá, když nebyl los uloven legálním způsobem nebo byl usmrcen jinak než lovem) losa, který byl legálně uloven v zemích, kde je jeho lov povolen, přiložit platný doklad o nabytí trofeje. Tím se eliminuje možnost, že by se někdo pokusil předložit parohy losa nelegálně usmrceného v České republice.
Podle rozhodnutí ITEB CIC je možné ohodnotit i trofeje zvěře, která nebyla ulovena, ale například uhynula, byla zabita při nehodách na silnici či železnici, případně byla nalezena bez možností zjistit, zda byla postřelena a nedohledána apod. V takovém případě se už nemusí uvádět „vymyšlené“ jméno lovce, ale napíše se Anonym.
STANDARDNÍ A NESTANDARDNÍ TROFEJ
Standardní trofejí jsou parohy a rohy, které jsou pro daný druh typické a mají vyvinuty všechny standardní charakteristiky (srnec obecný – šesterák s předními a zadními výsadami, kdy není překážkou, když některá z výsad chybí nebo je výsad větší počet, případně i lodyh.
U velmi členitých parůžků je podmínkou, že musí být definovány levá i pravá lodyha, aby bylo možné trofej hodnotit; daněk evropský – standardní trofej má oba očníky, oba opěráky a obě lopaty bez ohledu na to, jestli jsou rozdílně velké. Paroží, jemuž chybí oba očníky, nebo oba opěráky, případně na jedné lodyze chybí očník i opěrák, je považováno za atypické a nelze jej hodnotit. Za chybějící výsady očníku, nebo opěráku, se považují jen ty, které nebyly vůbec vyvinuty. Na ulomené výsady se to nevztahuje; los evropský a mandžuský – může mít jednu část paroží bidlovitou a druhou lopatovitou).
Pokud hodnotitel zjistí, že na trofeji není vyvinuta některá standardní charakteristika, nebo je na trofeji charakteristika, kterou nelze měřit standardním způsobem, případně zjištěné hodnoty výrazně přesahují standard dané trofeje (např. horní obvod jeleních parohů je více než dvojnásobně větší než obvod spodní), musí trofej vyloučit z hodnocení.
Trofej nelze hodnotit metodou TES CIC pokud:
* Zvěř byla ulovena prostředky nebo metodami, které nejsou v dané zemi v souladu se zákony a předpisy upravující legální lov zvěře;
*Zvěř byla lovena s použitím motorizovaných prostředků;
*Zvěř byla za účelem lovu přemístěna z odchovného zařízení do místa, které je vyhrazeno pouze pro ulovení zvěře v omezeném prostoru (ohradě apod.);
*Parohy nebo rohy pocházející z jedince, který byl chován na farmě jako hospodářské zvíře;
*Trofeje pochází ze zvěře záměrně chované pro abnormální produkci trofejí osvědčenými metodami výživy uplatňovaných u hospodářských zvířat;
DOKUMENTACE A REGISTRACE TROFEJÍ
Trofeje měřené před rokem 2013 musí obsahovat dokumentaci o tom, kdo je měřil, kde byly měřeny, kdy byly měřeny, zda se jednalo o individuální měření nebo hodnocení před národními, mezinárodními nebo celosvětovými výstavami apod.
Aby byly tyto údaje akceptovány, musí být uvedeny v katalogu výstavy, která byla pod garancí CIC. Uvedené trofeje v katalogu musí mít odpovídající fotodokumentaci trofeje zleva, zprava a čelní pohled. Trofeje hodnocené po roce 2013 musí být předloženy s celou lebkou a spodní čelistí (pro určení věku zvěře).
Myslivecké výstavy a prezentace loveckých trofejí
Myslivecké výstavy u nás, ale i v evropských zemích mají tradici. Právem lze řadit mezi zakladatele mysliveckého výstavnictví Rakousko, Německo, za Rakouska-Uherska to byly České země, po roce 1918 Československo, Maďarsko, Polsko, Francie, Itálie a Anglie.
První pokusy vystavovat lovecké trofeje jsou známy již z 18. století. Charakter výstav se však zformoval teprve v roce 1873, kdy se podařilo instalovat kolekci loveckých trofejí u příležitosti světové výstavy ve Vídni, která nebyla zaměřena pouze na myslivost.
Obdobou se stala výstava loveckých trofejí konaná v roce 1891 u příležitosti Jubilejní průmyslové výstavy v Praze „100 let práce“. Záštitu nad touto výstavou převzal císař František Josef I.
V dalších letech bylo u nás i v zahraničí uspořádáno několik výstav trofejí, ale z historického pohledu představovaly více hledání formy, jak výstavy organizovat.
Praha 1933 - organizátorem a garantem mysliveckého výstavnictví v Československu byla Československá myslivecká jednota, která sjednotila myslivce z Čech, Moravy, Slezska i Slovenska. U příležitosti desetiletého výročí uspořádala v roce 1933 první Československou mysliveckou výstavu v Praze. Na výstavě bylo vystaveno 5347 loveckých trofejí.
Praha 1934 – rozsah výstavy nebyl tak velký. Vystavovalo se pouze 657 trofejí z Čech, Moravy a Slovenska. Výstava byla pod patronací JUDr. Bedřicha Schwarzenberga.
Praha 1935 – výstava byla opět menšího rozsahu, kde se vystavovalo 743 trofejí.
Praha 1936 – pokračování již tradičních mysliveckých výstav v Praze, bylo sledováno s velkým zájmem myslivecké veřejnosti. Pořadatelé shromáždili 1223 loveckých trofejí. Na této výstavě byly vystaveny dvě významné trofeje, které náš chov proslavily na berlínské výstavě konané o rok později. Byla to trofej muflona uloveného A. Pallavicinim v oboře Újezd u Svatého Kříže. V Berlíně byla trofej ohodnocena na 235,7 bodů CIC, a tak se stala nejsilnější mufloní trofejí na světě.
Praha 1937 – tato výstava byla uspořádána v termínu, kdy bylo zasedání mezinárodní komise pro hodnocení trofejí CIC. Z tohoto zasedání vzešla v platnost mezinárodní metoda pro hodnocení trofejí, nazývaná „Pražská metoda CIC“. Na výstavě bylo ohodnoceno 1014 trofejí. Poprvé byly na této výstavě expozice zahraničních trofejí z Rumunska a Jugoslávie.
Praha 1938 – na výstavě bylo ohodnoceno celkem 1370 trofejí, které se poprvé na území Československa hodnotily platnou metodou CIC, jež měla premiéru na berlínské výstavě v roce 1937. Na této pražské výstavě se prezentovala trofej Franze Vogta z Děčínského Sněžníku, která byla vystavena v Berlíně 1937. Po této výstavě byla odvezena do Vídně, k vlastníku trofeje, Franzi Vogtovi. Od té doby se už do Čech nevrátila.
Praha 1939 – tradice mysliveckých výstav se v roce 1939 ukončila napětím před německou okupací Československa a na dlouhou dobu se myslivecké výstavnictví u nás, ale i v ostatních státech přerušilo na mnoho let.
Praha 1953 – byla to první poválečná myslivecká výstava s místem konání v Praze. Výstava se konala u příležitosti 30. výročí založení jednotné myslivecké organizace.
Brno 1965 – tato výstava byla sice oficiální národní výstavou, kterou se snažila celostátní myslivecká organizace vytvořit budoucí pětiletou periodicitu mysliveckých výstav, ale nepodařilo se získat garanci pro hodnocení trofejí mezinárodní organizace CIC.
Brno 1971 – i když se tato výstava řadí mezi významné myslivecké akce na národní úrovni, přesto nebyla garantována mezinárodní organizací CIC. Příčinou bylo, že Československo nebylo řádným členem CIC. Československo, které bylo spoluzakladatelem CIC, odstoupilo od členství po Mnichovské deklaraci v roce 1939.
České Budějovice 1976 - celostátní myslivecká výstava s mezinárodní se stala první výstavou s garancí mezinárodní organizace CIC. Při všech dalších výstavách v Československu byly vystavovány trofeje některých sousedních států, a tím naše výstavy rozšířily svůj význam na mezinárodní úroveň. V Českých Budějovicích reprezentovaly asijskou přírodu Čína a Mongolsko. Bulharsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz vystavovaly rozsáhlé expozice mimořádně silných trofejí.
Nitra 1980 - počínaje rokem 1980 byl nastaven pětiletý cyklus výstav se střídáním mezi Českou republikou a Slovenskem.
Brno 1985 – brněnská výstava byla s mezinárodní účastí mnoha evropských států a počtem vystavených trofejí se dosud řadí mez největší mysliveckou výstavu v Československu.
Nitra 1990 – i nitranská výstava v roce 1990 patří mezi velmi významné československé výstavy. To ještě pořadatelé netušili, že to je poslední společná výstava české a slovenské myslivosti.
České Budějovice 1993 - po rozdělení Československa byla uspořádána menší výstava trofejí jako součást výstavy Země živitelka.
Následně nastalo období, kdy se řešilo mnoho politických a společenských událostí a myslivost se ocitla v nových podmínkách novely mysliveckého zákona. Myslivecké výstavnictví nebylo v této době prioritou. Toho využila nově vzniklá organizace Czech Chapter Safari Club International. Ta se pokusila o navázání na tradice mysliveckého výstavnictví na novém výstavišti v Lysé nad Labem.
Lysá nad Labem 1995 – tato výstava začínala bez spolupráce dalších mysliveckých organizací, a proto byl její rozsah úměrný tomu, že se pořadatelé pokusili poprvé uspořádat výstavu v místě, které nemělo tradici mysliveckého výstavnictví.
Lysá nad Labem 1996 – tato výstava byla spíše testováním, zda se Lysá nad Labem stane místem, které bude mít dostatek návštěvníků zaměřených na myslivost.
Lysá nad Labem 2000 – předchozí výstavy v Lysé prokázaly, že návštěvníci si místo i uspořádání výstav oblíbili. Tato výstava byla už s mezinárodní účastí
Lysá nad Labem 2005 – výstava byla opět s mezinárodní účastí
Lysá nad Labem 2009 – zkrácený termín pětileté periody výstavy byl záměrně posunut z důvodů, že Česká republika předsedala EU a dalo se předpokládat, že delegáti z EU navštíví tuto výstavu. Tento předpoklad se bohužel nenaplnil.
Brno 2010 – v tomto roce bylo velkou příležitostí připomenout si 100 let od myslivecké výstavy ve Vídni. Tuto myšlenku podpořili Bohemia Safari Club, Unie mysliveckých organizací a následně i Česká zemědělská univerzita v Praze, která převzala roli realizátora výstavy. Nad výstavou převzal záštitu ministr zemědělství ČR Ing. Jakub Šebesta. S výstavním výborem úzce spolupracovalo 28 českých, slovenských, maďarských a dalších zahraničních subjektů.
Natura Viva 2015 – se vrátila zpět do Lysé nad Labem, do podmínek rozšířeného výstaviště o nový komerční pavilon.
Natura Viva 2021 – výstava měla být pořádána v roce 2020, ale pandemie omezila všechny společenské a kulturní aktivity, a tak se konání odložilo na rok 2021.
Budapešť 2021 – významná celosvětová výstava, která navazovala na tradici velkých mezinárodních výstav v Budapešti (1971) a Plovdivu (1981). Byla významnou prezentací především maďarské myslivosti, ale i většiny evropských zemí, kde je myslivost vnímána jako součást péče člověka o přírodní bohatství, kam volně žijící zvěř patří. Poprvé v historii mysliveckého výstavnictví nebyla Česká republika na této výstavě zastoupena, přesto, že jsme měli partnerskou nabídku od maďarského ministerstva zemědělství.
Brno 2023 – Byla to výstava oslavující významné jubileum 100 let od založení jednotné myslivecké organizace v tehdejším Československu. Při této výstavě se také prezentovaly legendární trofeje z Čech a Slovenska.
Veřejné expozice loveckých trofejí a muzejní sbírky
Není cílem popisovat všechny hrady a zámky, kde se nějaké trofeje nachází. Nepočetné množství trofejí je často pouhou výzdobou interiéru, bez širšího významu. Jsou ovšem objekty, které by bylo chybou nepřipomenout.
BÍTOV (okres Znojmo) v gotickém hradním interiéru je velká sbírka loveckých trofejí, loveckých zbraní, zoologické expozice s historickými preparáty srstnaté a pernaté zvěře i loveckých psů. Jedná se o největší kolekci preparovaných psů v Evropě zapsanou do Guinessovy knihy rekordů. Vznikla zásluhou posledního soukromého majitele hradu, velkoprůmyslníka barona Jiřího Haase, který si v prvních desetiletích 20. století nechával preparovat své psy mnoha plemen, velikostí i barev.
BLATNÁ (okres Strakonice) v renesančním interiéru zámku jsou sbírky loveckých trofejí majitele zámku a náruživého lovce africké zvěře barona Eduarda Pálffyho z Erdödu.
BUDIŠOV – v interiéru zámku je mimořádná zoologická expozice Moravského zemského muzea. Poměrně velká a hezky upravená je stálá expozice Fauna Moravy v Biskupském dvoře upravená jako série dioramat.
LITAVA - BUČOVICE, v bučovickém muzeu je instalovaná rozsáhlá sbírka loveckých trofejí, věnovaná Antonem Greňou. Je to rozsáhlá a druhově početná sbírka, která zaujme.
LOMNICE NAD POPELKOU – v muzeu jsou instalovány sbírky trofejí věnované Oldřichem Horákem z Podkrkonoší. Za necelých šedesát let shromáždil lesník Oldřich Horák největší soukromou loveckou sbírku v Čechách.
HOLICE V ČECHÁCH (okres Pardubice) muzeum africké zvěře a loveckých trofejí je vzpomínkou na holického rodáka a významného cestovatele Dr. Emila Holuba. V muzeu je několik relikvií i významného loveckého průvodce Bedřicha Machulky, rodáka z Kladna.
CHROPYNĚ - expozice trofejí parohaté a rohaté zvěře Jaroslava Šmída, patří nejenom počtem, ale druhovou početností mezi ojedinělé v Čechách.
KONOPIŠTĚ (okres Benešov u Prahy) je gotický hrad, který byl v druhé polovině 19. století posledním majitelem Františkem Ferdinandem d´Este přestavěn na zámek. V zámku jsou rozsáhlé expozice loveckých trofejí. Ty jsou pouze zlomkem toho, co konopišťský majitel ulovil. Velmi zajímavá je početná kolekce srnčích trofejí v pracovně dřívějšího majitele zámku. V kulaté věži, věnované kamzičím trofejím jsou růžky kamzíků převážně ze Salzburgu, ale i ostatních evropských destinací, kde se nacházely populace kamzíků. Raritou je čtyřrohá trofej kamzíka umístěná na chodbě před pracovnou Františka Ferdinanda d´Este. V prohlídkových trasách jsou lovecké zbraně, lovecké a myslivecké obleky, obrazy s loveckými motivy, plastiky a umělecké předměty s loveckými náměty. V zámku je lovecká střelnice, kde vlastník zámku trénoval své střelecké schopnosti.
Myslivecké centrum a muzeum ARTEMIS v Uhlířských Janovicích (okres Kutná Hora). Zaměření muzea je především pro vzdělávání myslivců, studentů odborných škol, ale i veřejnost. V muzeu jsou expozice jelenovitých, dutorohé zvěře, africké fauny, ale i méně početné exponáty zvěře Severní a Jižní Ameriky, Grónska a Asie. Jedna expozice je zaměřena na myslivecké tradice. Exponáty trofejí, preparátů zvěře a dalších artefaktů se shromažďovaly více než padesát let a ani za tak dlouhou dobu se nepodařilo dokončit všechny expozice tak, aby byly ucelené. Doba, kdy myslivci i veřejnost obohacovali muzea významnými exponáty z vlastních sbírek nebo dědictvím se výrazně změnila, a proto až na ojedinělé dary exponátů, věnované například Ing. Václavem Klímou (exponáty africké fauny) a několika zahraničními kolegy, jsou expozice vytvořené převážně úsilím zakladatele muzea. Muzeum se v roce 2021 až 2023 rozšířilo o přístavbu dvou výstavních sálů s významnou podporou Ing. Heluze, Ing. Holíka, L. Cervy, J. Petráska, Mgr. Procházky, V. Novotného a dalších přátel mysliveckého výstavnictví.
NÁRODNÍ ZEMĚDĚLSKÉ MUZEUM OHRADA u Hluboké nad Vltavou (okres České Budějovice) barokní lovecký zámek je muzeem myslivosti, lesnictví a rybářství. V expozicích je množství loveckých trofejí ulovených Adolfem Schwarzenbergem, ale i historické trofeje jako je nejsilnější trofej Eleonory Schwarzenbergové z roku 1730 nebo preparát posledního uloveného medvěda z Želnavy na Šumavě (1856).
Unikátní expozicí je Sallačova sbírka jelenovitých a dutorohé zvěře z celého světa. Dominantou kolekce je paroží jelena Schomburgkova, který žil v Laosu a Thajsku a pravděpodobně byl vyhuben. Tuto verzi nově vyvrací nález paroží z roku 2000, pocházející z Laosu, kdy je patrné, že lebka s parožím pochází z jelena, který byl v tomtéž roce nebo nejpozději předchozím uloven asi pytláky.
Celá sbírka obsahuje 400 ks, z toho je 340 paroží jelenovitých a 60 trofejí turovitých (dutorohých).
OPOČNO (okres Rychnov nad Kněžnou) v renesančním zámku je sbírka loveckých trofejí, loveckých zbraní, uměleckých předmětů s loveckými náměty.
ORLÍK NAD VLTAVOU (okres Písek) v zámeckých sálech a chodbách jsou expozice loveckých trofejí, loveckých zbraní, obrazů a rytin s loveckými náměty. V expozici trofejí kamzičí zvěře je trofej kamzíka, která svou velikostí by byla určitě dominantou, ne-li nejsilnější trofejí kamzíka na světě.
PRAHA - Národní muzeum - přírodovědné muzeum. V zoologické expozici s preparáty srstnaté a pernaté zvěře jsou k vidění všechny druhy naší zvěře, včetně cizokrajných druhů. Mnoho exponátů pochází z darů dřívějších podporovatelů českého muzejnictví. V depozitáři je i trofej a dermoplastický preparát losa nelegálně uloveného na teplicku.
ÚSOV - v zámeckých interiérech dnes sídlí lovecko-lesnické muzeum, které je ojedinělým muzeem tohoto typu ve střední Evropě, prezentující lichtenštejnské lovecké trofeje z mnoha zemí Evropy, ale i Afriky a Asie.
ŽLEBY (okres Kutná Hora) v zámku je velká sbírka srnčích trofejí posledních majitelů Auerspergů z místní zámecké obory. Kuriozitou ve sbírce trofejí je paroží před 8 tisíci lety vyhynulého stepního jelena
Megaloceros giganteus (paleontologický nález z Irska).
Privátní muzejní sbírky
V současnosti je v Čechách mnoho privátních sbírek s mysliveckou tématikou. Převládají sbírky loveckých trofejí, ale jejich uspořádání záleží na záměru vlastníka. Některé jsou sbírkou tradičně upravených trofejí, ale některé jsou uspořádány do umělých přírodních biotopů, kam jsou zakomponovány preparáty různých druhů zvěře. Někteří vlastníci sbírek se zaměřili na vytvoření doslova vědecky hodnotných expozic, které nemají ani veřejná muzea. Sdělení adres, kde se tyto sbírky nachází, není předmětem tohoto článku.
Závěr
Lovecké trofeje jsou dokladem o zvěři, která žila a žije v naší přírodě. Myslivci a lovci si váží trofejí zvěře, kterou ulovili. Většinou je pečlivě ošetřují a jsou pro ně vzpomínkou na lov a přírodu, v které prožili mnoho příběhů.
Osudy trofejí po lovcích, kteří už nejsou mezi námi, jsou často nedůstojné. Je to neúcta k dřívějšímu vlastníku trofejí. Bylo by moudré zvážit, jak naložit s trofejemi z pozůstalosti. Je mnoho důstojných možností, jak památku uchovat, například vyhledáním vhodného subjektu, který dá trofejím význam, prostor a úctu k původnímu vlastníku i zvěři, která byla ulovena.
Miloslav VACH